John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

John McLaughlin v Brně: Legenda překračující vlastní stín

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.

Čeští jazzoví fandové však už měli příležitost potkat tuto výjimečnou čtyřčlennou sestavu v poslední dekádě hned dvakrát na koncertech v Praze. Do Brna předcházela skvělá pověst vynikajících a na sebe vzájemně vyladěných hráčů. Ve zcela vyprodaném hledišti brněnské opery se potkávali aktivní muzikanti, hudební publicisté a hlavně „mclaughlinovci“ různého věku, natěšení na svůj idol a nadšeně obléhající stánek se suvenýry a hudebními nosiči. K dostání byla nejen trička a plakáty, ale především alba, oba nedávné „živáky“ Live at Ronnie Scott´s a Live in San Francisco i ceněné studiové album Black Light.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_04

John McLauglin stojí na pódiu už šest desetiletí; z toho padesát let se pohybuje v absolutní hudební špičce hned několika žánrů. Díky své stále živé skladatelské invenci patří k nejvlivnějším muzikantům na světě. Pokud jde o různé podoby jazzu, od svého sólového debutu Extrapolation v roce 1969 si prošel post-bopem, jazzrockem, bluesovými vlivy, inspirací indickou hudbou, flamenkem i módní psychedelií, jazzovou klasikou i jazz fusion. Je stejně virtuózním hráčem na akustickou i elektrickou kytaru, jeho rychlá pravá ruka je pověstná. Pokud jde o významné mezníky dějin jazzu, byl u všeho podstatného: brzy poté, co se usadil v USA, se potkal s Jimi Hendrixem, nakrátko zakotvil u hráče na bicí Tonyho Williamse v kapele Lifetime, kde ho do svého proslulého Quintetu objevil Miles Davis. S Davisem nahrál dvě klíčová alba jazzové historie: In a Silent Way a Bitches Brew. Sám Davis ho podnítil ke zformování vlastní kapely.

A tak v 70. letech vznikl Mahavishnu Orchestra, snad nejinvenčnější jazzrocková formace všech dob. Temperamentní elektrický jazzrock říznutý indickými harmoniemi ovlivnil řadu následovníků, alba Birds of Fire a Inner Mounting Flame i se zpožděním vydané Lost Trident Sessions patří do zlatého fondu jazzové hudby.  Mahavishnu Orchestra prošel několika reinkarnacemi, než McLaughlin na čas odložil elektrickou kytaru a pod vlivem své milované indické hudby založil spolu s indickými spoluhráči kapelu Shakti, jejímž prostřednictvím uvedl do jazzové hudby indické rágy, indickou kytaru veenu a konnakol a indický způsob scatovaného rytmického zpěvu, který diváci v Brně slyšeli v podání bubeníka Ranjita Barota. Na přelomu 70. a 80. let se spojil s dalšími dvěma kytarovými virtuózy  Paco de Lucíou a Larry Coryellem do The Guitar Tria. Když Coryella zakrátko vystřídal  Al di Meola, vzniklo koncertní turné a skvělá (opět přelomová) nahrávka Friday Night in San Francisco. Úspěch slavila i starší deska Passion, Grace & Fire.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01john_McLaughlin_foto_martin_zeman_03

Po několikaletém žánrovém hledačství se v roce 2007 rozhodl vrátit k vlastním kořenům a částečně oživit repertoár a styl Mahavishnu Orchestra prostřednictvím hvězdného jazz fusion kvarteta The 4th Dimension. Po několika obměnách se sestava ustálila na obsazení Étienn M´Bappé (*1964, kamerunský baskytarista usazený v Paříži), Ranjit Barot (*1950, indický hráč na bicí ovládající pěveckou techniku konnakol, tedy něco mezi scatem a beatboxem) a Gary Husband (*1960, McLaughlinův souputník z britského Yorkshiru ovládající rovnocenně klávesy a bicí). Každý z Lauglinových spoluhráčů je empatickým sidemanem a zároveň vynikajícím sólistou s vlastními projekty (kupříkladu Barot je vyhledávaným komponistou filmové hudby, Husband má sólové album Hotwired a kapelu Gary Husband Drive atd.).

