Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Konceptuální hříčky s hudbou Leoše Janáčka i osobou samotného skladatele jsou v Brně doma. Album For Leoš’s Piano dává Janáčkův klavír i hudbu do rukou skladatelů a interpretů Alvina Currana a Gordona Monahana. Výsledkem je směs dvou zcela odlišných přístupů balancující na rozhraní pestrosti a nesourodosti.

Pokud někdo přijede do Brna jako do Janáčkova města a má tu smůlu, že to bude v čase mimo festival Janáček Brno, pravděpodobně si moc tematických zážitků neodveze. Svou roli v tom hrají důvody „objektivně-dramaturgické“ – Janáčkovo dílo není možné obehrávat pořád dokola na turistické úrovni, jak je tomu třeba ve Vídni nebo v Praze s Mozartem, opera taky nemůže hrát Janáčka pořád. Turista si za běžných okolností může projít Památník Leoše Janáčka v domku, kde skladatel žil, a tím pravděpodobně všechno skončí. Zvukové nahlédnutí do Janáčkova domku tvoří jednu polohu konceptuálního alba For Leoš’s Piano – Alvin Curran hraje na Janáčkův klavír několik vlastních skladeb a jednu upravenou muzikálovou melodii. Druhou polohu vytvořil Gordon Monahan svými digitálními reinterpretacemi Janáčkova zdrojového materiálu.

Producent alba Jozef Cseres nerozdělil obě polohy na dvě pomyslné strany desky, ale promíchal je mezi sebou. Jednoznačný klad tohoto přístupu spočívá ve střídání nálad – obě polohy jsou emocionálně natolik rozdílné, že jejich změny připomínají střídání afektů v barokní hudbě. Po této stránce se ale pořád nejedná o nepřekročitelné propasti, spíš úkroky z nálady do nálady, které posluchače udržují v pozornosti. Jako zápor se jeví diametrálně odlišný zvukový svět Janáčkova starého klavíru, jak na něj hraje Curran, a Monahanova digitálního instrumentáře.

Janáčkův klavír Ehrbar je na jedné straně málem cosi jako relikvie, ale na druhé také pěkná hipsteřinka. Je to až posvátný pocit zasednout ke stejnému nástroji, u nějž velký skladatel pracoval, a dotýkat se stejných kláves. Může to být i poučné – Kirill Gerstein➚ na základě této praktické zkušenosti přišel na to, jak hrát v Janáčkových klavírních skladbách co nejvěrněji pedál. Druhá věc je, že je to klavír opravdu starý, oproti současným nástrojům má mnoho zvukových i mechanických nedostatků, trošku jako kolo bez brzd a přehazovačky proti lesklému modernímu stroji.

Monahanova digitální výbava je naopak zvukově dokonale čistá. Akoustik Piano Software, který autor používá jako zdroj zvuku, má nasamplované čtyři typy klavíru: Steinway, Bösendorfer, Bechstein a Steingraeber. Ve všech případech se jedná o samply velkých koncertních nástrojů. Gordon Monahan se pravděpodobně záměrně nesnažil ani náznakem předstírat, že používal skutečný akustický klavír. Jedná se o umělou hmotu zcela okatě (nebo snad ušatě) přiznanou, místy až zdůrazňovanou. To je rozumný přístup, ale přechody ze stejně výrazného, sto let starého analogového světa působí místy až bolest. Ze starého klavíru je cítit oprýskaný lak, z digitálního instrumentu stříká desinfekce. Oba nástroje paradoxně spojuje to, že už jsou věcí minulosti. Technologie dnešních klavírů pokročila úplně jinam a Akoustik Piano Software je zrušený produkt nahrazený modernější alternativou.

Dva autorské přístupy zvolené pro album For Leoš’s Piano hovoří dvěma charakteristickými jazyky. Alvin Curran tu vystupuje jako interpret vlastních skladeb. Americký skladatel u Janáčkova klavíru pochopitelně odkazuje k Janáčkovu setkání s americkým avantgardistou Henrym Cowellem (1897–1965), které v mystifikační operní formě zpracovala trojice Piňos – Medek – Štědroň (Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán). Curran sice nehraje „pravítkem po klaviře“, ale doplňující elektronika a skřípání omšelého nástroje se o dostatek harmonicky nepopsatelných ruchů postarají. Úryvky z jeho Inner Cities dostávají úplně jinou atmosféru než ve zvukově vytříbeném podání Daana Vandewalla. I sladká píseň I Didn’t Know What Time It Was z muzikálu Too Many Girls Richarda Rodgerse získává pouliční nádech „do it yourself“. Jako by na provedení z dálky dohlížel Harry Partch.

Gordon Monahan se zmocňuje motivů z Janáčkových skladeb, někde zřetelně přiznaných (Glagolská mše, Frydecká Panna Maria), jinde důkladně ukrytých ve vlastních „nánosech“. Všechny Monahanovy skladby mají dovětek „altered“, původní materiál je tu spíš proměněný než pozměněný, zahlcený extrémně rychlými běhy a často hnaný dopředu minimalistickým spodním proudem. Zvláště v bězích je silně patrný digitální zvuk, který uhýbá od klavíru spíš k jakési podivné marimbě, téměř bez dozvuku a hrané s nelidsky automatickou virtuozitou. Koncepčně se Monahan s Janáčkem stýká jak příklonem ke zvukovým extrémům, tak stručností – jeho devět kompozic zabere na albu asi 14 minut.

Zásadní vadou nahrávky je, že ji prakticky není možné nalézt, pokud se po ní posluchač cíleně nepídí. Booklet s texty autorů, producenta i muzikologa Jiřího Zahrádky je pouze v angličtině. To by pro předpokládané příjemce této hudby neměl být problém, ale jak se k nim album dostane, to je záhada. Ke koupi je pouze v knihkupectví ArtMap➚ v Moravské galerii a potom u Jozefa Cserese osobně. Ignorování této stránky věci k brněnskému konceptualismu bohužel také zcela samozřejmě patří.

For Leoš’s Piano. Alvin Curran (piano, electronics), Gordon Monahan (Digital Performer Software, Native Instruments Akoustik Piano software). Produkce Josef Cseres. Vydalo Hermes’ Ear v roce 2015. HE CD 014. 14 skladeb, celková stopáž 53 min.

Janáčkův klavír, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
  více

Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více