Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

26. září 2018, 17:00
Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.

Večer zahájila Bernsteinova skladba Slava! A Political Overture for Orchestra, kterou skladatel věnoval svému příteli Mstislavu Rostropoviči k jeho inauguračnímu koncertu u National Symphony Orchestra. Samotný název Slava! je odvozen od domácké podoby jména Mstislava Rostropoviče. Skladba je drobným hudebním žertem, a to hned z několika důvodů – kromě rozverně úsečné rytmiky a skotačivé melodiky si autor vystřelil z americké politické scény (jak ostatně naznačuje i podtitul A Political Overture) a do struktury skladby zakomponoval předchystanou nahrávku projevů, která napodobovala populistická hesla a zvolání státních představitelů a prezidentských kandidátů. Městské divadlo Brno se rozhodlo nahradit původní proslovy politických vůdců Ameriky karikovanými záznamy z naší politické scény. Byť byly nahrávky pořízeny divadelním týmem a nejednalo se o hlasy skutečných politických špiček, každému bylo hned jasné, kterého politika inscenátoři primárně škádlí. Samotné provedení hýřilo energii a entusiasmem, instrumentalisté drželi spolu a až na drobné rytmické odchylky si hráči zachovali jednotný zvuk. Dle mého názoru mohl dirigent Dan Kalousek tempo ještě mírně zrychlit, a více tak docílit zvuku překotného chvátání u pochodu, který se tolik pojí s americkými politickými sešlostmi.

Po předehře nastoupilo dílo Century Dance skladatele Zdeňka Merty, které svým vlastním způsobem vzdávalo hudebnímu velikánovi soukromou poctu. Skladbu autor zkomponoval pro pět různých trubek a orchestr, její části pak vycházejí z tanců, které dle autorových slov „reprezentují onen poeticky krutě ambivalentní věk (ve kterém většina z nás žila)“. Skladba se rozeznívá a sličná slečna uvádí cedulkou první větu díla – tango. Většinu melodické práce má v rukou výtečný trumpetista Ondřej Jurčeka, působící momentálně ve Filharmonii Brno, zatímco orchestr doprovází jeho a Mertovy kreace charakteristickým tangovým rytmem. V první větě je skladatel co do kompozičních prostředků snad až příliš opatrný – orchestr vyklepává stále stejný pulz tanga a nad tím vším se vznáší hra sólisty. Tango jako by po většinu času postrádalo střední melodický rejstřík, který by vyplnil rytmus smyčců a sólo trumpety. Naopak velmi působivé byly krátké gradační plochy, ve kterých dirigent rozezněl orchestr do větší šíře; to by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby skladatel vždy před blížícím se vyvrcholením nepřerušil dramatickou část nečekaným a uklidňujícím vpádem trumpety. Následující blues stavěl na zasněné melodii trumpety doprovázené jemnou harmonickou skvrnou orchestru. Mertovi se podařilo hudbou vystihnout spíše bluesovou náladu než samotný hudební styl, což byl pravděpodobně také jeho záměr. Takové pojetí blues bylo ve výsledku mnohem nápaditější, než by byla jakákoliv typicky bluesová dvanáctitaktová forma. Rytmický Take five se přiřítil s mnohem plnějším orchestrálním zvukem, stavícím primárně na žesťových nástrojích. Hudební motiv věty prostupoval celou její strukturou a udržoval její rytmický i melodický směr, více melodického i rytmického materiálu by však Take five možná prospělo. Po lyrickém walzu, kterému dodávalo zvláštní rozechvělost a křehkost portato na charakteristických přiznávkách, nastoupila smršť v podobě tance boogie. Právě zde mohl orchestr předvést, co v něm skutečně vězí. Rychlé běhy, úsečné rytmy a obojí často ve vysokých polohách – to vše zvládli hudebníci na vysoké úrovni. Samotný trumpetista Ondřej Jurčeka dokázal v každé větě najít jedinečný výraz, kterým konkrétní tanec charakterizoval, ať už se jednalo o tesklivou melodii blues, nebo vtíravou a neustále dorážející linku Take five.

