John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.

Čeští jazzoví fandové však už měli příležitost potkat tuto výjimečnou čtyřčlennou sestavu v poslední dekádě hned dvakrát na koncertech v Praze. Do Brna předcházela skvělá pověst vynikajících a na sebe vzájemně vyladěných hráčů. Ve zcela vyprodaném hledišti brněnské opery se potkávali aktivní muzikanti, hudební publicisté a hlavně „mclaughlinovci“ různého věku, natěšení na svůj idol a nadšeně obléhající stánek se suvenýry a hudebními nosiči. K dostání byla nejen trička a plakáty, ale především alba, oba nedávné „živáky“ Live at Ronnie Scott´s a Live in San Francisco i ceněné studiové album Black Light.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_04

John McLauglin stojí na pódiu už šest desetiletí; z toho padesát let se pohybuje v absolutní hudební špičce hned několika žánrů. Díky své stále živé skladatelské invenci patří k nejvlivnějším muzikantům na světě. Pokud jde o různé podoby jazzu, od svého sólového debutu Extrapolation v roce 1969 si prošel post-bopem, jazzrockem, bluesovými vlivy, inspirací indickou hudbou, flamenkem i módní psychedelií, jazzovou klasikou i jazz fusion. Je stejně virtuózním hráčem na akustickou i elektrickou kytaru, jeho rychlá pravá ruka je pověstná. Pokud jde o významné mezníky dějin jazzu, byl u všeho podstatného: brzy poté, co se usadil v USA, se potkal s Jimi Hendrixem, nakrátko zakotvil u hráče na bicí Tonyho Williamse v kapele Lifetime, kde ho do svého proslulého Quintetu objevil Miles Davis. S Davisem nahrál dvě klíčová alba jazzové historie: In a Silent Way a Bitches Brew. Sám Davis ho podnítil ke zformování vlastní kapely.

A tak v 70. letech vznikl Mahavishnu Orchestra, snad nejinvenčnější jazzrocková formace všech dob. Temperamentní elektrický jazzrock říznutý indickými harmoniemi ovlivnil řadu následovníků, alba Birds of Fire a Inner Mounting Flame i se zpožděním vydané Lost Trident Sessions patří do zlatého fondu jazzové hudby.  Mahavishnu Orchestra prošel několika reinkarnacemi, než McLaughlin na čas odložil elektrickou kytaru a pod vlivem své milované indické hudby založil spolu s indickými spoluhráči kapelu Shakti, jejímž prostřednictvím uvedl do jazzové hudby indické rágy, indickou kytaru veenu a konnakol a indický způsob scatovaného rytmického zpěvu, který diváci v Brně slyšeli v podání bubeníka Ranjita Barota. Na přelomu 70. a 80. let se spojil s dalšími dvěma kytarovými virtuózy  Paco de Lucíou a Larry Coryellem do The Guitar Tria. Když Coryella zakrátko vystřídal  Al di Meola, vzniklo koncertní turné a skvělá (opět přelomová) nahrávka Friday Night in San Francisco. Úspěch slavila i starší deska Passion, Grace & Fire.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01john_McLaughlin_foto_martin_zeman_03

Po několikaletém žánrovém hledačství se v roce 2007 rozhodl vrátit k vlastním kořenům a částečně oživit repertoár a styl Mahavishnu Orchestra prostřednictvím hvězdného jazz fusion kvarteta The 4th Dimension. Po několika obměnách se sestava ustálila na obsazení Étienn M´Bappé (*1964, kamerunský baskytarista usazený v Paříži), Ranjit Barot (*1950, indický hráč na bicí ovládající pěveckou techniku konnakol, tedy něco mezi scatem a beatboxem) a Gary Husband (*1960, McLaughlinův souputník z britského Yorkshiru ovládající rovnocenně klávesy a bicí). Každý z Lauglinových spoluhráčů je empatickým sidemanem a zároveň vynikajícím sólistou s vlastními projekty (kupříkladu Barot je vyhledávaným komponistou filmové hudby, Husband má sólové album Hotwired a kapelu Gary Husband Drive atd.).

