Klapzubova jedenáctka jako odlehčená operetka

23. prosinec 2018, 3:00
Klapzubova jedenáctka jako odlehčená operetka

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.

Tato fotbalová pohádka, jak zní podtitul kusu, je dílem autorského tria Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stanislav Slovák, který se také chopil režie. Jak už shora naznačeno, výsledkem je odlehčená operetka se vším dobrým i špatným, co k tomuto divadelnímu žánru náleží. Divadelníci se tady ve všech složkách této inscenace scénářem počínaje, přes výpravu až konečně ke zmíněnému hudebnímu retro nátěru snaží akcentovat až jakousi barvotiskovou líbeznost první republiky. A tak se tady třeba „vlastenčí“ skrze připsanou postavu mrtvého dědy Klapzuby, který v sokolském kroji a vlastně již z onoho světa plní roli vypravěče či přímo mentora svého syna, řídícího a trénujícího fotbalové mužstvo sestavené ze všech svých synátorů. Scéna Jaroslava Milfajta využívající siluetu malebné české vísky nemá daleko ke kulisám jako z nějakého zpěvoherního představení ochotníků v Dolních Bukvičkách tedy místa, odkud celosvětová sláva této fotbalové jedenáctky započala. Nu a kostýmy Andrey a Adély Kučerových také vycházejí z dobové módy, jak ji známe z filmů pro pamětníky. Ostatně i hoši tady nosí historické fotbalové dresy s límečkem.

Režisér Stanislav Slovák se snaží vypravit tuto hudební komedii jako svižné odsypávající pásmo, čehož si divák povšimne zřejmě ponejvíce na desítkách doslova bleskových převleků dívčí company. Sedm mladých hereček tady v hromadných výstupech tvoří legrační protipól chlapecké bandy – ať jako fotbaloví soupeři, svůdné tanečnice jako z někdejšího šantánu, fanynky či zlé lidojedky. Je to vtipný divadelní pendant k onomu mužské pólu inscenace, což vyniká zejména také v kolektivních tanečních scénách, které postavil Martin Pacek s místy až kabaretním nádechem. I jinak se tady převážné poskakuje a hopká právě jako v době mezi světovými válkami.

Brněnská Klapzubova jedenáctka je skutečně více než činoherní záležitostí lehké múzy, což už napovídá prostý fakt pětatřiceti hudebních čísel ve dvouhodinové inscenaci. Levíčkova muzika dává inscenaci skutečně retro ražbu a to nejen momenty s taneční prvorepublikovou hudbou, v níž se střídá dixieland místy i s dechovkou. Objeví se všechna pěvecká čísla, která lze ve správné operetce očekávat: od sborových zpěvů, přes naivně přeslazený milostný duet mladého páru až po tklivé blues opuštěné Klabzubovic mámy. Musím přiznat, že mne při té vší neustále dotírající scénické líbeznosti a laskavého humoru, právě Levíčkova muzika k této inscenaci ponejvíce poutala.

Pro tuto inscenovanou vizuální i muzikální idylku inscenátoři oprávněně našli oporu u samotného autora. Novinář, prozaik, autor písňových textů a kabaretiér Eduard Bass se při pobytu v Mnichově, kde obchodně zastupoval otcovu firmu, se seznámil s podobou moderního ještě předválečného kabaretu. Po návratu do Prahy v roce 1910 sám vystupoval jako zpěvák a recitátor v kabaretu Bílá labuť. Od podzimu 1913 spolupracoval s literárním kabaretem Červená sedma, především jako autor řady satirických kupletů. Škoda, že Slovákova inscenace, která Bassův příběh až příliš otrocky pouze divadelně animuje, se neotočila i tímto směrem k jemnému připomenutí bohaté Bassovy umělecké činnosti. Inscenace by tím jistě získala, její rozměr by dosáhnul nad rámec prostého zábavného divadla bez větších ambicí.

Jak už jsem konstatoval je jistá operetní sladkobolnost, cukrkandlová přemrštěnost či ona idylická hezká česká líbeznost ve výsledném scénickém tvaru na místě. Klapzubovu jedenáctku totiž těžko charakterizovat lépe než jako fotbalovou pohádku pro dospělé. Citově okoralejšího diváka či recenzenta občas při sledování této inscenace napadala i sousloví jako roztomilý kýč nebo přeslazený průměr. Co to ale platné, když inscenátoři chtějí empatickou část publika zejména hladit po srdíčku a po dušičce…

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více