Listolet: Malý kluk

Další zajímavá žánrově nezařaditelná kapela z Brna, mohli bychom utrousit na adresu Listoletu s odkazem inspiraci několikátou vlnou brněnské hudební alternativy. Jenže v případě dvojice Tomáš Háček (klávesy, akordeon, zpěv aj.) a Kuba Navrátil (mandolína, kytara, saxofon) a jejích spoluhráčů musíme být s geografickým vsazováním do kontextu velmi opatrní. Kapela s názvem Listolet sice vznikla v Brně, ale její koncept a především celé první album si pánové přinesli ze svého předchozího působiště, z podhůří Chřibů a Bílých Karpat. Ke svým kořenům na Zlínsku se muzikanti stále hlásí a v Brně je můžeme považovat za hosty, podobně jako například bratislavskou písničkářku a básnířku Ľubicu Christophory, které své křehké písně nahrála v duu s Martinem E. Kyšperským.

Pokračujme však v příběhu Listoletu, respektive jeho dvou alb. První z nich vyšlo na podzim 2012 pod názvem Listolet. Nahrávka ovšem vznikla už v roce 2008 a teprve o čtyři roky později byla zdokonalena a zveřejněna. Krátce poté se ze studiového projektu, pozůstatku po někdejší východomoravské kapele, stal regulérní brněnský Listolet. Ten, už v šestičlenném obsazení a doplněn zajímavými hosty, vydává rok po debutu druhé album Malý kluk, sestavené tentokrát už opravdu z nových písní.

Už v souvislosti s prvním albem jsem si všiml, že hudba Listoletu i vše okolo stojí na hře. Na hře se zvuky i slovy, hravé jsou i obaly obou desek. A především jsou hravé aranže – už na prvním albu se vedle kytary, kláves a baskytary v jednotlivých skladbách objevují akordeon, saxofon, flétna, mandolína a další nástroje. Novinkou na novém albu jsou živé bicí (na první desce byla použita elektronická rytmika především z časových a praktických důvodů) a především trubka, a kterou v jednotlivých skladbách hrají hned tři muzikanti. Ne náhodou kladu tyto zdánlivě nesouvisející nástroje do jedné věty. Zatímco na minulém albu totiž elektronické bicí zněly téměř jako živé, tentokrát se živě hraná hudba místy blíží vkusné elektronice. A k ní – což je další paradox současná hudební scény – trubka, akustický nástroj par excelence, patří. Stačí si vzpomenout na nahrávky Erika Truffaze nebo norského trumpetisty Nilse Pettera Molvaera.

Když už ale srovnáváme, napadá mě při poslechu nového alba Listoletu paralela s kladenskou skupinou Zrní. I její alba vkusně balancují na pomezí folku a elektronické alternativy. I ona pracuje s alby jako koncepčními celky („Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“ popisuje Tomáš Háček koncept nového Listoletu). Obě kapely by mohly soutěžit v naléhavosti svých písní. Tím vším samozřejmě nechci říct, že by jedna parta opisovala od druhé. Rozdílů by se našlo dost, absencí houslí u Listoletu počínaje a například moravskou výslovností (záměrnou?) samohlásek na Malém klukovi konče.

Listolet možná není snadné žánrově zařadit a vlastně by to ani nemělo být naším cílem. Vždyť to nejzajímavější ze současné nekomerční scény se škatulkám vzpírá. Lze se však na problém podívat z druhé strany. Listolet hraje písně se zaměřením na obsah, jeho aranže – navzdory výjimečné roli klávesových nástrojů – těží z mnoha akustických barev. Z obou důvodů bychom tedy mohli mluvit o folku. A jde přesně o ten folk, který je naprosto běžný v anglosaských zemích nebo jinde v Evropě a na který čeští fanoušci ještě nejsou tak úplně zvyklí. Jenže tak jako je moderním folkem hudba zmíněného Zrní, hudba slovenského dua Longital nebo například elektronické setkání písničkáře Marcela Kříže se zvukovým kouzelníkem Tomášem Vtípilem, je zajímavým pohledem na folk i nové album Listoletu. A vůbec nevadí, že se na něm zpívá přes elektronické efekty nebo že zvonivé zvuky kláves konkurují hymnickým refrénům a pronikavým tónů trumpety. Mimochodem při poslechu závěrečné písně Malý kluk (jedné z nejlepších na albu) mě napadla ještě jedna paralela. Folk je hudba související s přírodou. A Listolet do svých písní nenápadně propašoval cvrkot cvrčků. To možná není ten nejdůležitější detail desky, ale díky podobným drobnostem je poslech Malého kluka zajímavým dobrodružstvím.

Listolet: Malý kluk, vydavatel: Indies Scope 2013. 12 skladeb, celková stopáž: 51:59

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Fru Fru si berou inspirace ze všech možných hudebních koutů, album je písničkově chytlavé a pohromadě jej drží především zvuk a zpěv.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více