Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Nezvyklé koncertní spojení klavíru a klasické kytary, repertoár mířící svým charakterem k luxusní verzi populární hudby a krásné prostředí barokního zámku v Miloticích. Dohromady kombinace, která okouzluje – slyšet výsledek zcela střízlivě je prakticky nemožné.

Na dalším z večerů festivalu Concentus Moraviae se sešli klavírista Karel Košárek a kytarista Pavel Steidl. Provedli různorodý program, který nakonec ze všeho nejvíc spojovala interpretační suverenita a krásný zvuk specifického spojení dvou nástrojů. Freskový sál zámku v Miloticích má příznivé akustické parametry a obzvlášť klavír v něm zní hodně dobře, čemuž napomáhá vysoký strop. Ke klavíru ovšem tentokrát přibyla i kytara a s ní i zásadní problém, jak dynamicky vyvážit dva tak odlišné nástroje (dynamický rozsah klavíru je cca 45–90 dB, kytary 30–70 dB). Průnik dynamických rozsahů obou nástrojů je nevelký a kytara se proti koncertnímu křídlu prosazuje jen velmi těžko. Kromě samotné dynamiky ji hendikepuje i celkově štíhlejší tón. Karel Košárek a Pavel Steidl se s tímto technickým problémem vyrovnali velmi dobře a z jejich řešení nakonec vyplynulo i celkové vyznění koncertu.

Karel Košárek se musel po celou dobu hodně kontrolovat a dramatické pasáže řešit spíš energií úhozu než dynamikou, Pavel Steidl se naopak musel do nástroje opírat víc než při samostatném recitálu. Výsledkem byl křehký zvuk, který dodával celému večeru impresionistický, zasněný charakter. Zřetelné to bylo už při provedení výběru z prvního sešitu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Úvodní skladbu V pláči přednesli oba interpreti společně a posloužila jim k dotažení zvukové vyrovnanosti v sále zaplněném publikem. V následujících skladbách už se střídali a ocenil jsem, že se Karel Košárek drží dynamicky zpátky i při samostatném hraní, takže při kytarových transkripcích Pavla Steidla nevznikaly akustické díry. Cyklus získal velmi křehký charakter a téměř úplně se vytratila janáčkovská sršatost. Jako festivalový experiment mi taková verze chodníčku přišla úplně v pořádku a vlastně i obohacující jiným pohledem na Janáčkovu kompozici. Původní klavírní verzi bych ale dal přece jen přednost, a to zdaleka ne jen ze zvyku. Dynamické vrcholy a kontrasty v tomto případě nechyběly mně, ale samotné hudbě.

Večer – stejně jako celý letošní ročník festivalu – kombinoval hudbu českých a španělských autorů. Po Leoši Janáčkovi přišel na řadu Mario Castelnuovo-Tedesco a jeho Fantasia pro kytaru a klavír. Tady jsme se poprvé posunuli směrem k populární hudbě, respektive k filmové, které Tedesco napsal velké množství. Fantasia je skladba španělského koloritu a inklinuje k zábavnému charakteru, který oběma interpretům evidentně vyhovuje – myslím to v dobrém. Jejímu vyznění určitě prospělo i to, že Fantasia je pro kytaru a klavír přímo napsaná a respektuje rozdílný charakter obou nástrojů i potřebu je propojit. Karel Košárek a Pavel Steidl hráli s ohromnou lehkostí, jako by ani o nic nešlo.

Následující cyklus Vítězslava Nováka Můj máj nás přivedl skrz impresionistickou náladu prvních tří částí k osobitému zpracování slováckých inspirací ve čtvrté části. Nejedná se o přímé folklorní ohlasy, ale přetavení lidového materiálu do rafinovaného hudebního tvaru. Pokyn Slovácky v záhlaví poslední části je ještě podpořen jasnějším marcatissimo v úvodu. Karel Košárek se přinejmenším druhého pokynu držel, opatrnější byl naopak s fortissimem, jak už jsem naznačil dříve. Hlavní téma se opět prosadilo spíš výrazem než silou. Pavel Steidl poté pro svoji sólovou část večera změnil ohlášený program a místo CádizuSevilly Isaaca Albénize provedl vlastní skladbu …a ty taky jdi do Ithaky kombinovanou s Preludiem Jany Obrovské. Vyrovnaná česko-španělská dramaturgie se tak převážila na českou stranu, ale mně to vysloveně potěšilo. Preludium Jany Obrovské vneslo do křehkého večera několik vybuzujících disonancí, které několikrát citovala i následující rozsáhlejší Ithaka. Ta si pohrávala s postupy, které bychom čekali spíš ve folk rocku, a Pavel Steidl v ní s mírou použil i něco alikvotního zpěvu. Myslím, že by ji klidně mohla hrát i nějaká alternativní kapela, kdyby ji technicky zvládla.

Mým májemIthakou vyvrcholil celý koncert, myslím, že se v nich kompozice, interpreti i prostředí nejlépe sešli a propojili. Závěrečná druhá věta Concierta de Aranjuez Joaquína Rodriga už na mě byla až příliš sladká a narozdíl od dramaturgie (a zřejmě i publika) bych si ji klidně odpustil. Karlu Košárkovi a Pavlu Steidlovi se podařilo skloubit interpretační úroveň s kusem inteligentní zábavy. Do jejich hry byl občas z jedné strany doléhal křik pávů ze zámecké zahrady, ze druhé zase odbíjení hodin – myslím, že by měl radost i John Cage.

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, výběr – V pláči (kytara a klavír), Lístek odvanutý (kytara), Pojďte s námi! (klavír), Dobrou noc (kytara), Štěbetaly jak laštovičky (klavír), Sýček neodletěl (kytara), Frýdecká Panna Maria (klavír), Mario Castelnuovo-Tedesco: Fantasia pro kytaru a klavír, Vítězslav Novák: Můj máj, op. 20 pro klavír, Jana Obrovská: Preludia, Pavel Steidl: …a ty taky jdi do Ithaky (místo  Isaac Albéniz: Cádiz, Sevilla), Joaquín Rodrigo: Concierto de Aranjuez, 2. věta. Pavel Steidl – kytara, Karel Košárek – klavír. 16. 6. 2014, Kyjov, Milotice, zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více


Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více