Jenůfa jako německá pohádka o zavražděném dítěti

24. listopad 2014, 13:38

Jenůfa jako německá pohádka o zavražděném dítěti

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.

Byla to ale pohádka či pravda, vkrádá se do hlavy neodbytná myšlenka. Režisér Petr Konwitschny oprostil venkovské reálie od všeho, co není nezbytné a na scéně zůstal jen stůl s několika židlemi a postel. U stolu a lože se ale naše životy scházejí, od stolu a lože se rozlučují. Stůl a lože do sebe koncentrují majetek i vztahy, o něž v Její pastorkyni jde, a prozářený závěr, v němž Laca bezvýhradně následuje společensky znemožněnou Jenůfu, proběhl před téměř zataženou oponou. Teď už se jednalo především o ideály. Pod stolem a postelí byl v prvním dějství rozprostřen naivní umělý trávník, ve druhém, studeně do modra nasvíceném dějství nic, a ve třetím žluté květiny. Jenůfa měla na začátku červené šaty, vypadala jako jeden hřích i krvavý šrám, který jí teprve na konci prvního aktu způsobí Laca. Ve druhém aktu byla celá v bílém, ve třetím jako „múdrá“ nevěsta v černém. V kombinaci s bílým svatebním oblekem Lacy to působilo jako vesnická představa o vysoké eleganci. Přispívala k tomu i afektovaně městsky naparáděná rychtářka, která připomínala spíš tetu Kateřinu ze Saturnina, Karolka a další svatebčané. Celé představení bylo jakousi směsí banalit a naturalismů, což na jedné straně připomene zmíněné bratry Grimmy, ale je otázka, zda se z takové směsi většinou neskládají i naše reálné životy.

Jenůfčino dítě mělo červený čepeček, jako by se do něj vtělily matčiny šaty z prvního dějství. Scéna rekrutů byla divoká, Števa od začátku nechutný a namyšlený ožralec, nic se neuhlazovalo ani nepřikrašlovalo. Vesnice to byla současná, takže kroje – pokud je zúčastnění vůbec měli – byly schované někde ve skříních na folklorní slavnosti. Števa se s výkřikem „co nehrajete, vy hladoví zajíci,“ obracel k orchestru a hodil do orchestřiště hrst bankovek („a vy muzikanti, jděte dom,“ už pochopitelně nezafungovalo). Jenůfka se před Lacou, který jí ve druhém dějství přišel nabídnout manželství, schovala pod stůl, a když jim Kostelnička žehnala, začali se oba pod stolem kočkovat jako malé děti. Při Jenůfčině osamělé scéně „Mamičko, mám těžkou hlavu,“ jejíž část doprovázejí sólové housle, se objevila na scéně koncertní mistrová orchestru Fuyu Iwaki. Ze sólových houslí se stalo ztělesnění Jenůfčina vnitřního hlasu, který ji stále pohání k oknu a ven z uzavřené světnice. Zdeněk Nejedlý kdysi napsal, že verismus nahrazuje lásku sentimentem a tragiku krutostí – zdálo se mi, jako by Peter Konwitschny tuto tezi inscenačně naplnil. V inscenaci byla řada nedomyšleností (Kostelnička si stěžuje, že se Števa k dítěti ani nepřiblížil, a dá mu ho chvíli před tím sama do náruče apod.). Zdálo se mi, že představení místy i jaksi zadrhává, ale to mohlo být způsobeno přenesením na jinou scénu.

jeji-pastorkyna-graz-2014-11-001 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-002 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-003 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-004 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-005 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-006 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-007 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-008 jeji-pastorkyna-graz-2014-11-010

Výborně hrál orchestr a dirigent Dirk Kaftan se na něj také zaměřoval maximálním způsobem a tlačil ho dopředu v podstatě bez ohledu na pěvce. Ti zůstávali proti zvukové smršti z orchestřiště občas úplně bezmocní, ačkoliv alespoň u některých to určitě nebylo tím, že by měli slabý nebo nevýrazný hlas. Tempa i frázování byly často jiné, než jsme u nás zvyklí, celkový zvuk hodně syrový, s partiturou se zacházelo dost volně (například sbor družiček začínal na dvakrát), ale hudební nastudování mělo hlavu i patu a celkově drželo pohromadě. Pěvcům zněla vcelku dobře čeština, i když jim nezvyklý jazyk tahal fráze také trošku jinam, než bychom čekali – nezdálo se mi to ale nijak hrozné. Výjimkou byl pochopitelně Aleš Briscein, k jehož hlasu se Janáček evidentně hodí – zazpíval Lacu parádně. Iris Vermillion se jako Kostelnička v prvním dějství jaksi ztrácela (i přesto, že se hrála i často vynechávaná árie o jejím nevydařeném manželství s alkoholikem), jako by se nemohla na nezvyklém jevišti rozkoukat. Ve druhém se ale rozezpívala k výraznému a přesvědčivému výkonu. Gal James je velmi lyrická Jenůfa, bez velkých dramatických akcentů, ale uvěřitelná a solidní. Slabinou představení byl Taylan Reinhard jako Števa – odpustil bych mu velmi zavalitou postavu, která se k urostlému frajerovi nijak nehodí, ale škaredý a slabý hlas byl nesnesitelný i pro mnohem tolerantnějšího posluchače, než jsem já.

