Jenůfa jako německá pohádka o zavražděném dítěti

24. listopad 2014, 13:38

Jenůfa jako německá pohádka o zavražděném dítěti

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.

Byla to ale pohádka či pravda, vkrádá se do hlavy neodbytná myšlenka. Režisér Petr Konwitschny oprostil venkovské reálie od všeho, co není nezbytné a na scéně zůstal jen stůl s několika židlemi a postel. U stolu a lože se ale naše životy scházejí, od stolu a lože se rozlučují. Stůl a lože do sebe koncentrují majetek i vztahy, o něž v Její pastorkyni jde, a prozářený závěr, v němž Laca bezvýhradně následuje společensky znemožněnou Jenůfu, proběhl před téměř zataženou oponou. Teď už se jednalo především o ideály. Pod stolem a postelí byl v prvním dějství rozprostřen naivní umělý trávník, ve druhém, studeně do modra nasvíceném dějství nic, a ve třetím žluté květiny. Jenůfa měla na začátku červené šaty, vypadala jako jeden hřích i krvavý šrám, který jí teprve na konci prvního aktu způsobí Laca. Ve druhém aktu byla celá v bílém, ve třetím jako „múdrá“ nevěsta v černém. V kombinaci s bílým svatebním oblekem Lacy to působilo jako vesnická představa o vysoké eleganci. Přispívala k tomu i afektovaně městsky naparáděná rychtářka, která připomínala spíš tetu Kateřinu ze Saturnina, Karolka a další svatebčané. Celé představení bylo jakousi směsí banalit a naturalismů, což na jedné straně připomene zmíněné bratry Grimmy, ale je otázka, zda se z takové směsi většinou neskládají i naše reálné životy.

Jenůfčino dítě mělo červený čepeček, jako by se do něj vtělily matčiny šaty z prvního dějství. Scéna rekrutů byla divoká, Števa od začátku nechutný a namyšlený ožralec, nic se neuhlazovalo ani nepřikrašlovalo. Vesnice to byla současná, takže kroje – pokud je zúčastnění vůbec měli – byly schované někde ve skříních na folklorní slavnosti. Števa se s výkřikem „co nehrajete, vy hladoví zajíci,“ obracel k orchestru a hodil do orchestřiště hrst bankovek („a vy muzikanti, jděte dom,“ už pochopitelně nezafungovalo). Jenůfka se před Lacou, který jí ve druhém dějství přišel nabídnout manželství, schovala pod stůl, a když jim Kostelnička žehnala, začali se oba pod stolem kočkovat jako malé děti. Při Jenůfčině osamělé scéně „Mamičko, mám těžkou hlavu,“ jejíž část doprovázejí sólové housle, se objevila na scéně koncertní mistrová orchestru Fuyu Iwaki. Ze sólových houslí se stalo ztělesnění Jenůfčina vnitřního hlasu, který ji stále pohání k oknu a ven z uzavřené světnice. Zdeněk Nejedlý kdysi napsal, že verismus nahrazuje lásku sentimentem a tragiku krutostí – zdálo se mi, jako by Peter Konwitschny tuto tezi inscenačně naplnil. V inscenaci byla řada nedomyšleností (Kostelnička si stěžuje, že se Števa k dítěti ani nepřiblížil, a dá mu ho chvíli před tím sama do náruče apod.). Zdálo se mi, že představení místy i jaksi zadrhává, ale to mohlo být způsobeno přenesením na jinou scénu.

jeji-pastorkyna-graz-2014-11-001 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-002 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-003 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-004 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-005 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-006 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-007 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-008 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-010

