Listolet: Malý kluk

Další zajímavá žánrově nezařaditelná kapela z Brna, mohli bychom utrousit na adresu Listoletu s odkazem inspiraci několikátou vlnou brněnské hudební alternativy. Jenže v případě dvojice Tomáš Háček (klávesy, akordeon, zpěv aj.) a Kuba Navrátil (mandolína, kytara, saxofon) a jejích spoluhráčů musíme být s geografickým vsazováním do kontextu velmi opatrní. Kapela s názvem Listolet sice vznikla v Brně, ale její koncept a především celé první album si pánové přinesli ze svého předchozího působiště, z podhůří Chřibů a Bílých Karpat. Ke svým kořenům na Zlínsku se muzikanti stále hlásí a v Brně je můžeme považovat za hosty, podobně jako například bratislavskou písničkářku a básnířku Ľubicu Christophory, které své křehké písně nahrála v duu s Martinem E. Kyšperským.

Pokračujme však v příběhu Listoletu, respektive jeho dvou alb. První z nich vyšlo na podzim 2012 pod názvem Listolet. Nahrávka ovšem vznikla už v roce 2008 a teprve o čtyři roky později byla zdokonalena a zveřejněna. Krátce poté se ze studiového projektu, pozůstatku po někdejší východomoravské kapele, stal regulérní brněnský Listolet. Ten, už v šestičlenném obsazení a doplněn zajímavými hosty, vydává rok po debutu druhé album Malý kluk, sestavené tentokrát už opravdu z nových písní.

Už v souvislosti s prvním albem jsem si všiml, že hudba Listoletu i vše okolo stojí na hře. Na hře se zvuky i slovy, hravé jsou i obaly obou desek. A především jsou hravé aranže – už na prvním albu se vedle kytary, kláves a baskytary v jednotlivých skladbách objevují akordeon, saxofon, flétna, mandolína a další nástroje. Novinkou na novém albu jsou živé bicí (na první desce byla použita elektronická rytmika především z časových a praktických důvodů) a především trubka, a kterou v jednotlivých skladbách hrají hned tři muzikanti. Ne náhodou kladu tyto zdánlivě nesouvisející nástroje do jedné věty. Zatímco na minulém albu totiž elektronické bicí zněly téměř jako živé, tentokrát se živě hraná hudba místy blíží vkusné elektronice. A k ní – což je další paradox současná hudební scény – trubka, akustický nástroj par excelence, patří. Stačí si vzpomenout na nahrávky Erika Truffaze nebo norského trumpetisty Nilse Pettera Molvaera.

Když už ale srovnáváme, napadá mě při poslechu nového alba Listoletu paralela s kladenskou skupinou Zrní. I její alba vkusně balancují na pomezí folku a elektronické alternativy. I ona pracuje s alby jako koncepčními celky („Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“ popisuje Tomáš Háček koncept nového Listoletu). Obě kapely by mohly soutěžit v naléhavosti svých písní. Tím vším samozřejmě nechci říct, že by jedna parta opisovala od druhé. Rozdílů by se našlo dost, absencí houslí u Listoletu počínaje a například moravskou výslovností (záměrnou?) samohlásek na Malém klukovi konče.

Listolet možná není snadné žánrově zařadit a vlastně by to ani nemělo být naším cílem. Vždyť to nejzajímavější ze současné nekomerční scény se škatulkám vzpírá. Lze se však na problém podívat z druhé strany. Listolet hraje písně se zaměřením na obsah, jeho aranže – navzdory výjimečné roli klávesových nástrojů – těží z mnoha akustických barev. Z obou důvodů bychom tedy mohli mluvit o folku. A jde přesně o ten folk, který je naprosto běžný v anglosaských zemích nebo jinde v Evropě a na který čeští fanoušci ještě nejsou tak úplně zvyklí. Jenže tak jako je moderním folkem hudba zmíněného Zrní, hudba slovenského dua Longital nebo například elektronické setkání písničkáře Marcela Kříže se zvukovým kouzelníkem Tomášem Vtípilem, je zajímavým pohledem na folk i nové album Listoletu. A vůbec nevadí, že se na něm zpívá přes elektronické efekty nebo že zvonivé zvuky kláves konkurují hymnickým refrénům a pronikavým tónů trumpety. Mimochodem při poslechu závěrečné písně Malý kluk (jedné z nejlepších na albu) mě napadla ještě jedna paralela. Folk je hudba související s přírodou. A Listolet do svých písní nenápadně propašoval cvrkot cvrčků. To možná není ten nejdůležitější detail desky, ale díky podobným drobnostem je poslech Malého kluka zajímavým dobrodružstvím.

Listolet: Malý kluk, vydavatel: Indies Scope 2013. 12 skladeb, celková stopáž: 51:59

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Fru Fru si berou inspirace ze všech možných hudebních koutů, album je písničkově chytlavé a pohromadě jej drží především zvuk a zpěv.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více