Janáček ze dvou stran. Tales From My Diary

Janáček ze dvou stran. Tales From My Diary

Tales From My Diary je velkolepý hudební projekt, který iniciovali tři slovenští hudebníci – jazzový saxofonista a skladatel Nikolaj Nikitin a písničkářská a producentská dvojice Róbert Pospiš & Martin Sillay. Ve společné produkci vytvořili nikoli sevřené dvojalbum, ale dvě samostatné kolekce, které volně spojuje inspirace tvorbou Leoše Janáčka.

Jinak řečeno – jde o dva originální pohledy na jeho dílo. Přitom oba „neklasické“ pokusy o uchopení Janáčkovy tvorby dopadly výtečně a ani jeden z nich Janáčkovu tvorbu nezplošťuje. Naopak, obě části projektu využívají širokou škálu aranžérských a interpretačních postupů a ukazují, že léty prověřenou hudbu lze zpracovat nově, radikálně a přitom originál nekarikovat a nepoškodit.

Nikolaj Nikitin se v bookletu alba vyznává z lásky k Janáčkově hudbě od doby svých studií na VŠMU. Zasáhla jej tehdy „síla, temperament, dynamika a hudební výraz klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku a cyklu Zápisník zmizelého“ a také „Janáčkova práce s časem a napětím a zároveň inspirace regionem a mluvou“. To vše v něm nakonec probudilo touhu zrealizovat Janáčkem inspirované hudební album. K realizaci tohoto snu si Nikitin přizval slovenskou jazzovou elitu (mj. Lukáš Oravec na křídlovku, Ľuboš Šrámek na klavír, Juraj Griglák na kontrabas) a hráče na smyčcové nástroje, členy Slovenské filharmonie. Ani tím však výčet účinkujících nekončí. Na poslední chvíli se do hry zapojil významný host, světoznámý kontrabasista českého původu Miroslav Vitouš, jehož nápady celkové vyznění alba výrazně posunuly.

Základ desky tvoří několik Janáčkových skladeb v úpravách Nikolaje Nikitina, které však nakonec právě Vitouš proložil svými kontrabasovými a klavírními improvizacemi – opět na téma Janáčkovy hudby. Ke konci alba pak Nikitin přidal svou vlastní kompoziční reakci na Janáčka, cyklus Conversations pro smyčcové kvarteto s volnou improvizací pro kontrabas. Právě střídání jazzových úprav Janáčkových skladeb s improvizacemi a Nikitinovou vlastní tvorbou dodává albu dynamiku a vnitřní napětí. Celek má daleko k roztříštěnosti, vše krouží kolem důvěrně známé moravské melodiky a motivy se nenápadně vracejí. Z jednotlivých skladeb patří k nejsilnějším (téměř) úvodní Frýdecká panna Maria s krásnou křídlovkou Lukáše Oravce, dále Naše večery, v nichž se tklivá hra smyčců rozvine v jazzovou jízdu elektrického piana s podporou saxofonu, a konečně Nelze domluvit s výraznou rytmikou a s melodickou linkou sopránového saxofonu, která předznamenává už zmíněný čistě smyčcový cyklus Conversations. V něm je pak nejvýraznější částí třetí věta Alter Ego, která jako by rekapitulovala celý projekt a současně melodicky předznamenávala druhé (nebo první?) album dvojdisku.

Je totiž skutečně jedno, v jakém pořadí budete obě části Tales From My Diary poslouchat. Druhá polovina projektu vychází z Janáčkova známého cyklu Moravská lidová poesie v písních a zpěvák Pospiš s kytaristou Sillayem speciálně pro toto CD sestavili skupinu Polajka. Jde o kvinteto, ve kterém oba producenty doplňují Boris Lenko (akordeon, klavír), Roman Harvan (violoncello) a Eva Šušková (zpěv). Tato sestava ve čtrnácti vesměs krátkých skladbách (výjimkou je více než pětiminutová Tužba) nabízejí pestrou škálu možností, jak se dá s Janáčkovým odkazem pracovat a přitom nepůsobit překombinovaně ani tuctově. Dvě zásadní úpravy najdeme tentokrát hned na počátku kolekce. Po úvodní Lásce, ve které nefolkovou akustickou kytaru vystřídá překvapivý duet drsnějšího hlasu Pospišova a klasického zpěvu Šuškové, následují dva vrcholy alba: opět na dialogu postavená Polajka s výrazným akordeonem a Tužba, ve které ženský hlas supluje výše položený melodický nástroj (housle?), zatímco cello evokuje elektronický (!) doprovod. V dalších písních pak kapela předvádí další své možnosti – neobvyklá klavírní sóla (Kouzlo), náznak čardáše (Neumrem ja na Zemi s překvapivým zakončením do fade-outu), souhru cella s akordeonem (Stálosť) nebo neklidnou symbiózu klavíru s cellem (Osamělý). Důležitými aktéry jsou ve většině písní oba zpěváci, přičemž slova, většinou důvěrně známá, zdaleka nehrají takovou roli jako hra s barvou, posazením a výrazem hlasu. Šepot, chrapot, zpěv přímočaře folkový, zpěv málem rockový i klasický rejstřík operní pěvkyně Šuškové – to vše v kombinaci s nástroji vytváří zajímavou mozaiku, díky níž tato písňová polovina projektu náročností nijak nezaostává za jazzovou částí.

Nikolaj Nikitin a Pospiš & Sillay sice natočili dvě samostatná alba, ale ve skutečnosti netvořili své pohledy na Janáčka izolovaně. Všichni tři se podíleli na produkci celého projektu a Sillay s Pospišem měli navíc v rukou celý technický proces od nabírání zvuku až po mastering. I díky tomu nakonec tvoří obě části dvojalba – navzdory odlišnému konceptu – jeden celek, o čemž se můžete přesvědčit jednoduchým pokusem: nahrát si skladby z obou disků do počítače a pustit v náhodném pořadí. Netvrdím, že je to správně – tvůrci si s dramaturgií kompletu dali práci a neměli bychom jim ji rozbíjet. Je však zajímavé, že „to“ funguje i jinak. A slyšíme-li Vitoušovu efektovanou basu improvizovat po originálně zaranžované písni, můžeme najít nové souvislosti a všimnout si dalších detailů. Slovenští hudebníci totiž dokázali z Janáčka vypreparovat to podstatné a naroubovat to na současnou živou hudbu takovým způsobem, že roub neuhynul, ale vyrašil a vykvetl.

Nikolaj Nikitin Ensemble with Miroslav Vitouš a Polajka: Tales From My Diary; vydavatel: Hudobný fond (Music Fund Slovakia) 2014. 15 + 14 skladeb, celková stopáž: 45:55 + 39:31

Polajka, foto zdroj https://www.facebook.com/RobertPospisMartinSillay

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V setkání s hudbou Pavla Zemka Nováka je vždy cosi očistného a zároveň tajemného. Je to pohled do pramene, který vyvěrá z dávných časů a plyne si dneškem, aniž ho spoutává okolí. Hledá přitom vlastní cestu bez halasného pokřikování, bez okázalých skoků, teče si kudy chce a zároveň nic neničí. A posluchač jen žasne, kolik krásy se může skrývat v jednohlasu.  více

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, ale do Ernova sálu ano. Po předvčerejším koncertu Antonína Fajta zde včera svoje nové trio představila brněnskému publiku Jitka Šuranská na nenápadném, ale výborném koncertě.  více

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více