Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem (Tiché lásky) a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože. Základním tematickým východiskem této moderní písničkářské dvojice zůstává vztah mezi mužem a ženou, téma prastaré a (nejen) v populární hudbě dávno zprofanované.

Už v souvislosti s minulým albem jsem sice upozorňoval na to, že součástí písní Kieslowski jsou „momenty idylické, se starou fajfkou, bačkorami a tancem v tichu pavučin, i momenty patologické, při nichž se škrtí, dusí, střílí a pálí“. To samo o sobě by však nestačilo k tomu, aby bylo i další album na podobné téma hodno pozornosti. Ano, i na novince Kieslowski pracují s textovými detaily hodnými zaznamenání. Do pouhých dvou veršů dokážou ukrýt lásku, touhu, hledání, světlo, tmu a smrt (Sever), nebojí se zpívat o něze (Ve větru) nebo o tanci cestou z kostela (Normandie). Ani to by však nestačilo. To, jak se dvojici daří balancovat na ostré hraně mezi originalitou a frázemi, uměním a kýčem, a přitom ani jednou přes tuto hranici nepřepadnout na špatnou stranu, je totiž dáno nejen tématy a jejich literárním zpracováním, ale především vyváženou hudební a textovou složkou alba. A to už je zásluha nejen DKP a Marie Kieslowski, tedy členů dua, ale také jejich nového producenta a Jana P. Muchowa, který se na albu podílel i jako instrumentalista.

Nahrávání alba Mezi lopatky probíhalo v Normandii. Podle Marie Kieslowski bylo důležité především intenzivní soustředění na novém místě. „Ale je fakt, že Normandie se obzvlášť povedla. To místo, kamenný dům uprostřed ničeho, mělo neopakovatelnou atmosféru. Nemluvě o tom, že jsme tam byli na přelomu ledna a února, takže většinu dní pršelo a foukal silný vítr. Byli jsme izolováni a šťastní,“ uzavírá zpěvačka. To podstatné z alba vzniklo během pouhých dvou týdnů – všechny propracované aranže, nenápadné komíhání na švu stylů, úspěšné pokusy o probádání nových oblastí. Kieslowski se nikdy v minulosti nedrželi jednoho žánru. To, co dělají, s oblibou nazývám „folkem pro třetí tisíciletí“ – tedy hudbou s důrazem na sdělení a melodii, která se však nevyhýbá nejmodernějším elektronickým prvkům. Tento koncept ostatně naplňují už tím, že jako jedni z mála českých „folkařů“ pravidelně vydávají také remixové nahrávky. V koktejlu, který namíchali společně s Janem Muchowem si posluchač užije jak výrazné role akustické kytary (Sever), tak dusavého elektropopového doprovodu (Ve větru). Mezi to se vejde téměř všechno – funkční využití melodiky (Normandie), jemný industriál a elektrická kytara jako od Pink Floyd (Srdce) i pravidelný rytmus bicích, a je jedno, jestli živých, nebo kvalitních syntetických (Doteky).

Hudební doprovod, který Kieslowski s Janem Muchowem natočili, je dostatečně plný a přitom nabízí prostor pro fantazii. Některé detaily se pouze naznačují, zpěv se v hudbě neutápí, ovšem každý drobný zvuk se, je-li to třeba, nekompromisně vydere na povrch (viz ambientní doprovod v pozadí závěrečné Normandie). A stejně je to i s texty písní. Kieslowski nás nepřekvapují originálními metaforami a slovními spojeními nijak okázale. Krása se skrývá v detailech, které mohou napoprvé uniknout. Tím detailem může být oslovení „duše moje“ (Obraz), kontrast mezi konkrétní činností a bezbřehým „budeme se mít“ (Normandie) nebo posmutnělé konstatování, že „všechnu moji lásku maj mý děti a na tebe už nezbejvá“ (Sever). Fakt, že většina výše uvedených citací pochází z písní na konci alba, není náhodný. Neznamená to, že by druhá polovina desky byla výrazně lepší než první, ale to, že album jako celek má koncept, jasné směřování. Jestliže minulé desce vévodila mimo jiné drsná Krátká píseň o zabíjení, klidná noc byla klidná prostě tím, že v ní (možná výjimečně) „není slyšet nádobí“ a vše končilo Špinavými dny, tentokrát jde vývoj přesně opačně. Navzdory všem hořkým výčitkám o nedostatku času kvůli dětem směřuje album od vražedných choutek (v titulní písni – „Zbyly jen doteky dýkou mezi lopatky“) k usmíření: „Večer po klekání uložíš děti a celej život se budete mít. Utřeme slzy, vysypem popel, usneme brzy.“

Kieslowski: Mezi lopatky: Indies Scope 2014. 10 skladeb. Stopáž: 38:37

Foto Vítek Bedrna a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Urbanfolkovému duu Kieslowski dnes vychází třetí řadové album nazvané Mezi lopatky. Poslechněte si z něj ukázky. Do distribuce jde také Hopetown indiepopové kapely Holden Caulfield.  více

Minulý týden pokřtili Nylon Jail své debutové album My Heart Soars Like a Hawk. Společnost jim dělali Kieslowski s digitálním EP remixů nazvaném Na noževíce


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více