Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited: křehké potěšení z hledačství i prolamování hranic

Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited: křehké potěšení z hledačství i prolamování hranic

S Divadlem Husa na provázku se JazzFest Brno pro letošek rozloučil dvojkoncertem kapel složených z hvězdných tuzemských muzikantů, kteří vesměs překročili hranice – žánru, hráčské rutiny, tuzemského působiště i tvořivé invence. Na Provázku se představil projekt Malina-Liška-Nejtek a varhaník Ondřej Pivec se svým obnoveným Organic Quartetem.

Obě hudební společenství mají část svých hudebních kořenů v Brně, ačkoliv dnes už žádný z jejich účastníků v moravské metropoli nežije ani nestuduje – a v téměř vyprodaném sále bylo znát, že mnohé vazby z minulosti zůstaly zachovány.

Hudební chameleoni v pralese žánrů

Druhá tráva je dlouhodobě vnímána jako brněnská kapela, ačkoliv tu žije pouze Robert Křesťan. Logicky tak její brněnské publikum zajímá, jaký „vedlejšák“ má hudební protagonista DT Luboš Malina se svými dvěma spoluhráči Tomášem Liškou a Kamilem Slezákem (na projektu hostuje v několika skladbách). Vlastně se podobný projekt dal předpokládat už od chvíle, kdy se Tomáš Liška objevil v sestavě Druhé trávy – Luboš Malina na podobný impuls ke tvořivé spolupráci mimo bluegrass, country nebo irskou hudbu čekal, malé a poměrně vyhraněné hudební žánry už mu byly těsné. Malina s Liškou mimo Druhou trávu už spolupracovali ve skupinách Garcia a Kon Sira propojených osobností zpěvačky Káti García, obě sestavy v Brně s úspěchem hostovaly.

Luboš Malina (banjo, kaval, whistle)a Tomáš Liška (kontrabas) si pro svůj nový projekt do trojice přizvali ještěMichala Nejtka (piano). Inspirovala je sice nabídka k účasti na českokrumlovském festivalu komorní hudby v roce 2013, ale naplnění a zúročení přišlo v Brně. První (a hned úspěšné) album s názvem Fragile Blissse loni v září nahrávalo a míchalo v hudebním studiu Divadla na Orlí pod dohledem mistra zvuku Jana Košuliče a fotografie Jiřího Turka v bookletu alba zachycují kapelu v jedné ve skutečnosti nevábné pasáži poblíž centra Brna.

Trojice (potažmo čtveřice) muzikantských chameleonů se velice rychle naladila na společnou barvu a notu. Své debutové album točili nikoliv vrstvením nahrávek po jednotlivých nástrojích, ale natáčeli všichni společně. To svědčí o mimořádné vzájemné vnímavosti a citlivosti (a neuvěřitelné dynamičnosti a přizpůsobivosti hostujícího Kamila Slezáka s bicími). Brněnští návštěvníci včerejšího koncertu se tak vlastně seznámili s deskou Fragile Bliss v živém provedení. A kdo čekal jazzové standardy nebo skladby vymezené obvyklými jazzovými žánrovými mantinely, byl rozhodně překvapen. Výsledek založený na prolínání minimalistických ostinátních motivů, větších melodických témat a (zdánlivě i skutečně) improvizovaných pasáží tvoří skladby podobné malým gejzírům. Linie jednotlivých nástrojů se v nich ale slévají, propojují a vrství v sourodý, samozřejmý celek.

Jednotlivé skladby posluchače unáší, podněcují fantazijní vnitřní obrazy, skryté emoce. Snad pocitově i hudebně nejbližší tomuto mimořádnému povznesení se nad žánrová určení je autorský projekt někdejšího Malinova spoluhráče z kapely Poutníci, banjisty Svatoslava Kotase – album Pozdě v noci/Late at Night z roku 1993, kterým se hlásil k new acoustic music. Na Fragile Bliss jsou ovšem autorské osobnosti tři, každá se svými prioritami, ale vstřícná k ostatním a napojená na ně snad spíš intuitivně než vědomě. Titulní Fragile Bliss Michala Nejtka je na desce i v koncertní podobě alba jeho jediným příspěvkem; dominantním autorem je prozatím Tomáš Liška (Helva Moon, mnohovrstevnaté a podle nálady obměnitelné Uvidíme, Cestou k jaru, Conjunction Venus,na koncertě navíc snivé Rozpomínání). Luboš Malina připojil Song for Bélaa zurčivou Metuji,spolu s Liškou úvodní V Dillí.

