Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Nezvyklé koncertní spojení klavíru a klasické kytary, repertoár mířící svým charakterem k luxusní verzi populární hudby a krásné prostředí barokního zámku v Miloticích. Dohromady kombinace, která okouzluje – slyšet výsledek zcela střízlivě je prakticky nemožné.

Na dalším z večerů festivalu Concentus Moraviae se sešli klavírista Karel Košárek a kytarista Pavel Steidl. Provedli různorodý program, který nakonec ze všeho nejvíc spojovala interpretační suverenita a krásný zvuk specifického spojení dvou nástrojů. Freskový sál zámku v Miloticích má příznivé akustické parametry a obzvlášť klavír v něm zní hodně dobře, čemuž napomáhá vysoký strop. Ke klavíru ovšem tentokrát přibyla i kytara a s ní i zásadní problém, jak dynamicky vyvážit dva tak odlišné nástroje (dynamický rozsah klavíru je cca 45–90 dB, kytary 30–70 dB). Průnik dynamických rozsahů obou nástrojů je nevelký a kytara se proti koncertnímu křídlu prosazuje jen velmi těžko. Kromě samotné dynamiky ji hendikepuje i celkově štíhlejší tón. Karel Košárek a Pavel Steidl se s tímto technickým problémem vyrovnali velmi dobře a z jejich řešení nakonec vyplynulo i celkové vyznění koncertu.

Karel Košárek se musel po celou dobu hodně kontrolovat a dramatické pasáže řešit spíš energií úhozu než dynamikou, Pavel Steidl se naopak musel do nástroje opírat víc než při samostatném recitálu. Výsledkem byl křehký zvuk, který dodával celému večeru impresionistický, zasněný charakter. Zřetelné to bylo už při provedení výběru z prvního sešitu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Úvodní skladbu V pláči přednesli oba interpreti společně a posloužila jim k dotažení zvukové vyrovnanosti v sále zaplněném publikem. V následujících skladbách už se střídali a ocenil jsem, že se Karel Košárek drží dynamicky zpátky i při samostatném hraní, takže při kytarových transkripcích Pavla Steidla nevznikaly akustické díry. Cyklus získal velmi křehký charakter a téměř úplně se vytratila janáčkovská sršatost. Jako festivalový experiment mi taková verze chodníčku přišla úplně v pořádku a vlastně i obohacující jiným pohledem na Janáčkovu kompozici. Původní klavírní verzi bych ale dal přece jen přednost, a to zdaleka ne jen ze zvyku. Dynamické vrcholy a kontrasty v tomto případě nechyběly mně, ale samotné hudbě.

Večer – stejně jako celý letošní ročník festivalu – kombinoval hudbu českých a španělských autorů. Po Leoši Janáčkovi přišel na řadu Mario Castelnuovo-Tedesco a jeho Fantasia pro kytaru a klavír. Tady jsme se poprvé posunuli směrem k populární hudbě, respektive k filmové, které Tedesco napsal velké množství. Fantasia je skladba španělského koloritu a inklinuje k zábavnému charakteru, který oběma interpretům evidentně vyhovuje – myslím to v dobrém. Jejímu vyznění určitě prospělo i to, že Fantasia je pro kytaru a klavír přímo napsaná a respektuje rozdílný charakter obou nástrojů i potřebu je propojit. Karel Košárek a Pavel Steidl hráli s ohromnou lehkostí, jako by ani o nic nešlo.

Následující cyklus Vítězslava Nováka Můj máj nás přivedl skrz impresionistickou náladu prvních tří částí k osobitému zpracování slováckých inspirací ve čtvrté části. Nejedná se o přímé folklorní ohlasy, ale přetavení lidového materiálu do rafinovaného hudebního tvaru. Pokyn Slovácky v záhlaví poslední části je ještě podpořen jasnějším marcatissimo v úvodu. Karel Košárek se přinejmenším druhého pokynu držel, opatrnější byl naopak s fortissimem, jak už jsem naznačil dříve. Hlavní téma se opět prosadilo spíš výrazem než silou. Pavel Steidl poté pro svoji sólovou část večera změnil ohlášený program a místo CádizuSevilly Isaaca Albénize provedl vlastní skladbu …a ty taky jdi do Ithaky kombinovanou s Preludiem Jany Obrovské. Vyrovnaná česko-španělská dramaturgie se tak převážila na českou stranu, ale mně to vysloveně potěšilo. Preludium Jany Obrovské vneslo do křehkého večera několik vybuzujících disonancí, které několikrát citovala i následující rozsáhlejší Ithaka. Ta si pohrávala s postupy, které bychom čekali spíš ve folk rocku, a Pavel Steidl v ní s mírou použil i něco alikvotního zpěvu. Myslím, že by ji klidně mohla hrát i nějaká alternativní kapela, kdyby ji technicky zvládla.

Mým májemIthakou vyvrcholil celý koncert, myslím, že se v nich kompozice, interpreti i prostředí nejlépe sešli a propojili. Závěrečná druhá věta Concierta de Aranjuez Joaquína Rodriga už na mě byla až příliš sladká a narozdíl od dramaturgie (a zřejmě i publika) bych si ji klidně odpustil. Karlu Košárkovi a Pavlu Steidlovi se podařilo skloubit interpretační úroveň s kusem inteligentní zábavy. Do jejich hry byl občas z jedné strany doléhal křik pávů ze zámecké zahrady, ze druhé zase odbíjení hodin – myslím, že by měl radost i John Cage.

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, výběr – V pláči (kytara a klavír), Lístek odvanutý (kytara), Pojďte s námi! (klavír), Dobrou noc (kytara), Štěbetaly jak laštovičky (klavír), Sýček neodletěl (kytara), Frýdecká Panna Maria (klavír), Mario Castelnuovo-Tedesco: Fantasia pro kytaru a klavír, Vítězslav Novák: Můj máj, op. 20 pro klavír, Jana Obrovská: Preludia, Pavel Steidl: …a ty taky jdi do Ithaky (místo  Isaac Albéniz: Cádiz, Sevilla), Joaquín Rodrigo: Concierto de Aranjuez, 2. věta. Pavel Steidl – kytara, Karel Košárek – klavír. 16. 6. 2014, Kyjov, Milotice, zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více