Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

24. březen 2013, 13:29

Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

Včerejší premiéra Prodané nevěsty v Divadle na Orlí nebyla šťastná. Říkám to s vědomím toho, že se jednalo o studentské představení, které si zaslouží velkou dávku tolerance. Zásadní otázkou tady není, proč se Prodaná nepovedla, ale kdo vlastně nutí studenty do interpretace náročného díla, které ani nemohou zvládnout. Nepomohla jim ani značně zkrácená verze s mluvenými dialogy, která se odkazuje k první verzi opery. Na inscenaci by se dalo vyučovat snad všechno, co se v opeře nemá dít.

Abych začal u toho lepšího, líbil se mi pokus o důslednost výtvarné stylizace. Vašek vyděšený přehnaným prožíváním četby Maryši byl sice trošku přitažený za vlasy, ale vtip to byl sám o sobě dobrý. Esmeralda, která přijde s evidentním dvojsmyslem sdělit na náves, že „medvěd se utrh“ a potom si vydupe Vaška jako legálního partnera, také nebyla marná. Škoda, že se těmito opravdu komiksovými zkratkami a efekty nepodařilo prostoupit celou inscenaci. Orchestr, sbor i sólisté se hned v úvodu nehezky rytmicky rozjeli, ale dirigent Gabriel Rovňák to pohotově zvládl, dokázal všechny v rámci možností srovnat a pokračovat dál. Lenka Ďuricová se nesesypala, když se z publika směrem k ní ozvalo „fuj!“.

Věcí, které se mi nelíbily, bylo bohužel mnohem víc a moje výhrady jsou především systémové. Popíšu je v několika bodech s příklady.

Dramaturgická nevhodnost
Zařazením Prodané nevěsty JAMU zbytečně kopíruje program ND Brno, které operu hraje v úspěšné inscenaci Ondřeje Havelky. Inscenace Davida Kříže navíc nenabízí žádný výrazně alternativní pohled. Mladí pěvci s výjimkou Davida Szendiucha (Kecal) na svoje role nestačili, strašlivě kulhal i orchestr. Já vím, že všichni dělali, co mohli, ale bylo na ně toho zpívání a hraní až příliš mnoho najednou. Připomínám velmi důrazně, že to je především zásluha těch, kdo na ně takové břemeno naložili. Romantické opery by se měly ze studentského repertoáru úplně vyškrtnout.

Staré zlozvyky
Způsob inscenace udržuje zlozvyky, které by z našich operních scén měly pokud možno zmizet. Mám na mysli především vytváření dramaturgického plánu, který se potom provede s lidmi, kteří jsou zrovna k dispozici, a paralelní zkoušení v několika obsazeních (během čtyř představení absolvují mimo jiné tři Mařenky a dva Jeníci).

Zdůrazňování originality vlastního řešení
Režisér David Kříž v programu označil své pojetí za „jedinečné“. V ND Brno se ale v současné době hraje v komiksové stylizaci Netopýr, navíc v pražském Národním divadle se kdysi hrála Prodaná nevěsta ve výpravě Josefa Lady, který měl ke komiksu hodně blízko (zkuste si to představit podle filmu Hrátky s čertem). Použití komiksových bublin nad sborem při prodeji Mařenky navíc připomnělo nedávnou výstavu Signály z neznáma v Domě umění věnovanou historii českého komiksu (26. 9. 2012 – 13. 1. 2013).

Samoúčelné posuny
Proč bychom se netěšili se zpívá jako doprovod ke svatbě, kterou dojednal Kecal. To je dobré uvedení do děje a charakterizuje to ve vtipné zkratce Kecalovu úlohu i jeho vztahy s místními. Proč se to ale děje přímo v kostele, kam se takový sbor absolutně nehodí? Svatba klidně mohla vycházet z kostela ven na náves a všechno by bylo v pořádku. Navíc by to byla příležitost sbor aspoň trochu rozhýbat a ušetřila by se aspoň jedna hlučná přestavba jeviště.

Nedotaženost režijní koncepce
Komiksová stylizace byla svěží a přitažlivá, nepovedlo se ji ale dotáhnout inscenačně. Dění na jevišti bylo toporné a komiksovou rychlostí a zkratkou se inspirovalo jen málokdy. Líbily se mi chvíle, kdy komiksové okénko promítané na oponu plynule přešlo do dění na scéně.

Nedbalost v detailech
Kecal při psaní smlouvy a později i Principál používají husí brk, komedianti přijíždějí s koňskými potahy, zatímco mluvené dialogy obsahují současné hovorové výrazy, i kostýmy ukazují spíš k dnešku. S jazykem se vůbec pracuje necitlivě, libreto v mluvených částech není ani citované, ani přepracované, jen podivně zkomolené.

