Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

3. říjen 2015, 15:39

Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

Janáčkovo divadlo slouží letos na podzim rovných padesát let. První premiéra sezony, nová inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, byla 2. října tomuto výročí připsána. Představení mělo úspěch, ale událostí se nestalo.

Za hudebním nastudováním stojí šéfdirigent Marko Ivanović, režie je dílem ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a scéna dílem Pavla Boráka. Mladý tým „svého“ Janáčka spíše teprve ohmatává a hledá. Největší předností inscenace se zdá být detailní vedení hlavních postav s jasným otiskem Glaserových činoherních zkušeností. Vedení, které se v případě premiérového obsazení sešlo se schopnostmi skutečně věrohodného herectví.

Krásný komplexní pěvecký a herecký výkon přinesl do tohoto projektu především Jaroslav Březina jako Laca: přirozeně, přesvědčivě, logicky a přesně se pohybuje a tváří tak, že situace, jejichž je aktérem, nejsou operním klišé, ale realistickým zobrazením skutečné psychologie a chování – což je ostatně zcela v souladu s pravdivostí, o niž vědomě usiloval Janáček a kterou pomocí odposlouchaných nápěvků mluvy zdařile do své hudby vtěloval. Tenorista Březina, který je v Národním divadle Brno hostem, se vypracoval během let v oporu tuzemského operního provozu. (Vedle různých pražských rolí je z poslední doby v paměti například jeho podobně krásné ztvárnění Jeníka v plzeňské Prodané nevěstě.) Zpívá přirozeně otevřeným hlasem, kantabilně a s jistotou, dovede navíc krásně ve ztišení vyjádřit něhu nebo prosebnou naléhavost. Lacův vývoj ke zralé, obětavé a odpovědné opravdovosti vyjadřuje pěvecky i výrazově ideálně.

Podobně podrobné spektrum emocí dokáže zachytit a předat Pavla Vykopalová. Ve čtveřici hlavních představitelů v této inscenaci jediná „domácí“. Jenůfu zpívá velmi civilně, bez jakéhokoli patosu či divadelní strojenosti, vystihuje přitom jak zamilovanost, tak úzkost a rezignovanost i závěrečnou naději. Její hlas primárně nepůsobí jímavostí nebo okouzleností, zato je příjemně zřetelný, jadrný, poctivě vedený a nesený jasnou výslovností.

Števa má v opeře tři hlavní výstupy – v prvním dějství ve scéně rekrutů šohajský, extrovertní, který hostujícímu tenoristovi Tomáši Juhásovi sedí nejvíc. Má pro něj suverénní hlas i patřičný zjev. Po dramatické scéně s Kostelničkou v druhém jednání je jeho úloha v třetím dějství už více méně pasivní. Števa není v této inscenaci pojímán jako slaboch, ale spíše jako pyšný, nezralý mládenec.

Ani Kostelnička tu není schematickou postavou. V tomto Janáčkově dramatu je pokaždé znovu a znovu otázkou – pro režiséra i pro diváka – jak ji chápat: Jako hlavní postavu opery? Jako pokryteckou osobu, které jde hlavně o vlastní pověst, ženu, která selhává, protože její zbožnost není čistá, ženu, která se do Božích věcí přimíchala víc, než měla? Nebo jako pěstounku, vedenou ohledy k Jenůfě a konající téměř v pominutí smyslů tak kontroverzně především v její prospěch? Láska nebo sebeláska…? Vražda nemanželského dítěte je každopádně výsledkem vnitřního boje trýznivého až k nevydržení. Maďarská pěvkyně Szilvia Rálik, která v Brně ani v Česku nehostuje zdaleka poprvé, podává postavu pěvecky jako velmi urputnou a psychologicky jako značně složitou, velmi lidskou. Nikoli jako monstrum, ani jako anticky tragickou hrdinku, ale jako přísnou ženu, která má však i pochybnosti a zoufá si a která pod tíhou okolností a ve vypjatém okamžiku přijímá chybné rozhodnutí. Umělkyně upoutala pozornost výrazovým rozpětím mezi mrazivou tvrdostí a úzkostností i výraznou snahou o dobrou výslovnost češtiny, jen místy překrytou méně srozumitelnou dikcí.

