Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

18. leden 2016, 9:19

Lucie Dobrovodská & Paka: Volnost

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.

Lucie Dobrovodská, dříve Faltýnková, bývala kdysi brněnským folkovým zázrakem. Jako neplnoletá objížděla nejrůznější soutěže, uspěla ve finále Brány a jako sedmnáctiletá vyhrála Portu s interpretací pomalého hitu Erica Claptona Tears In Heaven. Po pauze, už jako mladá dospělá žena, se k hudbě vrátila – jako členka rockové skupiny Rusty Nail, jako polovina dua Bossy bez basy (se saxofonistou Janem Vašinou), s nímž vyhrála druhou Portu, tentokrát autorskou, jako účastnice dvou televizních talentových soutěží a konečně jako frontwoman skupiny Paka, v níž zřejmě konečně naplno našla sama sebe. Kromě toho je milovnicí terénních motocyklů, údajně (po neznámém otci) poloviční indiánkou a také abstinentkou z donucení (alergie na alkohol). Prostě zajímavá osobnost ve všech směrech, u jejíhož prvního oficiálního alba stojí za to se zastavit.

Své album Lucie na webu označuje jako „nejpestřejší desku posledních let“, což s trochou nadsázky platí jak o obalu s pestrými (indiánskými) ptačími péry, tak o písních samotných. Lucie se za ta léta strávená na pódiích s kytarou propracovala k poznání, že svou hudbou chce v první řadě bavit. Že chce hrát písně svižné, rytmické, výrazné, zpěvné. Písně, které si její fanoušci budou prozpěvovat s ní. Písně, při kterých se občas i zasmějete, ale které nikdy nesklouznout pod laťku dobrého vkusu. Jde tedy o diametrálně jiný typ zábavy, než jaký předvádí například východočeská Lokálka, zůstaneme-li u kapel, které se pohybují na folkových festivalech. Ale pozor, Lucie Dobrovodská se svými Paky není – nebo už není – žádný folk. Ano, výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový. V tomto ohledu mi to připomíná někdejší album zpěvačky Ivy Marešové a skupiny 999, v níž se v roce 2009 sešli hráči českého (nejen) folku včetně Michaela Vašíčka, který nyní na desce Pak hostuje.

I když si Lucie do současné kapely přinesla některé písně ze své dávné písničkářské dráhy (juvenilie Krteček a myšička, která zde však doznala zajímavé funkové úpravy, nebo „tropická“ legrácka Zpívám si), základ alba tvoří písně, které složila na slova dvou textařek – Jarmily MachačovéMoniky Smetanové. Jejich tvorba má daleko k poezii, ale jako popové texty obstojí. Nevím, nakolik souvisí se zmíněnými ptačími péry z obalu, že ve dvou možná nejvýraznějších písních alba se zpívá o perutích. Za lepší z nich pokládám Fénixe s textem Machačové, kde pěkně vystavěný příběh s proudem vnitřních rýmů malinko kazí jen trochu odbytý verš „Sfoukne vítr, sfoukne popel, závěj ale není ortel“. U Nůžek a perutí s textem Moniky Smetanové mám výhrad více – gramatické rýmy (podivem/obdivem, břitů/kmitů) a vycpávková věta „Jeho štěstí k zemi dýše“. Jinak však jde opět o pěkný příběh, takovou „grotesku na vážno“. V obou případech se jedná písně, jimiž se Dobrovodská jakoby vrací ke své folkové minulosti (i když například Fénix má skvěle zahraný funkový doprovod). Naopak popovým směrem se vydává v písni Mám ráda, jejíž text je úsporný, pocitový a plný vycpávkových slabik („je, je, je“, „tejrap…“). Do kontrastu se slovy a také s plným zvukem se zvýrazněnými basovými tóny lze postavit zpěvaččin sytý, ale měkký hlas, který trochu evokuje Anetu Langerovou z jejího nejzajímavějšího (totiž současného) období. Mimochodem alt, jímž se Lucie Dobrovodská může opravdu chlubit, vyznívá plněji v česky zpívaných písní, zatímco v anglických – zvlášť ve Water Moves Me, převzaté od kanadské písničkářky Katheriny Wheatley – se trochu ztrácí ve zvuku nástrojů.

Lucie Dobrovodská dala svému debutovému albu název Volnost. Myšlena je zřejmě i volnost žánrová (proč vlastně řešit, kolik je tam folku, kolik popu a kolik třeba funku a latiny), i když se ve stejnojmenné písni (mimochodem další o křídlech) zpívá o volnosti coby životním stylu. Ono to spolu souvisí. Proto se možná Lucie nesnažila pojmout desku konceptuálně, uspořádaně, ale zařadila na ni písně různého charakteru – vážné i pakárny, vlastní i převzaté, české i anglické, staré i nové. Není to sice tak pestrá směs, jako když v rozhlasovém pořadu autora recenze v rámci dua Bossy bez basy střídala svou dětskou tvorbu s písněmi Zuzany Navarové, Erica Clatpona a jazzovým standardem, ale pestré to album skutečně je. Přitom jeho hlavní síla není ve výběru repertoáru ani v písních samotných, ale především v interpretaci – ve výrazných hlasech (jakkoli to v bookletu není uvedeno, na vokálech se podílejí i Luciini spoluhráči) a v hudebních výkonech. Stanislav A. Sýkora (kytara), Stanislav Polášek (basa) a Radim Dačev (perkuse) působí sehraně a ve spolupráci s několika hosty (vedle Michaela Vašíčka je jedním z nich také už zmíněný saxofonista Jan Vašina) předvádějí profesionální výkony. Hlavní otázka tedy zní, kam se bude kapela posouvat dál. Teď, když Lucie Dobrovodská vystřílela některé své repertoárové jistoty z minulých dob i největší současné hity, by měl začít vznikat nový materiál. Vzniká už? Píše jej sama zpěvačka, případně kolegové z kapely? A budeme o Lucii za pár let mluvit především jako o zpěvačce, nebo jí bude stále slušet pojmenování písničkářka? Dnes to vnímám tak půl na půl.

Lucie Dobrovodská & Paka – Volnost. Vydala Lucie Dobrovodská 2015. 12 písní, celkový čas 38:14 

Foto archiv Lucie Dobrovodské

Komentáře

Reagovat
  • Adéla

    1. únor 2016, 11:12
    Hrozně Lucce fandím, protože i když nevyhrála Talent, tak ukázala, že se v hudbě umí prosadit i bez něj. Koupila jsem si dokonce stejnou kytaru jako Lucka, kterou mi poradila na svém koncertě - http://kytary.cz/taylor-bbt/HN097740/ a doufám, že si s ní jednou taky zahraju.

Dále si přečtěte

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Stejně jako je hudba Baobabu pestrá, tak jsou texty písní hravé – obojí místy víc, než je zdrávo. Jiří Pallich a jeho spoluhráči ale mají tuto hudbu rádi, snaží se ji hrát co nejlépe, co nejpestřeji a s humorem a to je na nich sympatické.  více



Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více