Mahlerova pátá a Aleksandar Marković. Už abych byl pryč

29. květen 2015, 13:23

Mahlerova pátá a Aleksandar Marković. Už abych byl pryč

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.

Když nastupoval Aleksandar Marković 18. března 2010 v Janáčkově divadle na dirigentský stupínek při prvním ze dvou provedení Mahlerovy velkolepé Symfonie č. 6 a-moll, měl za sebou půlrok ve funkci šéfdirigenta Filharmonie Brno. Odvážně koncipované tehdejší Symfonické abonmá, sestávající výhradně z Mahlerových symfonií, mělo za sebou velmi slušná provedení symfonie druhé (dir. Petr Altrichter) a páté (dir. Jakub Hrůša), dramaturgie se činila, aby členové orchestru i posluchači dostali tu správnou motivaci, resp. očekávání, večery zahajovala Soňa Červená. Zmíněný koncert šel navíc živě do několika evropských rádií. Marković tehdy připravil mimořádně působivý večer, který byl dozajista jedním z nejlepších v jeho dosavadní kariéře a rozhodně jeden z největších výkonů orchestru Filharmonie Brno v celé její historii. Kdo udělal chybu a takto zavzpomínal při rozlučkovém vystoupení Markoviće s orchestrem ve čtvrtek 28. května 2015, zbyly mu jen oči pro pláč. Z pokusu pozvednout orchestr co do výkonnosti i prezentace zbyly po pěti letech střepy nezájmu a pohrdání. Tak jako je v opeře základem repertoáru Mozart a největší výzvou Wagner, symfonické interpretační umění čerpá především z Beethovena a symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější interpretační metu i riziko. V Brně nyní selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management – možná už se viděli na prázdninách. Svůj díl viny nese i publikum: Mahlera většinou nezná a aplausem odmění jakýkoliv kravál.

Aby nedošlo k mýlce: za výkon orchestru je primárně odpovědný jeho dirigent a u šéfdirigenta to platí dvojnásob. Pokud ovšem těleso regionálního významu začne tohoto principu zneužívat a v rámci jakési podivné psychologické třenice začne snahy o mimořádný výkon očividně bojkotovat, není pouze chybou dirigentovou, že si nedokázal zjednat respekt, ale také lidskou a profesionální vadou hráčů, že se k něčemu takovému snižují. Když hoří dům, všichni musí hasit, a když se hraje Mahler, všichni musí makat, všichni jsou tak trochu dirigenti a sólisté a všichni mají odpovědnost za celek. A neomlouvá je ani to, že hrát Mahlera v neznějícím prostoru Janáčkova divadla je velmi špatný nápad.

Orchestr Filharmonie Brno nastoupil na pódium ve svém nejsilnějším složení. První větu uvádí pompézní trubkové sólo a suverénní František Kříž je jednou z asi pěti výrazných osobností, které orchestr má. Tréma byla patrná jen velmi vzdáleně při první vzestupné triole, pak už byla zřejmá jeho jistota, ale i dobře promyšlený přednes. Především v první větě mají trubková sóla i celá skupina výsadní postavení. Když dirigoval před pěti lety Mahlerovu Pátou Jakub Hrůša, byl to vydařený koncert, který ovšem trubky dost kazily. Nyní byly trubky ojedinělou ozdobou večera bídného. Po trubkovém sóle má přijít úderný nástup trubek a horen s činely a vzápětí tutti celého orchestru. Byla to ale jen parodie na orchestrální zvuk a bohužel to během večera nebylo naposledy, kdy připomínal hasičskou kutálku. Hráči si asi myslí, že když dopoledne absolvují generálku, už se večer nemusí rozehrávat. Nejsou to přitom žádní zelenáči, aby nevěděli, že musí.

Smutným hrdinou dravé druhé věty byla violoncella, jejichž dvě velká sóla vyšla prachbídně – nulový přednes, upocená technika a přibližná intonace. Kontrabasy podobnému soudu unikly pouze proto, že je prakticky nebylo slyšet. Orchestr se jakž takž rozehrál až ve scherzu, které je ovšem příliš velkým interpretačním oříškem, a tak se z něj stal největší propadák, souhra se rozpadala jako za Alda Ceccata a Mahler zde zůstal ve velmi rozpracovaném stavu. To se u orchestru nenašel prostor pro nějaké zkoušky navíc? Pokud nebyli hráči opilí, byla skladba celkově hrubě podzkoušená a neusazená.

