Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Janáčkův klavír v rukou dnešních skladatelů

Konceptuální hříčky s hudbou Leoše Janáčka i osobou samotného skladatele jsou v Brně doma. Album For Leoš’s Piano dává Janáčkův klavír i hudbu do rukou skladatelů a interpretů Alvina Currana a Gordona Monahana. Výsledkem je směs dvou zcela odlišných přístupů balancující na rozhraní pestrosti a nesourodosti.

Pokud někdo přijede do Brna jako do Janáčkova města a má tu smůlu, že to bude v čase mimo festival Janáček Brno, pravděpodobně si moc tematických zážitků neodveze. Svou roli v tom hrají důvody „objektivně-dramaturgické“ – Janáčkovo dílo není možné obehrávat pořád dokola na turistické úrovni, jak je tomu třeba ve Vídni nebo v Praze s Mozartem, opera taky nemůže hrát Janáčka pořád. Turista si za běžných okolností může projít Památník Leoše Janáčka v domku, kde skladatel žil, a tím pravděpodobně všechno skončí. Zvukové nahlédnutí do Janáčkova domku tvoří jednu polohu konceptuálního alba For Leoš’s Piano – Alvin Curran hraje na Janáčkův klavír několik vlastních skladeb a jednu upravenou muzikálovou melodii. Druhou polohu vytvořil Gordon Monahan svými digitálními reinterpretacemi Janáčkova zdrojového materiálu.

Producent alba Jozef Cseres nerozdělil obě polohy na dvě pomyslné strany desky, ale promíchal je mezi sebou. Jednoznačný klad tohoto přístupu spočívá ve střídání nálad – obě polohy jsou emocionálně natolik rozdílné, že jejich změny připomínají střídání afektů v barokní hudbě. Po této stránce se ale pořád nejedná o nepřekročitelné propasti, spíš úkroky z nálady do nálady, které posluchače udržují v pozornosti. Jako zápor se jeví diametrálně odlišný zvukový svět Janáčkova starého klavíru, jak na něj hraje Curran, a Monahanova digitálního instrumentáře.

Janáčkův klavír Ehrbar je na jedné straně málem cosi jako relikvie, ale na druhé také pěkná hipsteřinka. Je to až posvátný pocit zasednout ke stejnému nástroji, u nějž velký skladatel pracoval, a dotýkat se stejných kláves. Může to být i poučné – Kirill Gerstein➚ na základě této praktické zkušenosti přišel na to, jak hrát v Janáčkových klavírních skladbách co nejvěrněji pedál. Druhá věc je, že je to klavír opravdu starý, oproti současným nástrojům má mnoho zvukových i mechanických nedostatků, trošku jako kolo bez brzd a přehazovačky proti lesklému modernímu stroji.

Monahanova digitální výbava je naopak zvukově dokonale čistá. Akoustik Piano Software, který autor používá jako zdroj zvuku, má nasamplované čtyři typy klavíru: Steinway, Bösendorfer, Bechstein a Steingraeber. Ve všech případech se jedná o samply velkých koncertních nástrojů. Gordon Monahan se pravděpodobně záměrně nesnažil ani náznakem předstírat, že používal skutečný akustický klavír. Jedná se o umělou hmotu zcela okatě (nebo snad ušatě) přiznanou, místy až zdůrazňovanou. To je rozumný přístup, ale přechody ze stejně výrazného, sto let starého analogového světa působí místy až bolest. Ze starého klavíru je cítit oprýskaný lak, z digitálního instrumentu stříká desinfekce. Oba nástroje paradoxně spojuje to, že už jsou věcí minulosti. Technologie dnešních klavírů pokročila úplně jinam a Akoustik Piano Software je zrušený produkt nahrazený modernější alternativou.

Dva autorské přístupy zvolené pro album For Leoš’s Piano hovoří dvěma charakteristickými jazyky. Alvin Curran tu vystupuje jako interpret vlastních skladeb. Americký skladatel u Janáčkova klavíru pochopitelně odkazuje k Janáčkovu setkání s americkým avantgardistou Henrym Cowellem (1897–1965), které v mystifikační operní formě zpracovala trojice Piňos – Medek – Štědroň (Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán). Curran sice nehraje „pravítkem po klaviře“, ale doplňující elektronika a skřípání omšelého nástroje se o dostatek harmonicky nepopsatelných ruchů postarají. Úryvky z jeho Inner Cities dostávají úplně jinou atmosféru než ve zvukově vytříbeném podání Daana Vandewalla. I sladká píseň I Didn’t Know What Time It Was z muzikálu Too Many Girls Richarda Rodgerse získává pouliční nádech „do it yourself“. Jako by na provedení z dálky dohlížel Harry Partch.

Gordon Monahan se zmocňuje motivů z Janáčkových skladeb, někde zřetelně přiznaných (Glagolská mše, Frydecká Panna Maria), jinde důkladně ukrytých ve vlastních „nánosech“. Všechny Monahanovy skladby mají dovětek „altered“, původní materiál je tu spíš proměněný než pozměněný, zahlcený extrémně rychlými běhy a často hnaný dopředu minimalistickým spodním proudem. Zvláště v bězích je silně patrný digitální zvuk, který uhýbá od klavíru spíš k jakési podivné marimbě, téměř bez dozvuku a hrané s nelidsky automatickou virtuozitou. Koncepčně se Monahan s Janáčkem stýká jak příklonem ke zvukovým extrémům, tak stručností – jeho devět kompozic zabere na albu asi 14 minut.

Zásadní vadou nahrávky je, že ji prakticky není možné nalézt, pokud se po ní posluchač cíleně nepídí. Booklet s texty autorů, producenta i muzikologa Jiřího Zahrádky je pouze v angličtině. To by pro předpokládané příjemce této hudby neměl být problém, ale jak se k nim album dostane, to je záhada. Ke koupi je pouze v knihkupectví ArtMap➚ v Moravské galerii a potom u Jozefa Cserese osobně. Ignorování této stránky věci k brněnskému konceptualismu bohužel také zcela samozřejmě patří.

For Leoš’s Piano. Alvin Curran (piano, electronics), Gordon Monahan (Digital Performer Software, Native Instruments Akoustik Piano software). Produkce Josef Cseres. Vydalo Hermes’ Ear v roce 2015. HE CD 014. 14 skladeb, celková stopáž 53 min.

Janáčkův klavír, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
  více

Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více




Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více