Právě tato nejdramatičtější postava však paradoxně charakterizuje hudební stránku inscenace – vesměs nevyhrocovanou, spíše romantickou než expresivní. Nepříliš výbušnou, nikoli strhující. Je to Janáček-klasik, nikoli Janáček-novátor. Je to víc Janáček-realista než Janáček-dramatik. Neznamená to nutně nivelizaci jeho originality. Přinejmenším to však naopak znamená šanci pro náhodného diváka – možnost nezaleknout se „toho těžkého moderního Janáčka“, ale přijmout s lehkým překvapením jeho hudbu jako podklad příběhu a konečně jako něco prověřeného a přístupného. V tomto směru jsou s dirigentem v souladu i autoři vizuální podoby nové inscenace. Našli prostředky, které nevypadají staře, a přitom zůstali vcelku konvenčně tradičními. Prvnímu dějství, nejrealističtějšímu, dominují hromady jablek a rekvizity patřící k jejich zpracování na mošt, náznak stromů a obdélníkový rám s funkcí domu či altánu. Souvislost ovoce s „jablúčkovými líci“ Jenůfy je nasnadě. Druhé dějství, odehrávající se v obdélníkovém řezu místnostmi domu, pochopitelně vyvolává otazníky: proč je interiér zmnožen do několika identických světnic vedle sebe? Zdá se, že jde prostě jen o scénografický nápad, jak kulisy ozvláštnit. Režisér ho ovšem využil: postavy mohou i v dialogu být symbolicky vzdáleny jedna od druhé, závažnost okamžiku může být zvýrazněna současným otvíráním řady stejných dveří… Docela dobře to divadelně funguje. Netřeba se tím nechat vyvést z míry, „pro stromy nevidět les“ a celou inscenaci kvůli tomuto řešení odsuzovat. Ve třetím dějství je scéna – i přes barevné kroje – vizuálně nejabstraktnější. Obdélníkový rám se svatebním stolem i s Kostelničkou a rychtářem před závěrem mizí v propadlišti a Laca s Jenůfou zůstávají náhle sami. „Odešli. Jdi také…“ Hudebně nesmírně působivá scéna sice tentokrát nedojímá až k slzám, ale svou sílu si udržuje. Vodní clona, kterou nakonec oba společně procházejí vstříc přece jen nadějné budoucnosti, je tu ovšem zbytečným prvkem, téměř kýčovitým.

Inscenace naštěstí nepřináší dnes tak časté přeznačení místa a děje: zůstává „na dědině“, postavy jsou těmi, kterými mají být, nenastává nesoulad mezi viděným a slyšeným. Je to příjemné zjištění. Pokud je cenou za tuto střízlivost pocit, že se přesto mohla projevit větší snaha o uměleckou výbojnost, stejně to stojí za to. Čtveřice hlavních představitelů je v tomto obsazení velmi dobrá, zapadají mezi ně i ostatní pěvci – Jitka Zerhauová, Ivan Kusnjer, Eva Štěrbová a další. Hudební proud plyne očekávaným způsobem, divákovi se dostává slušného zpracování prozaického námětu. Tak snad jen škoda kazů v posledních taktech orchestrální dohry, zbytečných, rušivých, těžko pochopitelných.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel podle hry Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, choreografie: Mário Radačovský, dramaturgie: Olga Šubrtová, sbormistr: Josef Pančík. Stařenka Buryjovka – Jitka Zerhauová, Laca Klemeň – Jaroslav Březina, Števa Buryja – Tomáš Juhás, Kostelnička – Szilvia Rálik, Jenůfa – Pavla Vykopalová, Stárek – Ivan Kusnjer, Rychtář – Ladislav Mlejnek, Rychtářka – Jana Hrochová, Karolka – Eva Štěrbová, Pastuchyňa – Jitka Klečanská, Barena – Lenka Čermáková, Jano – Martina Králíková, Tetka – Ivona Špičková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 2. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto archiv ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Janáčkovo divadlo oslaví tento pátek padesáté narozeniny slavnostní premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Režisérem představení je současný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Mluvili jsme nejen o jeho inscenaci, ale také o tom, jak se divadlo pod jeho vedením proměňuje a kam míří festivaly Divadelní svět a Janáček Brno.  více

Ve včerejším rozhovoru s ředitelem ND Brno Martinem Glasrem jsme mimo jiné probírali i události, změny a konflikty, které se týkají festivalu Janáček Brno. Jako hlas druhé strany uveřejňujeme rezignační dopis Jiřího Zahrádky, člena dramaturgické rady a faktického dramaturga festivalu do roku 2014.  více





Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více