Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.

Mandolinistu Martina Krajíčka znala Jitka Šuranská z jeho působení ve skupině KK Band, na Mariana Friedla, všestranného kontrabasistu a hráče na malý cimbál a lidové dechové nástroje, které si sám vyrábí, ji upozornil Emil Formánek z Druhé trávy. Martin s Marianem se předtím navzájem neznali, nicméně k hudebnímu jiskření v rámci nového tria prý došlo okamžitě. Ostatně byly zde všechny předpoklady pro to, aby v kapele nedošlo k součtu dovedností jednotlivých členů, ale spíše k jejich součinu. Všichni tři mají totiž zkušenosti s různými žánry a jejich fúzemi. Martin hraje s Ulrychovými a Cimbal Classikem, ale věnuje se také klezmeru nebo mexické hudbě. Marian je naším předním odborníkem na lidové nástroje (teoreticky i prakticky), ale také skvěle hraje na kontrabas v avantgardní jazzové skupině NOCZ. A Jitka – vedle všech zkušeností s lidovou hudbou v různých formách – je už léta členkou Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Netvrdím, že na albu Divé husy muzikanti přímo využili všechny zmíněné zkušenosti a angažmá (mexické hudby tam opravdu není mnoho), ale různé postupy a nabytá erudice v člověku vždy zůstávají a občas nepřímo vyplavou na povrch.

Na rozdíl od alba Nězachoď slunečko neobsahuje nové album pouze lidové písně. Několika svými autorskými skladbami přispěl Marian Friedl, který si toto pseudofolklorní skladatelství vyzkoušel už ve svém volném uskupení RukyNaDudy. A je pravda, že zvláště titulní Divé husy jsou jedním z vrcholů alba a z převahy lidového materiálu nijak zvlášť nevyčuhují. Větší část písní na albu však má lidový základ, třebaže míra autorských zásahů je různá. Už samotné zapojení mandolíny do moravské lidové hudby je určitým experimentem a nejen kvůli němu se zde aranžér (někde Friedl, někde celé trio) stává spoluautorem. V několika případech pak trio hraje de facto novou melodii s použitím lidového textu, v dalších případech (včetně klipové a úvodní skladby Jablúška) propojuje písně, které spolu dříve nesouvisely. Žádný z těchto postupů není výjimečný, ale jejich kombinací výjimečná deska vzniká.

Trojice na albu plně využila dvou svých mohutností, které se jen zdánlivě popírají: jsou „jen“ tři, ale dohoromady hrají na bezpočet nástrojů. Díky tomu, že jde pouze o trio, nezní deska překombinovaně a při všech použitých barvách na ní zůstal dostatek prostoru pro ticho mezi jednotlivými tóny a slabikami. Výborný je například začátek písní U suseda, s kontrabasovým sólem na začátku a následným Jitčiným zpěvem do této basové linky. V poměrně dlouhé – a přesto nikoli nudné písni – Išlo dievča hraje cimbálek v dlouhé smyčce, která evokuje Jitčiny experimenty s looperem a vytváří dostatek prostoru pro melodii houslí a zpěvu. Mimochodem kombinace cimbálu, mandolíny, houslí a kontrabasu zní skvěle.

Právě díky hráčským schopnostem a všestrannosti členů se trio obešlo bez hostů, pouze s producentským dohledem Stana Palúcha, který je spojovacím můstkem s minulou Jitčinou deskou. Nedokážu rozklíčovat, jak velké byly Stanovy zásahy do výsledné podoby písní, zvlášť když aranžmá není jeho dílem. Troufnu si však tvrdit, že možná i jeho zásluhou působí celek při všech náladách a nástrojových kombinacích – až na drobné výjimky – kompaktně. Velký podíl na dobrém výsledku mají také Ivo Viktorin a Petr Vavřík, kteří ve zlínském studiu V snímali zvuk (mix a mastering měl na starosti překvapivě opět Stano Palúch). A zvuk – zvlášť Jitčin hlas – je opravdu výtečný.

Mám-li k albu drobné výtky, týkají se spíše mého osobního vkusu než jakýchkoli obecných pravd. Vždy jsem měl ve folkloru raději zadumané, táhlé polohy než rozjuchané písně k tanci a k pití. Proto i zde je mi mnohem bližší rozvíjení houslové melodie v baladě Išlo dzievča nebo pestře a přitom úměrně zaranžovaná středověká píseň Ztratilať jsem milého než rozpustilý dialog ve směsi Manželských písní (se zvoláním „Zahraj!“) nebo halekačka U muziky, pro mne osobně asi nejslabší místo alba. Pokus o přenesení živelného muzicírování do studia se se mnou prostě míjí. Drobný problém mám i s místy, kde kapelnice přenechává sólový zpěv kolegovi Marianovi, jehož hlas není tak výrazný jako její. Ale i to je spíše subjektivní postřeh a já chápu snahu představit trio jako pevně semknutou kapelu, v níž se i za pěveckým mikrofonem může vystřídat více členů.

Síla alba Divé husy je především právě v týmové hře, v práci s aranžemi a v novém a přitom nenásilném přístupu k tradičnímu materiálu. Je moc dobře, že se Jitka Šuranská posunula po své umělecké spirále zase o kousek výš.

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy; vydavatel: Indies Scope 2016. 11 skladeb, celkový čas: 46:36

Jitka Šuranská TRIO/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

S Jitkou Šuranskou jsme si povídaly nad novým albem muziky, ve které je sice primáškou, ale jak sama zdůrazňuje, je jenom jedním ze tří rovnocenných článků. Jitka Šuranská Trio spolu s ní tvoří nadžánrový mandolinista Martin Krajíček a multiinstrumentalista (vzděláním jazzový kontrabasista) Marian Friedl. Trojice muzikantůodstartovala křestní šňůru svého debutu Divé husy symbolicky 1. října na Husích slavnostech v Boskovicích, o dva dny později jej křtili v Brně ve Staré Pekárně.  Do půlky října je ještě čeká cesta po klubech, kinech a knihovnách v Náchodě, Rožnově pod Radhoštěm, ve Zlíně a v Českých Budějovicích. Ačkoliv se trio hlásí k lidovým písním jako ke své inspiraci, dává jim autorský kabát z mnoha hudebních stylů, přesto souladný a zajímavý. A právě Jitčina vlastní muzikantská cesta je pro výslednou podobu důležitá a inspirativní.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více