Lyrický stesk po domově s Filharmonií Brno

Lyrický stesk po domově s Filharmonií Brno

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.

Přestože název večera Touha po domově se vztahoval především ke skladbě Bohuslava Martinů, lyrická nálada panovala po větší část večera. Koncerty sestávající z hudebních děl, která neodděluje propast diametrálně odlišného hudebního jazyka, představují, ačkoliv si to málokdo uvědomuje, ve skutečnosti nejtěžší interpretační oříšek. Dirigent i orchestr bývá postaven před nelehkou otázku – jak uchopit jedinečnost každého díla? A tak nejvyšším cílem bývá nalézt diverzitu v jednotě zvukové i dramaturgické – a to se Filharmonii Brno, violoncellistovi Tomáši Jamníkovi, a především dirigentu Robertu Kružíkovi podařilo.

FB_touha_po_domove_2018_foto_jelinek_02

Dvořákova Česká suita si svým laskavým a místy konejšivě houpavým sdělením vyžaduje něžné zacházení. A přestože se ve větách objevují hudební prvky, které by snad mohly dirigenta i orchestr příliš strhnout, šetřil si Kružík skutečné forte až do poslední části skladby, kde naopak charakteristický nástup žesťů předznamenává blížící se smršť. Povedená byla také občasná mírná ritardanda, kde orchestr působil sehraně a sebejistě. Naopak neduhy se občas dostavily v závěrech některých částí. Pozvolna doznívající konce jsou hudebně téměř nahé – nenastoupí-li některý z nástrojů včas, zazní-li takzvaný kiks, nebo se vše zkrátka jen uspěchá – posluchač to téměř jistě zaregistruje. Ku cti Filharmonie Brno se nejednalo o častý nešvar, přesto se podobná nejistota objevila i ve druhé půli.

Sukovo Fantastické scherzo naopak sršelo energií hned od prvních taktů. Orchestr dobře zvýraznil zásadní rozdíly mezi lyrickou a mírnou Českou suitou, mezi burácivým a místy záměrně až barbarským a exotickým Sukovým Scherzem. Bylo by však troufalé a krátkozraké přiřknout Sukově skladbě pouze tuto charakteristiku. Naopak: Suk jako známý lyrik plynule přechází k mnohem niternějšímu sdělení a až intimní dialog flétny a klarinetu je v ostrém kontrastu k úvodnímu směřování skladby. Stejně tak těsné spojení čtyř violoncell v závěru tria potěšilo výrazově uměřeným zvukem a vhodně odstupňovanou dynamikou.

FB_touha_po_domove_2018_foto_jelinek_03

Nejrozsáhlejší skladbou večera byl třívětý Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Violoncellista Tomáš Jamník začal energicky a zostra, byť z počátku spojení s orchestrem – pravděpodobně spíše z akustických důvodů – nebylo ideální. Jamník ovšem zkušeně a adekvátně volil cílený výraz.  A tak dramatické melodické linky podepřel violoncellista silným vibratem a rázným smykem, zatímco v jemných částech udržoval rovný a kultivovaný tón. Bohužel ani skladbě Bohuslava Martinů se nevyhnula nejistota v závěru druhé věty koncertu. A co hůře, posluchači místo aby ne zcela povedenému konci dali alespoň prostor důstojně doznít, začali kašlat, chropět a sípat, až to připomínalo skomírání divé zvěře. Když už lidé dokáží vydržet až do závěru věty, těch pár okamžiků navíc by jistě nikomu neublížilo. Rovněž v závěrečné kadenci violoncellista občas mírně zápasil s intonací. Koncert však trpěl – a je zcela jasné, že toto není v režii organizátorů, dirigenta a už vůbec ne hudebníků – podobně jako některé předcházející lomozem ze spodního klubu Melodka. Ono se vlastně hudebníkům nelze divit, že se mohou nechat rytmicky svést na scestí, když odněkud znedaleka tepe a prostorem otřásá další hudba. Nad touto skutečností si posteskl právě i Tomáš Jamník, který jako přídavek zvolil prostou, mírnou, tichou, ale přesto ve svém sdělení bohatou skladbu Zpěv ptáků Pabla Casalse.

Další z řady abonentních koncertů Filharmonie na Stadioně přinesl tentokrát české autory, jejichž dílo či životy se dotkly i zemí mimo rodnou kotlinu. Přes výše zmíněné drobné výhrady se jednalo o kvalitní koncert, který si ještě v dnešní repríze užijí nejen milovníci české hudební tvorby. A nejen pro výše řečené: už abychom tu měli nový koncertní sál!

ANTONÍN DVOŘÁK Česká suita op. 39

JOSEF SUK Fantastické scherzo op. 25

BOHUSLAV MARTINŮ Violoncellový koncert č. 2 H 304

violoncello Tomáš Jamník, Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík

19:00, 26. 4. 2018, Kulturní centrum Babylon, Sál Stadion.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více