Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

26. září 2018, 17:00
Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.

Večer zahájila Bernsteinova skladba Slava! A Political Overture for Orchestra, kterou skladatel věnoval svému příteli Mstislavu Rostropoviči k jeho inauguračnímu koncertu u National Symphony Orchestra. Samotný název Slava! je odvozen od domácké podoby jména Mstislava Rostropoviče. Skladba je drobným hudebním žertem, a to hned z několika důvodů – kromě rozverně úsečné rytmiky a skotačivé melodiky si autor vystřelil z americké politické scény (jak ostatně naznačuje i podtitul A Political Overture) a do struktury skladby zakomponoval předchystanou nahrávku projevů, která napodobovala populistická hesla a zvolání státních představitelů a prezidentských kandidátů. Městské divadlo Brno se rozhodlo nahradit původní proslovy politických vůdců Ameriky karikovanými záznamy z naší politické scény. Byť byly nahrávky pořízeny divadelním týmem a nejednalo se o hlasy skutečných politických špiček, každému bylo hned jasné, kterého politika inscenátoři primárně škádlí. Samotné provedení hýřilo energii a entusiasmem, instrumentalisté drželi spolu a až na drobné rytmické odchylky si hráči zachovali jednotný zvuk. Dle mého názoru mohl dirigent Dan Kalousek tempo ještě mírně zrychlit, a více tak docílit zvuku překotného chvátání u pochodu, který se tolik pojí s americkými politickými sešlostmi.

Po předehře nastoupilo dílo Century Dance skladatele Zdeňka Merty, které svým vlastním způsobem vzdávalo hudebnímu velikánovi soukromou poctu. Skladbu autor zkomponoval pro pět různých trubek a orchestr, její části pak vycházejí z tanců, které dle autorových slov „reprezentují onen poeticky krutě ambivalentní věk (ve kterém většina z nás žila)“. Skladba se rozeznívá a sličná slečna uvádí cedulkou první větu díla – tango. Většinu melodické práce má v rukou výtečný trumpetista Ondřej Jurčeka, působící momentálně ve Filharmonii Brno, zatímco orchestr doprovází jeho a Mertovy kreace charakteristickým tangovým rytmem. V první větě je skladatel co do kompozičních prostředků snad až příliš opatrný – orchestr vyklepává stále stejný pulz tanga a nad tím vším se vznáší hra sólisty. Tango jako by po většinu času postrádalo střední melodický rejstřík, který by vyplnil rytmus smyčců a sólo trumpety. Naopak velmi působivé byly krátké gradační plochy, ve kterých dirigent rozezněl orchestr do větší šíře; to by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby skladatel vždy před blížícím se vyvrcholením nepřerušil dramatickou část nečekaným a uklidňujícím vpádem trumpety. Následující blues stavěl na zasněné melodii trumpety doprovázené jemnou harmonickou skvrnou orchestru. Mertovi se podařilo hudbou vystihnout spíše bluesovou náladu než samotný hudební styl, což byl pravděpodobně také jeho záměr. Takové pojetí blues bylo ve výsledku mnohem nápaditější, než by byla jakákoliv typicky bluesová dvanáctitaktová forma. Rytmický Take five se přiřítil s mnohem plnějším orchestrálním zvukem, stavícím primárně na žesťových nástrojích. Hudební motiv věty prostupoval celou její strukturou a udržoval její rytmický i melodický směr, více melodického i rytmického materiálu by však Take five možná prospělo. Po lyrickém walzu, kterému dodávalo zvláštní rozechvělost a křehkost portato na charakteristických přiznávkách, nastoupila smršť v podobě tance boogie. Právě zde mohl orchestr předvést, co v něm skutečně vězí. Rychlé běhy, úsečné rytmy a obojí často ve vysokých polohách – to vše zvládli hudebníci na vysoké úrovni. Samotný trumpetista Ondřej Jurčeka dokázal v každé větě najít jedinečný výraz, kterým konkrétní tanec charakterizoval, ať už se jednalo o tesklivou melodii blues, nebo vtíravou a neustále dorážející linku Take five.

