Malina Brothers nabídli mimořádný koncert

Malina Brothers nabídli mimořádný koncert

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.

Jak je zřejmé i z názvu, jsou Malina Brothers muzikantskou sestavou postavenou na blízkém příbuzenském svazku tří ze čtyř členů: nejstaršího Luboše (*1959, v MB banja, kytara, low whistle, ale také zpěv), prostředního Pavla (*1960, elektrická a akustická kytara a zpěv) a nejmladšího Josefa (*1979, housle a zpěv), které doplnil spolurodák z Náchoda a někdejší Pepův spolužák ze ZUŠky Pavel Peroutka (*1977, kontrabas a zpěv). Původně tříčlenná výlučně bratrská sestava se zrodila z občasného hraní v hospodě Peklo poblíž Náchoda, kde se také postupně formoval repertoár založený na tradiční country a trampské písni (Pavel a Luboš prošli legendární náchodskou kapelou Kliďánko) s exkurzemi do bluegrassu, swingu, folku a irské hudby. Teprve před devíti lety u příležitosti naplněné výzvy k regulérnímu koncertu v Náchodě se rozrostli o kontrabas a silný harmony vocal Pavla Peroutky a „rodinné“ koncertování se stalo příjemným doplňkem k jejich domovským úvazkům muzikantských profesionálů, mezi nimiž nechybí kapely zvučných jmen.

Luboš a Pavel Malinové patřili k zakládající sestavě Druhé trávy, Pavel hrál mj. s Věrou Martinovou, Lenkou Filipovou, Pavlínou Jíšovou a ještě nedávno v sestavě Žalman a spol., Pavel Peroutka byl basistou a zpěvákem v bluegrassovém Reliéfu a dnes je jedním z pilířů Spirituál kvintetu. Josef  Malina měl vlastní kapelu P.R.S.T., hrál s Monogramem, hostoval v Druhé trávě a v Copu a dnes hrává s Jimmy Bozemanem & The Lazy Pigs. Nejbohatší hudební kariéru si vybudoval Luboš Malina, nejen známý producent, kapelník, komponista a aranžér (má na kontě čtyři autorská alba), ale především vyhledávaný studiový hráč s velmi širokým žánrovým záběrem. Po zformování osobitého hráčského stylu s Poutníky a Teagrassem  momentálně působí ve skupinách Druhá tráva, Trapeři, Garcia, Kon Sira, v jazzovém triu Malina-Liška-Nejtek a příležitostně s formací Malinaband (která není totožná s Malina Brothers). Nicméně v přínosu do společného repertoáru se střídá celá čtveřice ve vzájemné shodě.

Obsáhlý playlist večera (pětadvacet položek doplněný třemi přídavky) víceméně kopíroval tři prozatím vydaná alba Malina Brothers: Rychlejší koně (2013) s převažujícím repertoárem z pera náchodského tramp-countryového písničkáře Mirka „Skunka“ Jaroše, Malina Brothers & Charlie McCoy (2015) a Malina Brothers & Kateřina García (2018). Logicky tedy na důležitém koncertě participovali oba hvězdní hosté - nejrespektovanější světový hráč na foukací harmoniku, rodák z amerického Oak Hill ve West Virginii Charlie McCoy a evropská hvězda, zpěvačka (nejen) irských balad Kateřina García.Tato v Praze narozená pravnučka Alfonse Muchy vyučuje španělštinu na univerzitě v irském Dublinu. Příjezd obou byl sice provázen komplikacemi, ale vše se nakonec podařilo. Přesto nebo právě proto byl jejich výkon prakticky bez společných zkoušek, s jediným „předkoncertem“ v pražském Kulturním centru Zahrada o den dříve, naprosto pohodový a bezchybný.

