Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.

Program večera nabízel jiskřivou konfrontaci dvou skladatelů považovaných za spřízněné souputníky. Je to ovšem pouhé zdání, které ukazuje, jak zrádné je povrchní rozlišování hudby podle období a použitého instrumentáře. Richard Strauss pracoval s mezními orchestrálními i zpěvními efekty s rozvahou a chladnou vypočítavostí, čímž si vysloužil řadu odsudků: Stravinskij jeho dílo označil za triumf banálního. Mahler se naopak zmítal ve vyhrocených emocích a se svým temperamentem se potýkal při skladatelské práci i v běžném životě. Jeho symfonie mají až agresivně poutavou narativní složku. Také tuto výstřednost nesla řada výjimečných hudebníků nelibě: dirigent Sergiu Celibidache, jenž proslul soustředěným prohlubováním emoční stránky hudebního prožitku až do krajnosti, odmítal Mahlera dirigovat úplně. Jeho hudba na něj působila natolik rozjíveně a umanutě, že v ní nemohl realizovat svůj kontemplativní záměr. Z díla Strausse a Mahlera bylo vybráno to, co je k sobě nejvíce přibližovalo. Straussovy Čtyři poslední písně, v nichž se autor na konci své životní pouti oddává mahlerovskému rozjímání o smrti, a Mahlerova čtvrtá symfonie, skladatelův nejstylizovanější a po straussovsku rozvážně koncipovaný opus.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek01Čtyři pozdní písně ze Straussovy pozůstalosti nejsou navzdory své závažnosti nikterak obsáhlé či dramatické a ani nebyly zamýšleny jako cyklus. Záleží proto na interpretech, které aspekty či momenty zvýrazní. Orchestr pod Liebreichovým vedením zůstal v soustředěné upozaděnosti s důrazem na zpěvnost jednotlivých nástrojů. Zněl tak velmi homogenně a jistý nedostatek živelnosti drobných orchestrálních detailů lze zmínit pouze ve srovnání s dechberoucím pojetím Mahlera ve druhé polovině večera. Té měl být Strauss protiváhou, mnoho z něj ale v paměti neutkvělo. Sólistka Manuela Uhl zaskočila za nemocnou Melanii Diener na poslední chvíli a byla proto v nevděčné situaci. Faktem zůstává, že její komorně pojatá zpěvní drobnokresba se ve velkém prostoru Janáčkova divadla ztrácela a míjela se paradoxně i s jejím vlastní hlasovou výbavou. Má totiž nepatrnou tendenci k forzírování a namísto přirozeného širokého klenutí melodie každý tón nasazuje z piana, zesiluje a následně tlumí, takže do zadních řad a na balkon dolehnou jen izolované fragmenty každého tónu. Je to další oběť kuriózní brněnské situace, kdy se zkouší v poddimenzovaném Besedním domě se zvučnou akustikou a velkým dozvukem a až v den koncertu se jde na generálku do Janáčkova divadla. Tam je podle mé osobní zkušenosti nejvyrovnanější orchestrální zvuk na pravém balkoně (vlevo ne, tam drnčí ventilátor), za sólovými výkony aby však člověk pokaždé sbíhal dolů do přízemí a obětoval kompaktnost orchestrálního doprovodu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek02Na podzim mělo velký ohlas dirigentovo zdejší nastudování čtvrté symfonie Karla Amadea Hartmanna, nyní Alexander Liebreich, jehož dirigentská a pedagogická činnost je rozdělena mezi Mnichov, Katovice a Jižní i Severní (!) Koreu, předvedl svůj názor na čtvrtou symfonii Gustava Mahlera. Tu autor pojal v nezvykle umírněném duchu pro menší orchestr bez trombonů a tuby, bez krajních temp, ovšem s důrazem na pohybovou logiku a kompaktnost. Dirigent kladl na prvním místě důraz na individuální projev jednotlivých nástrojů, nikomu nedovolil schovávat se za druhé či dělat jakoby nic. A tak celá kapela byla krásně znělá (zde už proběhla adaptace na prostor zdárně) a efektně vyzněly jak lyrické plochy, tak i podvratně rytmizované pasáže na pomezí vojenských