Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.

Mandolinistu Martina Krajíčka znala Jitka Šuranská z jeho působení ve skupině KK Band, na Mariana Friedla, všestranného kontrabasistu a hráče na malý cimbál a lidové dechové nástroje, které si sám vyrábí, ji upozornil Emil Formánek z Druhé trávy. Martin s Marianem se předtím navzájem neznali, nicméně k hudebnímu jiskření v rámci nového tria prý došlo okamžitě. Ostatně byly zde všechny předpoklady pro to, aby v kapele nedošlo k součtu dovedností jednotlivých členů, ale spíše k jejich součinu. Všichni tři mají totiž zkušenosti s různými žánry a jejich fúzemi. Martin hraje s Ulrychovými a Cimbal Classikem, ale věnuje se také klezmeru nebo mexické hudbě. Marian je naším předním odborníkem na lidové nástroje (teoreticky i prakticky), ale také skvěle hraje na kontrabas v avantgardní jazzové skupině NOCZ. A Jitka – vedle všech zkušeností s lidovou hudbou v různých formách – je už léta členkou Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Netvrdím, že na albu Divé husy muzikanti přímo využili všechny zmíněné zkušenosti a angažmá (mexické hudby tam opravdu není mnoho), ale různé postupy a nabytá erudice v člověku vždy zůstávají a občas nepřímo vyplavou na povrch.

Na rozdíl od alba Nězachoď slunečko neobsahuje nové album pouze lidové písně. Několika svými autorskými skladbami přispěl Marian Friedl, který si toto pseudofolklorní skladatelství vyzkoušel už ve svém volném uskupení RukyNaDudy. A je pravda, že zvláště titulní Divé husy jsou jedním z vrcholů alba a z převahy lidového materiálu nijak zvlášť nevyčuhují. Větší část písní na albu však má lidový základ, třebaže míra autorských zásahů je různá. Už samotné zapojení mandolíny do moravské lidové hudby je určitým experimentem a nejen kvůli němu se zde aranžér (někde Friedl, někde celé trio) stává spoluautorem. V několika případech pak trio hraje de facto novou melodii s použitím lidového textu, v dalších případech (včetně klipové a úvodní skladby Jablúška) propojuje písně, které spolu dříve nesouvisely. Žádný z těchto postupů není výjimečný, ale jejich kombinací výjimečná deska vzniká.

Trojice na albu plně využila dvou svých mohutností, které se jen zdánlivě popírají: jsou „jen“ tři, ale dohoromady hrají na bezpočet nástrojů. Díky tomu, že jde pouze o trio, nezní deska překombinovaně a při všech použitých barvách na ní zůstal dostatek prostoru pro ticho mezi jednotlivými tóny a slabikami. Výborný je například začátek písní U suseda, s kontrabasovým sólem na začátku a následným Jitčiným zpěvem do této basové linky. V poměrně dlouhé – a přesto nikoli nudné písni – Išlo dievča hraje cimbálek v dlouhé smyčce, která evokuje Jitčiny experimenty s looperem a vytváří dostatek prostoru pro melodii houslí a zpěvu. Mimochodem kombinace cimbálu, mandolíny, houslí a kontrabasu zní skvěle.

Právě díky hráčským schopnostem a všestrannosti členů se trio obešlo bez hostů, pouze s producentským dohledem Stana Palúcha, který je spojovacím můstkem s minulou Jitčinou deskou. Nedokážu rozklíčovat, jak velké byly Stanovy zásahy do výsledné podoby písní, zvlášť když aranžmá není jeho dílem. Troufnu si však tvrdit, že možná i jeho zásluhou působí celek při všech náladách a nástrojových kombinacích – až na drobné výjimky – kompaktně. Velký podíl na dobrém výsledku mají také Ivo Viktorin a Petr Vavřík, kteří ve zlínském studiu V snímali zvuk (mix a mastering měl na starosti překvapivě opět Stano Palúch). A zvuk – zvlášť Jitčin hlas – je opravdu výtečný.

Mám-li k albu drobné výtky, týkají se spíše mého osobního vkusu než jakýchkoli obecných pravd. Vždy jsem měl ve folkloru raději zadumané, táhlé polohy než rozjuchané písně k tanci a k pití. Proto i zde je mi mnohem bližší rozvíjení houslové melodie v baladě Išlo dzievča nebo pestře a přitom úměrně zaranžovaná středověká píseň Ztratilať jsem milého než rozpustilý dialog ve směsi Manželských písní (se zvoláním „Zahraj!“) nebo halekačka U muziky, pro mne osobně asi nejslabší místo alba. Pokus o přenesení živelného muzicírování do studia se se mnou prostě míjí. Drobný problém mám i s místy, kde kapelnice přenechává sólový zpěv kolegovi Marianovi, jehož hlas není tak výrazný jako její. Ale i to je spíše subjektivní postřeh a já chápu snahu představit trio jako pevně semknutou kapelu, v níž se i za pěveckým mikrofonem může vystřídat více členů.

Síla alba Divé husy je především právě v týmové hře, v práci s aranžemi a v novém a přitom nenásilném přístupu k tradičnímu materiálu. Je moc dobře, že se Jitka Šuranská posunula po své umělecké spirále zase o kousek výš.

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy; vydavatel: Indies Scope 2016. 11 skladeb, celkový čas: 46:36

Jitka Šuranská TRIO/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S Jitkou Šuranskou jsme si povídaly nad novým albem muziky, ve které je sice primáškou, ale jak sama zdůrazňuje, je jenom jedním ze tří rovnocenných článků. Jitka Šuranská Trio spolu s ní tvoří nadžánrový mandolinista Martin Krajíček a multiinstrumentalista (vzděláním jazzový kontrabasista) Marian Friedl. Trojice muzikantůodstartovala křestní šňůru svého debutu Divé husy symbolicky 1. října na Husích slavnostech v Boskovicích, o dva dny později jej křtili v Brně ve Staré Pekárně.  Do půlky října je ještě čeká cesta po klubech, kinech a knihovnách v Náchodě, Rožnově pod Radhoštěm, ve Zlíně a v Českých Budějovicích. Ačkoliv se trio hlásí k lidovým písním jako ke své inspiraci, dává jim autorský kabát z mnoha hudebních stylů, přesto souladný a zajímavý. A právě Jitčina vlastní muzikantská cesta je pro výslednou podobu důležitá a inspirativní.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více