Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Nezvyklé koncertní spojení klavíru a klasické kytary, repertoár mířící svým charakterem k luxusní verzi populární hudby a krásné prostředí barokního zámku v Miloticích. Dohromady kombinace, která okouzluje – slyšet výsledek zcela střízlivě je prakticky nemožné.

Na dalším z večerů festivalu Concentus Moraviae se sešli klavírista Karel Košárek a kytarista Pavel Steidl. Provedli různorodý program, který nakonec ze všeho nejvíc spojovala interpretační suverenita a krásný zvuk specifického spojení dvou nástrojů. Freskový sál zámku v Miloticích má příznivé akustické parametry a obzvlášť klavír v něm zní hodně dobře, čemuž napomáhá vysoký strop. Ke klavíru ovšem tentokrát přibyla i kytara a s ní i zásadní problém, jak dynamicky vyvážit dva tak odlišné nástroje (dynamický rozsah klavíru je cca 45–90 dB, kytary 30–70 dB). Průnik dynamických rozsahů obou nástrojů je nevelký a kytara se proti koncertnímu křídlu prosazuje jen velmi těžko. Kromě samotné dynamiky ji hendikepuje i celkově štíhlejší tón. Karel Košárek a Pavel Steidl se s tímto technickým problémem vyrovnali velmi dobře a z jejich řešení nakonec vyplynulo i celkové vyznění koncertu.

Karel Košárek se musel po celou dobu hodně kontrolovat a dramatické pasáže řešit spíš energií úhozu než dynamikou, Pavel Steidl se naopak musel do nástroje opírat víc než při samostatném recitálu. Výsledkem byl křehký zvuk, který dodával celému večeru impresionistický, zasněný charakter. Zřetelné to bylo už při provedení výběru z prvního sešitu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Úvodní skladbu V pláči přednesli oba interpreti společně a posloužila jim k dotažení zvukové vyrovnanosti v sále zaplněném publikem. V následujících skladbách už se střídali a ocenil jsem, že se Karel Košárek drží dynamicky zpátky i při samostatném hraní, takže při kytarových transkripcích Pavla Steidla nevznikaly akustické díry. Cyklus získal velmi křehký charakter a téměř úplně se vytratila janáčkovská sršatost. Jako festivalový experiment mi taková verze chodníčku přišla úplně v pořádku a vlastně i obohacující jiným pohledem na Janáčkovu kompozici. Původní klavírní verzi bych ale dal přece jen přednost, a to zdaleka ne jen ze zvyku. Dynamické vrcholy a kontrasty v tomto případě nechyběly mně, ale samotné hudbě.

Večer – stejně jako celý letošní ročník festivalu – kombinoval hudbu českých a španělských autorů. Po Leoši Janáčkovi přišel na řadu Mario Castelnuovo-Tedesco a jeho Fantasia pro kytaru a klavír. Tady jsme se poprvé posunuli směrem k populární hudbě, respektive k filmové, které Tedesco napsal velké množství. Fantasia je skladba španělského koloritu a inklinuje k zábavnému charakteru, který oběma interpretům evidentně vyhovuje – myslím to v dobrém. Jejímu vyznění určitě prospělo i to, že Fantasia je pro kytaru a klavír přímo napsaná a respektuje rozdílný charakter obou nástrojů i potřebu je propojit. Karel Košárek a Pavel Steidl hráli s ohromnou lehkostí, jako by ani o nic nešlo.

Následující cyklus Vítězslava Nováka Můj máj nás přivedl skrz impresionistickou náladu prvních tří částí k osobitému zpracování slováckých inspirací ve čtvrté části. Nejedná se o přímé folklorní ohlasy, ale přetavení lidového materiálu do rafinovaného hudebního tvaru. Pokyn Slovácky v záhlaví poslední části je ještě podpořen jasnějším marcatissimo v úvodu. Karel Košárek se přinejmenším druhého pokynu držel, opatrnější byl naopak s fortissimem, jak už jsem naznačil dříve. Hlavní téma se opět prosadilo spíš výrazem než silou. Pavel Steidl poté pro svoji sólovou část večera změnil ohlášený program a místo CádizuSevilly Isaaca Albénize provedl vlastní skladbu …a ty taky jdi do Ithaky kombinovanou s Preludiem Jany Obrovské. Vyrovnaná česko-španělská dramaturgie se tak převážila na českou stranu, ale mně to vysloveně potěšilo. Preludium Jany Obrovské vneslo do křehkého večera několik vybuzujících disonancí, které několikrát citovala i následující rozsáhlejší Ithaka. Ta si pohrávala s postupy, které bychom čekali spíš ve folk rocku, a Pavel Steidl v ní s mírou použil i něco alikvotního zpěvu. Myslím, že by ji klidně mohla hrát i nějaká alternativní kapela, kdyby ji technicky zvládla.

Mým májemIthakou vyvrcholil celý koncert, myslím, že se v nich kompozice, interpreti i prostředí nejlépe sešli a propojili. Závěrečná druhá věta Concierta de Aranjuez Joaquína Rodriga už na mě byla až příliš sladká a narozdíl od dramaturgie (a zřejmě i publika) bych si ji klidně odpustil. Karlu Košárkovi a Pavlu Steidlovi se podařilo skloubit interpretační úroveň s kusem inteligentní zábavy. Do jejich hry byl občas z jedné strany doléhal křik pávů ze zámecké zahrady, ze druhé zase odbíjení hodin – myslím, že by měl radost i John Cage.

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, výběr – V pláči (kytara a klavír), Lístek odvanutý (kytara), Pojďte s námi! (klavír), Dobrou noc (kytara), Štěbetaly jak laštovičky (klavír), Sýček neodletěl (kytara), Frýdecká Panna Maria (klavír), Mario Castelnuovo-Tedesco: Fantasia pro kytaru a klavír, Vítězslav Novák: Můj máj, op. 20 pro klavír, Jana Obrovská: Preludia, Pavel Steidl: …a ty taky jdi do Ithaky (místo  Isaac Albéniz: Cádiz, Sevilla), Joaquín Rodrigo: Concierto de Aranjuez, 2. věta. Pavel Steidl – kytara, Karel Košárek – klavír. 16. 6. 2014, Kyjov, Milotice, zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více