Jiřímu Bulisovi s úctou a od srdce

Jiřímu Bulisovi s úctou a od srdce

Když někdo natočí album cover verzí písní Jaromíra Nohavici, bude se bez ohledu na kvalitu zpracování pořád přiživovat na slávě autora. U předčasně zesnulého Jiřího Bulise je to jiné, vydat mu album cover verzí lze jedině s maximálním osobním zaujetím – autora takřka všechna světská sláva minula. Na albu jeho písní mluví společnou řečí Mucha, Dva, Zrní, Bonus a další kapely české alternativy.

Jiří Bulis je ztělesněním hudební skromnosti a nenápadnosti, kterou ovšem nelze zaměňovat s nenápaditostí. Písničky by mu mohla závidět většina autorů na výsluní, přesto se za svého života nedočkal ani jednoho regulérního alba. Představa, že by autoři Bulisova typu byli zdrojem hudebního materiálu pro popové hvězdy, je přinejmenším lákavá. Na to byl ale zřejmě až moc nenápadný a z popových výšin až příliš přehlédnutelný. Mohl za tím ale být i ostych k písničkám tak osobitým, až jejich charisma přestává být jednoduše přenosné. Možná bylo opravdu potřeba počkat do doby, kdy alternativa už často tolik nekřičí, ale se směsicí puntičkářství a hravosti se piplá s detaily v oparu éterického zvuku.

S hudbou Jiřího Bulise (3. října 1946, Chomutov – 12. května 1993, Olomouc) se ze všeho nejvíc setkávalo divadelní publikum. Byla součástí legendárních inscenací Divadla na provázku, jako byly Am a Ea, Trosečník, Pezza versus Čorba, Poslední leč nebo Šašek a královna. Psal pro HaDivadlo a jeho stopa v něm je nezapomenutelná, zůstává v srdci navěky, jak v bookletu říká klíčová osobnost souboru Arnošt Goldflam. Ten Bulisovy písně zařazoval do svých inscenací i po autorově smrti a nakonec se dočkal i této kompilace, na které se s písničkářovým odkazem vyrovnávají kapely o dvě generace mladší. Album nazvané s přiléhavou neokázalostí Bulisovi vzniklo z iniciativy písničkářovy dcery Lucie Dlaboly BulisovéMartina E. Kyšperského, natáčelo se ve studiu Jámor. Sešly se osobnosti značně rozdílné, ale I ty nejvýraznější jako by před Bulisovými písněmi měly jakýsi respekt a zůstávaly stát trošku v pozadí.

Album otvírá píseň Neodcházej. Mucha v ní ukazuje mnohem hlubší potenciál, než je věčně omílaný femipunk, který se na ni nalepil. Hosty na Zemi přetvořil k svému obrazu Martin E. Kyšperský, ale vlastně je moc nepřetvořil – spíš trošku učesal, aby podtrhl to, co v nich je podstatné. Z Běhu života vytvořili Dva zvukově pestrý kolovrátek s decentními bicími. Tak touhle dobou dědek dostává v interpretaci Hm… atmosféru ospalé noční kavárny s krátkým vpádem ostřejší kytary. Jak přesmutno na tebe pohledět zpívá Marta Svobodová s úsporným doprovodem kytar a bicích ve zvukové mlze, která přechází do nenápadně laškovného Modrého balonu. Bratři Orffové se s Bulisem sešli, jako by k sobě patřili odjakživa, Anděl radosti zní bezvadně. A okrajově k Bulisovi autorovi: jen opravdový mistr si může dovolit použít refrén „v této bláznivé době při mně stůj” a nevypadat jako trouba.

Biorchestr hraje Na ploše ledové pichlavě a směřuje album k jeho emočnímu vrcholu, který přichází s následujícími dvěma písněmi. Radost má vždycky jenom hulvát pokládají OTK na stereotypní bluesový rytmický model s tmavě zahuhlanou kytarou. Nezůstávají ale u něj a přecházejí do zvukové plochy budující napětí k druhé části a refrénu „svou duši chci zašpuntovat“ v hospodském dvojhlasu. Bonus staví svoji verzi Zhasl maják ve skalách na sofistikovaných samplech a přímočarém, ale neagresivním zpěvu. Svítivá Marie v interpretaci Báry Zmekové začíná malou záplavou zvuků, která se přelije do decentního doprovodu samotné písně. Svět patří vám hraje Cermaque v takřka polomluvené verzi, jako by se nedostávalo dechu ani na kratičkou frázi. Pozornost k sobě stahuje doprovod s drženými akordy a vrstvenými zvuky. Vánoce jsou v podání Audiofenek snad až příliš sešněrované do syntezátorového zvuku a monotónního rytmu. ZrníNekonečném valčíku zůstává spíš v zasněné poloze, i když nezapře poprockovou stopu. Patří k ní líbivost i jistá výrazová jednotvárnost. David Smečka natočil Proč, ach proč spíš jako elektroakustickou koláž, pod kterou se původní materiál už skoro ztrácí. Závěrečnou Slyšíš letět sáně začíná Marta Svobodová dlouhým tichem, které z písně dělá dovětek pronesený jakoby mimoděk při odchodu.

Jiří Bulis – písničkář, klavírista, autor divadelní a filmové hudby. Encyklopedická definice dokáže odbýt i tu největší osobnost několika slovy. Album Bulisovi se dívá na tvorbu Jiřího Bulise dnešním pohledem, který i přes značný odstup zůstává uctivý až obdivný. Není to ale obdiv zakřiknutý, spíš přispívá k jednotnému vyznění – kompilace funguje nejen jako směs písniček, ale také jako opravdové album. Album, s nímž se dá chodit spletitými životními cestami a občas do něj sáhnout jako do starých fotografií, zastavit se a přemýšlet, kdy a s kým se člověku zrovna tohle stalo.

Bulisovi. Písně Jiřího Bulise hrají Mucha, Martin E. Kyšperský, Dva, Hm…, Markéta Lisá, Bratři Orffové, Biorchestr, OTK, Bonus, Bára Zmeková, Cermaque, Audiofenky, Zrní, David Smečka, Marta Svobodová. Vlastním nákladem vydali Lucie Dlabola Bulisová a Martin E. Kyšperský v říjnu 2015. 15 písní, celková stopáž 49:00.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.  více

Sny, surrealistické obrazy a velká dávka fantazie. Po třech letech přišla s novým albem skupina Květy.  více

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.  více

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.  více



V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více