Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Liebreichův Mahler jako strhující vypravěč

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.

Program večera nabízel jiskřivou konfrontaci dvou skladatelů považovaných za spřízněné souputníky. Je to ovšem pouhé zdání, které ukazuje, jak zrádné je povrchní rozlišování hudby podle období a použitého instrumentáře. Richard Strauss pracoval s mezními orchestrálními i zpěvními efekty s rozvahou a chladnou vypočítavostí, čímž si vysloužil řadu odsudků: Stravinskij jeho dílo označil za triumf banálního. Mahler se naopak zmítal ve vyhrocených emocích a se svým temperamentem se potýkal při skladatelské práci i v běžném životě. Jeho symfonie mají až agresivně poutavou narativní složku. Také tuto výstřednost nesla řada výjimečných hudebníků nelibě: dirigent Sergiu Celibidache, jenž proslul soustředěným prohlubováním emoční stránky hudebního prožitku až do krajnosti, odmítal Mahlera dirigovat úplně. Jeho hudba na něj působila natolik rozjíveně a umanutě, že v ní nemohl realizovat svůj kontemplativní záměr. Z díla Strausse a Mahlera bylo vybráno to, co je k sobě nejvíce přibližovalo. Straussovy Čtyři poslední písně, v nichž se autor na konci své životní pouti oddává mahlerovskému rozjímání o smrti, a Mahlerova čtvrtá symfonie, skladatelův nejstylizovanější a po straussovsku rozvážně koncipovaný opus.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek01Čtyři pozdní písně ze Straussovy pozůstalosti nejsou navzdory své závažnosti nikterak obsáhlé či dramatické a ani nebyly zamýšleny jako cyklus. Záleží proto na interpretech, které aspekty či momenty zvýrazní. Orchestr pod Liebreichovým vedením zůstal v soustředěné upozaděnosti s důrazem na zpěvnost jednotlivých nástrojů. Zněl tak velmi homogenně a jistý nedostatek živelnosti drobných orchestrálních detailů lze zmínit pouze ve srovnání s dechberoucím pojetím Mahlera ve druhé polovině večera. Té měl být Strauss protiváhou, mnoho z něj ale v paměti neutkvělo. Sólistka Manuela Uhl zaskočila za nemocnou Melanii Diener na poslední chvíli a byla proto v nevděčné situaci. Faktem zůstává, že její komorně pojatá zpěvní drobnokresba se ve velkém prostoru Janáčkova divadla ztrácela a míjela se paradoxně i s jejím vlastní hlasovou výbavou. Má totiž nepatrnou tendenci k forzírování a namísto přirozeného širokého klenutí melodie každý tón nasazuje z piana, zesiluje a následně tlumí, takže do zadních řad a na balkon dolehnou jen izolované fragmenty každého tónu. Je to další oběť kuriózní brněnské situace, kdy se zkouší v poddimenzovaném Besedním domě se zvučnou akustikou a velkým dozvukem a až v den koncertu se jde na generálku do Janáčkova divadla. Tam je podle mé osobní zkušenosti nejvyrovnanější orchestrální zvuk na pravém balkoně (vlevo ne, tam drnčí ventilátor), za sólovými výkony aby však člověk pokaždé sbíhal dolů do přízemí a obětoval kompaktnost orchestrálního doprovodu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek02Na podzim mělo velký ohlas dirigentovo zdejší nastudování čtvrté symfonie Karla Amadea Hartmanna, nyní Alexander Liebreich, jehož dirigentská a pedagogická činnost je rozdělena mezi Mnichov, Katovice a Jižní i Severní (!) Koreu, předvedl svůj názor na čtvrtou symfonii Gustava Mahlera. Tu autor pojal v nezvykle umírněném duchu pro menší orchestr bez trombonů a tuby, bez krajních temp, ovšem s důrazem na pohybovou logiku a kompaktnost. Dirigent kladl na prvním místě důraz na individuální projev jednotlivých nástrojů, nikomu nedovolil schovávat se za druhé či dělat jakoby nic. A tak celá kapela byla krásně znělá (zde už proběhla adaptace na prostor zdárně) a efektně vyzněly jak lyrické plochy, tak i podvratně rytmizované pasáže na pomezí vojenských dechovek. Svůj parádní večer zažily dřevěné dechové nástroje, i tentokrát s nepřehlédnutelným a nakažlivým charismatem Emila Drápely (klarinet) a Viléma Veverky (hoboj), přesto strhující a bezchybné především jako celek. Po dlouhodobě nevyrovnané výkonnosti trubkové skupiny a nepochopitelném, ne-li varovném odchodu znamenitého Františka Kříže do orchestru Janáčkovy opery zněl její projev více než slibně, ve svých sólech se mimořádně úspěšně zaskvěl začínající Ondřej Jurčeka. Lesní rohy jsou nejchoulostivějším nástrojem, jehož sebemenší zaváhání pozná i nahluchlý posluchač. V obou dílech mají navíc netypicky zásadní úlohu a čtveřice statečných předvedla několik velmi vydařených momentů, které překryly občasná zaváhání. Tympanista Radek Tomášek potvrzuje svůj pozoruhodný osobní růst a stává se tolik potřebným tepajícím srdcem orchestru. Slušela by mu nicméně výraznější dynamická škála: především ve fortissimech bývá příliš studeně profesorský. Koncertní mistr Pavel Wallinger podal řezavá houslová sóla suverénně a bezchybně, dokázal jim dodat patřičný mahlerovský exhibicionismus a živelnost. Zrcadlí se tu bezpochyby jeho bohatá interpretační zkušenost s Janáčkovými smyčcovými kvartety. V naivistické čtvrté větě, která idealizuje a v podtextu ironizuje snahy o přiblížení posmrtného života, přednesla dětinsky pojatý sólový part Simona Houda Šaturová s bravurou pěveckou i dramatickou a dodala mu správnou zvonivou čistotu.

