Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Kieslowski: doteky dýkou Mezi lopatky

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem (Tiché lásky) a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože. Základním tematickým východiskem této moderní písničkářské dvojice zůstává vztah mezi mužem a ženou, téma prastaré a (nejen) v populární hudbě dávno zprofanované.

Už v souvislosti s minulým albem jsem sice upozorňoval na to, že součástí písní Kieslowski jsou „momenty idylické, se starou fajfkou, bačkorami a tancem v tichu pavučin, i momenty patologické, při nichž se škrtí, dusí, střílí a pálí“. To samo o sobě by však nestačilo k tomu, aby bylo i další album na podobné téma hodno pozornosti. Ano, i na novince Kieslowski pracují s textovými detaily hodnými zaznamenání. Do pouhých dvou veršů dokážou ukrýt lásku, touhu, hledání, světlo, tmu a smrt (Sever), nebojí se zpívat o něze (Ve větru) nebo o tanci cestou z kostela (Normandie). Ani to by však nestačilo. To, jak se dvojici daří balancovat na ostré hraně mezi originalitou a frázemi, uměním a kýčem, a přitom ani jednou přes tuto hranici nepřepadnout na špatnou stranu, je totiž dáno nejen tématy a jejich literárním zpracováním, ale především vyváženou hudební a textovou složkou alba. A to už je zásluha nejen DKP a Marie Kieslowski, tedy členů dua, ale také jejich nového producenta a Jana P. Muchowa, který se na albu podílel i jako instrumentalista.

Nahrávání alba Mezi lopatky probíhalo v Normandii. Podle Marie Kieslowski bylo důležité především intenzivní soustředění na novém místě. „Ale je fakt, že Normandie se obzvlášť povedla. To místo, kamenný dům uprostřed ničeho, mělo neopakovatelnou atmosféru. Nemluvě o tom, že jsme tam byli na přelomu ledna a února, takže většinu dní pršelo a foukal silný vítr. Byli jsme izolováni a šťastní,“ uzavírá zpěvačka. To podstatné z alba vzniklo během pouhých dvou týdnů – všechny propracované aranže, nenápadné komíhání na švu stylů, úspěšné pokusy o probádání nových oblastí. Kieslowski se nikdy v minulosti nedrželi jednoho žánru. To, co dělají, s oblibou nazývám „folkem pro třetí tisíciletí“ – tedy hudbou s důrazem na sdělení a melodii, která se však nevyhýbá nejmodernějším elektronickým prvkům. Tento koncept ostatně naplňují už tím, že jako jedni z mála českých „folkařů“ pravidelně vydávají také remixové nahrávky. V koktejlu, který namíchali společně s Janem Muchowem si posluchač užije jak výrazné role akustické kytary (Sever), tak dusavého elektropopového doprovodu (Ve větru). Mezi to se vejde téměř všechno – funkční využití melodiky (Normandie), jemný industriál a elektrická kytara jako od Pink Floyd (Srdce) i pravidelný rytmus bicích, a je jedno, jestli živých, nebo kvalitních syntetických (Doteky).

Hudební doprovod, který Kieslowski s Janem Muchowem natočili, je dostatečně plný a přitom nabízí prostor pro fantazii. Některé detaily se pouze naznačují, zpěv se v hudbě neutápí, ovšem každý drobný zvuk se, je-li to třeba, nekompromisně vydere na povrch (viz ambientní doprovod v pozadí závěrečné Normandie). A stejně je to i s texty písní. Kieslowski nás nepřekvapují originálními metaforami a slovními spojeními nijak okázale. Krása se skrývá v detailech, které mohou napoprvé uniknout. Tím detailem může být oslovení „duše moje“ (Obraz), kontrast mezi konkrétní činností a bezbřehým „budeme se mít“ (Normandie) nebo posmutnělé konstatování, že „všechnu moji lásku maj mý děti a na tebe už nezbejvá“ (Sever). Fakt, že většina výše uvedených citací pochází z písní na konci alba, není náhodný. Neznamená to, že by druhá polovina desky byla výrazně lepší než první, ale to, že album jako celek má koncept, jasné směřování. Jestliže minulé desce vévodila mimo jiné drsná Krátká píseň o zabíjení, klidná noc byla klidná prostě tím, že v ní (možná výjimečně) „není slyšet nádobí“ a vše končilo Špinavými dny, tentokrát jde vývoj přesně opačně. Navzdory všem hořkým výčitkám o nedostatku času kvůli dětem směřuje album od vražedných choutek (v titulní písni – „Zbyly jen doteky dýkou mezi lopatky“) k usmíření: „Večer po klekání uložíš děti a celej život se budete mít. Utřeme slzy, vysypem popel, usneme brzy.“

Kieslowski: Mezi lopatky: Indies Scope 2014. 10 skladeb. Stopáž: 38:37

Foto Vítek Bedrna a archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Urbanfolkovému duu Kieslowski dnes vychází třetí řadové album nazvané Mezi lopatky. Poslechněte si z něj ukázky. Do distribuce jde také Hopetown indiepopové kapely Holden Caulfield.  více

Minulý týden pokřtili Nylon Jail své debutové album My Heart Soars Like a Hawk. Společnost jim dělali Kieslowski s digitálním EP remixů nazvaném Na noževíce


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více