Jazz goes to Janáček vol. 2 – a ne vždy se potkají

Jazz goes to Janáček vol. 2 – a ne vždy se potkají

Fascinující předělávku Sinfonietty pod taktovkou norského trumpetisty a aranžéra Didrika Ingvaldsena nabídl druhý koncert ze série Jazz goes to Janáček v rámci festivalu Janáček Brno. Přinesl však také o poznání méně vydařený projekt Polajka uskupení Nikolaj Nikitin Ensemble.

Po vydařeném čtvrtečním koncertu Emila Viklického a Ivy Bittové doprovázené OK Percussion Duo v Mahenově divadle mohli brněnští příznivci fúze (nejenom) jazzu s hudbou Leoše Janáčka očekávat další významnou událost. Početná česko–norská formace vedená Didrikem Ingvaldsenem je v Brně díky vazbám na místní jazzovou scénu vidět docela často (v poslední době projekt NOCZ s již zmíněnou Ivou Bittovou). Však také budila respekt již při nástupu na pódium nejen velikostí, ale třeba i zdvojenou bicí soupravou.

Janáčkova Sinfonietta nepřitahuje zájem umělců mimo sféru klasické hudby poprvé. Za zmínku rozhodně stojí její první věta v podání prog–rockových Emerson, Lake & Palmer z roku 1970. Ingvaldsenovo čerpání motivů ze slavné orchestrální skladby bylo o poznání volnější než u výše zmíněné kapely a mohlo by leckterého skalního příznivce Leoše Janáčka popudit. Šlo však o výjimečný zážitek. Soubor výborně balancoval mezi sofistikovanou strukturovaností a improvizovanými plochami.

Už v ambientním vstupu se líbivou vokalízou představila Elisabeth Nygård – u které se pro její přístup ke zpěvu a barvu hlasu vysloveně nabízí srovnání s Björk. Nygård však není žádnou plagiátorkou a ve zpěvu jde vlastní cestou. V rámci svého velkého rozsahu střídá hrdelní hlas s falzetem. V místech, kde se její hlas zdá poněkud tenkým, vše dohání perfektním intonováním, zejména v unisono pasážích s instrumentalisty (znamenitě v souzvucích s Ingvaldsenovým sametovým tónem). Ve výsledku je však Nygård nanejvýš výrazná i v překotném scatu nepostrádá kultivovanost.

Zdvojené bicí nebyly pro Didrik Ingvaldsen Orchestra laciným efektem, který zaujme jen prvních pár minut, ale kapitálem, se kterým band–leader sofistikovaně pracoval po celý večer. Bubeníci Dag Magnus Narvesen i Tomáš Hobzek hráli tu zvlášť, tu dohromady. Prakticky neustále přinášeli něco nového a chytlavého – ať už to byly tutti funkové pasáže, či volné sólování vůči sobě navzájem. Fantastické byly přechody celé kapely od Janáčkových motivů (které tady byly zřetelné a v souzvucích vesměs libozvučné) k freejazzovému šílenství v bebopovém tempu. Ve volně vystavěných sólech na sebe upozornil Ingvaldsenův dlouhodobý partner na (nejenom brněnské) scéně, saxofnista Radim Hanousek.

Původní instrumentací ústředních melodií v Sinfoniettě šel Janáček před devadesáti lety Ingvaldsenovi naproti – o aranž pro trubku a saxofony si melodie přímo říkají. Jediným nedostatkem vystoupení bylo přílišné akustické upozadění klavíru. Posluchači v zadních řadách si tak nemohli do sytosti vychutnat hru pianisty Jaroslava Šťastného.

S textem, posouvající charakter skladby blízko k jazzovým standardům, dostala Sinfonietta (nebo spíš to, co si z ní Ingvaldsen vytáhl) zcela nový rozměr. Nemá smysl diskutovat, jestli by se Janáčkovi takovéto nakládání s jeho tvorbou pozdávalo. Důležitý je způsob, jakým Didrik Ingvaldsen Orchestra s inspirací pracuje a jakou přidanou hodnotu oproti pouhé aranži nabízí.

S přestávkou jakoby se veškerá energie a invence vytratila. Pětičlenné těleso Polajka, pojmenované po jedné z Janáčkových Moravských lidových písní nebylo dramaturgicky nejlepší volbou. Skupina budila rozpaky z mnoha důvodů. Klasicky školený hlas Evy Šuškové a civilní (byť sám o sobě velmi příjemný) projev Róberta Pospiše zněli dohromady nesourodě. Seskupení působilo jakoby se nemohlo rozhodnout, kterým směrem „svého Janáčka“ vyšle. Za nešťastné lze považovat i aranžérské rozhodnutí potlačit agogiku a držet se pouze metra. Při volbě elektrické kytary pro doprovod (v podání Martina Sillay byla velmi citlivou) se najednou dostaví dojem, že by Polajka měla mít rytmickou sekci „kompletnější“ – přidat však do nich bicí, bude kapela znít jako Čechomor. A to bych jak Polajce, tak festivalovému publiku nepřál. Polajka není v žádném případě špatná kapela, jen její zařazení právě na festival Janáček Brno bylo diskutabilní. Dramaturgickou propast mezi folkovou Polajkou a jazzovou exhibicí v první polovině večera bohužel, nezachránily ani skvělé klavírní figury Borise Lenka v poslední skladbě.

Soubory Polajka a Nikolaj Nikitin Ensemble vydaly desku Tales From My Diary s janáčkovským repertoárem dohromady. Společně také vystupují. Včerejší koncert však odehrály jako dvě oddělená tělesa, což ve výsledku neprospělo nikomu z nich. Druhé ze jmenovaných těles se nicméně jazzu věnovalo více – velká očekávání se pojila zejména s osobou kontrabasisty Miroslava Vitouše, prominentní persony jazzového světa. Ten úpravám přidával na atmosféričnosti používáním umělých efektů na svém busettu. Nikolaj Nikitin Ensemble se zaměřili na Janáčkův cyklus Po zarostlém chodníčku, kde pracovali zejména s předáváním hlavních nápěvů mezi jednotlivými nástroji. Ačkoliv bubeník Marián Ševčík a pianista Luboš Šrámek svojí invencí kapelu drželi nad vodou, koncert ansámblu nepřekypoval energií a ve výsledku vyzněl trochu naprázdno. Z pódia pospíchající Miroslav Vitouš budil také pocity přinejmenším smíšené.

Včerejší koncert lze označit přívlastkem nevyvážený. Didrik Ingvaldsen Orchestra v první polovině však zasytili znamenitě. Další příležitost vidět zlomek muzikantů z Ingvaldsenova excelujícího ansámblu ve formaci NOCZ mají zájemci už dnes v klubu Ebisu v 19 hodin.

Foto (c) Janáčkova opera NdB / Jakub Jíra

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více