Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.

Program večera nabízel jiskřivou konfrontaci dvou skladatelů považovaných za spřízněné souputníky. Je to ovšem pouhé zdání, které ukazuje, jak zrádné je povrchní rozlišování hudby podle období a použitého instrumentáře. Richard Strauss pracoval s mezními orchestrálními i zpěvními efekty s rozvahou a chladnou vypočítavostí, čímž si vysloužil řadu odsudků: Stravinskij jeho dílo označil za triumf banálního. Mahler se naopak zmítal ve vyhrocených emocích a se svým temperamentem se potýkal při skladatelské práci i v běžném životě. Jeho symfonie mají až agresivně poutavou narativní složku. Také tuto výstřednost nesla řada výjimečných hudebníků nelibě: dirigent Sergiu Celibidache, jenž proslul soustředěným prohlubováním emoční stránky hudebního prožitku až do krajnosti, odmítal Mahlera dirigovat úplně. Jeho hudba na něj působila natolik rozjíveně a umanutě, že v ní nemohl realizovat svůj kontemplativní záměr. Z díla Strausse a Mahlera bylo vybráno to, co je k sobě nejvíce přibližovalo. Straussovy Čtyři poslední písně, v nichž se autor na konci své životní pouti oddává mahlerovskému rozjímání o smrti, a Mahlerova čtvrtá symfonie, skladatelův nejstylizovanější a po straussovsku rozvážně koncipovaný opus.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek01Čtyři pozdní písně ze Straussovy pozůstalosti nejsou navzdory své závažnosti nikterak obsáhlé či dramatické a ani nebyly zamýšleny jako cyklus. Záleží proto na interpretech, které aspekty či momenty zvýrazní. Orchestr pod Liebreichovým vedením zůstal v soustředěné upozaděnosti s důrazem na zpěvnost jednotlivých nástrojů. Zněl tak velmi homogenně a jistý nedostatek živelnosti drobných orchestrálních detailů lze zmínit pouze ve srovnání s dechberoucím pojetím Mahlera ve druhé polovině večera. Té měl být Strauss protiváhou, mnoho z něj ale v paměti neutkvělo. Sólistka Manuela Uhl zaskočila za nemocnou Melanii Diener na poslední chvíli a byla proto v nevděčné situaci. Faktem zůstává, že její komorně pojatá zpěvní drobnokresba se ve velkém prostoru Janáčkova divadla ztrácela a míjela se paradoxně i s jejím vlastní hlasovou výbavou. Má totiž nepatrnou tendenci k forzírování a namísto přirozeného širokého klenutí melodie každý tón nasazuje z piana, zesiluje a následně tlumí, takže do zadních řad a na balkon dolehnou jen izolované fragmenty každého tónu. Je to další oběť kuriózní brněnské situace, kdy se zkouší v poddimenzovaném Besedním domě se zvučnou akustikou a velkým dozvukem a až v den koncertu se jde na generálku do Janáčkova divadla. Tam je podle mé osobní zkušenosti nejvyrovnanější orchestrální zvuk na pravém balkoně (vlevo ne, tam drnčí ventilátor), za sólovými výkony aby však člověk pokaždé sbíhal dolů do přízemí a obětoval kompaktnost orchestrálního doprovodu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek02Na podzim mělo velký ohlas dirigentovo zdejší nastudování čtvrté symfonie Karla Amadea Hartmanna, nyní Alexander Liebreich, jehož dirigentská a pedagogická činnost je rozdělena mezi Mnichov, Katovice a Jižní i Severní (!) Koreu, předvedl svůj názor na čtvrtou symfonii Gustava Mahlera. Tu autor pojal v nezvykle umírněném duchu pro menší orchestr bez trombonů a tuby, bez krajních temp, ovšem s důrazem na pohybovou logiku a kompaktnost. Dirigent kladl na prvním místě důraz na individuální projev jednotlivých nástrojů, nikomu nedovolil schovávat se za druhé či dělat jakoby nic. A tak celá kapela byla krásně znělá (zde už proběhla adaptace na prostor zdárně) a efektně vyzněly jak lyrické plochy, tak i podvratně rytmizované pasáže na pomezí vojenských dechovek. Svůj parádní večer zažily dřevěné dechové nástroje, i tentokrát s nepřehlédnutelným a nakažlivým charismatem Emila Drápely (klarinet) a Viléma Veverky (hoboj), přesto strhující a bezchybné především jako celek. Po dlouhodobě nevyrovnané výkonnosti trubkové skupiny a nepochopitelném, ne-li varovném odchodu znamenitého Františka Kříže do orchestru Janáčkovy opery zněl její projev více než slibně, ve svých sólech se mimořádně úspěšně zaskvěl začínající Ondřej Jurčeka. Lesní rohy jsou nejchoulostivějším nástrojem, jehož sebemenší zaváhání pozná i nahluchlý posluchač. V obou dílech mají navíc netypicky zásadní úlohu a čtveřice statečných předvedla několik velmi vydařených momentů, které překryly občasná zaváhání. Tympanista Radek Tomášek potvrzuje svůj pozoruhodný osobní růst a stává se tolik potřebným tepajícím srdcem orchestru. Slušela by mu nicméně výraznější dynamická škála: především ve fortissimech bývá příliš studeně profesorský. Koncertní mistr Pavel Wallinger podal řezavá houslová sóla suverénně a bezchybně, dokázal jim dodat patřičný mahlerovský exhibicionismus a živelnost. Zrcadlí se tu bezpochyby jeho bohatá interpretační zkušenost s Janáčkovými smyčcovými kvartety. V naivistické čtvrté větě, která idealizuje a v podtextu ironizuje snahy o přiblížení posmrtného života, přednesla dětinsky pojatý sólový part Simona Houda Šaturová s bravurou pěveckou i dramatickou a dodala mu správnou zvonivou čistotu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek04Alexander Liebreich jako dirigent osvědčil nejen technickou připravenost, schopnost efektivně pracovat s orchestrem a precizní gesto, ale také nevšední dávku inteligence, s níž pronikl do neklidných vod Mahlerova orchestru. Nejen historici, ale i specialisté na sémiotiku zdůrazňují Mahlerovu nedostižnou schopnost souvislého a napínavého vyprávění, kterou Liebreich dokázal zvýraznit až do krajnosti a s důrazem na každý sebemenší detail. Dokázal tak orchestr strhnout k nevšednímu výkonu a výrazu, který místy připomínal Stravinského Svěcení jara. Tichý závěr vyzněl natolik mocně, že vymizelo i jinak permanentní chřipkové pokašlávání obecenstva a mimořádná síla okamžiku, kdy se jakoby zastavil čas, se dala doslova krájet. Filharmonie Brno prochází řadou rozličných organizačních i výkonnostních těžkostí, ať už se jedná o chybějící sál (od dubna 2017 přijde kvůli rekonstrukci i o Janáčkovo divadlo) či o neobsazené místo šéfdirigenta a s tím související nevyrovnané výkony. Bez přehánění lze ale konstatovat, že za celou svoji historii nedostala šanci pravidelně pracovat s tolika znamenitými dirigenty, jako je tomu nyní. Liebreich je dozajista jedním z nejpozoruhodnějších mužů s taktovkou, jaké lze v současnosti na světových pódiích potkat. Jedinečná a nadlouho poslední příležitost je při jediné repríze dnes večer. Anebo mají zájemci příležitost v Katovicích, kde působí jako Liebreich jako šéfdirigent, bezesporu i proto, že tam mají nový moderní koncertní sál, ve kterém je radost pracovat i hrát.

