Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

26. září 2018, 17:00
Lenny Bernstein podle Městského divadla Brno

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.

Večer zahájila Bernsteinova skladba Slava! A Political Overture for Orchestra, kterou skladatel věnoval svému příteli Mstislavu Rostropoviči k jeho inauguračnímu koncertu u National Symphony Orchestra. Samotný název Slava! je odvozen od domácké podoby jména Mstislava Rostropoviče. Skladba je drobným hudebním žertem, a to hned z několika důvodů – kromě rozverně úsečné rytmiky a skotačivé melodiky si autor vystřelil z americké politické scény (jak ostatně naznačuje i podtitul A Political Overture) a do struktury skladby zakomponoval předchystanou nahrávku projevů, která napodobovala populistická hesla a zvolání státních představitelů a prezidentských kandidátů. Městské divadlo Brno se rozhodlo nahradit původní proslovy politických vůdců Ameriky karikovanými záznamy z naší politické scény. Byť byly nahrávky pořízeny divadelním týmem a nejednalo se o hlasy skutečných politických špiček, každému bylo hned jasné, kterého politika inscenátoři primárně škádlí. Samotné provedení hýřilo energii a entusiasmem, instrumentalisté drželi spolu a až na drobné rytmické odchylky si hráči zachovali jednotný zvuk. Dle mého názoru mohl dirigent Dan Kalousek tempo ještě mírně zrychlit, a více tak docílit zvuku překotného chvátání u pochodu, který se tolik pojí s americkými politickými sešlostmi.

Po předehře nastoupilo dílo Century Dance skladatele Zdeňka Merty, které svým vlastním způsobem vzdávalo hudebnímu velikánovi soukromou poctu. Skladbu autor zkomponoval pro pět různých trubek a orchestr, její části pak vycházejí z tanců, které dle autorových slov „reprezentují onen poeticky krutě ambivalentní věk (ve kterém většina z nás žila)“. Skladba se rozeznívá a sličná slečna uvádí cedulkou první větu díla – tango. Většinu melodické práce má v rukou výtečný trumpetista Ondřej Jurčeka, působící momentálně ve Filharmonii Brno, zatímco orchestr doprovází jeho a Mertovy kreace charakteristickým tangovým rytmem. V první větě je skladatel co do kompozičních prostředků snad až příliš opatrný – orchestr vyklepává stále stejný pulz tanga a nad tím vším se vznáší hra sólisty. Tango jako by po většinu času postrádalo střední melodický rejstřík, který by vyplnil rytmus smyčců a sólo trumpety. Naopak velmi působivé byly krátké gradační plochy, ve kterých dirigent rozezněl orchestr do větší šíře; to by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby skladatel vždy před blížícím se vyvrcholením nepřerušil dramatickou část nečekaným a uklidňujícím vpádem trumpety. Následující blues stavěl na zasněné melodii trumpety doprovázené jemnou harmonickou skvrnou orchestru. Mertovi se podařilo hudbou vystihnout spíše bluesovou náladu než samotný hudební styl, což byl pravděpodobně také jeho záměr. Takové pojetí blues bylo ve výsledku mnohem nápaditější, než by byla jakákoliv typicky bluesová dvanáctitaktová forma. Rytmický Take five se přiřítil s mnohem plnějším orchestrálním zvukem, stavícím primárně na žesťových nástrojích. Hudební motiv věty prostupoval celou její strukturou a udržoval její rytmický i melodický směr, více melodického i rytmického materiálu by však Take five možná prospělo. Po lyrickém walzu, kterému dodávalo zvláštní rozechvělost a křehkost portato na charakteristických přiznávkách, nastoupila smršť v podobě tance boogie. Právě zde mohl orchestr předvést, co v něm skutečně vězí. Rychlé běhy, úsečné rytmy a obojí často ve vysokých polohách – to vše zvládli hudebníci na vysoké úrovni. Samotný trumpetista Ondřej Jurčeka dokázal v každé větě najít jedinečný výraz, kterým konkrétní tanec charakterizoval, ať už se jednalo o tesklivou melodii blues, nebo vtíravou a neustále dorážející linku Take five.

