Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.

Program večera nabízel jiskřivou konfrontaci dvou skladatelů považovaných za spřízněné souputníky. Je to ovšem pouhé zdání, které ukazuje, jak zrádné je povrchní rozlišování hudby podle období a použitého instrumentáře. Richard Strauss pracoval s mezními orchestrálními i zpěvními efekty s rozvahou a chladnou vypočítavostí, čímž si vysloužil řadu odsudků: Stravinskij jeho dílo označil za triumf banálního. Mahler se naopak zmítal ve vyhrocených emocích a se svým temperamentem se potýkal při skladatelské práci i v běžném životě. Jeho symfonie mají až agresivně poutavou narativní složku. Také tuto výstřednost nesla řada výjimečných hudebníků nelibě: dirigent Sergiu Celibidache, jenž proslul soustředěným prohlubováním emoční stránky hudebního prožitku až do krajnosti, odmítal Mahlera dirigovat úplně. Jeho hudba na něj působila natolik rozjíveně a umanutě, že v ní nemohl realizovat svůj kontemplativní záměr. Z díla Strausse a Mahlera bylo vybráno to, co je k sobě nejvíce přibližovalo. Straussovy Čtyři poslední písně, v nichž se autor na konci své životní pouti oddává mahlerovskému rozjímání o smrti, a Mahlerova čtvrtá symfonie, skladatelův nejstylizovanější a po straussovsku rozvážně koncipovaný opus.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek01Čtyři pozdní písně ze Straussovy pozůstalosti nejsou navzdory své závažnosti nikterak obsáhlé či dramatické a ani nebyly zamýšleny jako cyklus. Záleží proto na interpretech, které aspekty či momenty zvýrazní. Orchestr pod Liebreichovým vedením zůstal v soustředěné upozaděnosti s důrazem na zpěvnost jednotlivých nástrojů. Zněl tak velmi homogenně a jistý nedostatek živelnosti drobných orchestrálních detailů lze zmínit pouze ve srovnání s dechberoucím pojetím Mahlera ve druhé polovině večera. Té měl být Strauss protiváhou, mnoho z něj ale v paměti neutkvělo. Sólistka Manuela Uhl zaskočila za nemocnou Melanii Diener na poslední chvíli a byla proto v nevděčné situaci. Faktem zůstává, že její komorně pojatá zpěvní drobnokresba se ve velkém prostoru Janáčkova divadla ztrácela a míjela se paradoxně i s jejím vlastní hlasovou výbavou. Má totiž nepatrnou tendenci k forzírování a namísto přirozeného širokého klenutí melodie každý tón nasazuje z piana, zesiluje a následně tlumí, takže do zadních řad a na balkon dolehnou jen izolované fragmenty každého tónu. Je to další oběť kuriózní brněnské situace, kdy se zkouší v poddimenzovaném Besedním domě se zvučnou akustikou a velkým dozvukem a až v den koncertu se jde na generálku do Janáčkova divadla. Tam je podle mé osobní zkušenosti nejvyrovnanější orchestrální zvuk na pravém balkoně (vlevo ne, tam drnčí ventilátor), za sólovými výkony aby však člověk pokaždé sbíhal dolů do přízemí a obětoval kompaktnost orchestrálního doprovodu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek02Na podzim mělo velký ohlas dirigentovo zdejší nastudování čtvrté symfonie Karla Amadea Hartmanna, nyní Alexander Liebreich, jehož dirigentská a pedagogická činnost je rozdělena mezi Mnichov, Katovice a Jižní i Severní (!) Koreu, předvedl svůj názor na čtvrtou symfonii Gustava Mahlera. Tu autor pojal v nezvykle umírněném duchu pro menší orchestr bez trombonů a tuby, bez krajních temp, ovšem s důrazem na pohybovou logiku a kompaktnost. Dirigent kladl na prvním místě důraz na individuální projev jednotlivých nástrojů, nikomu nedovolil schovávat se za druhé či dělat jakoby nic. A tak celá kapela byla krásně znělá (zde už proběhla adaptace na prostor zdárně) a efektně vyzněly jak lyrické plochy, tak i podvratně rytmizované pasáže na pomezí vojenských