Bylo přitom patrné, že se dirigent pokouší o nejpromyšlenější mahlerovské interpretační finesy, které jsou doma především na londýnských pódiích. U hráčů, z nichž většina Mahlera zjevně zná pouze z vlastního podání, nenašel odezvu. Je pravdou, že v české mahlerovské interpretační tradici existuje proud reprezentovaný jmény Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka, kteří ostentativně neusilují o nic víc, než aby všechno drželo jakž takž pohromadě. Krom toho, že to teď v Brně pohromadě nedrželo, tak máme i tradici silného mahlerovského efektu a prožitku typickou pro Karla Ančerla a v exilu velmi podobně pro Rafaela Kubelíka. Tomu se svým chápáním Mahlera blíží i Marković, který navíc zúročil odstup padesáti let a dokázal absorbovat všechny pozdější trendy a dobré nápady.

Na slavném Adagiettu prakticky není co pokazit, dirigent se držel Mahlerových instrukcí a zvolil rychlejší tempo. Věta je ovšem psána pouze pro smyčce s harfou a smyčce brněnského orchestru nemají žádný zvuk ani žádný koncertní prostor, kde by jej mohly stavět. Snad by bývalo bylo lepší čtvrtou větu vypustit, anebo ji zahrát ve foyer divadla. Takto přinesla jen znuděné kašlání.

Závěrečná věta vyšla asi nejlépe, především díky celkovému vyznění a skvěle vypointovanému (a hůře provedenému) závěru, který byl o velký dynamický stupeň silnější, než vše předchozí. Zesílení v závěru je takové pěkné nouzové řešení, když se nic jiného nedaří, a je potěšitelné, že to orchestr alespoň dokáže. Přesto se v permanentních fugových bězích páté věty vyskytlo mnoho nehezkých karambolů.

Marković je mimořádná dirigentská osobnost, přičemž šíře jeho talentu zůstala v Brně nedoceněna a do značné míry nerozpoznána. Pokud na sobě zapracuje a dokáže být osobností i po lidské stránce, ještě o něm na světových pódiích mnoho uslyšíme – a budeme doufat, že se ho v rozhovorech nikdo nebude ptát na brněnskou epizodu. Dodatečné bravo (provolávat je přímo po nevydařeném koncertě by bylo zavádějící) patří jeho schopnostem, nikoliv však dílu, které v Brně zanechal. Lidsky zaostalý orchestr bohužel tohoto jakkoliv impulzivního, nicméně znamenitého dirigenta nedokázal využít k vlastnímu většímu růstu. Nový šéfdirigent je v nedohlednu, což je přesně to, co si orchestr zaslouží. Scházejí v něm osobnosti, které cítí odpovědnost za celek a burcují. Spíš to vypadá, že je všem všechno jedno, a když se hraje špatně, tak budiž, co my s tím naděláme: nějak bylo a nějak bude. Pro vstup do éry bez šéfdirigenta je to velmi riziková konstelace.

Několik věcí z agendy Různé:

Tištěný program stále představuje jeden list papíru A4, nadvakrát přehnutý. Mnohokrát opakované zdůvodnění říká, že na nic většího a reprezentativnějšího nejsou peníze a že textu se tam víc nevejde, protože použití menšího písma už by pro mnoho starších posluchačů představovalo problém. Výborně, máme alibi. Proč ale z nebohého programu, který je pod tíhou okolností zaklíněn ve své podobě ze 70. let 20. století, zívají prázdná místa? Není text? Nejsou sponzoři? Došli psi? Aspoň sólový trumpetista a hornista by zasloužili zmínku. Koncert měl 70 minut a orchestr nebyl rozehraný. Proč se něco nezařadilo do první půle? Vhodných skladeb se nabízí mnoho, a pokud chtěl mít orchestr maximum prostoru pro koncentraci na Mahlera, tak měl někdo pohlídat, aby jej využil.

Návštěva dnešní jediné reprízy koncertu, jakkoli bývá v souladu se zdejšími amatérskými tradicemi výrazně lepší, se nedoporučuje.

Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll. Hudební nastudování Aleksandar Marković, Filharmonie Brno. 28. května 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Petr Tram

    5. červen 2015, 15:14
    Vážený pane "kritiku" Špačku.Že házíte špínu na brněnské filharmoniky jsem si zvykl.Ale že si berete do "huby" Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka,jakožto nýmandy,kteří dokázali akorát to,aby všechno drželo jakž takž pohromadě,to už je vážně mnoho.Ukazuje to,jak si nutně potřebujete hladit svoje ubohé ego a mezi chlapy se tohle řeší jinak.
    • Siegfried

      5. červen 2015, 23:44
      Pan Špaček napsal, že si cení Ančerla a Kubelíka. Tak to asi není jeho ubohým egem, spíše dobrým vkusem. Co je na tom? Doporučuji Vám poslední dva odstavce http://www.viadonore.cz/cs/komentare/belohlavek-nastupuje-do-cf-primo-dvojctihodne
    • Petr Tram