Kdo ovšem navzdory příznivým referencím očekával rutinérský výkon kapely rozehrávající se na začátku evropského jarního turné na půli cesty z Mnichova do Krakova (a poté Budapešť, Bukurešť, Innsbruck, Istanbul, London, Berlin …) musel být po pár tónech v pořádném šoku. Publiku se dostalo syrového muzikantského zážitku s výkony na hranicích fyzických možností.  Sedmasedmdesátiletá jazzová ikona řezala do strun ve dvaatřicetinové kadenci jako z kulometu a u toho ještě stíhala povzbuzovat spoluhráče při jejich vlastních sólových vstupech. Moc se nemluvilo (až na úvod, ve kterém McLaughlin slíbil průřez svou vlastní padesátiletou hudební tvorbou a následně uvedl pár skladeb do kontextu, vlastně vůbec) a hrálo se (s přídavkem) víc jak půldruhé hodiny bez pauzy.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01

Na úvod John Mc Laughlin zvolil  Trilogy, bezmála desetiminutovou hudební plochu z v pořadí třetího, po léta ukrytého alba Mahavishnu Orchestra, které, ač nahráno v roce 1973, vyplavalo z hudebních archivů až v roce 1999 pod názvem The Lost Trident Sessions.  Obsáhlá skladba předurčila atmosféru celého koncertu, v jehož průběhu se sidemani vynořovali k nádherným sólovým výstupům, zatímco frontman ustupoval stranou do stínu. To aby se v pravou chvíli vynořil nejdříve s podporou, potom s bravurním sólem. Od prvních taktů bylo zřejmé, jak na sebe čtveřice na pódiu slyší, jak jeden druhého vnímá a podporuje. Na posluchače se hrnuly perfektně vystavěné kompozice vzápětí vystřídané volným prostorem k improvizaci. Druhou skladbu v pořadí - Gaza City - baladický nápěv ozvláštněný syntezátorovým „kvákadlem“ zkomponoval John McLaughlin jako projev sympatií k městu vystavenému mnohaletému válečnému konfliktu.  Další kompozice Abbaji věnovaná vzpomínce na Alla Rakhu, výjimečného hráče na tabla (nahraná na McLaughlinově sólovém albu Floating Point y roku 2008) vedla melodii ke zpívané mantře Love and Understanding, kterou si za chvíli s muzikanty potichu notoval celý sál.

Výjimečné album Que Alegría nahrané v triu s perkusistou Trilokem Gurtu a basistou Dominiquem Di Piazzou z roku 1992 připomněla následující skladba Hijacked. Šlo o příležitost pro prezentaci neuvěřitelné souhry frontmana s baskytaristou v bleskových ostinátních figurách a kaskádou kytarových licků, které Étienne přebral do baskytarového sóla vystřiženého v tempu a s přehledem, aniž se prsty v hedvábných černých rukavičkách sebeméně unavily.  Došlo také na připomínku spolupráce s Chickem Coreou na albu Five Peace Band (2009) skladbou New Blues, Old Bruise.  Následující poklidně plynoucí nápěv The Creator Has A Master Plan (pro 4th Dimension zpracovaný na albu Invitation & Illumination v roce 2011) opět postupně rozezpíval muzikanty do mantry Happiness for Everyone , aby se pak vrhli do dynamické skladby Call and Answer z alba Now, Here, This (2012).  Tady John McLaughlin nabídl příležitost k sebeprezentaci Garymu Husbandovi, jenž skladbu rozehrává za klávesami kaskádami tónů od pianissima k fortissimu.  Vzápětí se pianista promění ve druhého hráče na bicí, kterého první bubeník zprvu podporuje tleskáním, aby se skladba postupně „zvrhla“ v regulérní bitvu dvou bubeníků. Na závěr se frontman vynořil ze stínu a ukradl sólový vrchol skladby pro svou kytaru.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_05

Živelnost hudebního dialogu vystřídala souhra v Light at the Edge of the World. Šestiminutová kompozice Echoes From Then nabíhala do ostinátních motivků zdvojovaných v kytaře v unisonu s klávesami opřenými o šlapající background bicích a basy. Virtuózní sólo na bicí podepíral Ranjit Barot zpěvem za pomoci indické zpěvní techniky konnakol  mající nejblíže k rytmickému scatu doplňovanému prudkými výdechy. V závěru setu nechal Mc Laughlin zaznít skladbu napsanou pro Milese Davise v roce 1972, kterou nahrál Mahavishnu Orchestra na album Birds of Fire pod názvem Miles Beyond.  

Dlouhotrvající potlesk auditoria a zasloužené standing ovations si kapela s neskrývaně dojatým a nijak viditelně unaveným frotmanem užila s potěšením a posluchače odměnila jedním přídavkem a hlubokou úklonou s indickým pozdravem sepjatých rukou – namaste. Žijící (a hrající) kytarová legenda poskytla Brnu zážitek, na jaký se nezapomíná.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více