Janáček ze dvou stran. Tales From My Diary

Janáček ze dvou stran. Tales From My Diary

Tales From My Diary je velkolepý hudební projekt, který iniciovali tři slovenští hudebníci – jazzový saxofonista a skladatel Nikolaj Nikitin a písničkářská a producentská dvojice Róbert Pospiš & Martin Sillay. Ve společné produkci vytvořili nikoli sevřené dvojalbum, ale dvě samostatné kolekce, které volně spojuje inspirace tvorbou Leoše Janáčka.

Jinak řečeno – jde o dva originální pohledy na jeho dílo. Přitom oba „neklasické“ pokusy o uchopení Janáčkovy tvorby dopadly výtečně a ani jeden z nich Janáčkovu tvorbu nezplošťuje. Naopak, obě části projektu využívají širokou škálu aranžérských a interpretačních postupů a ukazují, že léty prověřenou hudbu lze zpracovat nově, radikálně a přitom originál nekarikovat a nepoškodit.

Nikolaj Nikitin se v bookletu alba vyznává z lásky k Janáčkově hudbě od doby svých studií na VŠMU. Zasáhla jej tehdy „síla, temperament, dynamika a hudební výraz klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku a cyklu Zápisník zmizelého“ a také „Janáčkova práce s časem a napětím a zároveň inspirace regionem a mluvou“. To vše v něm nakonec probudilo touhu zrealizovat Janáčkem inspirované hudební album. K realizaci tohoto snu si Nikitin přizval slovenskou jazzovou elitu (mj. Lukáš Oravec na křídlovku, Ľuboš Šrámek na klavír, Juraj Griglák na kontrabas) a hráče na smyčcové nástroje, členy Slovenské filharmonie. Ani tím však výčet účinkujících nekončí. Na poslední chvíli se do hry zapojil významný host, světoznámý kontrabasista českého původu Miroslav Vitouš, jehož nápady celkové vyznění alba výrazně posunuly.

Základ desky tvoří několik Janáčkových skladeb v úpravách Nikolaje Nikitina, které však nakonec právě Vitouš proložil svými kontrabasovými a klavírními improvizacemi – opět na téma Janáčkovy hudby. Ke konci alba pak Nikitin přidal svou vlastní kompoziční reakci na Janáčka, cyklus Conversations pro smyčcové kvarteto s volnou improvizací pro kontrabas. Právě střídání jazzových úprav Janáčkových skladeb s improvizacemi a Nikitinovou vlastní tvorbou dodává albu dynamiku a vnitřní napětí. Celek má daleko k roztříštěnosti, vše krouží kolem důvěrně známé moravské melodiky a motivy se nenápadně vracejí. Z jednotlivých skladeb patří k nejsilnějším (téměř) úvodní Frýdecká panna Maria s krásnou křídlovkou Lukáše Oravce, dále Naše večery, v nichž se tklivá hra smyčců rozvine v jazzovou jízdu elektrického piana s podporou saxofonu, a konečně Nelze domluvit s výraznou rytmikou a s melodickou linkou sopránového saxofonu, která předznamenává už zmíněný čistě smyčcový cyklus Conversations. V něm je pak nejvýraznější částí třetí věta Alter Ego, která jako by rekapitulovala celý projekt a současně melodicky předznamenávala druhé (nebo první?) album dvojdisku.

Je totiž skutečně jedno, v jakém pořadí budete obě části Tales From My Diary poslouchat. Druhá polovina projektu vychází z Janáčkova známého cyklu Moravská lidová poesie v písních a zpěvák Pospiš s kytaristou Sillayem speciálně pro toto CD sestavili skupinu Polajka. Jde o kvinteto, ve kterém oba producenty doplňují Boris Lenko (akordeon, klavír), Roman Harvan (violoncello) a Eva Šušková (zpěv). Tato sestava ve čtrnácti vesměs krátkých skladbách (výjimkou je více než pětiminutová Tužba) nabízejí pestrou škálu možností, jak se dá s Janáčkovým odkazem pracovat a přitom nepůsobit překombinovaně ani tuctově. Dvě zásadní úpravy najdeme tentokrát hned na počátku kolekce. Po úvodní Lásce, ve které nefolkovou akustickou kytaru vystřídá překvapivý duet drsnějšího hlasu Pospišova a klasického zpěvu Šuškové, následují dva vrcholy alba: opět na dialogu postavená Polajka s výrazným akordeonem a Tužba, ve které ženský hlas supluje výše položený melodický nástroj (housle?), zatímco cello evokuje elektronický (!) doprovod. V dalších písních pak kapela předvádí další své možnosti – neobvyklá klavírní sóla (Kouzlo), náznak čardáše (Neumrem ja na Zemi s překvapivým zakončením do fade-outu), souhru cella s akordeonem (Stálosť) nebo neklidnou symbiózu klavíru s cellem (Osamělý). Důležitými aktéry jsou ve většině písní oba zpěváci, přičemž slova, většinou důvěrně známá, zdaleka nehrají takovou roli jako hra s barvou, posazením a výrazem hlasu. Šepot, chrapot, zpěv přímočaře folkový, zpěv málem rockový i klasický rejstřík operní pěvkyně Šuškové – to vše v kombinaci s nástroji vytváří zajímavou mozaiku, díky níž tato písňová polovina projektu náročností nijak nezaostává za jazzovou částí.

Nikolaj Nikitin a Pospiš & Sillay sice natočili dvě samostatná alba, ale ve skutečnosti netvořili své pohledy na Janáčka izolovaně. Všichni tři se podíleli na produkci celého projektu a Sillay s Pospišem měli navíc v rukou celý technický proces od nabírání zvuku až po mastering. I díky tomu nakonec tvoří obě části dvojalba – navzdory odlišnému konceptu – jeden celek, o čemž se můžete přesvědčit jednoduchým pokusem: nahrát si skladby z obou disků do počítače a pustit v náhodném pořadí. Netvrdím, že je to správně – tvůrci si s dramaturgií kompletu dali práci a neměli bychom jim ji rozbíjet. Je však zajímavé, že „to“ funguje i jinak. A slyšíme-li Vitoušovu efektovanou basu improvizovat po originálně zaranžované písni, můžeme najít nové souvislosti a všimnout si dalších detailů. Slovenští hudebníci totiž dokázali z Janáčka vypreparovat to podstatné a naroubovat to na současnou živou hudbu takovým způsobem, že roub neuhynul, ale vyrašil a vykvetl.

Nikolaj Nikitin Ensemble with Miroslav Vitouš a Polajka: Tales From My Diary; vydavatel: Hudobný fond (Music Fund Slovakia) 2014. 15 + 14 skladeb, celková stopáž: 45:55 + 39:31

Polajka, foto zdroj https://www.facebook.com/RobertPospisMartinSillay

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V setkání s hudbou Pavla Zemka Nováka je vždy cosi očistného a zároveň tajemného. Je to pohled do pramene, který vyvěrá z dávných časů a plyne si dneškem, aniž ho spoutává okolí. Hledá přitom vlastní cestu bez halasného pokřikování, bez okázalých skoků, teče si kudy chce a zároveň nic neničí. A posluchač jen žasne, kolik krásy se může skrývat v jednohlasu.  více

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, ale do Ernova sálu ano. Po předvčerejším koncertu Antonína Fajta zde včera svoje nové trio představila brněnskému publiku Jitka Šuranská na nenápadném, ale výborném koncertě.  více

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více


Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více