Všem členům kapely je společné takřka absolutní ponoření do hudby a vzájemná vstřícnost a napojení, instinktivní sounáležitost, sehranost. Klávesista Michal Nejtek si po řadě svých elektrických klávesových angažmá zjevně užívá akustického klavíru, Luboš Malina kromě banja uplatní i kaval a whistle a spolu s Tomášem Liškou střídají sólové party (ani kontrabas jich nemá málo) s vnímavým doprovodem. Jedinou malou chmurou první části koncertu byla přítomnost kameramanů České televize, kteří jako by čímsi svazovali reakce publika. V televizním záznamu se bohužel nedostalo na ojedinělé vystoupení Organic Quartetu.

Procitání spícího stroje

I druhá část koncertu byla vzdáleně spojena s moravskou metropolí: brněnský rodák Ondřej Pivec v době gymnaziálních studií podnikal první muzikantské krůčky ve školní kapele a na rodné město, zdá se, vzpomíná dodnes a rád. Idea společného projektu hudebních spřízněnců-jazzových nadšenců od dětství, víceméně vrstevníků (dnešních třicátníků), spolužáků z Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, vznikla ještě na škole – zrodil se Organic Quartet. Originální jazzové combo tvoří Libor Šmoldas (kytara), Jakub Doležal (tenorsax), Tomáš Hobzek (bicí) a klávesista, varhaník a v Organic Quartetu hráč na Hammond B-3 Organ Ondřej Pivec.

Brzy bylo jasné, že se spojily nejen výjimečné talenty, ale také mimořádně kompatibilní hudebníci (jejich debutové album Don’t Get Ideassi odneslo žánrového Anděla za rok 2006). Podobně příznivě bylo přijato druhé (zatím poslední) CD Never Enougho rok později. Vítězství a přední umístění na několika mezinárodních festivalech znamenala koncertování po celé Evropě a oprávněně vysoké ambice všech členů sestavy Organic Quartetu, které vyvrcholily založením několika paralelních sestav (Libor Šmoldas Trio – ceněná deska On The Playground 2007, duo Pivec-Hobzek – CD Overseason 2007, Tomáš Hobzek Quartet – CD Stick It Out 2010 a další).

Cesta na zkušenou do USA přátel Hobzeka a Pivce v létě 2007 znamenala pro Tomáše několik měsíců pod vedením Kendricka Scotta, ceněného studiového hráče, pro Ondřeje (a pro Organic Quartet) životní zlom. V New Yorku zakotvil, po vyřízení pracovního víza se zde v roce 2009 usadil a předloni získal tzv. zelenou kartu (což symbolicky oslavil stejnojmenným albem The Green Card Album2014). I ostatní členové Organic Quartetu pracovali na svých projektech a kariérách – Libor Šmoldas mj. v USA a v Austrálii, Tomáš Hobzek v Německu, Jakub Doležal v Holandsku. Ondřej Pivec nejprve jako host nahrál varhany do tří písní letošního alba Gregory Portera Take Me to the Alley,následně přišlo i pozvání na britské turné Porterovy kapely na celý duben (na JazzFestuBrno 8. března v Brně tedy ještě nehrál). Na čtyři koncertní dny nicméně dostal volno – v tu dobu se po několikaleté pauze měl sejít (a sešel) Organic Quartet. Původně zamýšlené čtrnáctidenní turné se zúžilo na trojici koncertů – dva v pražském Jazz Docku, jeden na JazzFestu Brno – pod názvem Organic Quartet Reunited.

Oživovat, znovu sjednocovat ani vzkřísit ovšem nebylo zapotřebí nic; opravdu šlo jen o nové shledání. Jako by dlouhá koncertní pauza ani nebyla – všechno si na jevišti bez potíží sedlo a navázalo tam, kde všichni čtyři spolu dohráli minule. Nic z někdejší sehranosti se neztratilo, všechno do sebe zapadalo jako dobře jedoucí stroj, zdánlivě samozřejmě a lehce – obě předchozí pražská vystoupení byla jistě pro Brno výhodou. Uvolněná a pohodová atmosféra se okamžitě přenesla do publika, které – již nesešněrované přítomností televizních kamer – potleskem reagovalo na sóla i jednotlivé malé exhibice každého z instrumentalistů.

Pochopitelně se hrály především skladby z obou předchozích alb, na dlouhé zkoušení a secvičování novinek nebyl čas a prostor. Nicméně se všichni čtyři prezentovali i jako autoři (mimo jiné V.P., Mr. Littleroot’s Green Room – Jakub Doležal, The Red Land Town – Tomáš Hobzek, Lydian Blues, Christopher’s Blues, Coming Soon– Libor Šmoldas, Song for Sam, Turkish Coffee, Never Enough – Ondřej Pivec). Koncert vtipně vygradoval dvěma přídavky – Pussy Wiggle Stomp od Dona Ellise a Jazz Crimes Joshuy Redmana. Ovšem jediným „zločinem“ celého večera byl smutný fakt, že si na další koncert této hvězdné sestavy bude publikum muset zase dlouho počkat.

Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited. 10. dubna 2016, Divadlo Husa na provázku, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto Helena Bretfeldová

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce