Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Dead Kennedys už jsou dávno opravdu mrtví, ale Jello Biafra žije za všechny dohromady. Se svojí současnou kapelou The Guantanamo School of Medicine nezůstal na Flédě dlužen ze své pověsti vůbec nic. Byla to smršť, ale pokud člověk není na punku mentálně závislý, tak i trochu legrace a nostalgie.

Biafra po letech vystupování, nahrávání a aktivismu neubral nic ze své energie, entuziasmu ani radikálních postojů. Přibral jedině fyzicky a jeho blahobytný zjev byl v poněkud škodolibém kontrastu k odmítání konzumního a konvenčního přístupu k životu – působil podobně nepatřičně jako cigarety v ústech odpůrců nadnárodních korporací. Jeho show se ale sotva dá něco vytknout, ta usedlá ani blahobytná nebyla a prošla se slavnou historií od Dead Kennedys až po dnešek. Díky aktualizacím se sice třeba do legendární California Über Alles dostal Arnold Schwarzenegger místo původního Jerryho Browna, ale to byly vlastně jen detaily.

Jello Biafra vtrhl na pódium v šaškovském kabátě a jeho chování komického šamana připomnělo Michaela Kocába v lepších časech Pražského výběru. S odložením pestrého převleku šla ale všechna legrace stranou a celý set šlapal naplno a smrtelně vážně. Americké kapely naštěstí umějí i nejtvrdší muziku hrát s jakýmsi nadhledem a bez temné zarputilosti a The Guantanamo School of Medicine pravidlo neporušili. Stručně řečeno připomínají mix Dead Kennedys s Motörhead a jeli bez oddechu pořád dopředu a hodně svižně.

Biafra je evidentně ve formě a publikum k němu vzhlíží jako k božstvu. Pokud jste už před chvílí zachytili drobný rozpor mezi slovy „punk“ a „show“, tak jste se nespletli a nelze se mu vyhnout. Biafra je skutečně hvězda podle všech pravidel showbyznysu, je si toho bezpochyby dobře vědom a také se tak chová. Nevyprodává haly, velké kluby mu stačí, ale lidé za ním jdou a on nešetří ani starými hity, ani anarchistickým evangeliem. Je těžké nesouhlasit s věcmi, které říkal: obezřetnost a skepse k velkému byznysu, který manipuluje s vládami i parlamenty, je stále aktuálnější jak globálně, tak v našem malém potravinářském království. Od Biafry se ale taková kázání čekají stejně jako od Roberta Planta Whole Lotta Love.

Planta rovněž nezmiňuji náhodou, jeho koncert letos v červenci dostal na kolena přeplněné brněnské Rondo. Paradoxní je, že Plantovi domovští Led Zeppelin patřili ke gigantům rocku 70. let, jejichž mamutí koncerty a zdánlivě nedosažitelná virtuozita i bohatství částečně vyprovokovaly nástup lidového a obecně dostupného punk rocku. Sedmapadesátiletý Biafra dnes přehrává starý osvědčený model, zatímco o deset let starší Plant se ve své současné tvorbě od šablony Led Zeppelin odklonil kamsi k osobitému mixu kořenů rocku a k world music. Zcela společná byla oběma koncertům oddanost publika, které svým idolům slova málem odezíralo ze rtů ještě dřív, než byla vyslovena. Lépe by Biafrovu zástupu věřících asi vyšel věkový průměr: na Planta zřejmě přišlo víc dědků, na Biafrovi se motalo nepřehlédnutelné množství punkového dorostu.

Svoji anarchistickou chvilku si vybrala i Fléda. Klub nebyl vyprodaný, ale stejně jako Plantovo Rondo zcela jistě přeprodaný. V sále se skoro nedalo hýbat ani dýchat, což přispělo k pocitu pospolitosti, ale tak trochu jako z narvané tramvaje. Pokus o Flédu nekuřáckou je maximálně sympatický, ale zůstal jen u vyvěšených upozornění – kouřilo se stejně všude a pořadatele jsem za celý večer neviděl ani jednoho (když nepočítám kontrolu lístků u dveří).

Stejně se ale sotva našel někdo, kdo by se tím nechal odradit: „Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou! A stejně jsem nejšťastnějším chlapcem na světě – vždyť jsem viděl Jello Biafru!

Předkapela Telefon předvedla to lepší, co může český punk nabídnout, proti hlavním hvězdám měli příšerný zvuk: přebuzený a nesrozumitelný. Ony se ty obrovské Marshally nepoužívají pro nic a za nic, malé bedny velkým kouskům nenaučíš. Energii ale měli chlapci silnou a publikum bylo vstřícné, co si víc přát. Zahajující Hanbu jsem hanebně promeškal.

Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine. Předkapely Hanba a Telefon. 27. srpna 2015, Fléda, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více