Před dvěma lety jsem strhal studentského Oněgina v Barce v Zápisníku zmizelého a potom ještě jednou v Opus musicum. Od Miloše Schnierera jsem se v odpovědi dozvěděl, že jsem poškodil dobré jméno JAMU. Byla to lež, operní část naší hudební univerzity si takovými inscenacemi své jméno poškozuje sama. A svým studentům prokazuje medvědí službu.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, libreto Karel Sabina. Hudební nastudování: odb. as. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, Klára Roztočilová, Jana Moravcová, dirigent: Gabriel Rovňák, režie: David Kříž, scéna a kostýmy: Anastasija Chaplenko. Mařenka: Lenka Ďuricová, Jeník: Lukáš Hacek, Vašek (tenor): Marek Belko, Kecal: David Szendiuch, Ludmila: Karolína Žmolíková, Krušina: Jan Faltýnek, Háta: Jana Plachetková, Mícha: Jiří Miroslav Procházka, Esmeralda: Zdislava Bočková, Principál: Vít Habernal, Indián: Tadeáś Horehleď. Hrál Janáčkův akademický orchestr. 23. 3. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Hodnocení autora: 25 %

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Vondřejcová

    8. březen 2014, 22:19
    Dobrý den je mi 11 let a codím k této výjmečné ženě na solový zpěv a je to podle mě ta nejlepší učitelka zpěvu, kterou znám... A tak si myslím, že si takovéto hodnocení nezaslouží... Jinak moc děkuji Tereza Vondřejcová
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:48
    A jeste jedna vec.. Toto predsatveni uvidi 600divaku. Z toho minimum nezaujate verejnosti - na premiere byla vetsina profesoru, zamestnancu JAMU, doplenno o rodice a kamarady ucinkujicich, to stejne plati o dalsich reperizach. Cim tedy tatoinscenace prispeje do kulturniho zivota Brna? Opravdu je to jen vystup hudebne-dramaticke laboratore de facto..
    • Jolana Němcová Zouharová

      3. duben 2013, 23:27
      Plně souhlasím, co zde paní J. Koláčná napsala!!! A je opravdu VELKÁ škoda, že byl dán "život" tomuto svižnému, zábavnému, zajímavému nastudování "Prodanky" jen 4x. Vzhledem k malé kapacitě divadelního sálu (cca 150 míst) nemohli další zájemci tuto vtipnou a zdařilou koncepci Smetanovy komické opery v režii Davida Kříže vidět. A tím, že ji hráli, zpívali mladí a velmi nadějní umělci, byť ještě studenti HF JAMU, by jistě zaujala mládež školou (nejen) povinnou; vždyť jak se zmínil rektor JAMU prof.Ivo Medek, kdo by chtěl vidět "starou, vousatou" Mařenku?!?! Byla jsem jak na premiéře, tak potom na derniéře - a hlavně právě Mařenka Lenky Ďuricové a Aleny Nevimové podaly úžasný pěvecký výkon stejně jako Vašek Marka Belko a skvělý Kecal Davida Szendiucha. A přesně tak, kde se to ti studenti mají všechno naučit a kde mají možnost se pak "ukázat" a získat tak nějakou praxi do budoucího poslání ?!?! Odcházela jsem z představení (tak jako další známí)výborně naladěná (určitě to bylo i tím nápadem s realizovaným komiksem Jakuba Kříže a klidně bych snesla ještě aspoň v jednom místě ty zavěšené "bubliny" s výkřiky :-) a pokud by se podařilo tuto inscenaci zařadit do programu Divadla na Orlí = Hudebně-dramatické laboratoři ještě aspoň dvakrát, určitě ji se svými gymnaziálními studenty navštívíme!
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:39
    Take jsem byla na premiere a zadne FUJ z jeviste jsem neslysela, hlucne prestavby take ne.. To prisuzuji nedokonale akusticke stavbe noveho divadla Na Orlí, ktere absolutne vsem studujicim nepomaha, ale naopak skodi (od prehlusujiciho orchestru po absenci vizualniho kontaktu s dirigientem, pres nedostatek mista, nevhodne resenym technickym zazemim atd. atd.). Sama jsem se ruznych opernich projektu produkcne Komorni opery zucastnila a musim rici, ze obecne proti velkym operam nejsem. Pokud ale k nim nebudeme prave takto pristupovat, pokud je budeme brat jako studentske predstaveni, kde maji mladi umelci, manazeri sanci ohmatat si to, co se v praxi bude dit cely jejichprofesni zivot milionkrat - kde maji moznost ohmatat si prave tyto zname tituly. Proc by mela Komorni opera reagovat na kulturni deni v Brne? Pro by se tato inscenace mela srovnavat s denim v Narodnim divadle? Proc srovnavat zacinajici umelce a studentskou scenu s profesionalnim divadlem a jiz praxi ozkousenymi umelci? PROC?? Stavite je pod tlak, ktery je zbytecny a ktery prave panuje a skodi samotne JAMU uvnitr.. Jakoby se ocekavalo, ze mladi studenti prinesou nejaky zazrak v umeleckem proudu Česke republiky a celem svete. Vzdycky mne to rozcilovalo a stale rozciluje. Mlady matematik se splest muze, mlady sochar dela chyby, ale mlady houslista musi hrat perfektne operu, kterou hraje poprve v zivote verejne? A k tomu nema tolik zkusenosti z provozu aby ustal kazdou situaci behem predstaveni nastalou? Proc se orchestr obcas nemuze rozjet, prave proto, ze to neni zabehle teleso, nema operne lety zkuseneho dirigenta a hrace, kteri casto hraji velke operni dilo poprve, podruhe v zivote? Proc se nemuzou reziser, kostymni vytvarnice ucit na svych prvnich velkych inscenacich? Jiz maji za sebou mensi, ted prikrocili k vetsim..Prirozeny vyvoj, nezda se Vam? Navic podminky, za kterych musi studenti operu nastudovavat jsou casto velice obtizne (3 obsazeni celkem na 4 zkousky s orchestrem, pokud mam dobre informace atd.) Proc radeji nenapsat - svezi rezijni pristup (kolik takovych Prodanek jste videl?), slusne a slibne se rozvijejici operni pevci (kdo tam natolik vybouchl, aby se to muselo vypipat?), prijemne doprovazejici orchestr, spatne akusticke podminky, svezi multimedialni prvky scenickeho charakteru..? Nerikam nekriticky prijimat, ale nenastavovat nesplnitelna meritka!! P.S.:Navic ND Brno Havelkovu Prodanku hraje minimalne, pristi repriza je v cervnu tusim..
  • Libor Krejčík

