Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Konceptuální hříčky s hudbou Leoše Janáčka i osobou samotného skladatele jsou v Brně doma. Album For Leoš’s Piano dává Janáčkův klavír i hudbu do rukou skladatelů a interpretů Alvina Currana a Gordona Monahana. Výsledkem je směs dvou zcela odlišných přístupů balancující na rozhraní pestrosti a nesourodosti.

Pokud někdo přijede do Brna jako do Janáčkova města a má tu smůlu, že to bude v čase mimo festival Janáček Brno, pravděpodobně si moc tematických zážitků neodveze. Svou roli v tom hrají důvody „objektivně-dramaturgické“ – Janáčkovo dílo není možné obehrávat pořád dokola na turistické úrovni, jak je tomu třeba ve Vídni nebo v Praze s Mozartem, opera taky nemůže hrát Janáčka pořád. Turista si za běžných okolností může projít Památník Leoše Janáčka v domku, kde skladatel žil, a tím pravděpodobně všechno skončí. Zvukové nahlédnutí do Janáčkova domku tvoří jednu polohu konceptuálního alba For Leoš’s Piano – Alvin Curran hraje na Janáčkův klavír několik vlastních skladeb a jednu upravenou muzikálovou melodii. Druhou polohu vytvořil Gordon Monahan svými digitálními reinterpretacemi Janáčkova zdrojového materiálu.

Producent alba Jozef Cseres nerozdělil obě polohy na dvě pomyslné strany desky, ale promíchal je mezi sebou. Jednoznačný klad tohoto přístupu spočívá ve střídání nálad – obě polohy jsou emocionálně natolik rozdílné, že jejich změny připomínají střídání afektů v barokní hudbě. Po této stránce se ale pořád nejedná o nepřekročitelné propasti, spíš úkroky z nálady do nálady, které posluchače udržují v pozornosti. Jako zápor se jeví diametrálně odlišný zvukový svět Janáčkova starého klavíru, jak na něj hraje Curran, a Monahanova digitálního instrumentáře.

Janáčkův klavír Ehrbar je na jedné straně málem cosi jako relikvie, ale na druhé také pěkná hipsteřinka. Je to až posvátný pocit zasednout ke stejnému nástroji, u nějž velký skladatel pracoval, a dotýkat se stejných kláves. Může to být i poučné – Kirill Gerstein➚ na základě této praktické zkušenosti přišel na to, jak hrát v Janáčkových klavírních skladbách co nejvěrněji pedál. Druhá věc je, že je to klavír opravdu starý, oproti současným nástrojům má mnoho zvukových i mechanických nedostatků, trošku jako kolo bez brzd a přehazovačky proti lesklému modernímu stroji.

Monahanova digitální výbava je naopak zvukově dokonale čistá. Akoustik Piano Software, který autor používá jako zdroj zvuku, má nasamplované čtyři typy klavíru: Steinway, Bösendorfer, Bechstein a Steingraeber. Ve všech případech se jedná o samply velkých koncertních nástrojů. Gordon Monahan se pravděpodobně záměrně nesnažil ani náznakem předstírat, že používal skutečný akustický klavír. Jedná se o umělou hmotu zcela okatě (nebo snad ušatě) přiznanou, místy až zdůrazňovanou. To je rozumný přístup, ale přechody ze stejně výrazného, sto let starého analogového světa působí místy až bolest. Ze starého klavíru je cítit oprýskaný lak, z digitálního instrumentu stříká desinfekce. Oba nástroje paradoxně spojuje to, že už jsou věcí minulosti. Technologie dnešních klavírů pokročila úplně jinam a Akoustik Piano Software je zrušený produkt nahrazený modernější alternativou.

Dva autorské přístupy zvolené pro album For Leoš’s Piano hovoří dvěma charakteristickými jazyky. Alvin Curran tu vystupuje jako interpret vlastních skladeb. Americký skladatel u Janáčkova klavíru pochopitelně odkazuje k Janáčkovu setkání s americkým avantgardistou Henrym Cowellem (1897–1965), které v mystifikační operní formě zpracovala trojice Piňos – Medek – Štědroň (Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán). Curran sice nehraje „pravítkem po klaviře“, ale doplňující elektronika a skřípání omšelého nástroje se o dostatek harmonicky nepopsatelných ruchů postarají. Úryvky z jeho Inner Cities dostávají úplně jinou atmosféru než ve zvukově vytříbeném podání Daana Vandewalla. I sladká píseň I Didn’t Know What Time It Was z muzikálu Too Many Girls Richarda Rodgerse získává pouliční nádech „do it yourself“. Jako by na provedení z dálky dohlížel Harry Partch.

Gordon Monahan se zmocňuje motivů z Janáčkových skladeb, někde zřetelně přiznaných (Glagolská mše, Frydecká Panna Maria), jinde důkladně ukrytých ve vlastních „nánosech“. Všechny Monahanovy skladby mají dovětek „altered“, původní materiál je tu spíš proměněný než pozměněný, zahlcený extrémně rychlými běhy a často hnaný dopředu minimalistickým spodním proudem. Zvláště v bězích je silně patrný digitální zvuk, který uhýbá od klavíru spíš k jakési podivné marimbě, téměř bez dozvuku a hrané s nelidsky automatickou virtuozitou. Koncepčně se Monahan s Janáčkem stýká jak příklonem ke zvukovým extrémům, tak stručností – jeho devět kompozic zabere na albu asi 14 minut.

Zásadní vadou nahrávky je, že ji prakticky není možné nalézt, pokud se po ní posluchač cíleně nepídí. Booklet s texty autorů, producenta i muzikologa Jiřího Zahrádky je pouze v angličtině. To by pro předpokládané příjemce této hudby neměl být problém, ale jak se k nim album dostane, to je záhada. Ke koupi je pouze v knihkupectví ArtMap➚ v Moravské galerii a potom u Jozefa Cserese osobně. Ignorování této stránky věci k brněnskému konceptualismu bohužel také zcela samozřejmě patří.

For Leoš’s Piano. Alvin Curran (piano, electronics), Gordon Monahan (Digital Performer Software, Native Instruments Akoustik Piano software). Produkce Josef Cseres. Vydalo Hermes’ Ear v roce 2015. HE CD 014. 14 skladeb, celková stopáž 53 min.

Janáčkův klavír, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
  více

Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více