Janáček Brno 2016: Ojedinělé operní prožitky

28. říjen 2016, 13:00

Janáček Brno 2016: Ojedinělé operní prožitky

Z možných zaměření festivalu Janáček Brno v jeho nynější podobě vyniká především operní část. Směs domácích, tuzemských i zahraničních inscenací, jakkoliv stále nepočetná, přinesla ojedinělé divácké prožitky. Málokdo by si ještě před pár lety vsadil na to, že jednoznačně nejskvělejšími počiny budou domácí inscenace. Ne vždy se bohužel náročné inscenační počiny na zdejším jevišti udrží po skončení festival. Zatímco si v nadcházejícím prosinci můžeme ve dvou reprízách připomenout předloňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka, jeho mimořádně působivé ztvárnění Bartókova Modrovouse a Schönbergova Očekávání, hororové dvojice víc než sto let starých, a přesto stále znepokojivě drásavých oper, se tuto neděli na prknech Janáčkova divadla objeví naposled. Jakkoliv to může znít sugestivně, tuto příležitost by si opravdu nikdo neměl nechat ujít.

Letošní ročník festivalu Janáček Brno 2016 byl podstatným dílem postaven na rozličných operních produkcích. Proklamovaná světovost přehlídky a finanční konsolidace se nakonec smrskla na jediné velké hostování cizího operního souboru, v Brně již dobře známého Státního divadla Norimberk. Inscenace opery Z mrtvého domu obávaného režiséra Calixta Bieita znamenala pro zdejší publikum jedno janáčkovské prvenství: byla totiž nepřístupná do 18 let. Ztráta nevinnosti to byla pořádná. Představení mělo bezesporu silný účinek, mnoho diváků ovšem vidělo na pódiu trýznivé věci, které tam nikdy nespatřilo, nečekalo a ani pozorovat nechtělo. Je to ovšem typická řeč režiséra Bieita k publiku: burcovat na základě vyhrocených výlevů agrese všeho druhu. Janáček nepatří ani Brňanům, ani konzervativcům, ani exponentům maloměšťácké morálky. Je tu pro všechny, hraje se často a umožňuje klást důraz na rozličné aspekty příběhu. Nikde není psáno, že tragická opera z prostředí koncentráku musí být hrána laskavě. Heslo „v každém tvoru jiskra Boží“ si Janáček vlastnoručně vypsal z Dostojevského, není ale pro režiséra závazné. A ruku na srdce, Bieito je mnohem bližší koncentráčnické realitě a vedle jeho počinu se většina dosavadních tradičních režií této opery jeví jako operetní karikatura a rezervace vzájemné tolerance a pochopení. Škoda jen, že je Bieito tolik posedlý svým „posláním“, že nedá prostor ani zlomku uhrančivé Janáčkovy naděje a osvobozeného Gorjančikova nechá v závěru opery zastřelit. Hudební stránka byla velkým zklamáním, orchestr nebyl rozehraný, chyboval a dirigent Marcus Bosch zjevně nebyl ve své kůži. Zpěváci perfektně plnili všechny režijní úkoly s až pedantskou přesností, ale s výjimkou Antonia Yanga v roli Šiškova byli vlastně pěvecky průměrní.

Velká očekávání budil návrat Davida Radoka po dvou letech do Brna a byl to návrat vskutku impozantní. Bartókova Modrovouse plného freudovských jinotajů a Schönbergovo Očekávání propojil do přízračného celku, který sice neděsil ničím zjevným, ale všudypřítomná tíseň a působivě gradující napětí vyvolává krajní emoce i při deset dní staré vzpomínce. Zážitek umocnil mimořádně skvěle připravený orchestr vedený šéfdirigentem Markem Ivanovićem a samozřejmě také charismatický projev všech tří sólistů: Anderse Lorentzsona jako Modrovouse (a také Muže v němé roli v Očekávání - skvělém Radokově režijním nápadu), Katariny Giotas jako Judit a Katariny Karnéus jako Ženy. Letošní festival měl řadu skvělých okamžiků, ale na tento se bude dozajista vzpomínat nejdéle.A to nejen proto, že po nadcházející neděli už další šance zhlédnout tento skvost zřejmě nebude.

Oba domácí inscenační úspěchy - Káťa Kabanová a Modrovous - byly ovšem koprodukcemi. V případě Káti dokonce ex post. Šlo o autorskou rekonstrukci dávné Carsenovy režie. Pořadatelé tedy vsadili na jistotu a dostavil se očekávaný úspěch. K budoucím ambicím by ale měla patřit i originalita a vyprofilovanější přístup. Oblíbit si něco, co už koluje i na oficiálně vydaném DVD, a přenést to do svého divadla nepředstavuje světový podnik, nýbrž nedostatek odvahy a úlitbu popularitě. Krása je vždycky žádoucí, nelze ovšem stavět pouze na ní. Dobře to ukazuje rok stará brněnská inscenace Její pastorkyně v režii Martina Glasera. Musí být až otravné pořád dokola poslouchat, že není režisérem operním, nýbrž činoherním. Musí být ale řečeno alespoň toto: Brno má svoji velkolepou Pastorkyni, barvitou, monumentální, podzimní, scénické řešení ale nepostrádá prvky hravé naivity. Ta mohla být nosná, byla-li by výrazněji vystavěná. Glaser chápe operu jako barvotiskovou kolotočovou show, kde se musí pořád něco hýbat. Pohyb je sice důležitý, netkví v něm ovšem podstata dramatu. Snaha zalíbit se je pochopitelná a do jisté míry žádoucí. Musí však být vyvažována odvahou, sebevědomím a chutí sdělit své chápání dramatu, a to inscenaci chybí.

Stávající festival Janáček Brno začínal v roce 2004, s přestávkou v roce 2006 funguje jako bienále a je otázkou, proč to současné, v pořadí šesté, označuje pořadatel jako pátý ročník. Buďto se zakladatelský počin bere jako nultý, anebo není brán vážně. Není to ale jediná odchylka od původního záměru. Před dvěma lety nebylo jasné, proč festival mění označení na „divadelní a hudební“. Informací o koncepcích a budoucí strategii má veřejnost stále minimum. Po uplynutí letošního ročníku je ve věci jasněji: organizátoři jednoznačně preferují operu (nikoliv balet) a koncertní řadu podceňují či ji berou přímo jako jakési nutné zlo. Nebylo by přímočařejší a elegantnější nazvat festival operním? Ostatní žánry ani tak nemusí být nutně tabu, bylo by to ale pravdivější označení či vymezení, poněvadž hudební ani divadelní Janáček Brno cíleně rozhodně není.

Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Foto (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více