Janáčkova Šárka: Nová instrumentace a zaneprázdněný život s moderní technikou

23. listopad 2018, 17:00
Janáčkova Šárka: Nová instrumentace a zaneprázdněný život s moderní technikou

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno 2018 vybírá do programu to nejlepší z evropských operních domů, ale i ze souborů domácích a brněnských. Proto není divu, že v nabídce nechyběl ani Ensemble Opera Diversa. V nastudování dirigentky Gabriely Tardonové a v režii Kristiany Belcredi připravil soubor v divadelním sále Reduty premiéru Janáčkovy Šárky a to ve zcela nové, odvážné instrumentaci Ondřeje Kyase.

Nedlouhá operní předloha má rychlý spád a dějové zvraty přicházejí jeden za druhým. Míra modernizace takového materiálu je do jisté míry nezbytná, aby zůstala dnešní výpovědní hodnota. Nejde ani tak o to, aby přesně vystihovala libreto doslovně, avšak stále musí dávat smysl a držet myšlenkovou linku. Kristiana Belcredi zasadila děj do studeného kancelářského prostoru. Zde zaneprázdněný Přemysl s telefonem na uchu a za stolem rozhoduje o zrušení výsadních postů žen. Trutův mlat se blyští ve skleněné vitríně. Účastníci Libušina pohřbu věnují smutečním kondolencím jen minimální úsilí a po zbytek času řeší své pracovní a osobní záležitosti. Motiv „zaneprázdněného života“ s komunikačním zařízením v ruce protkává vlastně celý děj. Koneckonců i závěrečné Hlásejte světu lásky div sbor v reálném čase sdílí na sociální sítě.

Režie nabídla několik vrcholů i překvapivých řešení. Belcredi výborně pracovala se světlem, které silně vykreslilo například okamžik Ctiradova skonu a procitnutí Šárčiny viny. Každý při jedné straně zdi tady padají k zemi. Vizuální stránku zajímavě doplnily také kostýmy. Zatímco muži zůstali po celou dobu sešněrováni v jednom obleku, z žen ve formálních kostýmcích, odrážejících jejich emancipovanost, se staly divoženky ve skupině punkových přívrženců.

Snad nejočekávanějším aspektem premiérového večera byl právě nový háv původní instrumentace. Přepisovat Janáčka je úkol velmi nesnadný. Zasahovat do takové interpretační stopy i autorského patriotismu může být velmi nevděčné, až nebezpečné. Skladatel Ondřej Kyas však projevil nesmírnou citlivost instrumentace sobě vlastní i pro dílo samotné. Přes původní záměr nakonec ponechal smyčce a fakturu doplnil o kytaru, basovou kytaru (kterou také sám interpretoval) a harfu, která tyto složky příjemně propojovala. Barvitost obsazení a inovace s maximálním respektem k originálu získala na svěžesti a nová orchestrace vykrystalizovala z Janáčkových postupů novou zvukomalebnost. A přesto Kyasova Šárka zůstala Šárkou Janáčkovou. Gabriela Tardonová pak dala provedení s výborně sehraným orchestrem švih a péči o každou frázi.

Role Ctirada je nesmírně pěvecky nesmírně náročná a najít vhodného představitele zračí pro inscenaci určité riziko. Ctiradovým interpretem se v této inscenaci stal Dušan Růžička a nutno mu vyjádřit poklonu. Party tak obtížné intonačně i výrazově přednesl výborně pěvecky, herecky zase přesvědčivě a důstojně. Růžička si ve vypjatých pasážích zachoval příjemnou kultivovanost a volnost hlasu. Přesností, skvělou deklamací, a především nádhernou barvou hlasu vynikal i Roman Hoza v roli Přemysla. Výrazově a dle role adekvátně hrdě působila i představitelka Šárky Iveta Jiříková. Její part měl velké nároky na široký hlasový rozsah, kterým pěvkyně bezesporu oplývá. Výborně vyzněla i všechna piana polohovaná poměrně nízko, vysoké tóny však už byly na tak malý prostor poněkud přeostřené a málo srozumitelné. Možnostem zpěvaččina hlasovému fondu takto byla role a její inscenační směřování zkrátka trochu malá. Sborová složka byla sestavena pro tuto inscenaci zcela nově. Přesto byl sbor pod vedením Kataríny Duchoňové perfektně sezpívaný, malé obsazení bylo barevně vyvážené a vzhledem k mladosti hlasů byl zvuk transparentní.

I přes jistá režijní úskalí vyzněla Šárka v Kyasově bravurní instrumentaci příhodně. Je nanejvýš pochvalné, že si tak prestižní festival zachovává i tuto domácí tvář a ke spolupráci zve vedle světových těles i ty sobě nejbližší. Na kvalitě ani renomé mu to neubírá. Naopak všechny domácí instituce, které věnují Leoši Janáčkovi svoji interpretační stopu, záslužně spojuje.

Leoš Janáček: Šárka

Premiéra 22. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno 2018 v sále divadla Reduta.
Ensemble Opera Diversa
Dirigent: Gabriela Tardonová
Režie Kristiana Belcredi
Scéna: Sylva Marková
Kostýmy: Eliška Ondráčková
Sbormistr: Katarína Duchoňová
Šárka: Iveta Jiříková
Ctirad: Dušan Růžička
Přemysl: Roman Hoza
Lumír: Pavel Valenta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více