Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

3. říjen 2015, 15:39

Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

Janáčkovo divadlo slouží letos na podzim rovných padesát let. První premiéra sezony, nová inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, byla 2. října tomuto výročí připsána. Představení mělo úspěch, ale událostí se nestalo.

Za hudebním nastudováním stojí šéfdirigent Marko Ivanović, režie je dílem ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a scéna dílem Pavla Boráka. Mladý tým „svého“ Janáčka spíše teprve ohmatává a hledá. Největší předností inscenace se zdá být detailní vedení hlavních postav s jasným otiskem Glaserových činoherních zkušeností. Vedení, které se v případě premiérového obsazení sešlo se schopnostmi skutečně věrohodného herectví.

Krásný komplexní pěvecký a herecký výkon přinesl do tohoto projektu především Jaroslav Březina jako Laca: přirozeně, přesvědčivě, logicky a přesně se pohybuje a tváří tak, že situace, jejichž je aktérem, nejsou operním klišé, ale realistickým zobrazením skutečné psychologie a chování – což je ostatně zcela v souladu s pravdivostí, o niž vědomě usiloval Janáček a kterou pomocí odposlouchaných nápěvků mluvy zdařile do své hudby vtěloval. Tenorista Březina, který je v Národním divadle Brno hostem, se vypracoval během let v oporu tuzemského operního provozu. (Vedle různých pražských rolí je z poslední doby v paměti například jeho podobně krásné ztvárnění Jeníka v plzeňské Prodané nevěstě.) Zpívá přirozeně otevřeným hlasem, kantabilně a s jistotou, dovede navíc krásně ve ztišení vyjádřit něhu nebo prosebnou naléhavost. Lacův vývoj ke zralé, obětavé a odpovědné opravdovosti vyjadřuje pěvecky i výrazově ideálně.

Podobně podrobné spektrum emocí dokáže zachytit a předat Pavla Vykopalová. Ve čtveřici hlavních představitelů v této inscenaci jediná „domácí“. Jenůfu zpívá velmi civilně, bez jakéhokoli patosu či divadelní strojenosti, vystihuje přitom jak zamilovanost, tak úzkost a rezignovanost i závěrečnou naději. Její hlas primárně nepůsobí jímavostí nebo okouzleností, zato je příjemně zřetelný, jadrný, poctivě vedený a nesený jasnou výslovností.

Števa má v opeře tři hlavní výstupy – v prvním dějství ve scéně rekrutů šohajský, extrovertní, který hostujícímu tenoristovi Tomáši Juhásovi sedí nejvíc. Má pro něj suverénní hlas i patřičný zjev. Po dramatické scéně s Kostelničkou v druhém jednání je jeho úloha v třetím dějství už více méně pasivní. Števa není v této inscenaci pojímán jako slaboch, ale spíše jako pyšný, nezralý mládenec.

Ani Kostelnička tu není schematickou postavou. V tomto Janáčkově dramatu je pokaždé znovu a znovu otázkou – pro režiséra i pro diváka – jak ji chápat: Jako hlavní postavu opery? Jako pokryteckou osobu, které jde hlavně o vlastní pověst, ženu, která selhává, protože její zbožnost není čistá, ženu, která se do Božích věcí přimíchala víc, než měla? Nebo jako pěstounku, vedenou ohledy k Jenůfě a konající téměř v pominutí smyslů tak kontroverzně především v její prospěch? Láska nebo sebeláska…? Vražda nemanželského dítěte je každopádně výsledkem vnitřního boje trýznivého až k nevydržení. Maďarská pěvkyně Szilvia Rálik, která v Brně ani v Česku nehostuje zdaleka poprvé, podává postavu pěvecky jako velmi urputnou a psychologicky jako značně složitou, velmi lidskou. Nikoli jako monstrum, ani jako anticky tragickou hrdinku, ale jako přísnou ženu, která má však i pochybnosti a zoufá si a která pod tíhou okolností a ve vypjatém okamžiku přijímá chybné rozhodnutí. Umělkyně upoutala pozornost výrazovým rozpětím mezi mrazivou tvrdostí a úzkostností i výraznou snahou o dobrou výslovnost češtiny, jen místy překrytou méně srozumitelnou dikcí.