Kdo ovšem navzdory příznivým referencím očekával rutinérský výkon kapely rozehrávající se na začátku evropského jarního turné na půli cesty z Mnichova do Krakova (a poté Budapešť, Bukurešť, Innsbruck, Istanbul, London, Berlin …) musel být po pár tónech v pořádném šoku. Publiku se dostalo syrového muzikantského zážitku s výkony na hranicích fyzických možností.  Sedmasedmdesátiletá jazzová ikona řezala do strun ve dvaatřicetinové kadenci jako z kulometu a u toho ještě stíhala povzbuzovat spoluhráče při jejich vlastních sólových vstupech. Moc se nemluvilo (až na úvod, ve kterém McLaughlin slíbil průřez svou vlastní padesátiletou hudební tvorbou a následně uvedl pár skladeb do kontextu, vlastně vůbec) a hrálo se (s přídavkem) víc jak půldruhé hodiny bez pauzy.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_01

Na úvod John Mc Laughlin zvolil  Trilogy, bezmála desetiminutovou hudební plochu z v pořadí třetího, po léta ukrytého alba Mahavishnu Orchestra, které, ač nahráno v roce 1973, vyplavalo z hudebních archivů až v roce 1999 pod názvem The Lost Trident Sessions.  Obsáhlá skladba předurčila atmosféru celého koncertu, v jehož průběhu se sidemani vynořovali k nádherným sólovým výstupům, zatímco frontman ustupoval stranou do stínu. To aby se v pravou chvíli vynořil nejdříve s podporou, potom s bravurním sólem. Od prvních taktů bylo zřejmé, jak na sebe čtveřice na pódiu slyší, jak jeden druhého vnímá a podporuje. Na posluchače se hrnuly perfektně vystavěné kompozice vzápětí vystřídané volným prostorem k improvizaci. Druhou skladbu v pořadí - Gaza City - baladický nápěv ozvláštněný syntezátorovým „kvákadlem“ zkomponoval John McLaughlin jako projev sympatií k městu vystavenému mnohaletému válečnému konfliktu.  Další kompozice Abbaji věnovaná vzpomínce na Alla Rakhu, výjimečného hráče na tabla (nahraná na McLaughlinově sólovém albu Floating Point y roku 2008) vedla melodii ke zpívané mantře Love and Understanding, kterou si za chvíli s muzikanty potichu notoval celý sál.

Výjimečné album Que Alegría nahrané v triu s perkusistou Trilokem Gurtu a basistou Dominiquem Di Piazzou z roku 1992 připomněla následující skladba Hijacked. Šlo o příležitost pro prezentaci neuvěřitelné souhry frontmana s baskytaristou v bleskových ostinátních figurách a kaskádou kytarových licků, které Étienne přebral do baskytarového sóla vystřiženého v tempu a s přehledem, aniž se prsty v hedvábných černých rukavičkách sebeméně unavily.  Došlo také na připomínku spolupráce s Chickem Coreou na albu Five Peace Band (2009) skladbou New Blues, Old Bruise.  Následující poklidně plynoucí nápěv The Creator Has A Master Plan (pro 4th Dimension zpracovaný na albu Invitation & Illumination v roce 2011) opět postupně rozezpíval muzikanty do mantry Happiness for Everyone , aby se pak vrhli do dynamické skladby Call and Answer z alba Now, Here, This (2012).  Tady John McLaughlin nabídl příležitost k sebeprezentaci Garymu Husbandovi, jenž skladbu rozehrává za klávesami kaskádami tónů od pianissima k fortissimu.  Vzápětí se pianista promění ve druhého hráče na bicí, kterého první bubeník zprvu podporuje tleskáním, aby se skladba postupně „zvrhla“ v regulérní bitvu dvou bubeníků. Na závěr se frontman vynořil ze stínu a ukradl sólový vrchol skladby pro svou kytaru.

john_McLaughlin_foto_martin_zeman_05

Živelnost hudebního dialogu vystřídala souhra v Light at the Edge of the World. Šestiminutová kompozice Echoes From Then nabíhala do ostinátních motivků zdvojovaných v kytaře v unisonu s klávesami opřenými o šlapající background bicích a basy. Virtuózní sólo na bicí podepíral Ranjit Barot zpěvem za pomoci indické zpěvní techniky konnakol  mající nejblíže k rytmickému scatu doplňovanému prudkými výdechy. V závěru setu nechal Mc Laughlin zaznít skladbu napsanou pro Milese Davise v roce 1972, kterou nahrál Mahavishnu Orchestra na album Birds of Fire pod názvem Miles Beyond.  

Dlouhotrvající potlesk auditoria a zasloužené standing ovations si kapela s neskrývaně dojatým a nijak viditelně unaveným frotmanem užila s potěšením a posluchače odměnila jedním přídavkem a hlubokou úklonou s indickým pozdravem sepjatých rukou – namaste. Žijící (a hrající) kytarová legenda poskytla Brnu zážitek, na jaký se nezapomíná.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více