Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

3. říjen 2015, 15:39

Jenůfa s jablky, realistická a nevýbojná

Janáčkovo divadlo slouží letos na podzim rovných padesát let. První premiéra sezony, nová inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, byla 2. října tomuto výročí připsána. Představení mělo úspěch, ale událostí se nestalo.

Za hudebním nastudováním stojí šéfdirigent Marko Ivanović, režie je dílem ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a scéna dílem Pavla Boráka. Mladý tým „svého“ Janáčka spíše teprve ohmatává a hledá. Největší předností inscenace se zdá být detailní vedení hlavních postav s jasným otiskem Glaserových činoherních zkušeností. Vedení, které se v případě premiérového obsazení sešlo se schopnostmi skutečně věrohodného herectví.

Krásný komplexní pěvecký a herecký výkon přinesl do tohoto projektu především Jaroslav Březina jako Laca: přirozeně, přesvědčivě, logicky a přesně se pohybuje a tváří tak, že situace, jejichž je aktérem, nejsou operním klišé, ale realistickým zobrazením skutečné psychologie a chování – což je ostatně zcela v souladu s pravdivostí, o niž vědomě usiloval Janáček a kterou pomocí odposlouchaných nápěvků mluvy zdařile do své hudby vtěloval. Tenorista Březina, který je v Národním divadle Brno hostem, se vypracoval během let v oporu tuzemského operního provozu. (Vedle různých pražských rolí je z poslední doby v paměti například jeho podobně krásné ztvárnění Jeníka v plzeňské Prodané nevěstě.) Zpívá přirozeně otevřeným hlasem, kantabilně a s jistotou, dovede navíc krásně ve ztišení vyjádřit něhu nebo prosebnou naléhavost. Lacův vývoj ke zralé, obětavé a odpovědné opravdovosti vyjadřuje pěvecky i výrazově ideálně.

Podobně podrobné spektrum emocí dokáže zachytit a předat Pavla Vykopalová. Ve čtveřici hlavních představitelů v této inscenaci jediná „domácí“. Jenůfu zpívá velmi civilně, bez jakéhokoli patosu či divadelní strojenosti, vystihuje přitom jak zamilovanost, tak úzkost a rezignovanost i závěrečnou naději. Její hlas primárně nepůsobí jímavostí nebo okouzleností, zato je příjemně zřetelný, jadrný, poctivě vedený a nesený jasnou výslovností.

Števa má v opeře tři hlavní výstupy – v prvním dějství ve scéně rekrutů šohajský, extrovertní, který hostujícímu tenoristovi Tomáši Juhásovi sedí nejvíc. Má pro něj suverénní hlas i patřičný zjev. Po dramatické scéně s Kostelničkou v druhém jednání je jeho úloha v třetím dějství už více méně pasivní. Števa není v této inscenaci pojímán jako slaboch, ale spíše jako pyšný, nezralý mládenec.

Ani Kostelnička tu není schematickou postavou. V tomto Janáčkově dramatu je pokaždé znovu a znovu otázkou – pro režiséra i pro diváka – jak ji chápat: Jako hlavní postavu opery? Jako pokryteckou osobu, které jde hlavně o vlastní pověst, ženu, která selhává, protože její zbožnost není čistá, ženu, která se do Božích věcí přimíchala víc, než měla? Nebo jako pěstounku, vedenou ohledy k Jenůfě a konající téměř v pominutí smyslů tak kontroverzně především v její prospěch? Láska nebo sebeláska…? Vražda nemanželského dítěte je každopádně výsledkem vnitřního boje trýznivého až k nevydržení. Maďarská pěvkyně Szilvia Rálik, která v Brně ani v Česku nehostuje zdaleka poprvé, podává postavu pěvecky jako velmi urputnou a psychologicky jako značně složitou, velmi lidskou. Nikoli jako monstrum, ani jako anticky tragickou hrdinku, ale jako přísnou ženu, která má však i pochybnosti a zoufá si a která pod tíhou okolností a ve vypjatém okamžiku přijímá chybné rozhodnutí. Umělkyně upoutala pozornost výrazovým rozpětím mezi mrazivou tvrdostí a úzkostností i výraznou snahou o dobrou výslovnost češtiny, jen místy překrytou méně srozumitelnou dikcí.

