Jako víno opojná přirozenost na Concentu Moraviae

25. červen 2018, 12:00
Jako víno opojná přirozenost na Concentu Moraviae

Ačkoliv je spojení hudby a vína odvěké a onu symbiózu opojných melodií s tekutou révou můžeme sledovat napříč dějinami již od dob kultu boha Dionýsa, ke skutečnému a programovému souznění obou dochází zřídka. Pomineme-li slavnosti vína, které kolem měsíce září napříč republikou zkrášlují konec léta, pak víno v úzkém spojení s hudbou bývá jen málokdy středobodem hudebních programů. Včerejší koncert ansámblu Zefiro Torna vedeného Jurgenem de Bruyn v Kurdějově u Hustopečí se pokusil právě tuto dramaturgickou mezeru zaplnit. Koncert z programu 23. ročníku festivalu Concentus Moraviae nabídl totiž kromě rozverných skladeb Orlanda di Lassa, Didiera Lupiho, Giovanniho Bassana, Giovanniho Battisty Fontany nebo Vincenza Galilea i degustaci vybraných vín, kterou komentoval someliér Janko Martinkovič. S životními osudy skladatele pak diváky seznamoval divadelní herec Jan Kolařík.

zefiro_tora_CM_2018_foto_jiri_slama_02

Pokud by navštívil nedělní koncert tělesa Zefiro Torna nic netušící hudbymilovný posluchač, pravděpodobně by jej koncepce večera přinejmenším zaskočila. Píseň střídala píseň, jak bývá u koncertů zvykem, a ochutnávky dobrého, speciálně pro tuto příležitost vybraného vína na sebe nenechaly dlouho čekat. Organizátoři se totiž snažili nabídnout posluchačům vína, která svojí strukturou připomínala nápoje, které na svých cestách Evropou mohl okusit právě Orlando Lassus. Zatímco tedy posluchači bystřili své smysly i chuťové pohárky, vystřídal ansámbl Zefiro Torna množství nástrojových kombinací a pokusil se o co nejpestřejší podání známých i méně známých děl Lassovy tvorby. V programu tak figurovaly skladby sólové, sborové i čistě instrumentální, přičemž celý koncept večera dotvářely úryvky z textů vztahujících se k životu Orlanda Lassa. Premisa je to nosná a nemělo by snad nikomu vadit, že jediným opojením na koncertu nebyla tentokrát hudba sama. Zároveň by však neměla sklenice vína otupovat úsudek o kvalitě hudební produkce. Tomuto nešvaru se koncert vyhnul, byť ne vše bylo z hudebního hlediska dokonalé.

zefiro_tora_CM_2018_foto_jiri_slama_01

Nejvíce na uších byli z logiky věci zpěváci. Sopranistka Cécile Kempenaers, kontratenorista Steve Dugardin, tenorista Jan van Elsacker a basista Tiemo Wang tvoří páteř ansámblu Zefiro Torna. Již při prvních několika skladbách a prvních doušcích vína vyplulo na povrch, že těleso staví svůj zvuk na poctivém sborovém základu – nikdo z nich není (naštěstí) skutečným sólistou. U žádného ze zpěváků se tak neprojevovaly sólistické manýry, které často rozdrobí sborový hudební proud na mnoho virtuózně, avšak zcela osamoceně zurčících potůčků. Zpěváci se nepokoušeli o násilně výrazuplné melodie, ale naopak dali vyniknout přirozenosti a až jisté hravé prostotě uváděných hudebních skladeb. Skladby pro sólový hlas představovaly z tohoto hlediska – s výjimkou interpretačně bezchybného výkonu Jana van Elsackera – diskutabilnější část repertoáru. Většinu těchto skladeb zpívala sopranistka Cécile Kempenaers, jejíž až nezvykle přirozený hlasový projev mohl v některých skladbách působit bezvýrazně a nezvučně. Citelně byla tato interpretační ráznost postrádána například ve skladbě Sacio ‘na cosa od Vincenza Fontany. Mohlo by se zdát, že se jedná o jednoznačný soud, celá věc má však také druhou stranu mince – ve zpěvaččině nevirtuózní přirozenosti nezatěžkané divokými dynamickými, barevnými a výrazovými změnami se totiž nacházela i ojedinělá a stěží uchopitelná svěžest. Toto interpretační zjemnění – ať už záměrné či nikoliv – je dobrým důkazem toho, že ne vždy je třeba takříkajíc tlačit na pilu. Přesto obzvláště v sólových částech působil výkon místy opatrně, snad až bojácně.

Ze všech zpěváků bezesporu nejvíce zazářil Jan van Elsacker, který se svým intonačně a dynamicky vybroušeným projevem dominoval závěrečným skladbám koncertu. Tenorista navíc vstoupil přímo mezi posluchače, kteří zažili nečekanou akci mimo jeviště. Nepřehlédnutelná byla především zpěvákova radost z projevu, která vyústila v detailní emoční následování textu a v zapálenou snahu předat kus tohoto subjektivního uchopení posluchačům.

Hudebníci hrající na dobové nástroje poskytli nejen doprovod ke zpívaným skladbám, ale zazněla také díla ryze instrumentální. Přes obecně dobrou úroveň se ani instrumentalisté nevyhnuli drobným interpretačním problémům. Z hudby tu a tam vystoupily nechtěné tóny renesančních houslí, nebo se objevovaly intonační nesrovnalosti mezi houslemi a flétnou. Nejednalo se však o zásadní nedostatky.

Koncert s tématikou Hudební ochutnávání vín nabídl posluchačům nečekanou přirozenost hudebního projevu, která – byť se to zdá nezvyklé – nemá ani zdaleka své stálé místo v koncertních sálech. A když se objeví, většinou před ní zavíráme oči, zakrýváme si uši a tváříme se, že je jaksi nedokonalá. Nedělní koncert ansámblu Zefiro Torna však ukázal, že přirozenost dovede být stejně opojná jako sklenice toho nejlepšího vína.

Ansámbl Zefiro Torna

Jurgen de Bruyn – loutna, renesanční kytara, umělecký vedoucí

Cécile Kempenaers – soprán

Steve Dugardin – kontratenor, mistr obřadu

Jan van Elsacker – tenor

Tiemo Wang – bas

Annelies Decock – renesanční housle

Dimos de Beun – flétny

Philippe Malfeyt – viola da mano, colascione

Jan Kolařík – mluvené slovo

Janko Markovič – sommelier

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více