Malina Brothers nabídli mimořádný koncert

Malina Brothers nabídli mimořádný koncert

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.

Jak je zřejmé i z názvu, jsou Malina Brothers muzikantskou sestavou postavenou na blízkém příbuzenském svazku tří ze čtyř členů: nejstaršího Luboše (*1959, v MB banja, kytara, low whistle, ale také zpěv), prostředního Pavla (*1960, elektrická a akustická kytara a zpěv) a nejmladšího Josefa (*1979, housle a zpěv), které doplnil spolurodák z Náchoda a někdejší Pepův spolužák ze ZUŠky Pavel Peroutka (*1977, kontrabas a zpěv). Původně tříčlenná výlučně bratrská sestava se zrodila z občasného hraní v hospodě Peklo poblíž Náchoda, kde se také postupně formoval repertoár založený na tradiční country a trampské písni (Pavel a Luboš prošli legendární náchodskou kapelou Kliďánko) s exkurzemi do bluegrassu, swingu, folku a irské hudby. Teprve před devíti lety u příležitosti naplněné výzvy k regulérnímu koncertu v Náchodě se rozrostli o kontrabas a silný harmony vocal Pavla Peroutky a „rodinné“ koncertování se stalo příjemným doplňkem k jejich domovským úvazkům muzikantských profesionálů, mezi nimiž nechybí kapely zvučných jmen.

Luboš a Pavel Malinové patřili k zakládající sestavě Druhé trávy, Pavel hrál mj. s Věrou Martinovou, Lenkou Filipovou, Pavlínou Jíšovou a ještě nedávno v sestavě Žalman a spol., Pavel Peroutka byl basistou a zpěvákem v bluegrassovém Reliéfu a dnes je jedním z pilířů Spirituál kvintetu. Josef  Malina měl vlastní kapelu P.R.S.T., hrál s Monogramem, hostoval v Druhé trávě a v Copu a dnes hrává s Jimmy Bozemanem & The Lazy Pigs. Nejbohatší hudební kariéru si vybudoval Luboš Malina, nejen známý producent, kapelník, komponista a aranžér (má na kontě čtyři autorská alba), ale především vyhledávaný studiový hráč s velmi širokým žánrovým záběrem. Po zformování osobitého hráčského stylu s Poutníky a Teagrassem  momentálně působí ve skupinách Druhá tráva, Trapeři, Garcia, Kon Sira, v jazzovém triu Malina-Liška-Nejtek a příležitostně s formací Malinaband (která není totožná s Malina Brothers). Nicméně v přínosu do společného repertoáru se střídá celá čtveřice ve vzájemné shodě.

Obsáhlý playlist večera (pětadvacet položek doplněný třemi přídavky) víceméně kopíroval tři prozatím vydaná alba Malina Brothers: Rychlejší koně (2013) s převažujícím repertoárem z pera náchodského tramp-countryového písničkáře Mirka „Skunka“ Jaroše, Malina Brothers & Charlie McCoy (2015) a Malina Brothers & Kateřina García (2018). Logicky tedy na důležitém koncertě participovali oba hvězdní hosté - nejrespektovanější světový hráč na foukací harmoniku, rodák z amerického Oak Hill ve West Virginii Charlie McCoy a evropská hvězda, zpěvačka (nejen) irských balad Kateřina García.Tato v Praze narozená pravnučka Alfonse Muchy vyučuje španělštinu na univerzitě v irském Dublinu. Příjezd obou byl sice provázen komplikacemi, ale vše se nakonec podařilo. Přesto nebo právě proto byl jejich výkon prakticky bez společných zkoušek, s jediným „předkoncertem“ v pražském Kulturním centru Zahrada o den dříve, naprosto pohodový a bezchybný.

