Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.

Mandolinistu Martina Krajíčka znala Jitka Šuranská z jeho působení ve skupině KK Band, na Mariana Friedla, všestranného kontrabasistu a hráče na malý cimbál a lidové dechové nástroje, které si sám vyrábí, ji upozornil Emil Formánek z Druhé trávy. Martin s Marianem se předtím navzájem neznali, nicméně k hudebnímu jiskření v rámci nového tria prý došlo okamžitě. Ostatně byly zde všechny předpoklady pro to, aby v kapele nedošlo k součtu dovedností jednotlivých členů, ale spíše k jejich součinu. Všichni tři mají totiž zkušenosti s různými žánry a jejich fúzemi. Martin hraje s Ulrychovými a Cimbal Classikem, ale věnuje se také klezmeru nebo mexické hudbě. Marian je naším předním odborníkem na lidové nástroje (teoreticky i prakticky), ale také skvěle hraje na kontrabas v avantgardní jazzové skupině NOCZ. A Jitka – vedle všech zkušeností s lidovou hudbou v různých formách – je už léta členkou Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Netvrdím, že na albu Divé husy muzikanti přímo využili všechny zmíněné zkušenosti a angažmá (mexické hudby tam opravdu není mnoho), ale různé postupy a nabytá erudice v člověku vždy zůstávají a občas nepřímo vyplavou na povrch.

Na rozdíl od alba Nězachoď slunečko neobsahuje nové album pouze lidové písně. Několika svými autorskými skladbami přispěl Marian Friedl, který si toto pseudofolklorní skladatelství vyzkoušel už ve svém volném uskupení RukyNaDudy. A je pravda, že zvláště titulní Divé husy jsou jedním z vrcholů alba a z převahy lidového materiálu nijak zvlášť nevyčuhují. Větší část písní na albu však má lidový základ, třebaže míra autorských zásahů je různá. Už samotné zapojení mandolíny do moravské lidové hudby je určitým experimentem a nejen kvůli němu se zde aranžér (někde Friedl, někde celé trio) stává spoluautorem. V několika případech pak trio hraje de facto novou melodii s použitím lidového textu, v dalších případech (včetně klipové a úvodní skladby Jablúška) propojuje písně, které spolu dříve nesouvisely. Žádný z těchto postupů není výjimečný, ale jejich kombinací výjimečná deska vzniká.

Trojice na albu plně využila dvou svých mohutností, které se jen zdánlivě popírají: jsou „jen“ tři, ale dohoromady hrají na bezpočet nástrojů. Díky tomu, že jde pouze o trio, nezní deska překombinovaně a při všech použitých barvách na ní zůstal dostatek prostoru pro ticho mezi jednotlivými tóny a slabikami. Výborný je například začátek písní U suseda, s kontrabasovým sólem na začátku a následným Jitčiným zpěvem do této basové linky. V poměrně dlouhé – a přesto nikoli nudné písni – Išlo dievča hraje cimbálek v dlouhé smyčce, která evokuje Jitčiny experimenty s looperem a vytváří dostatek prostoru pro melodii houslí a zpěvu. Mimochodem kombinace cimbálu, mandolíny, houslí a kontrabasu zní skvěle.

Právě díky hráčským schopnostem a všestrannosti členů se trio obešlo bez hostů, pouze s producentským dohledem Stana Palúcha, který je spojovacím můstkem s minulou Jitčinou deskou. Nedokážu rozklíčovat, jak velké byly Stanovy zásahy do výsledné podoby písní, zvlášť když aranžmá není jeho dílem. Troufnu si však tvrdit, že možná i jeho zásluhou působí celek při všech náladách a nástrojových kombinacích – až na drobné výjimky – kompaktně. Velký podíl na dobrém výsledku mají také Ivo Viktorin a Petr Vavřík, kteří ve zlínském studiu V snímali zvuk (mix a mastering měl na starosti překvapivě opět Stano Palúch). A zvuk – zvlášť Jitčin hlas – je opravdu výtečný.

Mám-li k albu drobné výtky, týkají se spíše mého osobního vkusu než jakýchkoli obecných pravd. Vždy jsem měl ve folkloru raději zadumané, táhlé polohy než rozjuchané písně k tanci a k pití. Proto i zde je mi mnohem bližší rozvíjení houslové melodie v baladě Išlo dzievča nebo pestře a přitom úměrně zaranžovaná středověká píseň Ztratilať jsem milého než rozpustilý dialog ve směsi Manželských písní (se zvoláním „Zahraj!“) nebo halekačka U muziky, pro mne osobně asi nejslabší místo alba. Pokus o přenesení živelného muzicírování do studia se se mnou prostě míjí. Drobný problém mám i s místy, kde kapelnice přenechává sólový zpěv kolegovi Marianovi, jehož hlas není tak výrazný jako její. Ale i to je spíše subjektivní postřeh a já chápu snahu představit trio jako pevně semknutou kapelu, v níž se i za pěveckým mikrofonem může vystřídat více členů.

Síla alba Divé husy je především právě v týmové hře, v práci s aranžemi a v novém a přitom nenásilném přístupu k tradičnímu materiálu. Je moc dobře, že se Jitka Šuranská posunula po své umělecké spirále zase o kousek výš.

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy; vydavatel: Indies Scope 2016. 11 skladeb, celkový čas: 46:36

Jitka Šuranská TRIO/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S Jitkou Šuranskou jsme si povídaly nad novým albem muziky, ve které je sice primáškou, ale jak sama zdůrazňuje, je jenom jedním ze tří rovnocenných článků. Jitka Šuranská Trio spolu s ní tvoří nadžánrový mandolinista Martin Krajíček a multiinstrumentalista (vzděláním jazzový kontrabasista) Marian Friedl. Trojice muzikantůodstartovala křestní šňůru svého debutu Divé husy symbolicky 1. října na Husích slavnostech v Boskovicích, o dva dny později jej křtili v Brně ve Staré Pekárně.  Do půlky října je ještě čeká cesta po klubech, kinech a knihovnách v Náchodě, Rožnově pod Radhoštěm, ve Zlíně a v Českých Budějovicích. Ačkoliv se trio hlásí k lidovým písním jako ke své inspiraci, dává jim autorský kabát z mnoha hudebních stylů, přesto souladný a zajímavý. A právě Jitčina vlastní muzikantská cesta je pro výslednou podobu důležitá a inspirativní.  více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více