filharmonie_brno_2017_Mahler_Liebreich_foto_jelinek04Alexander Liebreich jako dirigent osvědčil nejen technickou připravenost, schopnost efektivně pracovat s orchestrem a precizní gesto, ale také nevšední dávku inteligence, s níž pronikl do neklidných vod Mahlerova orchestru. Nejen historici, ale i specialisté na sémiotiku zdůrazňují Mahlerovu nedostižnou schopnost souvislého a napínavého vyprávění, kterou Liebreich dokázal zvýraznit až do krajnosti a s důrazem na každý sebemenší detail. Dokázal tak orchestr strhnout k nevšednímu výkonu a výrazu, který místy připomínal Stravinského Svěcení jara. Tichý závěr vyzněl natolik mocně, že vymizelo i jinak permanentní chřipkové pokašlávání obecenstva a mimořádná síla okamžiku, kdy se jakoby zastavil čas, se dala doslova krájet. Filharmonie Brno prochází řadou rozličných organizačních i výkonnostních těžkostí, ať už se jedná o chybějící sál (od dubna 2017 přijde kvůli rekonstrukci i o Janáčkovo divadlo) či o neobsazené místo šéfdirigenta a s tím související nevyrovnané výkony. Bez přehánění lze ale konstatovat, že za celou svoji historii nedostala šanci pravidelně pracovat s tolika znamenitými dirigenty, jako je tomu nyní. Liebreich je dozajista jedním z nejpozoruhodnějších mužů s taktovkou, jaké lze v současnosti na světových pódiích potkat. Jedinečná a nadlouho poslední příležitost je při jediné repríze dnes večer. Anebo mají zájemci příležitost v Katovicích, kde působí jako Liebreich jako šéfdirigent, bezesporu i proto, že tam mají nový moderní koncertní sál, ve kterém je radost pracovat i hrát.

Velké poděkování si zaslouží i rostoucí úroveň zpracování tištěných programů, které uvažují nad celkovým dramaturgickým záměrem večera a nepřibližují jen jednotlivé skladby dle běžné praxe v atomizovaných encyklopedických výtazích. Další položkou v kolonce „laudatio“ jsou zpívané texty, jejichž české překlady jsou několik posledních sezon k dispozici nejen v programech, ale i přímo na titulkovacím zařízení operního domu. Kdyby se do programů vedle překladů začaly dostávat i originální jazykové verze, už by pak opravdu nebylo dál co zlepšovat.

Filharmonie Brno / foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více