Velké poděkování si zaslouží i rostoucí úroveň zpracování tištěných programů, které uvažují nad celkovým dramaturgickým záměrem večera a nepřibližují jen jednotlivé skladby dle běžné praxe v atomizovaných encyklopedických výtazích. Další položkou v kolonce „laudatio“ jsou zpívané texty, jejichž české překlady jsou několik posledních sezon k dispozici nejen v programech, ale i přímo na titulkovacím zařízení operního domu. Kdyby se do programů vedle překladů začaly dostávat i originální jazykové verze, už by pak opravdu nebylo dál co zlepšovat.

Filharmonie Brno / foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

V rámci festivalu Ibérica vystoupila 17. června 2022 v Brně katalánská písničkářka Magalí Sare s kytaristou z Mallorky Sebastià Grisem. Následující rozhovor jsme vedli bezprostředně po skončení koncertu.  více

Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrývíce

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.  více

V pátek 29. července vystoupí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou skupina L’Alba z Korsiky, která propojuje tradiční středomořskou polyfonii s hudbou řady nejen jihoevropských národů. Její album A Principiu, které vyšlo loni v březnu, vyhodnotila porota žebříčku World Music Charts Europe jako šesté nejlepší album z celého světa v roce 2021. se stalo šestou nejlepší nahrávkou z celého světa za rok 2021. Za skupinu L’Alba na naše otázky odpovídá kytarista a zpěvák Ghjuvanfrancescu Mattei.  více

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Nejčtenější

Kritika

Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrývíce