Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem (Tiché lásky) a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože. Základním tematickým východiskem této moderní písničkářské dvojice zůstává vztah mezi mužem a ženou, téma prastaré a (nejen) v populární hudbě dávno zprofanované.

Už v souvislosti s minulým albem jsem sice upozorňoval na to, že součástí písní Kieslowski jsou „momenty idylické, se starou fajfkou, bačkorami a tancem v tichu pavučin, i momenty patologické, při nichž se škrtí, dusí, střílí a pálí“. To samo o sobě by však nestačilo k tomu, aby bylo i další album na podobné téma hodno pozornosti. Ano, i na novince Kieslowski pracují s textovými detaily hodnými zaznamenání. Do pouhých dvou veršů dokážou ukrýt lásku, touhu, hledání, světlo, tmu a smrt (Sever), nebojí se zpívat o něze (Ve větru) nebo o tanci cestou z kostela (Normandie). Ani to by však nestačilo. To, jak se dvojici daří balancovat na ostré hraně mezi originalitou a frázemi, uměním a kýčem, a přitom ani jednou přes tuto hranici nepřepadnout na špatnou stranu, je totiž dáno nejen tématy a jejich literárním zpracováním, ale především vyváženou hudební a textovou složkou alba. A to už je zásluha nejen DKP a Marie Kieslowski, tedy členů dua, ale také jejich nového producenta a Jana P. Muchowa, který se na albu podílel i jako instrumentalista.

Nahrávání alba Mezi lopatky probíhalo v Normandii. Podle Marie Kieslowski bylo důležité především intenzivní soustředění na novém místě. „Ale je fakt, že Normandie se obzvlášť povedla. To místo, kamenný dům uprostřed ničeho, mělo neopakovatelnou atmosféru. Nemluvě o tom, že jsme tam byli na přelomu ledna a února, takže většinu dní pršelo a foukal silný vítr. Byli jsme izolováni a šťastní,“ uzavírá zpěvačka. To podstatné z alba vzniklo během pouhých dvou týdnů – všechny propracované aranže, nenápadné komíhání na švu stylů, úspěšné pokusy o probádání nových oblastí. Kieslowski se nikdy v minulosti nedrželi jednoho žánru. To, co dělají, s oblibou nazývám „folkem pro třetí tisíciletí“ – tedy hudbou s důrazem na sdělení a melodii, která se však nevyhýbá nejmodernějším elektronickým prvkům. Tento koncept ostatně naplňují už tím, že jako jedni z mála českých „folkařů“ pravidelně vydávají také remixové nahrávky. V koktejlu, který namíchali společně s Janem Muchowem si posluchač užije jak výrazné role akustické kytary (Sever), tak dusavého elektropopového doprovodu (Ve větru). Mezi to se vejde téměř všechno – funkční využití melodiky (Normandie), jemný industriál a elektrická kytara jako od Pink Floyd (Srdce) i pravidelný rytmus bicích, a je jedno, jestli živých, nebo kvalitních syntetických (Doteky).

Hudební doprovod, který Kieslowski s Janem Muchowem natočili, je dostatečně plný a přitom nabízí prostor pro fantazii. Některé detaily se pouze naznačují, zpěv se v hudbě neutápí, ovšem každý drobný zvuk se, je-li to třeba, nekompromisně vydere na povrch (viz ambientní doprovod v pozadí závěrečné Normandie). A stejně je to i s texty písní. Kieslowski nás nepřekvapují originálními metaforami a slovními spojeními nijak okázale. Krása se skrývá v detailech, které mohou napoprvé uniknout. Tím detailem může být oslovení „duše moje“ (Obraz), kontrast mezi konkrétní činností a bezbřehým „budeme se mít“ (Normandie) nebo posmutnělé konstatování, že „všechnu moji lásku maj mý děti a na tebe už nezbejvá“ (Sever). Fakt, že většina výše uvedených citací pochází z písní na konci alba, není náhodný. Neznamená to, že by druhá polovina desky byla výrazně lepší než první, ale to, že album jako celek má koncept, jasné směřování. Jestliže minulé desce vévodila mimo jiné drsná Krátká píseň o zabíjení, klidná noc byla klidná prostě tím, že v ní (možná výjimečně) „není slyšet nádobí“ a vše končilo Špinavými dny, tentokrát jde vývoj přesně opačně. Navzdory všem hořkým výčitkám o nedostatku času kvůli dětem směřuje album od vražedných choutek (v titulní písni – „Zbyly jen doteky dýkou mezi lopatky“) k usmíření: „Večer po klekání uložíš děti a celej život se budete mít. Utřeme slzy, vysypem popel, usneme brzy.“

Kieslowski: Mezi lopatky: Indies Scope 2014. 10 skladeb. Stopáž: 38:37

Foto Vítek Bedrna a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Urbanfolkovému duu Kieslowski dnes vychází třetí řadové album nazvané Mezi lopatky. Poslechněte si z něj ukázky. Do distribuce jde také Hopetown indiepopové kapely Holden Caulfield.  více

Minulý týden pokřtili Nylon Jail své debutové album My Heart Soars Like a Hawk. Společnost jim dělali Kieslowski s digitálním EP remixů nazvaném Na noževíce


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více