Janáček Brno 2016: Ojedinělé operní prožitky

28. říjen 2016, 13:00

Janáček Brno 2016: Ojedinělé operní prožitky

Z možných zaměření festivalu Janáček Brno v jeho nynější podobě vyniká především operní část. Směs domácích, tuzemských i zahraničních inscenací, jakkoliv stále nepočetná, přinesla ojedinělé divácké prožitky. Málokdo by si ještě před pár lety vsadil na to, že jednoznačně nejskvělejšími počiny budou domácí inscenace. Ne vždy se bohužel náročné inscenační počiny na zdejším jevišti udrží po skončení festival. Zatímco si v nadcházejícím prosinci můžeme ve dvou reprízách připomenout předloňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka, jeho mimořádně působivé ztvárnění Bartókova Modrovouse a Schönbergova Očekávání, hororové dvojice víc než sto let starých, a přesto stále znepokojivě drásavých oper, se tuto neděli na prknech Janáčkova divadla objeví naposled. Jakkoliv to může znít sugestivně, tuto příležitost by si opravdu nikdo neměl nechat ujít.

Letošní ročník festivalu Janáček Brno 2016 byl podstatným dílem postaven na rozličných operních produkcích. Proklamovaná světovost přehlídky a finanční konsolidace se nakonec smrskla na jediné velké hostování cizího operního souboru, v Brně již dobře známého Státního divadla Norimberk. Inscenace opery Z mrtvého domu obávaného režiséra Calixta Bieita znamenala pro zdejší publikum jedno janáčkovské prvenství: byla totiž nepřístupná do 18 let. Ztráta nevinnosti to byla pořádná. Představení mělo bezesporu silný účinek, mnoho diváků ovšem vidělo na pódiu trýznivé věci, které tam nikdy nespatřilo, nečekalo a ani pozorovat nechtělo. Je to ovšem typická řeč režiséra Bieita k publiku: burcovat na základě vyhrocených výlevů agrese všeho druhu. Janáček nepatří ani Brňanům, ani konzervativcům, ani exponentům maloměšťácké morálky. Je tu pro všechny, hraje se často a umožňuje klást důraz na rozličné aspekty příběhu. Nikde není psáno, že tragická opera z prostředí koncentráku musí být hrána laskavě. Heslo „v každém tvoru jiskra Boží“ si Janáček vlastnoručně vypsal z Dostojevského, není ale pro režiséra závazné. A ruku na srdce, Bieito je mnohem bližší koncentráčnické realitě a vedle jeho počinu se většina dosavadních tradičních režií této opery jeví jako operetní karikatura a rezervace vzájemné tolerance a pochopení. Škoda jen, že je Bieito tolik posedlý svým „posláním“, že nedá prostor ani zlomku uhrančivé Janáčkovy naděje a osvobozeného Gorjančikova nechá v závěru opery zastřelit. Hudební stránka byla velkým zklamáním, orchestr nebyl rozehraný, chyboval a dirigent Marcus Bosch zjevně nebyl ve své kůži. Zpěváci perfektně plnili všechny režijní úkoly s až pedantskou přesností, ale s výjimkou Antonia Yanga v roli Šiškova byli vlastně pěvecky průměrní.

Velká očekávání budil návrat Davida Radoka po dvou letech do Brna a byl to návrat vskutku impozantní. Bartókova Modrovouse plného freudovských jinotajů a Schönbergovo Očekávání propojil do přízračného celku, který sice neděsil ničím zjevným, ale všudypřítomná tíseň a působivě gradující napětí vyvolává krajní emoce i při deset dní staré vzpomínce. Zážitek umocnil mimořádně skvěle připravený orchestr vedený šéfdirigentem Markem Ivanovićem a samozřejmě také charismatický projev všech tří sólistů: Anderse Lorentzsona jako Modrovouse (a také Muže v němé roli v Očekávání - skvělém Radokově režijním nápadu), Katariny Giotas jako Judit a Katariny Karnéus jako Ženy. Letošní festival měl řadu skvělých okamžiků, ale na tento se bude dozajista vzpomínat nejdéle.A to nejen proto, že po nadcházející neděli už další šance zhlédnout tento skvost zřejmě nebude.

Oba domácí inscenační úspěchy - Káťa Kabanová a Modrovous - byly ovšem koprodukcemi. V případě Káti dokonce ex post. Šlo o autorskou rekonstrukci dávné Carsenovy režie. Pořadatelé tedy vsadili na jistotu a dostavil se očekávaný úspěch. K budoucím ambicím by ale měla patřit i originalita a vyprofilovanější přístup. Oblíbit si něco, co už koluje i na oficiálně vydaném DVD, a přenést to do svého divadla nepředstavuje světový podnik, nýbrž nedostatek odvahy a úlitbu popularitě. Krása je vždycky žádoucí, nelze ovšem stavět pouze na ní. Dobře to ukazuje rok stará brněnská inscenace Její pastorkyně v režii Martina Glasera. Musí být až otravné pořád dokola poslouchat, že není režisérem operním, nýbrž činoherním. Musí být ale řečeno alespoň toto: Brno má svoji velkolepou Pastorkyni, barvitou, monumentální, podzimní, scénické řešení ale nepostrádá prvky hravé naivity. Ta mohla být nosná, byla-li by výrazněji vystavěná. Glaser chápe operu jako barvotiskovou kolotočovou show, kde se musí pořád něco hýbat. Pohyb je sice důležitý, netkví v něm ovšem podstata dramatu. Snaha zalíbit se je pochopitelná a do jisté míry žádoucí. Musí však být vyvažována odvahou, sebevědomím a chutí sdělit své chápání dramatu, a to inscenaci chybí.

Stávající festival Janáček Brno začínal v roce 2004, s přestávkou v roce 2006 funguje jako bienále a je otázkou, proč to současné, v pořadí šesté, označuje pořadatel jako pátý ročník. Buďto se zakladatelský počin bere jako nultý, anebo není brán vážně. Není to ale jediná odchylka od původního záměru. Před dvěma lety nebylo jasné, proč festival mění označení na „divadelní a hudební“. Informací o koncepcích a budoucí strategii má veřejnost stále minimum. Po uplynutí letošního ročníku je ve věci jasněji: organizátoři jednoznačně preferují operu (nikoliv balet) a koncertní řadu podceňují či ji berou přímo jako jakési nutné zlo. Nebylo by přímočařejší a elegantnější nazvat festival operním? Ostatní žánry ani tak nemusí být nutně tabu, bylo by to ale pravdivější označení či vymezení, poněvadž hudební ani divadelní Janáček Brno cíleně rozhodně není.

Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Foto (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více