dechovek. Svůj parádní večer zažily dřevěné dechové nástroje, i tentokrát s nepřehlédnutelným a nakažlivým charismatem Emila Drápely (klarinet) a Viléma Veverky (hoboj), přesto strhující a bezchybné především jako celek. Po dlouhodobě nevyrovnané výkonnosti trubkové skupiny a nepochopitelném, ne-li varovném odchodu znamenitého Františka Kříže do orchestru Janáčkovy opery zněl její projev více než slibně, ve svých sólech se mimořádně úspěšně zaskvěl začínající Ondřej Jurčeka. Lesní rohy jsou nejchoulostivějším nástrojem, jehož sebemenší zaváhání pozná i nahluchlý posluchač. V obou dílech mají navíc netypicky zásadní úlohu a čtveřice statečných předvedla několik velmi vydařených momentů, které překryly občasná zaváhání. Tympanista Radek Tomášek potvrzuje svůj pozoruhodný osobní růst a stává se tolik potřebným tepajícím srdcem orchestru. Slušela by mu nicméně výraznější dynamická škála: především ve fortissimech bývá příliš studeně profesorský. Koncertní mistr Pavel Wallinger podal řezavá houslová sóla suverénně a bezchybně, dokázal jim dodat patřičný mahlerovský exhibicionismus a živelnost. Zrcadlí se tu bezpochyby jeho bohatá interpretační zkušenost s Janáčkovými smyčcovými kvartety. V naivistické čtvrté větě, která idealizuje a v podtextu ironizuje snahy o přiblížení posmrtného života, přednesla dětinsky pojatý sólový part Simona Houda Šaturová s bravurou pěveckou i dramatickou a dodala mu správnou zvonivou čistotu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek04Alexander Liebreich jako dirigent osvědčil nejen technickou připravenost, schopnost efektivně pracovat s orchestrem a precizní gesto, ale také nevšední dávku inteligence, s níž pronikl do neklidných vod Mahlerova orchestru. Nejen historici, ale i specialisté na sémiotiku zdůrazňují Mahlerovu nedostižnou schopnost souvislého a napínavého vyprávění, kterou Liebreich dokázal zvýraznit až do krajnosti a s důrazem na každý sebemenší detail. Dokázal tak orchestr strhnout k nevšednímu výkonu a výrazu, který místy připomínal Stravinského Svěcení jara. Tichý závěr vyzněl natolik mocně, že vymizelo i jinak permanentní chřipkové pokašlávání obecenstva a mimořádná síla okamžiku, kdy se jakoby zastavil čas, se dala doslova krájet. Filharmonie Brno prochází řadou rozličných organizačních i výkonnostních těžkostí, ať už se jedná o chybějící sál (od dubna 2017 přijde kvůli rekonstrukci i o Janáčkovo divadlo) či o neobsazené místo šéfdirigenta a s tím související nevyrovnané výkony. Bez přehánění lze ale konstatovat, že za celou svoji historii nedostala šanci pravidelně pracovat s tolika znamenitými dirigenty, jako je tomu nyní. Liebreich je dozajista jedním z nejpozoruhodnějších mužů s taktovkou, jaké lze v současnosti na světových pódiích potkat. Jedinečná a nadlouho poslední příležitost je při jediné repríze dnes večer. Anebo mají zájemci příležitost v Katovicích, kde působí jako Liebreich jako šéfdirigent, bezesporu i proto, že tam mají nový moderní koncertní sál, ve kterém je radost pracovat i hrát.

Velké poděkování si zaslouží i rostoucí úroveň zpracování tištěných programů, které uvažují nad celkovým dramaturgickým záměrem večera a nepřibližují jen jednotlivé skladby dle běžné praxe v atomizovaných encyklopedických výtazích. Další položkou v kolonce „laudatio“ jsou zpívané texty, jejichž české překlady jsou několik posledních sezon k dispozici nejen v programech, ale i přímo na titulkovacím zařízení operního domu. Kdyby se do programů vedle překladů začaly dostávat i originální jazykové verze, už by pak opravdu nebylo dál co zlepšovat.

Filharmonie Brno / foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více