Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

3. říjen 2015, 15:39

Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

Janáčkovo divadlo slouží letos na podzim rovných padesát let. První premiéra sezony, nová inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, byla 2. října tomuto výročí připsána. Představení mělo úspěch, ale událostí se nestalo.

Za hudebním nastudováním stojí šéfdirigent Marko Ivanović, režie je dílem ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a scéna dílem Pavla Boráka. Mladý tým „svého“ Janáčka spíše teprve ohmatává a hledá. Největší předností inscenace se zdá být detailní vedení hlavních postav s jasným otiskem Glaserových činoherních zkušeností. Vedení, které se v případě premiérového obsazení sešlo se schopnostmi skutečně věrohodného herectví.

Krásný komplexní pěvecký a herecký výkon přinesl do tohoto projektu především Jaroslav Březina jako Laca: přirozeně, přesvědčivě, logicky a přesně se pohybuje a tváří tak, že situace, jejichž je aktérem, nejsou operním klišé, ale realistickým zobrazením skutečné psychologie a chování – což je ostatně zcela v souladu s pravdivostí, o niž vědomě usiloval Janáček a kterou pomocí odposlouchaných nápěvků mluvy zdařile do své hudby vtěloval. Tenorista Březina, který je v Národním divadle Brno hostem, se vypracoval během let v oporu tuzemského operního provozu. (Vedle různých pražských rolí je z poslední doby v paměti například jeho podobně krásné ztvárnění Jeníka v plzeňské Prodané nevěstě.) Zpívá přirozeně otevřeným hlasem, kantabilně a s jistotou, dovede navíc krásně ve ztišení vyjádřit něhu nebo prosebnou naléhavost. Lacův vývoj ke zralé, obětavé a odpovědné opravdovosti vyjadřuje pěvecky i výrazově ideálně.

Podobně podrobné spektrum emocí dokáže zachytit a předat Pavla Vykopalová. Ve čtveřici hlavních představitelů v této inscenaci jediná „domácí“. Jenůfu zpívá velmi civilně, bez jakéhokoli patosu či divadelní strojenosti, vystihuje přitom jak zamilovanost, tak úzkost a rezignovanost i závěrečnou naději. Její hlas primárně nepůsobí jímavostí nebo okouzleností, zato je příjemně zřetelný, jadrný, poctivě vedený a nesený jasnou výslovností.

Števa má v opeře tři hlavní výstupy – v prvním dějství ve scéně rekrutů šohajský, extrovertní, který hostujícímu tenoristovi Tomáši Juhásovi sedí nejvíc. Má pro něj suverénní hlas i patřičný zjev. Po dramatické scéně s Kostelničkou v druhém jednání je jeho úloha v třetím dějství už více méně pasivní. Števa není v této inscenaci pojímán jako slaboch, ale spíše jako pyšný, nezralý mládenec.

Ani Kostelnička tu není schematickou postavou. V tomto Janáčkově dramatu je pokaždé znovu a znovu otázkou – pro režiséra i pro diváka – jak ji chápat: Jako hlavní postavu opery? Jako pokryteckou osobu, které jde hlavně o vlastní pověst, ženu, která selhává, protože její zbožnost není čistá, ženu, která se do Božích věcí přimíchala víc, než měla? Nebo jako pěstounku, vedenou ohledy k Jenůfě a konající téměř v pominutí smyslů tak kontroverzně především v její prospěch? Láska nebo sebeláska…? Vražda nemanželského dítěte je každopádně výsledkem vnitřního boje trýznivého až k nevydržení. Maďarská pěvkyně Szilvia Rálik, která v Brně ani v Česku nehostuje zdaleka poprvé, podává postavu pěvecky jako velmi urputnou a psychologicky jako značně složitou, velmi lidskou. Nikoli jako monstrum, ani jako anticky tragickou hrdinku, ale jako přísnou ženu, která má však i pochybnosti a zoufá si a která pod tíhou okolností a ve vypjatém okamžiku přijímá chybné rozhodnutí. Umělkyně upoutala pozornost výrazovým rozpětím mezi mrazivou tvrdostí a úzkostností i výraznou snahou o dobrou výslovnost češtiny, jen místy překrytou méně srozumitelnou dikcí.