Druhá polovina večera patřila projektu s názvem Jazz Side Story, který poprvé zazněl v sále Městského divadla Brno 1. prosince 2012. Jedná se o přepracování a reinstrumentaci Bernsteinova nejznámějšího muzikálu a o jeho převedení do zcela odlišného stylu. O aranžmá se postaral dnes již zesnulý dirigent, skladatel, multiinstrumentalista a aranžér Igor Vavrda. V rámci oslav Bernsteinových narozenin uvedl soubor dílo mírně zkrácené a bez taneční složky. Pro posluchače, kteří znají pouze původní Bernsteinovu verzi, bude již první takt se vstupem elektrické kytary šokující. Začátek je to nicméně působivý a dává posluchači rovnou na srozuměnou, že tento „Side Story“ bude do značné míry odlišný od toho, na který je zvyklý. Hned první píseň Jazz Side Story v podání Lukáše Janoty a Dušana Vitázka tento dojem potvrzuje – původní podklad je přepracován do zásadně odlišné podoby a zpěváci získávají mnohem větší volnost k případnému zdobení tónu podle vzoru amerického hudebního průmyslu. Osobně nemám tento popový způsob zpěvu – prezentovaný zpěvačkami jako Mariah Carey, Beyoncé, Christina Aguilera nebo Mary J. Blige – příliš v lásce, v rozumné míře a při výtečném hudebním cítění však dokáží interpreti nalézt požadovanou rovnováhu a z jinak nadužívané techniky vytěžit jedinečný emocionální zážitek. V případě Jazz Side Story se tento střed podařilo najít, občasné exhibici se však někteří zpěváci nevyhnuli. Vavrdovo aranžmá dokázalo nejvíce vytěžit ze svižných písní, které Bernstein pro muzikál složil – Jet song, I feel pretty a samozřejmě America představují nejen oblíbené části původního díla, ale také nejlepší aranže Jazz Side Story. Naopak pomalejší písně postrádaly orchestrální hloubku předlohy – tam, kde Bernsteinova hudba vypráví příběh spolu se zpěváky, se teď nachází popová harmonická smyčcová skvrna. Nejnešťastněji dopadla píseň Maria, která navzdory kvalitním pěveckým výkonům nevyzněla ani zdaleka tak vypjatě, toužebně a srdceryvně jako ta v původní Bernsteinově verzi. Zatímco v originálním muzikálu byla věta „Say it loud and there’s music playing“ doprovázena mohutným orchestrálním zvukem, proto aby byla náhle utišena bezmála zbožným a křehkým „Say it soft and it’s almost like praying“, v případě Jazz Side Story je hudba statická a pouze výkony zpěváků vnášejí do výsledného zvuku emoce. Je to škoda obzvláště kvůli výtečným výkonům sólistů. Všichni dávali do zpěvu nejen srdce a nadšení, ale především své hlasivky a až na drobné výjimky přesnou intonaci, obzvláště zpěvačky pak dosahovaly úctyhodných výšek.

Koncert k výročí Leonarda Bernsteina v režii Městského divadla Brno nabídl množství kvalitní hudby a neméně povedené interpretace. To nejdůležitější, co však posluchačům dal, je čirá zábava, živelnost a možnost posadit se pohodlně do křesel a užít si celou tu velkou parádu – žádná velká dilemata artificiální hudby se zde určitě neobjevila. Pokud jste tedy toužili nechat se pohltit smyslnými rytmy Bernsteninovy a Mertovy hudby, nešlápli jste vedle.

Leonard Bernstein: Slava! A Political Overture for Orchestra

Zdeněk Merta: Century Dance

Dirigent: Dan Kalousek

Orchestr Městského divadla Brno

 

Účinkující:

Petr Gazdík

Lukáš Janota

Dušan Vitázek

Radka Coufalová

Hana Holišová

Ivana Vaňková

Stanislav Slovák

Viktoria Matušovová

Johana Gazdíková

Mária Lalková

Marta Matějová

Jiří Mach

Daniel Rymeš

Karel Škarka

Petr Šmiřák

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více