Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Jello Biafra a jeho škola klasického punku

Dead Kennedys už jsou dávno opravdu mrtví, ale Jello Biafra žije za všechny dohromady. Se svojí současnou kapelou The Guantanamo School of Medicine nezůstal na Flédě dlužen ze své pověsti vůbec nic. Byla to smršť, ale pokud člověk není na punku mentálně závislý, tak i trochu legrace a nostalgie.

Biafra po letech vystupování, nahrávání a aktivismu neubral nic ze své energie, entuziasmu ani radikálních postojů. Přibral jedině fyzicky a jeho blahobytný zjev byl v poněkud škodolibém kontrastu k odmítání konzumního a konvenčního přístupu k životu – působil podobně nepatřičně jako cigarety v ústech odpůrců nadnárodních korporací. Jeho show se ale sotva dá něco vytknout, ta usedlá ani blahobytná nebyla a prošla se slavnou historií od Dead Kennedys až po dnešek. Díky aktualizacím se sice třeba do legendární California Über Alles dostal Arnold Schwarzenegger místo původního Jerryho Browna, ale to byly vlastně jen detaily.

Jello Biafra vtrhl na pódium v šaškovském kabátě a jeho chování komického šamana připomnělo Michaela Kocába v lepších časech Pražského výběru. S odložením pestrého převleku šla ale všechna legrace stranou a celý set šlapal naplno a smrtelně vážně. Americké kapely naštěstí umějí i nejtvrdší muziku hrát s jakýmsi nadhledem a bez temné zarputilosti a The Guantanamo School of Medicine pravidlo neporušili. Stručně řečeno připomínají mix Dead Kennedys s Motörhead a jeli bez oddechu pořád dopředu a hodně svižně.

Biafra je evidentně ve formě a publikum k němu vzhlíží jako k božstvu. Pokud jste už před chvílí zachytili drobný rozpor mezi slovy „punk“ a „show“, tak jste se nespletli a nelze se mu vyhnout. Biafra je skutečně hvězda podle všech pravidel showbyznysu, je si toho bezpochyby dobře vědom a také se tak chová. Nevyprodává haly, velké kluby mu stačí, ale lidé za ním jdou a on nešetří ani starými hity, ani anarchistickým evangeliem. Je těžké nesouhlasit s věcmi, které říkal: obezřetnost a skepse k velkému byznysu, který manipuluje s vládami i parlamenty, je stále aktuálnější jak globálně, tak v našem malém potravinářském království. Od Biafry se ale taková kázání čekají stejně jako od Roberta Planta Whole Lotta Love.

Planta rovněž nezmiňuji náhodou, jeho koncert letos v červenci dostal na kolena přeplněné brněnské Rondo. Paradoxní je, že Plantovi domovští Led Zeppelin patřili ke gigantům rocku 70. let, jejichž mamutí koncerty a zdánlivě nedosažitelná virtuozita i bohatství částečně vyprovokovaly nástup lidového a obecně dostupného punk rocku. Sedmapadesátiletý Biafra dnes přehrává starý osvědčený model, zatímco o deset let starší Plant se ve své současné tvorbě od šablony Led Zeppelin odklonil kamsi k osobitému mixu kořenů rocku a k world music. Zcela společná byla oběma koncertům oddanost publika, které svým idolům slova málem odezíralo ze rtů ještě dřív, než byla vyslovena. Lépe by Biafrovu zástupu věřících asi vyšel věkový průměr: na Planta zřejmě přišlo víc dědků, na Biafrovi se motalo nepřehlédnutelné množství punkového dorostu.

Svoji anarchistickou chvilku si vybrala i Fléda. Klub nebyl vyprodaný, ale stejně jako Plantovo Rondo zcela jistě přeprodaný. V sále se skoro nedalo hýbat ani dýchat, což přispělo k pocitu pospolitosti, ale tak trochu jako z narvané tramvaje. Pokus o Flédu nekuřáckou je maximálně sympatický, ale zůstal jen u vyvěšených upozornění – kouřilo se stejně všude a pořadatele jsem za celý večer neviděl ani jednoho (když nepočítám kontrolu lístků u dveří).

Stejně se ale sotva našel někdo, kdo by se tím nechal odradit: „Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou! A stejně jsem nejšťastnějším chlapcem na světě – vždyť jsem viděl Jello Biafru!

Předkapela Telefon předvedla to lepší, co může český punk nabídnout, proti hlavním hvězdám měli příšerný zvuk: přebuzený a nesrozumitelný. Ony se ty obrovské Marshally nepoužívají pro nic a za nic, malé bedny velkým kouskům nenaučíš. Energii ale měli chlapci silnou a publikum bylo vstřícné, co si víc přát. Zahajující Hanbu jsem hanebně promeškal.

Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine. Předkapely Hanba a Telefon. 27. srpna 2015, Fléda, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.  více




Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Nejčtenější

Kritika

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více