Druhá polovina večera patřila projektu s názvem Jazz Side Story, který poprvé zazněl v sále Městského divadla Brno 1. prosince 2012. Jedná se o přepracování a reinstrumentaci Bernsteinova nejznámějšího muzikálu a o jeho převedení do zcela odlišného stylu. O aranžmá se postaral dnes již zesnulý dirigent, skladatel, multiinstrumentalista a aranžér Igor Vavrda. V rámci oslav Bernsteinových narozenin uvedl soubor dílo mírně zkrácené a bez taneční složky. Pro posluchače, kteří znají pouze původní Bernsteinovu verzi, bude již první takt se vstupem elektrické kytary šokující. Začátek je to nicméně působivý a dává posluchači rovnou na srozuměnou, že tento „Side Story“ bude do značné míry odlišný od toho, na který je zvyklý. Hned první píseň Jazz Side Story v podání Lukáše Janoty a Dušana Vitázka tento dojem potvrzuje – původní podklad je přepracován do zásadně odlišné podoby a zpěváci získávají mnohem větší volnost k případnému zdobení tónu podle vzoru amerického hudebního průmyslu. Osobně nemám tento popový způsob zpěvu – prezentovaný zpěvačkami jako Mariah Carey, Beyoncé, Christina Aguilera nebo Mary J. Blige – příliš v lásce, v rozumné míře a při výtečném hudebním cítění však dokáží interpreti nalézt požadovanou rovnováhu a z jinak nadužívané techniky vytěžit jedinečný emocionální zážitek. V případě Jazz Side Story se tento střed podařilo najít, občasné exhibici se však někteří zpěváci nevyhnuli. Vavrdovo aranžmá dokázalo nejvíce vytěžit ze svižných písní, které Bernstein pro muzikál složil – Jet song, I feel pretty a samozřejmě America představují nejen oblíbené části původního díla, ale také nejlepší aranže Jazz Side Story. Naopak pomalejší písně postrádaly orchestrální hloubku předlohy – tam, kde Bernsteinova hudba vypráví příběh spolu se zpěváky, se teď nachází popová harmonická smyčcová skvrna. Nejnešťastněji dopadla píseň Maria, která navzdory kvalitním pěveckým výkonům nevyzněla ani zdaleka tak vypjatě, toužebně a srdceryvně jako ta v původní Bernsteinově verzi. Zatímco v originálním muzikálu byla věta „Say it loud and there’s music playing“ doprovázena mohutným orchestrálním zvukem, proto aby byla náhle utišena bezmála zbožným a křehkým „Say it soft and it’s almost like praying“, v případě Jazz Side Story je hudba statická a pouze výkony zpěváků vnášejí do výsledného zvuku emoce. Je to škoda obzvláště kvůli výtečným výkonům sólistů. Všichni dávali do zpěvu nejen srdce a nadšení, ale především své hlasivky a až na drobné výjimky přesnou intonaci, obzvláště zpěvačky pak dosahovaly úctyhodných výšek.

Koncert k výročí Leonarda Bernsteina v režii Městského divadla Brno nabídl množství kvalitní hudby a neméně povedené interpretace. To nejdůležitější, co však posluchačům dal, je čirá zábava, živelnost a možnost posadit se pohodlně do křesel a užít si celou tu velkou parádu – žádná velká dilemata artificiální hudby se zde určitě neobjevila. Pokud jste tedy toužili nechat se pohltit smyslnými rytmy Bernsteninovy a Mertovy hudby, nešlápli jste vedle.

Leonard Bernstein: Slava! A Political Overture for Orchestra

Zdeněk Merta: Century Dance

Dirigent: Dan Kalousek

Orchestr Městského divadla Brno

 

Účinkující:

Petr Gazdík

Lukáš Janota

Dušan Vitázek

Radka Coufalová

Hana Holišová

Ivana Vaňková

Stanislav Slovák

Viktoria Matušovová

Johana Gazdíková

Mária Lalková

Marta Matějová

Jiří Mach

Daniel Rymeš

Karel Škarka

Petr Šmiřák

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více