John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.

Čeští jazzoví fandové však už měli příležitost potkat tuto výjimečnou čtyřčlennou sestavu v poslední dekádě hned dvakrát na koncertech v Praze. Do Brna předcházela skvělá pověst vynikajících a na sebe vzájemně vyladěných hráčů. Ve zcela vyprodaném hledišti brněnské opery se potkávali aktivní muzikanti, hudební publicisté a hlavně „mclaughlinovci“ různého věku, natěšení na svůj idol a nadšeně obléhající stánek se suvenýry a hudebními nosiči. K dostání byla nejen trička a plakáty, ale především alba, oba nedávné „živáky“ Live at Ronnie Scott´s a Live in San Francisco i ceněné studiové album Black Light.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_04

John McLauglin stojí na pódiu už šest desetiletí; z toho padesát let se pohybuje v absolutní hudební špičce hned několika žánrů. Díky své stále živé skladatelské invenci patří k nejvlivnějším muzikantům na světě. Pokud jde o různé podoby jazzu, od svého sólového debutu Extrapolation v roce 1969 si prošel post-bopem, jazzrockem, bluesovými vlivy, inspirací indickou hudbou, flamenkem i módní psychedelií, jazzovou klasikou i jazz fusion. Je stejně virtuózním hráčem na akustickou i elektrickou kytaru, jeho rychlá pravá ruka je pověstná. Pokud jde o významné mezníky dějin jazzu, byl u všeho podstatného: brzy poté, co se usadil v USA, se potkal s Jimi Hendrixem, nakrátko zakotvil u hráče na bicí Tonyho Williamse v kapele Lifetime, kde ho do svého proslulého Quintetu objevil Miles Davis. S Davisem nahrál dvě klíčová alba jazzové historie: In a Silent Way a Bitches Brew. Sám Davis ho podnítil ke zformování vlastní kapely.

A tak v 70. letech vznikl Mahavishnu Orchestra, snad nejinvenčnější jazzrocková formace všech dob. Temperamentní elektrický jazzrock říznutý indickými harmoniemi ovlivnil řadu následovníků, alba Birds of Fire a Inner Mounting Flame i se zpožděním vydané Lost Trident Sessions patří do zlatého fondu jazzové hudby.  Mahavishnu Orchestra prošel několika reinkarnacemi, než McLaughlin na čas odložil elektrickou kytaru a pod vlivem své milované indické hudby založil spolu s indickými spoluhráči kapelu Shakti, jejímž prostřednictvím uvedl do jazzové hudby indické rágy, indickou kytaru veenu a konnakol a indický způsob scatovaného rytmického zpěvu, který diváci v Brně slyšeli v podání bubeníka Ranjita Barota. Na přelomu 70. a 80. let se spojil s dalšími dvěma kytarovými virtuózy  Paco de Lucíou a Larry Coryellem do The Guitar Tria. Když Coryella zakrátko vystřídal  Al di Meola, vzniklo koncertní turné a skvělá (opět přelomová) nahrávka Friday Night in San Francisco. Úspěch slavila i starší deska Passion, Grace & Fire.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01john_McLaughlin_foto_martin_zeman_03

Po několikaletém žánrovém hledačství se v roce 2007 rozhodl vrátit k vlastním kořenům a částečně oživit repertoár a styl Mahavishnu Orchestra prostřednictvím hvězdného jazz fusion kvarteta The 4th Dimension. Po několika obměnách se sestava ustálila na obsazení Étienn M´Bappé (*1964, kamerunský baskytarista usazený v Paříži), Ranjit Barot (*1950, indický hráč na bicí ovládající pěveckou techniku konnakol, tedy něco mezi scatem a beatboxem) a Gary Husband (*1960, McLaughlinův souputník z britského Yorkshiru ovládající rovnocenně klávesy a bicí). Každý z Lauglinových spoluhráčů je empatickým sidemanem a zároveň vynikajícím sólistou s vlastními projekty (kupříkladu Barot je vyhledávaným komponistou filmové hudby, Husband má sólové album Hotwired a kapelu Gary Husband Drive atd.).

