Jazzová přehlídka mladých autorů na Provázku

6. duben 2017, 12:00

Jazzová přehlídka mladých autorů na Provázku

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.

Hybatelem první poloviny večera byl mladý, ale zkušený český saxofonista Michal Wróblewski, u nás známý jako leader jazzových skupin Mocca Malacco a E Converso nebo bývalý člen „keltské“ skupiny Bran. Od roku 2014 žije a studuje v Norsku, kde se mu v rámci magisterského studia daří rozvíjet především kompoziční a organizátorské schopnosti. Loni například v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz popisoval svůj magisterský projekt, jejž tvoří jak kompoziční práce, tak improvizace a který je „založen na výzkumu vztahu hudebního procesu a posluchače“. Součástí studia je i finanční příspěvek, který může student použít podle vlastního uvážení, a saxofonista na to konto řekl: „Já zatím utrácím za nahrávání, protože mi to přijde nejrozumnější. Na to totiž člověk málokdy příspěvek dostane. Ale budu muset investovat i do turné, která nás čekají.“ Loni Wróblewski vydal album tria KIAP, které vedle něj tvoří dva norští spoluhráči a právě spolu s nimi a s dalšími čtyřmi hudebníky a jednou zpěvačkou se nyní představil na JazzFestu. Jeho osmičlenný Ensemble vychází z improvizace, nabízí velmi rozvolněnou podobu jazzu, ale dokáže jednotlivé skladby vygradovat do mohutného finále. K devízám souboru patří nejen méně obvyklá kombinace melodických nástrojů v popředí (saxofon, trombón, housle), ale také zdvojené bicí a práce basisty Martina Morlanda, který rozšiřuje už tak pestré zvukové možnosti kapely střídáním kontrabasu a baskytary. Klíčovým členem souboru je také kytarista Magnus Grimnes, který umocňuje možnosti svého nástroje nejen elektronickými efekty, ale i „efekty mechanickými“ (hra látkovou stuhou). Třebaže přibližně hodinový blok nabídl prostor pro sóla a zvukové exhibice jednotlivým hráčům, nejsilnější momenty představovala souhra celého ansámblu včetně hlasu zpěvačky Seshen. Ta se zpočátku držela spíše stranou, ale v průběhu večera se ukázala být jedním z nejdůležitějších aktérů.

jazzfest_2017_wroblewski_foto_zeman01Zatímco nový Wróblewského Ensemble jsem před koncertem bral jako velkou neznámou, bigband Concept Art Orchestra v čele se Štěpánkou Balcarovou znám nejen z Andělem oceněného alba The Prague Six. Sleduji různé aktivity tohoto tělesa (včetně Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera nebo úprav vánočních koled) a jsem nadšený z toho, že se u nás někdo s takovou péčí stará o velkou kapelu, která se zaměřuje téměř výhradně na autorské skladby (případně aranže) mladých českých autorů. Brněnský koncert mé nadšení nejen potvrdil, ale výrazně posílil. Nabyl jsem z něj totiž dojmu, že dva roky od natočení zmíněného alba jsou orchestr a především jeho autoři ještě o kus vyzrálejší a suverénnější.

Orchestr v Brně nabídl koncept, který z alba The Prague Six formálně vycházel. Každý z šesti dvorních autorů („Pražská šestka“) se totiž představil jednou přibližně desetiminutovou skladbou, avšak šlo o jiné kompozice (a v jednom případě aranže standardu) než na albu. Za nejsilnější ze silných momentů považuji skladbu Štěpánky Balcarové postavenou na opakujícím se výrazném klavírním motivu, nad nímž dostává prostor celý bigband. Pianista Vít Křišťan ve své kompozici použil práci s rytmem (úvodní pasáž perkusí a klavíru) a s kontrasty (vyšší tóny klavíru a hloubky dechů) a dialog sólisty (Luboš Sokup) a orchestru se postupně přelil do disonantnější pasáže, která tvořila protiváhu předchozí skvěle zahrané My Funny Valentine v úpravě Jana Jiruchy.

jazzfest_2017_wroblewski_foto_zeman03Koncert Concept Art Orchestra byl však mimořádně silný jako celek. Úvodní skladba Tomáše Sýkory nabídla dlouhé saxofonové sólo Davida Fárka a skvělou práci s dynamikou. Členitá a rytmicky objevná kompozice Luboše Soukupa s výraznými prvky humoru jako by přímo načrtávala filmový příběh. A skladba Sparkle Martina Brunnera vytvořila dokonalé finále, po němž ovšem logicky musel přijít přídavek. Tím byla kratší a starší skladba Štěpánky Balcarové Song For Children, zaranžovaná pouze pro dechové nástroje.

Concept Art Orchestra se za tři roky, co pod vedením Štěpánky Balcarové v Praze funguje, stal fenoménem současného českého jazzu. V Brně orchestr ukázal nejen vysokou hráčskou úroveň jednotlivých členů i celku, ale zároveň poskytl velmi kvalitní obraz o tvůrčím potenciálu českých autorů, kteří stále ještě patří k mladší generaci, ale pomalu se stávají jistotami a stálicemi naší scény. Autorů, kteří se nebojí pro tradiční bigbandové obsazení psát odvážné, objevné a přitom často zábavné a posluchačsky přístupné skladby.

Michal Wróblewski Ensemble, Concept Art Orchestra, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO. 5. dubna 2017, 19.30, Divadlo Husa na provázku, Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více