Jazzová přehlídka mladých autorů na Provázku

6. duben 2017, 12:00

Jazzová přehlídka mladých autorů na Provázku

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.

Hybatelem první poloviny večera byl mladý, ale zkušený český saxofonista Michal Wróblewski, u nás známý jako leader jazzových skupin Mocca Malacco a E Converso nebo bývalý člen „keltské“ skupiny Bran. Od roku 2014 žije a studuje v Norsku, kde se mu v rámci magisterského studia daří rozvíjet především kompoziční a organizátorské schopnosti. Loni například v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz popisoval svůj magisterský projekt, jejž tvoří jak kompoziční práce, tak improvizace a který je „založen na výzkumu vztahu hudebního procesu a posluchače“. Součástí studia je i finanční příspěvek, který může student použít podle vlastního uvážení, a saxofonista na to konto řekl: „Já zatím utrácím za nahrávání, protože mi to přijde nejrozumnější. Na to totiž člověk málokdy příspěvek dostane. Ale budu muset investovat i do turné, která nás čekají.“ Loni Wróblewski vydal album tria KIAP, které vedle něj tvoří dva norští spoluhráči a právě spolu s nimi a s dalšími čtyřmi hudebníky a jednou zpěvačkou se nyní představil na JazzFestu. Jeho osmičlenný Ensemble vychází z improvizace, nabízí velmi rozvolněnou podobu jazzu, ale dokáže jednotlivé skladby vygradovat do mohutného finále. K devízám souboru patří nejen méně obvyklá kombinace melodických nástrojů v popředí (saxofon, trombón, housle), ale také zdvojené bicí a práce basisty Martina Morlanda, který rozšiřuje už tak pestré zvukové možnosti kapely střídáním kontrabasu a baskytary. Klíčovým členem souboru je také kytarista Magnus Grimnes, který umocňuje možnosti svého nástroje nejen elektronickými efekty, ale i „efekty mechanickými“ (hra látkovou stuhou). Třebaže přibližně hodinový blok nabídl prostor pro sóla a zvukové exhibice jednotlivým hráčům, nejsilnější momenty představovala souhra celého ansámblu včetně hlasu zpěvačky Seshen. Ta se zpočátku držela spíše stranou, ale v průběhu večera se ukázala být jedním z nejdůležitějších aktérů.

jazzfest_2017_wroblewski_foto_zeman01Zatímco nový Wróblewského Ensemble jsem před koncertem bral jako velkou neznámou, bigband Concept Art Orchestra v čele se Štěpánkou Balcarovou znám nejen z Andělem oceněného alba The Prague Six. Sleduji různé aktivity tohoto tělesa (včetně Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera nebo úprav vánočních koled) a jsem nadšený z toho, že se u nás někdo s takovou péčí stará o velkou kapelu, která se zaměřuje téměř výhradně na autorské skladby (případně aranže) mladých českých autorů. Brněnský koncert mé nadšení nejen potvrdil, ale výrazně posílil. Nabyl jsem z něj totiž dojmu, že dva roky od natočení zmíněného alba jsou orchestr a především jeho autoři ještě o kus vyzrálejší a suverénnější.

Orchestr v Brně nabídl koncept, který z alba The Prague Six formálně vycházel. Každý z šesti dvorních autorů („Pražská šestka“) se totiž představil jednou přibližně desetiminutovou skladbou, avšak šlo o jiné kompozice (a v jednom případě aranže standardu) než na albu. Za nejsilnější ze silných momentů považuji skladbu Štěpánky Balcarové postavenou na opakujícím se výrazném klavírním motivu, nad nímž dostává prostor celý bigband. Pianista Vít Křišťan ve své kompozici použil práci s rytmem (úvodní pasáž perkusí a klavíru) a s kontrasty (vyšší tóny klavíru a hloubky dechů) a dialog sólisty (Luboš Sokup) a orchestru se postupně přelil do disonantnější pasáže, která tvořila protiváhu předchozí skvěle zahrané My Funny Valentine v úpravě Jana Jiruchy.

jazzfest_2017_wroblewski_foto_zeman03Koncert Concept Art Orchestra byl však mimořádně silný jako celek. Úvodní skladba Tomáše Sýkory nabídla dlouhé saxofonové sólo Davida Fárka a skvělou práci s dynamikou. Členitá a rytmicky objevná kompozice Luboše Soukupa s výraznými prvky humoru jako by přímo načrtávala filmový příběh. A skladba Sparkle Martina Brunnera vytvořila dokonalé finále, po němž ovšem logicky musel přijít přídavek. Tím byla kratší a starší skladba Štěpánky Balcarové Song For Children, zaranžovaná pouze pro dechové nástroje.

Concept Art Orchestra se za tři roky, co pod vedením Štěpánky Balcarové v Praze funguje, stal fenoménem současného českého jazzu. V Brně orchestr ukázal nejen vysokou hráčskou úroveň jednotlivých členů i celku, ale zároveň poskytl velmi kvalitní obraz o tvůrčím potenciálu českých autorů, kteří stále ještě patří k mladší generaci, ale pomalu se stávají jistotami a stálicemi naší scény. Autorů, kteří se nebojí pro tradiční bigbandové obsazení psát odvážné, objevné a přitom často zábavné a posluchačsky přístupné skladby.

Michal Wróblewski Ensemble, Concept Art Orchestra, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. 5. dubna 2017, 19.30, Divadlo Husa na provázku, Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více