    27. březen 2013, 11:29
    Měl jsem tu čest se, co by přestárlý sborista, zúčastnit obou zmiňovaných projektů (Oněgin + Prodanka) a mám jeden nápad. Nechme pana Borise být a nevšímejme si ho, protože jeho názory stejně nejsou směroplatný, jak říkala Máňa. On se umlátí historicky sám. Já si jenom ty dva roky zpátky z Oněgina a i teď z Prodanky vybavuju tu fantastickou atmosféru, která kolem těch projektů vznikla a taky to, jak všichni študáci k tomu přistupovali s pokorou a nehráli si na žádné hvězdy. to je to, co mě nejvíc potěšilo a nějaké rozsáhlé analýzy jsou mi celkem jedno. Krásný den přeju.
  • Petr Janda

    26. březen 2013, 14:16
    Obeznámen se zdrcující kritikou pana Klepala jsem včera šel s chvějícím srdcem na druhou premiéru Prodané nevěsty. Už brzy po začátku jsem poznal, že pan Klepal musel mít za sebou hodně těžký den, když dokázal napsat něco tak dehonestujícího o něčem tak svěžím, vtipném a krásném. Celý večer jsem se velice bavil, občas mě mrazilo, občas mě i hrkly slzy do očí, zvláště při dechberoucích Mařenčiných áriích, které skvěle zpívala i hrála Alena Nevimová. Kromě vtipnného komixu, který hladce překlenul chybějící scény, mě potěšila i velice dobrá akustika, která umožňovala srozumitelnost zpěvu i přijemně plný zvuk sborového forte. Překvapivě dobrý byl i zvuk orchestru hrající díky poněkud stísněným podmínkám Divadla na Orlí jen v minimálním obsazení. Pár nedokonalostí by se samozřejmě při včerejším provedení našlo, ale byly bohatě vyváženy celkovou velmi pozitivní a svěží energií maldých umělců, kteří do toho šli naplno. Závěrečný dlouhotrvající aplaus potvrdil, že jsem s tímto názorem nebyl osamocen. Za mě hodnocení 90%
  • Tomáš Studený

    24. březen 2013, 15:56
    Já bych to tak negeneralizoval, domnívám se, že i tento typ oper má v dramaturgii Komorní opery své místo. Je potřeba se konfrontovat se skutečností, úkolem je připravit studenty do praxe. Fakt, že to v mnoha ohledech ještě skřípe k takové konfrontaci také patří - bohužel. V minulosti zde byly inscenace, které navzdory náročnosti obstály velmi dobře, jiné hůře, proto ale nevidím úplně důvod o podobných titulech pochybovat a priori.


Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce