Japka – V. Nápady, vtip a drobné nedokonalosti

Japka – V. Nápady, vtip a drobné nedokonalosti

Album V je patrně poslední, které skupina Japka natočila. Kapela se na něm odráží od rockového základu jednou směrem k melodickému folkrocku, jindy spíše k poprocku nebo funku.

Dva roky po svém minulém CD Come bambino natočila brněnská skupina Japka nové album. Výjimečné tím, že je (zřejmě) poslední. Kapela už v únoru uvedla na svém webu: „Po 15 letech nás opouští [kytarista a zpěvák] Ondra Klíč. Jelikož je to člověk pro naši kapelu zásadní, rozhodli jsme se bez něj nepokračovat.“ Rozlučkový koncert proběhl v dubnu v klubu Melodka a na něm také kapela oficiálně představila své podle názvu páté album, jakkoli je to s číslováním jejích nahrávek trochu nejasné. Japka ostatně vznikla ještě na základní škole (vydělila se ze školního divadla na ZŠ Pavlovská). Současnou – tedy vlastně již bývalou – sestavu tvoří/tvořili Jan Zemko a Ondra Klíč (oba kytary), Martin Hadaš (baskytara) a Vojta Bystrý (bicí).

Klasické rockové obsazení, které od dob Beatles neztratilo nic ze svého kouzla, nabízí širokou škálu vyjadřovacích prostředků. Zvlášť když skupině ve studiu vypomohlo pár hostů – Libor Třeška na trubku, Jan Mendelsson na klávesy, Ondra Bystrý a Honza Kyncl na saxofony/flétny nebo Adam Novák z Květů na housle. I díky nim se pánové od rockového základu odrážejí jednou směrem k melodickému folkrocku, jindy spíše k poprocku nebo funku. Na barevnosti albu nedodává jen účast zmíněných hostů, ale třeba i práce s bicími. Viz například způsob, jakým Vojta Bystrý nenápadně vygraduje závěr písně Hrdina, nebo role bubnů jako zvýrazňovače textu v epických 3 příbězích. Rytmika – sledujte i basovou linku, která otevírá skladbu Hrdina – samozřejmě nepůsobí izolovaně a zvlášť její spojení s hostujícími dechy je působivá. Mimochodem výběr hostujících nástrojů do písní nepostrádá vtip. Když se v závěrečné písni Vrba ozve verš „Slyšel jsem vrzat housle“, ozve se – flétna.

Texty, jejichž téměř výhradním autorem je Ondřej Klíč, však zaujmou více obsahem než formou. Nepřipraveného posluchače překvapí hned úvodní sloka první písně Tartuffe: „Už léta se snažím žít jako slušný člověk / nekarbaním / neudávám / vyhýbám se lidskému dnu / tak proč bych si nemohl dopřát trochu prvotřídního kokainu.“ Škoda jen, že refrén („Dvojí je dvojí / sílu to dojí / Tartuffe si na druhých / rány hojí“) je bez sledování slov v bookletu velmi špatně srozumitelný. Z dalších písní vyzdvihuji píseň Jesse James, mimořádně vtipnou v několika rovinách – od samotného textu („I Jesse James měl období / kdy se mu zdálo, že mu banky / zcela všechno uhradí“) přes použití slova „kořeň“ v písni s „americkou tematikou“ až po originální představení skupiny. Zajímavé jsou také 3 příběhy, ve volném verši (či spíše próze) napsaný text s letopočty a více či méně mlhavými historkami o manifestech. Ledňáček je nonsensová hříčka, ovšem zcela jiného charakteru než stejnojmenná píseň skupiny Buty („V noci ledňáčka viděti / to znamená mít aspoň pět dětí“). U originálního nápadu o zelenině, která jde do války, jednoho ze dvou textů Vojty Bystrého, hrozí na ploše celé písně (Brambora) rozmělnění, které naštěstí zachraňuje poslední sloka („Když smažím brambory s cibulí“). Vokální hříčka Hlavní proud řeší – teoreticky i prakticky – situaci rockové kapely při vypnutí elektrického proudu (škoda, že namísto v bookletu správného tvaru „vypnul“ pánové zpívají „vypl“). Možná nejsilnější písní je však úplně na konci alba metaforická Vrba, která klady nejzákladnější otázky a vrací do „archetypálních folklorních vrstev“: „Necháš mě s tím tajemstvím / na břehu tu růst / promluvit housličkami / místo vlastních úst.“

Samostatnou kapitolu pak tvoří dvě písně s hostujícími ženskými hlasy. K celku pozitivně přispěla jak důvěrně známá barva zpěvu Marty Kovářové (Budoár staré dámy) v písni Manželské sliby, tak úvodní „pamětnický“ hlas Anny Kovářové s parodií na Balíček karet ve skladbě Ústecký zázrak.

Nápadů je na ploše jednoho alba dostatek, ale pánové je bohužel občas srážejí – netuším, zda úmyslně – drobnými nedokonalostmi. Typickým příkladem je už zmíněný nesoulad vypnul/vypl. V ojedinělých případech vadí moravská výslovnost (znělá souhláska místo neznělé – „nikomu se vstáD nechtělo“) a slovní přízvuky někde neodpovídají důrazným dobám („útočišTĚM“ v písni Manželské sliby, „velMI“ nebo „na břehu TU růst“ ve Vrbě. Celkový dojem kazí i kostrbatosti jako „Tolik slov o duchovnu / jako kdyby sněd knihovnu / Tolik řečí o pravé lásce / s každou pod ním vrže matrace“.

Navzdory zmíněným nedokonalostem, které by možná zkušený producent býval odchytil, byla Japka solidní kapela s vtipem v aranžích i v textech. Zvlášť v kombinaci s popovou a funkovou hudbou byl tento přístup spíše výjimečný. Naopak „mainstreamová“ hudební složka odlišovala skupinu od alternativnějších brněnských těles, například od Budoáru staré dámy (jehož byl Ondra Klíč několik let členem) nebo od Květů.

Japka – V. Vydáno vlastním náikladem. 13 písní, celkový čas: 50:54

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Vydat „Best of“ Oldřicha Janoty by mohl být ten nejjednodušší úkol na světě, stačilo by oplácat nejoblíbenější věci z dob kapely Mozart K. několika doplňky. Rozsáhlý komplet Ultimate Nothing jde úplně jinou cestou: je to soubor dosud většinou nevydaných nahrávek. Po pečlivém výběru z nich vzniklo osm cédéček těch nejzdařilejších.  více

Zdánlivě nesmyslný název druhého alba písničkáře Radima Babáka dostane obsah, když si pozorně poslechneme píseň Tety u Maneta, případně si v bookletu CD pročteme její text. Podobným způsobem, tedy soustředěným poslechem a čtením veršů, lze k Babákově tvorbě proniknout. Stejně dobře však funguje i opačný přístup – brát jeho texty a písně jako dadaistické hříčky a nad jejich poselstvím nebádat. Úplně stačí užívat si širokou škálu vyjadřovacích prostředků, které akordeonista se zkušenostmi z nejrůznějších kapel a divadel používá.   více



Pod hlavičkou Ostrak Mode přichází nový Ostřanský, muž, který sice neodložil kytaru, ale který našel nové vyjadřovací prostředky v elektronických beatech. Copy and Paste není album určené přímo pro nejmladší posluchačskou generaci, spíše čerpá z elektronické hudby 90. let, ale možná by díky němu mohli ke klíčové postavě „brněnské scény“ najít cestu i ti, kteří o Dunaji nikdy neslyšeli.   více


K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více