Program koncertu v první polovině víceméně kopíroval postupný „best of“ výběr z dosud vydaných projektů. Kapela zahájila titulní písní prvního alba Rychlejší koně, skladbou T. T. Halla v úpravě a s českým textem Mirka „Skunka“ Jaroše, kterou vzápětí následovala Skunkova vlastní píseň  A život běží dál. Postupné usazování nástrojových i hlasových poloh doprovázelo melodie Midnight Highway a The River Is Wide. Zpívané skladby vzápětí vystřídala instrumentálka Luboše Maliny Zlatá éra odkazující k jeho začátkům v kapele Poutníci. Výkon Malina Brothers vygradoval s příchodem Charlieho McCoye na pódium. Dobře obeznalé publikum jej přivítalo potleskem a Charlie mu nezůstal nic dlužen – ve svých bezmála osmdesáti letech je stále ve vynikající formě. Foukací harmonikou nejen dominuje jako frontman, ale také citlivě doprovází coby sideman a nadto dobře zpívá. Střídavě zahrál a zazpíval ve skladbách  Blue Train a Memories To Burn, pak v instrumentálce Rose of Killarney předvedl dvojhlas s Lubošovou irskou píšťalou. Poté přišla opět řada na repertoár z osady Rabiš, připomínka náchodské tramp-country kapely Kliďánko, ve které začínali oba starší bratři Malinovi – Stín staré řeky a o něco později Ben Foster, obě z pera Standy „Huňáče“ Skaly. A navrch zazněl příběh alabamského důlního neštěstí  McLaren opět od „Skunka“Jaroše, o generaci staršího trampa-emigranta rodem z Dvora Králové.  Skladbami zařazenými na loňské třetí album pak na pódiu excelovala Kateřina García – postupně zazněly Roses In the Snow,  pomalá baladická irská verze The Banks of the Ohio doprovázená Katkou na shruti box (miniharmonium indo-amerického výrobce Nicka Dillona) a irská medley Kerry Fling – Moll Dubh a´Ghleanna. Pak se jako autoři postupně představili Josef Malina (Jabloň, Hany, Ikaros), Luboš Malina (instrumentálkou z CD Afterparty Gejza a Berta) a skvostnou reminiscencí plíhalovské melodiky i poetiky Pavel Peroutka, který zhudebnil půvabně ironický text Honzy Velíška Vypadáš krotce. Dva ze svých hvězdných spoluhráčů pak připomněl Charlie McCoy: krásným sólem, které nahrál na desku Krisi Kristoffersonovi do skladby Help Me Make It Through the Night (Sundej z hodin závaží), a stejně povedenou mezihrou v country baladě o hoboes Silver Ribbons  od Waylona Jennigse. Po Éře parních lokomotiv přišla řada na jeden z vrcholů večera a sice skladbu, kterou zná každý, kdo se kdy zajímal o folk nebo country. Šlo o jeden z nejznámějších tradicionálů, skotskou baladu The Water Is Wide o smutném konci jedné milostné romance, kterou si vybrala a s citem přednesla Katka García, čímž připomněla publiku řadu českých verzí (Širý proud od Spirituál kvintetu, Rákosí od Rangers, Žalmanův Barevný šál i Waldemara Matušku).

Závěr koncertu vygradoval další exkurzí do historie, tedy Skočnou z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, kterou kdysi pro Poutníky zaranžoval Luboš Malina. Další žánrový odskok, tentokrát do světa filmových melodií, představovala úprava motivu z filmu Pulp Fiction Flowers on the Wall (v původním podání The Statler Brothers), s níž si Malina Brothers poradili s nadhledem a elegancí. Stylové byly i všechny tři přídavky, které si postupně ve stoje vytleskalo nadšené auditorium:  Návrat, Lady Yesterday a na závěr samozřejmě Foggy Mountain Breakdown, který zakončil parádním sólem na harmoniku neúnavný Charlie McCoy.  S vydáním DVD se počítá na leden příštího roku, kdy Malina Brothers oslaví desáté výročí (oficiální) existence. Už nyní je nač se těšit.

Komentáře

Reagovat
  • Anna

    7. říjen 2020, 22:36
    Dnes jsem byla na koncertě v Chebu. bylo to nádherné. Posluchač cítí tu souhru a chuť hrát. A Pavel Peroutka doplňuje trojici bratrů přímo skvěle. I když jejich hudbu znám, stejně jsem byla překvapená. Barokní Šporkovy árie, které fenomenálně upravil Luboš Malina a také je bravurně (jak jinak)zahrál na banjo a ostatní hráči nezůstali pozadu. Jak sami konstatovali, byl to barokgrass. Byl to krásný dárek pro fanoušky k 10. výročí.

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce