Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý –společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.

V současné době tvoří vedle kapelníka základ Bokomary Radek Mařík (kytary), Mirek Novotný (klávesy), Vojtěch Kabelka (basa) a Pavel Kříž (bicí). Tedy sestava, která folkrockový až folkpopový repertoár dokáže zahrát skvěle. Nové album s lehce ironickým názvem Pro nikoho však stojí na konceptu „Bokomara & amp; hosté“, jako by chtěl Javůrek prostřednictím časosběrného dokumentu (album vznikalo v letech 2013–16) představit své hudební přátele a spolupracovníky.

Ve studiu se tak vedle už zmíněné Petry Šanclové vystřídali jazzová zpěvačka Ženeva Dubská, skvělá slovenská rytmika Maťo Gašpar a Marcel Buntaj, univerzální brněnský basista Tomáš Koudelka, saxofonista Michal Žáček, klasicko-undergroundový violoncellista Josef Klíč nebo hned několik skvělých kytaristů – Michal Pospíšil, Michael Vašíček, Martin Kostaš a Miloš Makovský. Tedy něco jako „kdo je kdo v Brně a širokém okolí“. Množství hostů je pro album určující a je obrovská škoda – pokládám to možná za největší slabinu desky – že booklet neobsahuje podrobné údaje o obsazení jednotlivých skladeb. Obal Bokomara tentokrát opravdu odbyla, což je škoda i proto, že texty písní byly pro tuto kapelu vždy důležité a jejich otištění v bookletu by bylo vhodné. Ale zpět k hudbě. Písně na novém albu spojuje bohatý zvuk a důraz na harmonickou složku. Neznamená to, že by Bokomara používala bůhvíjak složité akordy, ale to, že zvolené harmonické postupy výborně ladí s Javůrkovými melodiemi a především výrazně podporují kapelníkův „cohenovsky“ vyprávěcí styl zpěvu. V některých písních totiž Luboš Javůrek téměř šeptá (Sladká slova), nicméně právě košatý doprovod kytar a kláves v dobrém slova smyslu vyplňuje prostor. Pro srovnání doporučuji poslechnout si starší píseň Madalen (zařazenou na album jako bonus), postavenou spíše na silné melodii sólového zpěváka a méně plném doprovodu.

Oba formáty jsou v žánru relevantní a současné zvukové inklinování k popu – ve spojení s hitovými melodiemi – určitě není krokem špatným směrem. Zatímco melodie si Luboš Javůrek skládá sám, texty si tradičně nechává psát. Mezi jeho dvorní spolupracovníky patří především Milan Jablonský (jeho slova Javůrek zpíval například na „divadelním“ albu Cenathálie nebo na desce písní pro děti Co se děje v zoo) a Jiří moravský Brabec (autor koncepčního alba Bokomarie). Zatímco Jablonský má na novém albu sedm textů, Brabec tentokrát jen dva (včetně titulní písně Pro nikoho), a to nikoli své nejlepší.

Z dalších autorů stojí za zmínku Petr Pololáník, písničkář, který zahynul přesně před deseti lety. Luboš Javůrek si z jeho pozůstalosti vybral text Sladká slova. Fakt, že nezpívá vlastní slova, sice může Javůrkovi ubírat na autenticitě, nicméně dá se přepokládat, že řada textů mu vzniká přímo na tělo a že v nich najdeme velmi osobní prvky a témata. Příkladem je píseň Žaloba se vzpomínkami na doby naštěstí minulé (občanka, džíny, dlouhé vlasy). Do jiného prostředí nás textař Milan Jablonský zve v parodické písni Veselá tráva, v níž vedle tématu daného jejím názvem (mimochodem Veselá tráva byl po roce 2000 Javůrkův vedlejší koncertní projekt) zaujme vtipné vylíčení trampských reálií nebo zmínka o rose na kolejích. Další výraznou písní je duet Poslední molo, v níž struktura veršů (ABAB) koresponduje se strukturou celé písně (střídání mužského a ženského hlasu). Mimochodem rým práská/láska zde kupodivu vůbec nezní trapně.

A Jablonský do čtvrtice – povedla se i polochrapotem/pološepotem interpretovaná píseň Někdy mám náladu s jemným přizvukováním saxofonisty Žáčka. Naopak mezi méně vydařené řadím podivnou skladbu o lásce k mimozemšťance Hlavička do trojúhelníku (mimochodem rým kobře/dobře není příliš originální) a s rozpaky poslouchám i prvoplánově erotický a poněkud kostrbatý („Gladiátorem jsem v aréně touhy“) text Vládi Sulka Bohyně neřesti. Minimálně v těchto dvou případech se kapela z mého pohledu dostala za hranu a její pop pro mne přestává být poslouchatelný. Album Pro nikoho není tematicky tak sevřené jako starší alba Bokomary Bokomarie, Cenathálie nebo Hantec 3. Svou koncepcí se blíží k desce Miláček, na které v roce 2003 hostovalo deset zpěvaček. Tentokrát jde o více než dvacet hostů, kteří přispěli k plnému a solidnímu zvuku nahrávky. A skutečně by si zasloužili v bookletu více než pouhý výčet jmen bez odkazů k jednotlivým písním.

Luboš Javůrek, Bokomara & hosté – Pro nikoho, vydáno vlastním nákladem 2016. 13 skladeb, celková stopáž: 45:02

Bokomara/ foto archiv skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více