Magdalena Kožená a zasvěcení varhan v Doubravníku

Magdalena Kožená a zasvěcení varhan v Doubravníku

Magdalena Kožená svým vystoupením v Rytířském sálu zámku v Moravském Krumlově určitě způsobila, že publikum alespoň na chvíli zapomnělo na Slovanskou epopej, která tu bývala umístěná. Asi není jednoduché zvyknout si na bílou prázdnotu místnosti, byť je sama o sobě krásná, a momentálně ji hyzdí jen nevhodná svítidla.

Dramaturgie se příliš nelišila od brněnského koncertu v Besedním domě před rokem a půl. Dirigoval také Andrea Marcon, jen místo Collegia 1704 řídil svůj domovský soubor Venice Baroque Orchestra. Vlastně mě až zamrzelo, že koncert není v Besedním domě znovu – srovnání zvuku obou souborů by nebylo ovlivněno vnějšími podmínkami. Samozřejmě kromě paměti, podvědomých vlivů a jiných maličkostí, které ze srovnávání v tak dlouhém časovém odstupu dělají vždy tak trochu spekulaci a zábavnou hříčku. I s tímto rizikem si troufám říct, že oba soubory jsou stejně rytmicky pregnantní a skvěle artikulují, benátský orchestr má ale měkčí, lyričtější zvuk.

Koncert byl složen ze dvou částí, obě obsahovaly tři pěvecká čísla, která postupovala emocionálně od energického náporu k celkovému zklidnění. Druhá polovina měla oproti první navíc instrumentální předehru. Obě části měly na předposledním místě instrumentální koncert a když na toto pořadí naroubujeme pro názornost symfonické schéma, měly tyto koncerty funkci odlehčeného scherza. Rytířský sál byl zaplněn na maximum a masa lidí vlastně zlikvidovala dozvuk který se pořadatelé snažili zredukovat už před koncertem pomocí plachty na zadní stěně. Ze sálu se stal nemilosrdný indikátor chyb, připomněl mi suchou akustiku Stavovského divadla.

Nedalo se tedy přeslechnout ani nejisté provedení prvního čísla ze strany orchestru. Tím bylo Ho il cor gia lacero Antonia Vivaldiho, autora všech skladeb první poloviny večera. Árii v rychlém tempu přednesla Magdalena Kožená i orchestr jakoby ve spěchu, pěvkyni zněly maličko přiškrceně výšky a mírně se sypaly smyčce. Podíl na tom mohla mít i vysoká vlhkost v sálu, kvůli níž museli hudebníci často a zdlouhavě dolaďovat své nástroje – někteří to nenesli zrovna s klidem. Do milostné, lyrické nálady nás přenesla následující Sol da te mio dolce amore. Orchestr se zklidnil, zpřesnil a Magdaleně Kožené nádherně vycházely dlouhé držené tóny v nižší poloze, jíž se árie po většinu času držela. Zmiňovaným scherzem byl Koncert F dur pro fagot, smyčce a basso continuo. Carles Cristobal Ferran nasazoval krásný, kulatý tón, který se ale v orchestrálním zvuku občas ztrácel. Andrea Marcon měl sólistu za zády a zřejmě se mu nepodařilo věc po stránce vyvážení hlasitosti úplně uhlídat. Nutno říct, že celkově vedl celý koncert velmi stylově, energicky a s ohromnou mírou osobního zaujetí. Myslím, že toto až fyzické prožívání hudby by jej mohlo s Magdalenou Koženou spojovat. První polovinu večera uzavřela Gelido in ogni vena, tragicky znějící árie z opery Griselda.

Druhou polovinu zahájil Koncert d moll pro smyčce, poslední skladba Antonia Vivaldiho v programu. Dramaturgie koncertu jako by chtěla připomenout, že instrumentální hudba není doménou německých autorů, jimž byla druhá část koncertu věnována. Prvním pěveckým číslem byla slavná Oh, had I Jubals´lyre, evergreen Georga Friedricha Händela. Už ve Vivaldiho koncertu jsem měl pocit, že se orchestr celkově uvolnil a u toho už i zůstalo. Magdalena Kožená zpívala s radostí bez přehnaných vnějších efektů. Ve Scherza infida hrál vedle zpěvu výraznou roli fagot, který zněl zezadu zřetelněji, než když stál sólista před orchestrem. Následující Koncert e moll pro zobcovou a příčnou flétnu je mnohem klidnější než koncert pro sopraninovou flétnu, který na výše zmíněném koncertu v Brně provedla rovněž Anna Fusek. Nádherně ale zapadl do atmosféry druhé poloviny a odpoutal se teprve poslední zemitou větou na lidové motivy. Na příčnou flétnu hrál Michele Favaro, který se předvedl v dobrém světle už v první polovině jako partner Magdaleny Kožené v její druhé árii. Where Shall I Fly je dramatická scéna střídající recitativy a ariózní části. Magdaleně Kožené tento typ repertoáru sedí podle mého názoru daleko nejvíc. Má schopnost vystavět malá dramata i z útvarů, které k tomu původně nejsou určeny. Dokázala to i posledním přídavkem Si dolce è’l tormento Claudia Monteverdiho. Z populární písně vytvořila hudebnědramatickou studii pozvolna narůstajícího citu.