Druhá polovina večera patřila projektu s názvem Jazz Side Story, který poprvé zazněl v sále Městského divadla Brno 1. prosince 2012. Jedná se o přepracování a reinstrumentaci Bernsteinova nejznámějšího muzikálu a o jeho převedení do zcela odlišného stylu. O aranžmá se postaral dnes již zesnulý dirigent, skladatel, multiinstrumentalista a aranžér Igor Vavrda. V rámci oslav Bernsteinových narozenin uvedl soubor dílo mírně zkrácené a bez taneční složky. Pro posluchače, kteří znají pouze původní Bernsteinovu verzi, bude již první takt se vstupem elektrické kytary šokující. Začátek je to nicméně působivý a dává posluchači rovnou na srozuměnou, že tento „Side Story“ bude do značné míry odlišný od toho, na který je zvyklý. Hned první píseň Jazz Side Story v podání Lukáše Janoty a Dušana Vitázka tento dojem potvrzuje – původní podklad je přepracován do zásadně odlišné podoby a zpěváci získávají mnohem větší volnost k případnému zdobení tónu podle vzoru amerického hudebního průmyslu. Osobně nemám tento popový způsob zpěvu – prezentovaný zpěvačkami jako Mariah Carey, Beyoncé, Christina Aguilera nebo Mary J. Blige – příliš v lásce, v rozumné míře a při výtečném hudebním cítění však dokáží interpreti nalézt požadovanou rovnováhu a z jinak nadužívané techniky vytěžit jedinečný emocionální zážitek. V případě Jazz Side Story se tento střed podařilo najít, občasné exhibici se však někteří zpěváci nevyhnuli. Vavrdovo aranžmá dokázalo nejvíce vytěžit ze svižných písní, které Bernstein pro muzikál složil – Jet song, I feel pretty a samozřejmě America představují nejen oblíbené části původního díla, ale také nejlepší aranže Jazz Side Story. Naopak pomalejší písně postrádaly orchestrální hloubku předlohy – tam, kde Bernsteinova hudba vypráví příběh spolu se zpěváky, se teď nachází popová harmonická smyčcová skvrna. Nejnešťastněji dopadla píseň Maria, která navzdory kvalitním pěveckým výkonům nevyzněla ani zdaleka tak vypjatě, toužebně a srdceryvně jako ta v původní Bernsteinově verzi. Zatímco v originálním muzikálu byla věta „Say it loud and there’s music playing“ doprovázena mohutným orchestrálním zvukem, proto aby byla náhle utišena bezmála zbožným a křehkým „Say it soft and it’s almost like praying“, v případě Jazz Side Story je hudba statická a pouze výkony zpěváků vnášejí do výsledného zvuku emoce. Je to škoda obzvláště kvůli výtečným výkonům sólistů. Všichni dávali do zpěvu nejen srdce a nadšení, ale především své hlasivky a až na drobné výjimky přesnou intonaci, obzvláště zpěvačky pak dosahovaly úctyhodných výšek.

Koncert k výročí Leonarda Bernsteina v režii Městského divadla Brno nabídl množství kvalitní hudby a neméně povedené interpretace. To nejdůležitější, co však posluchačům dal, je čirá zábava, živelnost a možnost posadit se pohodlně do křesel a užít si celou tu velkou parádu – žádná velká dilemata artificiální hudby se zde určitě neobjevila. Pokud jste tedy toužili nechat se pohltit smyslnými rytmy Bernsteninovy a Mertovy hudby, nešlápli jste vedle.

Leonard Bernstein: Slava! A Political Overture for Orchestra

Zdeněk Merta: Century Dance

Dirigent: Dan Kalousek

Orchestr Městského divadla Brno

 

Účinkující:

Petr Gazdík

Lukáš Janota

Dušan Vitázek

Radka Coufalová

Hana Holišová

Ivana Vaňková

Stanislav Slovák

Viktoria Matušovová

Johana Gazdíková

Mária Lalková

Marta Matějová

Jiří Mach

Daniel Rymeš

Karel Škarka

Petr Šmiřák

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více