Kdo ovšem navzdory příznivým referencím očekával rutinérský výkon kapely rozehrávající se na začátku evropského jarního turné na půli cesty z Mnichova do Krakova (a poté Budapešť, Bukurešť, Innsbruck, Istanbul, London, Berlin …) musel být po pár tónech v pořádném šoku. Publiku se dostalo syrového muzikantského zážitku s výkony na hranicích fyzických možností.  Sedmasedmdesátiletá jazzová ikona řezala do strun ve dvaatřicetinové kadenci jako z kulometu a u toho ještě stíhala povzbuzovat spoluhráče při jejich vlastních sólových vstupech. Moc se nemluvilo (až na úvod, ve kterém McLaughlin slíbil průřez svou vlastní padesátiletou hudební tvorbou a následně uvedl pár skladeb do kontextu, vlastně vůbec) a hrálo se (s přídavkem) víc jak půldruhé hodiny bez pauzy.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01

Na úvod John Mc Laughlin zvolil  Trilogy, bezmála desetiminutovou hudební plochu z v pořadí třetího, po léta ukrytého alba Mahavishnu Orchestra, které, ač nahráno v roce 1973, vyplavalo z hudebních archivů až v roce 1999 pod názvem The Lost Trident Sessions.  Obsáhlá skladba předurčila atmosféru celého koncertu, v jehož průběhu se sidemani vynořovali k nádherným sólovým výstupům, zatímco frontman ustupoval stranou do stínu. To aby se v pravou chvíli vynořil nejdříve s podporou, potom s bravurním sólem. Od prvních taktů bylo zřejmé, jak na sebe čtveřice na pódiu slyší, jak jeden druhého vnímá a podporuje. Na posluchače se hrnuly perfektně vystavěné kompozice vzápětí vystřídané volným prostorem k improvizaci. Druhou skladbu v pořadí - Gaza City - baladický nápěv ozvláštněný syntezátorovým „kvákadlem“ zkomponoval John McLaughlin jako projev sympatií k městu vystavenému mnohaletému válečnému konfliktu.  Další kompozice Abbaji věnovaná vzpomínce na Alla Rakhu, výjimečného hráče na tabla (nahraná na McLaughlinově sólovém albu Floating Point y roku 2008) vedla melodii ke zpívané mantře Love and Understanding, kterou si za chvíli s muzikanty potichu notoval celý sál.

Výjimečné album Que Alegría nahrané v triu s perkusistou Trilokem Gurtu a basistou Dominiquem Di Piazzou z roku 1992 připomněla následující skladba Hijacked. Šlo o příležitost pro prezentaci neuvěřitelné souhry frontmana s baskytaristou v bleskových ostinátních figurách a kaskádou kytarových licků, které Étienne přebral do baskytarového sóla vystřiženého v tempu a s přehledem, aniž se prsty v hedvábných černých rukavičkách sebeméně unavily.  Došlo také na připomínku spolupráce s Chickem Coreou na albu Five Peace Band (2009) skladbou New Blues, Old Bruise.  Následující poklidně plynoucí nápěv The Creator Has A Master Plan (pro 4th Dimension zpracovaný na albu Invitation & Illumination v roce 2011) opět postupně rozezpíval muzikanty do mantry Happiness for Everyone , aby se pak vrhli do dynamické skladby Call and Answer z alba Now, Here, This (2012).  Tady John McLaughlin nabídl příležitost k sebeprezentaci Garymu Husbandovi, jenž skladbu rozehrává za klávesami kaskádami tónů od pianissima k fortissimu.  Vzápětí se pianista promění ve druhého hráče na bicí, kterého první bubeník zprvu podporuje tleskáním, aby se skladba postupně „zvrhla“ v regulérní bitvu dvou bubeníků. Na závěr se frontman vynořil ze stínu a ukradl sólový vrchol skladby pro svou kytaru.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_05

Živelnost hudebního dialogu vystřídala souhra v Light at the Edge of the World. Šestiminutová kompozice Echoes From Then nabíhala do ostinátních motivků zdvojovaných v kytaře v unisonu s klávesami opřenými o šlapající background bicích a basy. Virtuózní sólo na bicí podepíral Ranjit Barot zpěvem za pomoci indické zpěvní techniky konnakol  mající nejblíže k rytmickému scatu doplňovanému prudkými výdechy. V závěru setu nechal Mc Laughlin zaznít skladbu napsanou pro Milese Davise v roce 1972, kterou nahrál Mahavishnu Orchestra na album Birds of Fire pod názvem Miles Beyond.  

Dlouhotrvající potlesk auditoria a zasloužené standing ovations si kapela s neskrývaně dojatým a nijak viditelně unaveným frotmanem užila s potěšením a posluchače odměnila jedním přídavkem a hlubokou úklonou s indickým pozdravem sepjatých rukou – namaste. Žijící (a hrající) kytarová legenda poskytla Brnu zážitek, na jaký se nezapomíná.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více