Právě tato nejdramatičtější postava však paradoxně charakterizuje hudební stránku inscenace – vesměs nevyhrocovanou, spíše romantickou než expresivní. Nepříliš výbušnou, nikoli strhující. Je to Janáček-klasik, nikoli Janáček-novátor. Je to víc Janáček-realista než Janáček-dramatik. Neznamená to nutně nivelizaci jeho originality. Přinejmenším to však naopak znamená šanci pro náhodného diváka – možnost nezaleknout se „toho těžkého moderního Janáčka“, ale přijmout s lehkým překvapením jeho hudbu jako podklad příběhu a konečně jako něco prověřeného a přístupného. V tomto směru jsou s dirigentem v souladu i autoři vizuální podoby nové inscenace. Našli prostředky, které nevypadají staře, a přitom zůstali vcelku konvenčně tradičními. Prvnímu dějství, nejrealističtějšímu, dominují hromady jablek a rekvizity patřící k jejich zpracování na mošt, náznak stromů a obdélníkový rám s funkcí domu či altánu. Souvislost ovoce s „jablúčkovými líci“ Jenůfy je nasnadě. Druhé dějství, odehrávající se v obdélníkovém řezu místnostmi domu, pochopitelně vyvolává otazníky: proč je interiér zmnožen do několika identických světnic vedle sebe? Zdá se, že jde prostě jen o scénografický nápad, jak kulisy ozvláštnit. Režisér ho ovšem využil: postavy mohou i v dialogu být symbolicky vzdáleny jedna od druhé, závažnost okamžiku může být zvýrazněna současným otvíráním řady stejných dveří… Docela dobře to divadelně funguje. Netřeba se tím nechat vyvést z míry, „pro stromy nevidět les“ a celou inscenaci kvůli tomuto řešení odsuzovat. Ve třetím dějství je scéna – i přes barevné kroje – vizuálně nejabstraktnější. Obdélníkový rám se svatebním stolem i s Kostelničkou a rychtářem před závěrem mizí v propadlišti a Laca s Jenůfou zůstávají náhle sami. „Odešli. Jdi také…“ Hudebně nesmírně působivá scéna sice tentokrát nedojímá až k slzám, ale svou sílu si udržuje. Vodní clona, kterou nakonec oba společně procházejí vstříc přece jen nadějné budoucnosti, je tu ovšem zbytečným prvkem, téměř kýčovitým.

Inscenace naštěstí nepřináší dnes tak časté přeznačení místa a děje: zůstává „na dědině“, postavy jsou těmi, kterými mají být, nenastává nesoulad mezi viděným a slyšeným. Je to příjemné zjištění. Pokud je cenou za tuto střízlivost pocit, že se přesto mohla projevit větší snaha o uměleckou výbojnost, stejně to stojí za to. Čtveřice hlavních představitelů je v tomto obsazení velmi dobrá, zapadají mezi ně i ostatní pěvci – Jitka Zerhauová, Ivan Kusnjer, Eva Štěrbová a další. Hudební proud plyne očekávaným způsobem, divákovi se dostává slušného zpracování prozaického námětu. Tak snad jen škoda kazů v posledních taktech orchestrální dohry, zbytečných, rušivých, těžko pochopitelných.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel podle hry Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, choreografie: Mário Radačovský, dramaturgie: Olga Šubrtová, sbormistr: Josef Pančík. Stařenka Buryjovka – Jitka Zerhauová, Laca Klemeň – Jaroslav Březina, Števa Buryja – Tomáš Juhás, Kostelnička – Szilvia Rálik, Jenůfa – Pavla Vykopalová, Stárek – Ivan Kusnjer, Rychtář – Ladislav Mlejnek, Rychtářka – Jana Hrochová, Karolka – Eva Štěrbová, Pastuchyňa – Jitka Klečanská, Barena – Lenka Čermáková, Jano – Martina Králíková, Tetka – Ivona Špičková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 2. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto archiv ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Janáčkovo divadlo oslaví tento pátek padesáté narozeniny slavnostní premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Režisérem představení je současný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Mluvili jsme nejen o jeho inscenaci, ale také o tom, jak se divadlo pod jeho vedením proměňuje a kam míří festivaly Divadelní svět a Janáček Brno.  více

Ve včerejším rozhovoru s ředitelem ND Brno Martinem Glasrem jsme mimo jiné probírali i události, změny a konflikty, které se týkají festivalu Janáček Brno. Jako hlas druhé strany uveřejňujeme rezignační dopis Jiřího Zahrádky, člena dramaturgické rady a faktického dramaturga festivalu do roku 2014.  více





Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více