      6. červen 2015, 15:02
      Dobrý vkus by to byl od někoho,kdo něco v životě dokázal.Ne od takového hulváta,který akorát všechny kolem uráží...A Vám doporučuji se alespoň podepsat!
  • sojka

    2. červen 2015, 14:54
    To je kšeft! Vyzvracet špínu na ostatní a za to brát prachy! Kde se na to učí, chci to dělat taky!
  • Hlídací pes Brněnské filharmonie

    1. červen 2015, 16:12
    S panem Špačkem nelze než souhlasit. Celý víkend jsem byl na granulích, abych výkony některých hráčů strávil.
  • František Štěpančík

    31. květen 2015, 9:49
    Pane Špačku vaše hnutí za zdokonalení čehokoliv se poněkud militarizuje. Ale jen tak dál. Držím Vám palce, v dnešní pohnuté době je potřeba snažit se vykouzlit lidem úsměv na tváři jakýmkoliv způsobem..
  • Venc Matusinska Martina

    30. květen 2015, 21:06
    Je s podivem, ze se autor teto slataniny vypravi s bolesti hlavy a celkovou dusevni i telesnou nevolnosti na koncert a pak sve dojmy prenese na papir a doufa, ze to nekoho bude zajimat. Koncertem potesena, kritikou zhnusena Mgr. Venc Matusinska Martina
  • Julian Veverica

    30. květen 2015, 15:15
    S obľubou čítam recenzie pána Špačka a aj v tomto prípade sa zdá sa, že recenzia je dielom skutočne tvorivého ducha. Ak bola písaná s cieľom vyvolať vlnu nazastaviteľného smiechu, tak aplaudujem a kričím BRAVO. Podarilo sa. Teda u mňa určite. Z nejakého dôvodu mi ale určité časti textu pripomínajú to, čo moja trojmesačná dcéra zanecháva v plienke. Pán Špaček má evidentne vysoké kritéria a očakáva ich naplnenie. To je absolútne v poriadku. Zostáva ale záhadou, prečo rovnaké nároky nekladie na svoje vlastné kritiky. Ak by som preniesol jeho jazyk do reči hudby, dočkali by sme sa pravdepodobne silnej dekadencie a atonality. A to nie je hudba, ktorou by som chcel strácať svoj drahocenný čas. Prosím, nepripravujte ma oň. S pozdravom MgA. Julian Veverica, Ph.D.
  • Daniel Rychnovský

    30. květen 2015, 12:56
    Určitě neodměním aplausem každý kravál, chodím na koncerty Filharmonie již od dob, kdy dirigoval Jiří Waldhans a nepovažuji se za indoletní publikum.Včera jsem s chutí vstal a poděkoval potleskem ve stoje.Zásadně se nechovám stádově a pokud se mi věc nelíbí, zůstávám sedět....V pátek jsem si skutečně vychutnal závěr sezony , kde Mahlerova pátá byla krásnou a kvalitní tečkou za koncertní sezonou.Škoda , že autor článku opepřil Alexandru Markovičovi tento poslední oficiální večer- slova , která byla pronesena dehonestují nejen šestiletou práci s tímto dirigentem, ale i členy orchestru včetně managementu filharmonie. Mrzí mne to a domnívám se , že si to nezaslouží. MUDr. Daniel Rychnovský
    • Jan Špaček

      29. červenec 2015, 23:09
      Vážený pane doktore, alespoň od Vás bych očekával věcný pohled. Jedná se o odborný problém, který se týká koncertu, který se uskutečnil o den dříve, než ten, o kterém píšete. Jak můžete hodnotit, co si orchestr zaslouží, když jste na tom koncertě nebyl? Kritiky se nepíší podle dlouhodobých zásluh, stejně jako se ani léky nepředepisují podle zásluh.

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více

Orchestr hrál pod svým šéfdirigentem výrazně nadprůměrně a úroveň večera byla postupně stoupající. Co víc si přát? Návštěvu dnešní reprízy lze prakticky bez výhrad doporučit, a to především díky Stravinskému ve druhé polovině.  více

Pianistka Anna Vinnickaja působila vzhledem k repertoáru a své národní interpretační škole překvapivě mírně, pokorně a ukázněně.  Spíše dominoval nadhled, přirozená suverenita a vyrovnanost. Milan Paľa usiluje o krajně expresivní tón, mimo jiné i extrémním vibratem, nad kterým ovšem má natolik pevný přednesový i intonační nadhled, že tu opravdu dochází k pokusu o posunutí interpretačních hranic. Dirigenta Aleksandara Markoviće už netřeba chválit za to, jak proniká do Janáčkovy orchestrální sazby – prostě je v ní také jako doma.  více





Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více