Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

18. leden 2016, 9:19

Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.

Lucie Dobrovodská, dříve Faltýnková, bývala kdysi brněnským folkovým zázrakem. Jako neplnoletá objížděla nejrůznější soutěže, uspěla ve finále Brány a jako sedmnáctiletá vyhrála Portu s interpretací pomalého hitu Erica Claptona Tears In Heaven. Po pauze, už jako mladá dospělá žena, se k hudbě vrátila – jako členka rockové skupiny Rusty Nail, jako polovina dua Bossy bez basy (se saxofonistou Janem Vašinou), s nímž vyhrála druhou Portu, tentokrát autorskou, jako účastnice dvou televizních talentových soutěží a konečně jako frontwoman skupiny Paka, v níž zřejmě konečně naplno našla sama sebe. Kromě toho je milovnicí terénních motocyklů, údajně (po neznámém otci) poloviční indiánkou a také abstinentkou z donucení (alergie na alkohol). Prostě zajímavá osobnost ve všech směrech, u jejíhož prvního oficiálního alba stojí za to se zastavit.

Své album Lucie na webu označuje jako „nejpestřejší desku posledních let“, což s trochou nadsázky platí jak o obalu s pestrými (indiánskými) ptačími péry, tak o písních samotných. Lucie se za ta léta strávená na pódiích s kytarou propracovala k poznání, že svou hudbou chce v první řadě bavit. Že chce hrát písně svižné, rytmické, výrazné, zpěvné. Písně, které si její fanoušci budou prozpěvovat s ní. Písně, při kterých se občas i zasmějete, ale které nikdy nesklouznout pod laťku dobrého vkusu. Jde tedy o diametrálně jiný typ zábavy, než jaký předvádí například východočeská Lokálka, zůstaneme-li u kapel, které se pohybují na folkových festivalech. Ale pozor, Lucie Dobrovodská se svými Paky není – nebo už není – žádný folk. Ano, výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový. V tomto ohledu mi to připomíná někdejší album zpěvačky Ivy Marešové a skupiny 999, v níž se v roce 2009 sešli hráči českého (nejen) folku včetně Michaela Vašíčka, který nyní na desce Pak hostuje.

I když si Lucie do současné kapely přinesla některé písně ze své dávné písničkářské dráhy (juvenilie Krteček a myšička, která zde však doznala zajímavé funkové úpravy, nebo „tropická“ legrácka Zpívám si), základ alba tvoří písně, které složila na slova dvou textařek – Jarmily MachačovéMoniky Smetanové. Jejich tvorba má daleko k poezii, ale jako popové texty obstojí. Nevím, nakolik souvisí se zmíněnými ptačími péry z obalu, že ve dvou možná nejvýraznějších písních alba se zpívá o perutích. Za lepší z nich pokládám Fénixe s textem Machačové, kde pěkně vystavěný příběh s proudem vnitřních rýmů malinko kazí jen trochu odbytý verš „Sfoukne vítr, sfoukne popel, závěj ale není ortel“. U Nůžek a perutí s textem Moniky Smetanové mám výhrad více – gramatické rýmy (podivem/obdivem, břitů/kmitů) a vycpávková věta „Jeho štěstí k zemi dýše“. Jinak však jde opět o pěkný příběh, takovou „grotesku na vážno“. V obou případech se jedná písně, jimiž se Dobrovodská jakoby vrací ke své folkové minulosti (i když například Fénix má skvěle zahraný funkový doprovod). Naopak popovým směrem se vydává v písni Mám ráda, jejíž text je úsporný, pocitový a plný vycpávkových slabik („je, je, je“, „tejrap…“). Do kontrastu se slovy a také s plným zvukem se zvýrazněnými basovými tóny lze postavit zpěvaččin sytý, ale měkký hlas, který trochu evokuje Anetu Langerovou z jejího nejzajímavějšího (totiž současného) období. Mimochodem alt, jímž se Lucie Dobrovodská může opravdu chlubit, vyznívá plněji v česky zpívaných písní, zatímco v anglických – zvlášť ve Water Moves Me, převzaté od kanadské písničkářky Katheriny Wheatley – se trochu ztrácí ve zvuku nástrojů.

Lucie Dobrovodská dala svému debutovému albu název Volnost. Myšlena je zřejmě i volnost žánrová (proč vlastně řešit, kolik je tam folku, kolik popu a kolik třeba funku a latiny), i když se ve stejnojmenné písni (mimochodem další o křídlech) zpívá o volnosti coby životním stylu. Ono to spolu souvisí. Proto se možná Lucie nesnažila pojmout desku konceptuálně, uspořádaně, ale zařadila na ni písně různého charakteru – vážné i pakárny, vlastní i převzaté, české i anglické, staré i nové. Není to sice tak pestrá směs, jako když v rozhlasovém pořadu autora recenze v rámci dua Bossy bez basy střídala svou dětskou tvorbu s písněmi Zuzany Navarové, Erica Clatpona a jazzovým standardem, ale pestré to album skutečně je. Přitom jeho hlavní síla není ve výběru repertoáru ani v písních samotných, ale především v interpretaci – ve výrazných hlasech (jakkoli to v bookletu není uvedeno, na vokálech se podílejí i Luciini spoluhráči) a v hudebních výkonech. Stanislav A. Sýkora (kytara), Stanislav Polášek (basa) a Radim Dačev (perkuse) působí sehraně a ve spolupráci s několika hosty (vedle Michaela Vašíčka je jedním z nich také už zmíněný saxofonista Jan Vašina) předvádějí profesionální výkony. Hlavní otázka tedy zní, kam se bude kapela posouvat dál. Teď, když Lucie Dobrovodská vystřílela některé své repertoárové jistoty z minulých dob i největší současné hity, by měl začít vznikat nový materiál. Vzniká už? Píše jej sama zpěvačka, případně kolegové z kapely? A budeme o Lucii za pár let mluvit především jako o zpěvačce, nebo jí bude stále slušet pojmenování písničkářka? Dnes to vnímám tak půl na půl.

Lucie Dobrovodská & Paka – Volnost. Vydala Lucie Dobrovodská 2015. 12 písní, celkový čas 38:14 

Foto archiv Lucie Dobrovodské

Komentáře

Reagovat
  • Adéla

    1. únor 2016, 11:12
    Hrozně Lucce fandím, protože i když nevyhrála Talent, tak ukázala, že se v hudbě umí prosadit i bez něj. Koupila jsem si dokonce stejnou kytaru jako Lucka, kterou mi poradila na svém koncertě - http://kytary.cz/taylor-bbt/HN097740/ a doufám, že si s ní jednou taky zahraju.

Dále si přečtěte

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.  více



Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více