Právě tato nejdramatičtější postava však paradoxně charakterizuje hudební stránku inscenace – vesměs nevyhrocovanou, spíše romantickou než expresivní. Nepříliš výbušnou, nikoli strhující. Je to Janáček-klasik, nikoli Janáček-novátor. Je to víc Janáček-realista než Janáček-dramatik. Neznamená to nutně nivelizaci jeho originality. Přinejmenším to však naopak znamená šanci pro náhodného diváka – možnost nezaleknout se „toho těžkého moderního Janáčka“, ale přijmout s lehkým překvapením jeho hudbu jako podklad příběhu a konečně jako něco prověřeného a přístupného. V tomto směru jsou s dirigentem v souladu i autoři vizuální podoby nové inscenace. Našli prostředky, které nevypadají staře, a přitom zůstali vcelku konvenčně tradičními. Prvnímu dějství, nejrealističtějšímu, dominují hromady jablek a rekvizity patřící k jejich zpracování na mošt, náznak stromů a obdélníkový rám s funkcí domu či altánu. Souvislost ovoce s „jablúčkovými líci“ Jenůfy je nasnadě. Druhé dějství, odehrávající se v obdélníkovém řezu místnostmi domu, pochopitelně vyvolává otazníky: proč je interiér zmnožen do několika identických světnic vedle sebe? Zdá se, že jde prostě jen o scénografický nápad, jak kulisy ozvláštnit. Režisér ho ovšem využil: postavy mohou i v dialogu být symbolicky vzdáleny jedna od druhé, závažnost okamžiku může být zvýrazněna současným otvíráním řady stejných dveří… Docela dobře to divadelně funguje. Netřeba se tím nechat vyvést z míry, „pro stromy nevidět les“ a celou inscenaci kvůli tomuto řešení odsuzovat. Ve třetím dějství je scéna – i přes barevné kroje – vizuálně nejabstraktnější. Obdélníkový rám se svatebním stolem i s Kostelničkou a rychtářem před závěrem mizí v propadlišti a Laca s Jenůfou zůstávají náhle sami. „Odešli. Jdi také…“ Hudebně nesmírně působivá scéna sice tentokrát nedojímá až k slzám, ale svou sílu si udržuje. Vodní clona, kterou nakonec oba společně procházejí vstříc přece jen nadějné budoucnosti, je tu ovšem zbytečným prvkem, téměř kýčovitým.

Inscenace naštěstí nepřináší dnes tak časté přeznačení místa a děje: zůstává „na dědině“, postavy jsou těmi, kterými mají být, nenastává nesoulad mezi viděným a slyšeným. Je to příjemné zjištění. Pokud je cenou za tuto střízlivost pocit, že se přesto mohla projevit větší snaha o uměleckou výbojnost, stejně to stojí za to. Čtveřice hlavních představitelů je v tomto obsazení velmi dobrá, zapadají mezi ně i ostatní pěvci – Jitka Zerhauová, Ivan Kusnjer, Eva Štěrbová a další. Hudební proud plyne očekávaným způsobem, divákovi se dostává slušného zpracování prozaického námětu. Tak snad jen škoda kazů v posledních taktech orchestrální dohry, zbytečných, rušivých, těžko pochopitelných.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, libreto skladatel podle hry Gabriely Preissové. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, choreografie: Mário Radačovský, dramaturgie: Olga Šubrtová, sbormistr: Josef Pančík. Stařenka Buryjovka – Jitka Zerhauová, Laca Klemeň – Jaroslav Březina, Števa Buryja – Tomáš Juhás, Kostelnička – Szilvia Rálik, Jenůfa – Pavla Vykopalová, Stárek – Ivan Kusnjer, Rychtář – Ladislav Mlejnek, Rychtářka – Jana Hrochová, Karolka – Eva Štěrbová, Pastuchyňa – Jitka Klečanská, Barena – Lenka Čermáková, Jano – Martina Králíková, Tetka – Ivona Špičková. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 2. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto archiv ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Janáčkovo divadlo oslaví tento pátek padesáté narozeniny slavnostní premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Režisérem představení je současný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Mluvili jsme nejen o jeho inscenaci, ale také o tom, jak se divadlo pod jeho vedením proměňuje a kam míří festivaly Divadelní svět a Janáček Brno.  více

Ve včerejším rozhovoru s ředitelem ND Brno Martinem Glasrem jsme mimo jiné probírali i události, změny a konflikty, které se týkají festivalu Janáček Brno. Jako hlas druhé strany uveřejňujeme rezignační dopis Jiřího Zahrádky, člena dramaturgické rady a faktického dramaturga festivalu do roku 2014.  více





Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Nejčtenější

Kritika

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více