Právě tato nejdramatičtější postava však paradoxně charakterizuje hudební stránku inscenace – vesměs nevyhrocovanou, spíše romantickou než expresivní. Nepříliš výbušnou, nikoli strhující. Je to Janáček-klasik, nikoli Janáček-novátor. Je to víc Janáček-realista než Janáček-dramatik. Neznamená to nutně nivelizaci jeho originality. Přinejmenším to však naopak znamená šanci pro náhodného diváka – možnost nezaleknout se „toho těžkého moderního Janáčka“, ale přijmout s lehkým překvapením jeho hudbu jako podklad příběhu a konečně jako něco prověřeného a přístupného. V tomto směru jsou s dirigentem v souladu i autoři vizuální podoby nové inscenace. Našli prostředky, které nevypadají staře, a přitom zůstali vcelku konvenčně tradičními. Prvnímu dějství, nejrealističtějšímu, dominují hromady jablek a rekvizity patřící k jejich zpracování na mošt, náznak stromů a obdélníkový rám s funkcí domu či altánu. Souvislost ovoce s „jablúčkovými líci“ Jenůfy je nasnadě. Druhé dějství, odehrávající se v obdélníkovém řezu místnostmi domu, pochopitelně vyvolává otazníky: proč je interiér zmnožen do několika identických světnic vedle sebe? Zdá se, že jde prostě jen o scénografický nápad, jak kulisy ozvláštnit. Režisér ho ovšem využil: postavy mohou i v dialogu být symbolicky vzdáleny jedna od druhé, závažnost okamžiku může být zvýrazněna současným otvíráním řady stejných dveří… Docela dobře to divadelně funguje. Netřeba se tím nechat vyvést z míry, „pro stromy nevidět les“ a celou inscenaci kvůli tomuto řešení odsuzovat. Ve třetím dějství je scéna – i přes barevné kroje – vizuálně nejabstraktnější. Obdélníkový rám se svatebním stolem i s Kostelničkou a rychtářem před závěrem mizí v propadlišti a Laca s Jenůfou zůstávají náhle sami. „Odešli. Jdi také…“ Hudebně nesmírně působivá scéna sice tentokrát nedojímá až k slzám, ale svou sílu si udržuje. Vodní clona, kterou nakonec oba společně procházejí vstříc přece jen nadějné budoucnosti, je tu ovšem zbytečným prvkem, téměř kýčovitým.

Inscenace naštěstí nepřináší dnes tak časté přeznačení místa a děje: zůstává „na dědině“, postavy jsou těmi, kterými mají být, nenastává nesoulad mezi viděným a slyšeným. Je to příjemné zjištění. Pokud je cenou za tuto střízlivost pocit, že se přesto mohla projevit větší snaha o uměleckou výbojnost, stejně to stojí za to. Čtveřice hlavních představitelů je v tomto obsazení velmi dobrá, zapadají mezi ně i ostatní pěvci – Jitka Zerhauová, Ivan Kusnjer, Eva Štěrbová a další. Hudební proud plyne očekávaným způsobem, divákovi se dostává slušného zpracování prozaického námětu. Tak snad jen škoda kazů v posledních taktech orchestrální dohry, zbytečných, rušivých, těžko pochopitelných.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel podle hry Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, choreografie: Mário Radačovský, dramaturgie: Olga Šubrtová, sbormistr: Josef Pančík. Stařenka Buryjovka – Jitka Zerhauová, Laca Klemeň – Jaroslav Březina, Števa Buryja – Tomáš Juhás, Kostelnička – Szilvia Rálik, Jenůfa – Pavla Vykopalová, Stárek – Ivan Kusnjer, Rychtář – Ladislav Mlejnek, Rychtářka – Jana Hrochová, Karolka – Eva Štěrbová, Pastuchyňa – Jitka Klečanská, Barena – Lenka Čermáková, Jano – Martina Králíková, Tetka – Ivona Špičková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 2. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto archiv ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Janáčkovo divadlo oslaví tento pátek padesáté narozeniny slavnostní premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Režisérem představení je současný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Mluvili jsme nejen o jeho inscenaci, ale také o tom, jak se divadlo pod jeho vedením proměňuje a kam míří festivaly Divadelní svět a Janáček Brno.  více

Ve včerejším rozhovoru s ředitelem ND Brno Martinem Glasrem jsme mimo jiné probírali i události, změny a konflikty, které se týkají festivalu Janáček Brno. Jako hlas druhé strany uveřejňujeme rezignační dopis Jiřího Zahrádky, člena dramaturgické rady a faktického dramaturga festivalu do roku 2014.  více





Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více