Výborně hrál orchestr a dirigent Dirk Kaftan se na něj také zaměřoval maximálním způsobem a tlačil ho dopředu v podstatě bez ohledu na pěvce. Ti zůstávali proti zvukové smršti z orchestřiště občas úplně bezmocní, ačkoliv alespoň u některých to určitě nebylo tím, že by měli slabý nebo nevýrazný hlas. Tempa i frázování byly často jiné, než jsme u nás zvyklí, celkový zvuk hodně syrový, s partiturou se zacházelo dost volně (například sbor družiček začínal na dvakrát), ale hudební nastudování mělo hlavu i patu a celkově drželo pohromadě. Pěvcům zněla vcelku dobře čeština, i když jim nezvyklý jazyk tahal fráze také trošku jinam, než bychom čekali – nezdálo se mi to ale nijak hrozné. Výjimkou byl pochopitelně Aleš Briscein, k jehož hlasu se Janáček evidentně hodí – zazpíval Lacu parádně. Iris Vermillion se jako Kostelnička v prvním dějství jaksi ztrácela (i přesto, že se hrála i často vynechávaná árie o jejím nevydařeném manželství s alkoholikem), jako by se nemohla na nezvyklém jevišti rozkoukat. Ve druhém se ale rozezpívala k výraznému a přesvědčivému výkonu. Gal James je velmi lyrická Jenůfa, bez velkých dramatických akcentů, ale uvěřitelná a solidní. Slabinou představení byl Taylan Reinhard jako Števa – odpustil bych mu velmi zavalitou postavu, která se k urostlému frajerovi nijak nehodí, ale škaredý a slabý hlas byl nesnesitelný i pro mnohem tolerantnějšího posluchače, než jsem já.

Její pastorkyňa, čili Jenůfa z Grazu poněkud nakopla naše operní tradice, představení vyvolalo velké a rozporuplné emoce, volalo se bravo i bučelo, řečeno frází: v publiku to opravdu vřelo. Svou roli v tom jistě hrála i skutečnost, že tu někdo sáhl na dílo, které domácí posluchači pokládají za vlastní. Hudební nastudování ani inscenace vlastně nijak provokativní ani příliš překrucující nebyly, spíš hodně nezvyklé, a festival by měl přinášet podněty, nejen příznivce Janáčkovy tvorby po srsti.

Janáček Ensemble v Janáčkově domku

Festivalovou neděli mohli posluchači zahájit v Památníku Leoše Janáčka, kde zahrál matiné Janáček Ensemble. Zahrál je dokonce dvakrát: v deset hodin, a pro nás, kdo jsme desátou z různých důvodů nestihli, ještě v poledne. Na programu byl Dechový kvintet Josefa Bohuslava Foerstera a Janáčkův sextet Mládí. V malém prostoru zněl dechový ansámbl hutně, ale pořád s přijatelnou intenzitou. Řekl bych, že Janáčkovo Mládí souboru sedělo víc – možná ho má více obehrané a zažité, ale to jen tipuji. V komorních skladbách dvou vrstevníků (Janáček *1854, Foerster *1859) pro podobné obsazení jsme mohli slyšet rozdíly v jejich hudebním myšlení a koneckonců i lidských temperamentech. A podobné srovnání ve velkolepé formě by mohl nabídnout některý z příštích ročníků festivalu, kdyby byla vedle Její pastorkyně uvedena Foersterova opera Eva, rovněž na námět Gabriely Preissové.

Leoš Janáček: její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Dirk Kaftan, režie: Peter Konwitschny, výprava: Johannes Leiacker, světla: Manfred Voss. Stařenka Buryjovka – Dunja Vejzović, Laca – Ales Briscein, Števa – Taylan Reinhard, Kostelnička – Iris Vermillion, Jenůfa – Gal James, Stárek – David McShane, Rychtář – Konstantin Sfiris, Rychtářka – Stefanie Hierlmeier, Karolka – Tatjana Miyus, Pastuchyňa – Fran Lubahn, Barena – Xiaoyi Xu, Jano – Nazanin Ezazi, Tetka – Hana Batinic, 1. hlas – Hana Batinic, 2. hlas – István Szecsi, housle – Fuyu Iwaki. 23. listopadu 2014, nastudovala Opera Graz, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto Werner Kmetitsch, archiv opery v Grazu

Komentáře

Reagovat
  • Pavlina P.

    25. listopad 2014, 8:04
    Az na zbytecne provokujici prvni jednani (hromadna souloz na jevisti) a jistou rozpacitost sboru i solistu (take v prvnim jednani) krasna a silna inscenace (s velkym preslapem pri vyberu Stevy tez souhlasim).
  • Lička

    24. listopad 2014, 19:30
    Diváci dlouho mohutně aplaudovali. Žádné bučení nebylo slyšet. Bylo to zajímavé představení.

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Věc Makropulos se v Janáčkově městě Brně nehrála už hodně dlouho. Inscenace, kterou nyní pro úvodní večer janáčkovského mezinárodního festivalu připravil nastupující operní šéfdirigent Marko Ivanović, vzácný režisérský host David Radok a výtvarníci Zuzana Ježková a Ondřej Nekvasil, je událostí. Souzní s hudbou a potřebné poselství předává neokázale, ale s plnou silou.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více