dechovek. Svůj parádní večer zažily dřevěné dechové nástroje, i tentokrát s nepřehlédnutelným a nakažlivým charismatem Emila Drápely (klarinet) a Viléma Veverky (hoboj), přesto strhující a bezchybné především jako celek. Po dlouhodobě nevyrovnané výkonnosti trubkové skupiny a nepochopitelném, ne-li varovném odchodu znamenitého Františka Kříže do orchestru Janáčkovy opery zněl její projev více než slibně, ve svých sólech se mimořádně úspěšně zaskvěl začínající Ondřej Jurčeka. Lesní rohy jsou nejchoulostivějším nástrojem, jehož sebemenší zaváhání pozná i nahluchlý posluchač. V obou dílech mají navíc netypicky zásadní úlohu a čtveřice statečných předvedla několik velmi vydařených momentů, které překryly občasná zaváhání. Tympanista Radek Tomášek potvrzuje svůj pozoruhodný osobní růst a stává se tolik potřebným tepajícím srdcem orchestru. Slušela by mu nicméně výraznější dynamická škála: především ve fortissimech bývá příliš studeně profesorský. Koncertní mistr Pavel Wallinger podal řezavá houslová sóla suverénně a bezchybně, dokázal jim dodat patřičný mahlerovský exhibicionismus a živelnost. Zrcadlí se tu bezpochyby jeho bohatá interpretační zkušenost s Janáčkovými smyčcovými kvartety. V naivistické čtvrté větě, která idealizuje a v podtextu ironizuje snahy o přiblížení posmrtného života, přednesla dětinsky pojatý sólový part Simona Houda Šaturová s bravurou pěveckou i dramatickou a dodala mu správnou zvonivou čistotu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek04Alexander Liebreich jako dirigent osvědčil nejen technickou připravenost, schopnost efektivně pracovat s orchestrem a precizní gesto, ale také nevšední dávku inteligence, s níž pronikl do neklidných vod Mahlerova orchestru. Nejen historici, ale i specialisté na sémiotiku zdůrazňují Mahlerovu nedostižnou schopnost souvislého a napínavého vyprávění, kterou Liebreich dokázal zvýraznit až do krajnosti a s důrazem na každý sebemenší detail. Dokázal tak orchestr strhnout k nevšednímu výkonu a výrazu, který místy připomínal Stravinského Svěcení jara. Tichý závěr vyzněl natolik mocně, že vymizelo i jinak permanentní chřipkové pokašlávání obecenstva a mimořádná síla okamžiku, kdy se jakoby zastavil čas, se dala doslova krájet. Filharmonie Brno prochází řadou rozličných organizačních i výkonnostních těžkostí, ať už se jedná o chybějící sál (od dubna 2017 přijde kvůli rekonstrukci i o Janáčkovo divadlo) či o neobsazené místo šéfdirigenta a s tím související nevyrovnané výkony. Bez přehánění lze ale konstatovat, že za celou svoji historii nedostala šanci pravidelně pracovat s tolika znamenitými dirigenty, jako je tomu nyní. Liebreich je dozajista jedním z nejpozoruhodnějších mužů s taktovkou, jaké lze v současnosti na světových pódiích potkat. Jedinečná a nadlouho poslední příležitost je při jediné repríze dnes večer. Anebo mají zájemci příležitost v Katovicích, kde působí jako Liebreich jako šéfdirigent, bezesporu i proto, že tam mají nový moderní koncertní sál, ve kterém je radost pracovat i hrát.

Velké poděkování si zaslouží i rostoucí úroveň zpracování tištěných programů, které uvažují nad celkovým dramaturgickým záměrem večera a nepřibližují jen jednotlivé skladby dle běžné praxe v atomizovaných encyklopedických výtazích. Další položkou v kolonce „laudatio“ jsou zpívané texty, jejichž české překlady jsou několik posledních sezon k dispozici nejen v programech, ale i přímo na titulkovacím zařízení operního domu. Kdyby se do programů vedle překladů začaly dostávat i originální jazykové verze, už by pak opravdu nebylo dál co zlepšovat.

Filharmonie Brno / foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více