Magdalena Kožená je bezpochyby velká zpěvačka a navíc poskytla Concentu Moraviae svou záštitu. Je to velká čest, ale skrývá se v ní také přinejmenším jedno velké riziko. Hrozí nebezpečí, že se Sauronovo oko snobského zájmu upře výhradně na ni, a zbytek festivalového dění bude pokládat automaticky za druhořadý, bez ohledu na jeho skutečnou kvalitu. Za opravdu mimořádný a záslužný počin bych pokládal uvést Magdalenu Koženou v rámci operní inscenace. Zároveň si to ale neumím představit při šílené bídě a šlendriánu našeho operního divadelnictví.

Slavné uvedení varhan do nového života

Možná se zdá, že jsem v dosavadním textu opomíjel Andreu Marcona, chtěl bych se mu ale více věnovat nyní jako interpretovi sólového varhanního koncertu v Doubravníku. Tam byly v rámci Concentu Moraviae znovu uvedeny do života varhany Jana Výmoly (1722–1805). Je to v České republice unikátní nástroj, dochoval se téměř beze změny tak, jak byl původně postaven. Z dezolátního stavu je během několika let zrekonstruoval do současné podoby Dalibor Michek.

Andrea Marcon sestavil svůj koncert tak, aby varhany představil v celé šíři zvukových možností. Vynikl především jejich měkký zvuk a nezvyklý italský rejstřík voce humana (je to něco jiného než běžný vox humana). Pro jeho každý tón jsou určeny dvě mírně rozladěné píšťaly, které spolu vytvářejí specifický chvějivý zvuk. Marcon zachází s varhanami podobně jako s orchestrem, modeluje hudbu jednou rukou. Dbá na melodické linky, čitelnost harmonických struktur a nepřehání tempa i při velmi energickém přístupu. Jeho styl charakterizuje přehlednost a zpěvnost, krása italské hudby s ním vynikne v nejlepším světle. Díla italských mistrů také tvořila celý pořad koncertu v Doubravníku.

Prvním z nich byl Girolamo Frescobaldi a jeho Toccata V, v podstatě stoupající fanfára s občasnými disonancemi nad drženým basem v pedálu. Následovala polyfonická Canzon III se sestupným tématem. Toccata IV "k Pozdvihování" představila vzrušující krásu rejstříku voce humana, jehož charakter se blíží vibratu dobrého pěvce a skutečně rozechvívá i duši. Dalším skladatelem večera byl Bernardo Storace a jeho Balletto – od této chvíle už jsme vlastně neopustili světskou tematiku. Tanec tvořily jemně rejstříkované variace, výrazné chromatické téma charakterizovalo následující Ricercar. Ballo della Battaglia, tanec v bitvě, nás energicky přenesl k Alessandru Scarlattimu a jeho Toccatě A dur. Variazioni Capricciose Bernarda Pasquiniho mají opravdu rozmarný charakter, pestré rejstříkování a veselá atmosféra mě přenesla opravdu až někam k italské opeře. Posledním v řadě italských mistrů byl Domenico Scarlatti. Slyšeli jsme jeho Sonátu D dur a na úplný závěr Allegro ze Sonáty C dur.

Prostředí kostela Povýšení sv. Kříže v Doubravníku slavnostní charakter koncertu bezpochyby umocňovalo, v centru pozornosti ale zůstávaly varhany samotné a pochopitelně interpret. Andrea Marcon se dočkal zasloužených ovací vestoje a zcela světsky došlo i na přídavky. V prvním jsme se přece jen odklonili z Itálie – slavné téma La Folía jsme slyšeli ve zpracování španělského anonymního autora. Druhým a posledním přídavkem byla improvizace Andrey Marcona, její téma mi připomnělo úvod árie Un momento di contento z Händelovy opery Alcina. Možná je to jen moje fikce, ale okamžik spokojenosti – i tak by se dal celý koncert nazvat.

Magdalena Kožená, Andrea Marcon, Michele Favaro – flétna, Carles Cristobal Ferran – fagot, Anna Fusek – zobcová flétna, Venice Baroque Orchestra. Antonio Vivaldi (1678–1741): Ho il cor gia lacero / Srdce mám rozervané (Griselda, 1735), Sol da te mio dolce amore / Jen s tebou, má sladká lásko (Orlando furioso, 1727), Concerto F dur pro fagot, smyčce a basso continuo, RV 488, Gelido in ogni vena / Cítím v žilách ledovou krev (Farnace, 1727), Concerto d moll pro smyčce, RV 127, Georg Friedrich Händel (1685–1759): Oh, had I Jubals´lyre / Ó, kéž bych měla harfu Jubalovu (Joshua, 1747), Scherza infida / Směj se, ty nevěrná (Ariodante, 1735), Where Shall I Fly / Kam mám utéci? (Hercules, 1744), Georg Philipp Telemann (1681–1767): Concerto e moll pro zobcovou a příčnou flétnu, smyčce a basso continuo,TWV 52:e1. 12. 6. 2013, Moravský Krumlov, zámek, Rytířský sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Italští varhanní mistři 17. a 18. století. Andrea Marcon – varhany. Girolamo Frescobaldi (1583–1643): Toccata V (ze II. Knihy tokát, 1627), Canzon III (1627), Toccata IV „per l'Elevazione“ / k Pozdvihování (1627), Bernardo Storace (ca. 1640 – ca.1707): Balletto, Ricercare, Ballo della Battaglia, Alessandro Scarlatti (1660–1725): Toccata A dur, Bernardo Pasquini (1637–1710): Variazioni Capricciose, Domenico Scarlatti (1685–1757): Sonáta D dur K. 287, Andante, Sonáta D dur, K. 288, Allegro, Sonáta C dur, K. 159, Allegro. 13. 6. 2013, Doubravník, kostel Povýšení sv. Kříže.

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 90 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více