Program koncertu v první polovině víceméně kopíroval postupný „best of“ výběr z dosud vydaných projektů. Kapela zahájila titulní písní prvního alba Rychlejší koně, skladbou T. T. Halla v úpravě a s českým textem Mirka „Skunka“ Jaroše, kterou vzápětí následovala Skunkova vlastní píseň  A život běží dál. Postupné usazování nástrojových i hlasových poloh doprovázelo melodie Midnight Highway a The River Is Wide. Zpívané skladby vzápětí vystřídala instrumentálka Luboše Maliny Zlatá éra odkazující k jeho začátkům v kapele Poutníci. Výkon Malina Brothers vygradoval s příchodem Charlieho McCoye na pódium. Dobře obeznalé publikum jej přivítalo potleskem a Charlie mu nezůstal nic dlužen – ve svých bezmála osmdesáti letech je stále ve vynikající formě. Foukací harmonikou nejen dominuje jako frontman, ale také citlivě doprovází coby sideman a nadto dobře zpívá. Střídavě zahrál a zazpíval ve skladbách  Blue Train a Memories To Burn, pak v instrumentálce Rose of Killarney předvedl dvojhlas s Lubošovou irskou píšťalou. Poté přišla opět řada na repertoár z osady Rabiš, připomínka náchodské tramp-country kapely Kliďánko, ve které začínali oba starší bratři Malinovi – Stín staré řeky a o něco později Ben Foster, obě z pera Standy „Huňáče“ Skaly. A navrch zazněl příběh alabamského důlního neštěstí  McLaren opět od „Skunka“Jaroše, o generaci staršího trampa-emigranta rodem z Dvora Králové.  Skladbami zařazenými na loňské třetí album pak na pódiu excelovala Kateřina García – postupně zazněly Roses In the Snow,  pomalá baladická irská verze The Banks of the Ohio doprovázená Katkou na shruti box (miniharmonium indo-amerického výrobce Nicka Dillona) a irská medley Kerry Fling – Moll Dubh a´Ghleanna. Pak se jako autoři postupně představili Josef Malina (Jabloň, Hany, Ikaros), Luboš Malina (instrumentálkou z CD Afterparty Gejza a Berta) a skvostnou reminiscencí plíhalovské melodiky i poetiky Pavel Peroutka, který zhudebnil půvabně ironický text Honzy Velíška Vypadáš krotce. Dva ze svých hvězdných spoluhráčů pak připomněl Charlie McCoy: krásným sólem, které nahrál na desku Krisi Kristoffersonovi do skladby Help Me Make It Through the Night (Sundej z hodin závaží), a stejně povedenou mezihrou v country baladě o hoboes Silver Ribbons  od Waylona Jennigse. Po Éře parních lokomotiv přišla řada na jeden z vrcholů večera a sice skladbu, kterou zná každý, kdo se kdy zajímal o folk nebo country. Šlo o jeden z nejznámějších tradicionálů, skotskou baladu The Water Is Wide o smutném konci jedné milostné romance, kterou si vybrala a s citem přednesla Katka García, čímž připomněla publiku řadu českých verzí (Širý proud od Spirituál kvintetu, Rákosí od Rangers, Žalmanův Barevný šál i Waldemara Matušku).

Závěr koncertu vygradoval další exkurzí do historie, tedy Skočnou z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, kterou kdysi pro Poutníky zaranžoval Luboš Malina. Další žánrový odskok, tentokrát do světa filmových melodií, představovala úprava motivu z filmu Pulp Fiction Flowers on the Wall (v původním podání The Statler Brothers), s níž si Malina Brothers poradili s nadhledem a elegancí. Stylové byly i všechny tři přídavky, které si postupně ve stoje vytleskalo nadšené auditorium:  Návrat, Lady Yesterday a na závěr samozřejmě Foggy Mountain Breakdown, který zakončil parádním sólem na harmoniku neúnavný Charlie McCoy.  S vydáním DVD se počítá na leden příštího roku, kdy Malina Brothers oslaví desáté výročí (oficiální) existence. Už nyní je nač se těšit.

Komentáře

Reagovat
  • Anna

    7. říjen 2020, 22:36
    Dnes jsem byla na koncertě v Chebu. bylo to nádherné. Posluchač cítí tu souhru a chuť hrát. A Pavel Peroutka doplňuje trojici bratrů přímo skvěle. I když jejich hudbu znám, stejně jsem byla překvapená. Barokní Šporkovy árie, které fenomenálně upravil Luboš Malina a také je bravurně (jak jinak)zahrál na banjo a ostatní hráči nezůstali pozadu. Jak sami konstatovali, byl to barokgrass. Byl to krásný dárek pro fanoušky k 10. výročí.

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více