Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Klavír a kytara. Impresionismus mezi barokními freskami

Nezvyklé koncertní spojení klavíru a klasické kytary, repertoár mířící svým charakterem k luxusní verzi populární hudby a krásné prostředí barokního zámku v Miloticích. Dohromady kombinace, která okouzluje – slyšet výsledek zcela střízlivě je prakticky nemožné.

Na dalším z večerů festivalu Concentus Moraviae se sešli klavírista Karel Košárek a kytarista Pavel Steidl. Provedli různorodý program, který nakonec ze všeho nejvíc spojovala interpretační suverenita a krásný zvuk specifického spojení dvou nástrojů. Freskový sál zámku v Miloticích má příznivé akustické parametry a obzvlášť klavír v něm zní hodně dobře, čemuž napomáhá vysoký strop. Ke klavíru ovšem tentokrát přibyla i kytara a s ní i zásadní problém, jak dynamicky vyvážit dva tak odlišné nástroje (dynamický rozsah klavíru je cca 45–90 dB, kytary 30–70 dB). Průnik dynamických rozsahů obou nástrojů je nevelký a kytara se proti koncertnímu křídlu prosazuje jen velmi těžko. Kromě samotné dynamiky ji hendikepuje i celkově štíhlejší tón. Karel Košárek a Pavel Steidl se s tímto technickým problémem vyrovnali velmi dobře a z jejich řešení nakonec vyplynulo i celkové vyznění koncertu.

Karel Košárek se musel po celou dobu hodně kontrolovat a dramatické pasáže řešit spíš energií úhozu než dynamikou, Pavel Steidl se naopak musel do nástroje opírat víc než při samostatném recitálu. Výsledkem byl křehký zvuk, který dodával celému večeru impresionistický, zasněný charakter. Zřetelné to bylo už při provedení výběru z prvního sešitu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Úvodní skladbu V pláči přednesli oba interpreti společně a posloužila jim k dotažení zvukové vyrovnanosti v sále zaplněném publikem. V následujících skladbách už se střídali a ocenil jsem, že se Karel Košárek drží dynamicky zpátky i při samostatném hraní, takže při kytarových transkripcích Pavla Steidla nevznikaly akustické díry. Cyklus získal velmi křehký charakter a téměř úplně se vytratila janáčkovská sršatost. Jako festivalový experiment mi taková verze chodníčku přišla úplně v pořádku a vlastně i obohacující jiným pohledem na Janáčkovu kompozici. Původní klavírní verzi bych ale dal přece jen přednost, a to zdaleka ne jen ze zvyku. Dynamické vrcholy a kontrasty v tomto případě nechyběly mně, ale samotné hudbě.

Večer – stejně jako celý letošní ročník festivalu – kombinoval hudbu českých a španělských autorů. Po Leoši Janáčkovi přišel na řadu Mario Castelnuovo-Tedesco a jeho Fantasia pro kytaru a klavír. Tady jsme se poprvé posunuli směrem k populární hudbě, respektive k filmové, které Tedesco napsal velké množství. Fantasia je skladba španělského koloritu a inklinuje k zábavnému charakteru, který oběma interpretům evidentně vyhovuje – myslím to v dobrém. Jejímu vyznění určitě prospělo i to, že Fantasia je pro kytaru a klavír přímo napsaná a respektuje rozdílný charakter obou nástrojů i potřebu je propojit. Karel Košárek a Pavel Steidl hráli s ohromnou lehkostí, jako by ani o nic nešlo.

Následující cyklus Vítězslava Nováka Můj máj nás přivedl skrz impresionistickou náladu prvních tří částí k osobitému zpracování slováckých inspirací ve čtvrté části. Nejedná se o přímé folklorní ohlasy, ale přetavení lidového materiálu do rafinovaného hudebního tvaru. Pokyn Slovácky v záhlaví poslední části je ještě podpořen jasnějším marcatissimo v úvodu. Karel Košárek se přinejmenším druhého pokynu držel, opatrnější byl naopak s fortissimem, jak už jsem naznačil dříve. Hlavní téma se opět prosadilo spíš výrazem než silou. Pavel Steidl poté pro svoji sólovou část večera změnil ohlášený program a místo CádizuSevilly Isaaca Albénize provedl vlastní skladbu …a ty taky jdi do Ithaky kombinovanou s Preludiem Jany Obrovské. Vyrovnaná česko-španělská dramaturgie se tak převážila na českou stranu, ale mně to vysloveně potěšilo. Preludium Jany Obrovské vneslo do křehkého večera několik vybuzujících disonancí, které několikrát citovala i následující rozsáhlejší Ithaka. Ta si pohrávala s postupy, které bychom čekali spíš ve folk rocku, a Pavel Steidl v ní s mírou použil i něco alikvotního zpěvu. Myslím, že by ji klidně mohla hrát i nějaká alternativní kapela, kdyby ji technicky zvládla.

Mým májemIthakou vyvrcholil celý koncert, myslím, že se v nich kompozice, interpreti i prostředí nejlépe sešli a propojili. Závěrečná druhá věta Concierta de Aranjuez Joaquína Rodriga už na mě byla až příliš sladká a narozdíl od dramaturgie (a zřejmě i publika) bych si ji klidně odpustil. Karlu Košárkovi a Pavlu Steidlovi se podařilo skloubit interpretační úroveň s kusem inteligentní zábavy. Do jejich hry byl občas z jedné strany doléhal křik pávů ze zámecké zahrady, ze druhé zase odbíjení hodin – myslím, že by měl radost i John Cage.

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, výběr – V pláči (kytara a klavír), Lístek odvanutý (kytara), Pojďte s námi! (klavír), Dobrou noc (kytara), Štěbetaly jak laštovičky (klavír), Sýček neodletěl (kytara), Frýdecká Panna Maria (klavír), Mario Castelnuovo-Tedesco: Fantasia pro kytaru a klavír, Vítězslav Novák: Můj máj, op. 20 pro klavír, Jana Obrovská: Preludia, Pavel Steidl: …a ty taky jdi do Ithaky (místo  Isaac Albéniz: Cádiz, Sevilla), Joaquín Rodrigo: Concierto de Aranjuez, 2. věta. Pavel Steidl – kytara, Karel Košárek – klavír. 16. 6. 2014, Kyjov, Milotice, zámek, Freskový sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více