Její pastorkyňa, čili Jenůfa z Grazu poněkud nakopla naše operní tradice, představení vyvolalo velké a rozporuplné emoce, volalo se bravo i bučelo, řečeno frází: v publiku to opravdu vřelo. Svou roli v tom jistě hrála i skutečnost, že tu někdo sáhl na dílo, které domácí posluchači pokládají za vlastní. Hudební nastudování ani inscenace vlastně nijak provokativní ani příliš překrucující nebyly, spíš hodně nezvyklé, a festival by měl přinášet podněty, nejen příznivce Janáčkovy tvorby po srsti.

Janáček Ensemble v Janáčkově domku

Festivalovou neděli mohli posluchači zahájit v Památníku Leoše Janáčka, kde zahrál matiné Janáček Ensemble. Zahrál je dokonce dvakrát: v deset hodin, a pro nás, kdo jsme desátou z různých důvodů nestihli, ještě v poledne. Na programu byl Dechový kvintet Josefa Bohuslava Foerstera a Janáčkův sextet Mládí. V malém prostoru zněl dechový ansámbl hutně, ale pořád s přijatelnou intenzitou. Řekl bych, že Janáčkovo Mládí souboru sedělo víc – možná ho má více obehrané a zažité, ale to jen tipuji. V komorních skladbách dvou vrstevníků (Janáček *1854, Foerster *1859) pro podobné obsazení jsme mohli slyšet rozdíly v jejich hudebním myšlení a koneckonců i lidských temperamentech. A podobné srovnání ve velkolepé formě by mohl nabídnout některý z příštích ročníků festivalu, kdyby byla vedle Její pastorkyně uvedena Foersterova opera Eva, rovněž na námět Gabriely Preissové.

Leoš Janáček: její pastorkyňa, libreto skladatel na základě dramatu Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Dirk Kaftan, režie: Peter Konwitschny, výprava: Johannes Leiacker, světla: Manfred Voss. Stařenka Buryjovka – Dunja Vejzović, Laca – Ales Briscein, Števa – Taylan Reinhard, Kostelnička – Iris Vermillion, Jenůfa – Gal James, Stárek – David McShane, Rychtář – Konstantin Sfiris, Rychtářka – Stefanie Hierlmeier, Karolka – Tatjana Miyus, Pastuchyňa – Fran Lubahn, Barena – Xiaoyi Xu, Jano – Nazanin Ezazi, Tetka – Hana Batinic, 1. hlas – Hana Batinic, 2. hlas – István Szecsi, housle – Fuyu Iwaki. 23. listopadu 2014, nastudovala Opera Graz, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Foto Werner Kmetitsch, archiv opery v Grazu

Komentáře

Reagovat
  • Pavlina P.

    25. listopad 2014, 8:04
    Az na zbytecne provokujici prvni jednani (hromadna souloz na jevisti) a jistou rozpacitost sboru i solistu (take v prvnim jednani) krasna a silna inscenace (s velkym preslapem pri vyberu Stevy tez souhlasim).
  • Lička

    24. listopad 2014, 19:30
    Diváci dlouho mohutně aplaudovali. Žádné bučení nebylo slyšet. Bylo to zajímavé představení.

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Věc Makropulos se v Janáčkově městě Brně nehrála už hodně dlouho. Inscenace, kterou nyní pro úvodní večer janáčkovského mezinárodního festivalu připravil nastupující operní šéfdirigent Marko Ivanović, vzácný režisérský host David Radok a výtvarníci Zuzana Ježková a Ondřej Nekvasil, je událostí. Souzní s hudbou a potřebné poselství předává neokázale, ale s plnou silou.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více