Kumbalu: Když je zima na Balkáně

Kumbalu: Když je zima na Balkáně

Album se snaží v nedůvěryhodném mixu propojit vše, co je stylové a světové – od módy, přes vegetariánství až po všeobjímající matku Zemi. Naštěstí obsahuje také několik velmi povedených nápadů.

Pět let po debutovém albu Betno se brněnská skupina Kumbalu přihlásila s novinkou Když je zima na Balkáně. Název hovoří za vše. Pánové, jejichž písně přetékají africkými, karibskými, latinskými nebo alespoň balkánskými rytmy, se v bookletu CD nechali zvěčnit s šálami a zimními čepicemi. Prostě „když je zima na Balkáně“, vypadá i horkokrevný Brňan jako Nor či Islanďan. Mimochodem jak zmíněné portrétní fotografie, tak titulní snímek zimní cesty (nikoli kýčovitě zasněžené, ale vlezle rozblácené) se velmi povedly a je opravdu škoda, že jméno fotografa nemohu v bookletu najít. Ale zpět k základní myšlence desky – Kumbalu v jejím názvu a také v písních pracují s kontrasty. Někde se to daří a výsledek je vtipný a hodný zamyšlení zároveň, jinde se to povedlo méně.

Vady na kráse má album dvě. Jednou z nich je snaha propojit vše, co je stylové a světové – módu exotických rytmů (od Rumunska po Brazílii), vegetariánství, exotickou kuchyni, všeobjímající matku Zemi, jejíž tamtamy v nás tepají, odmítnutí konzumního stylu života a přitom nekončící konzumaci „dobrého vínka“ i exotických koktejlů. Nemohu si pomoci, ale tato eklektická filosofie na mě nepůsobí příliš důvěryhodně. Druhá výtka se týká snahy vymezovat se navzdory globálním tématům za každou cenu lokálně. A přitom se to mnohdy nedaří. Končí-li píseň, v níž se hrdina – v porovnání s „Pražákem“ – situuje do „Brna, vesnice“ slovy „už enem hledím, jak sa vlečú hodiny“, svědčí to především o neznalosti brněnského dialektu. Ostatně celý koncept schematizování „Pražáků“ – podobě to dělá ze svého valašského úhlu pohledu vsetínská skupina Dareband – mi přijde naprosto nevtipný.

Naštěstí album obsahuje také několik velmi povedených nápadů. Zůstaneme-li u textů, zmíním nonsensový příběh o tom, jak uklouznete v Africe na ledě, a především pak vylíčení rodinného dilematu, kdy Ema vegetariánka zkouší komunikovat s mámou, která mele (a jí) maso. Opět tedy práce s kontrasty: Afrika–led, vegetariáni–masožrouti. Podobně se v písni Ve městě špinavém líčí rozdíly mezi venkovem a městem. Velké množství nápadů pak basista Ondřej Novák (autor více než poloviny textů) skryl do písně Nepadaj nápady. Pobavila mě nejen touha po „nadání Michala Hrůzy“, ale například i stylové zaklení „u svatého grálu“.

Hudební mix skupiny Kumbalu souzní s texty. Je to hudba rytmická, energická, s důležitou rolí perkusí (djembe) i saxofonu, ale – možná trochu překvapivě – také houslí. Ty považuji právě vedle saxofonu za klíčový nástroj, díky němuž má kapela čitelný zvuk. Ten se oproti minulému albu pročistil, na aktuální desce zní Kumbalu odlehčeně a profesionálněji než na debutu. Album tak lze tak brát jako kultivovaný doprovod k tanci i k jiným formám zahánění zimy. Na druhou stranu texty jsou pro skupinu Kumbalu bezpochyby klíčové a byla by chyba úplně je obejít. Vždyť nebýt drobných kostrbatostí (kromě těch už zmíněných je to například použití moravského „světlo rožínám“ v písni o brazilském nápoji), slova by krásně ladila s hudbou. Ale možná že to, co kapele vytýkám, je nakonec jen součástí hry s kontrasty, která se mi na Kumbalu líbí. Protože když je zima na Balkáně, člověk si nemůže být ničím jistý. A je to tak, myslím, dobře.

Kumbalu: Když je zima na Balkáně, vlastní náklad 2015. 11 skladeb. Celkový čas: 41:02

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Někdejší rockeři se obloukem vracejí ke svým hudebním kořenům. Posluchač si jaksepatří užije rockových sól, silového zpěvu i nekompromisních bicích.  více

Zenový čaj není kapela v tradičním slova smyslu, ale proměnlivý projekt, k němuž se ve vhodné chvíli může připojit kdokoli. Polovinu jeho stálých členů tvoří multiinstrumentalista a hráč na didgeridoo Dalibor Neuwirt, jejich album First Flush vzniklo s několika známými hudebníky z české scény.  více

Vzpomínka? Pocta? Revival sebe sama? Nejsilnější odpovědí na otázku, co že je to ta Dunajská vlna vlastně zač, jsou první čtyři takty jejího debutového alba Jednou. Předtím, než se k ní přidají o generaci a půl starší kolegové Vladimír Václavek a Josef Ostřanský, opanuje prostor mladá bubenice Michaela Antalová. Nová krev, nová energie a příslib toho, že Dunajská vlna není a nebude pouhou kopií legendárního Dunaje.  více



Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více