V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.
Hudební drama z roku 1666 bylo zkomponováno na libreto Domenica Federiciho a zaznělo tehdy u příležitosti oslav narozenin císařovny vdovy Eleonory Magdaleny v zahradách mnichovského Amalienburgu. Za námět posloužil příběh z Ovidiových proměn, který byl však Federicim zjednodušený a převedený do římských reálií. Diváci tak mohli vnímat jednání i myšlení Jupitera, Merkura a Dianiny Nymfy, kteří ve svých skrytých pozemských podobách rozjímali o lásce a jejích strastech spolu se smrtelníky.
Avizovaná komičnost podložená prvky commedie dell´arte byla nyní patrná zejména v absurdnosti a primitivnosti celého děje. Ten byl až roztomile charakterizován barokně typickými vzájemnými manévry, úskoky a odposloucháváním, které vždy bezpečně posunuly dramatičnost příběhu o kus dál. Novodobému ztvárnění komiky obsažené v díle přispěly jednoduché, ale působivé kostýmy a všudypřítomné masky i možná až přehnaná, ale s ohledem k barokní praxi nejspíš stále adekvátní kýčovitá scéna. Tu v jejím komickém působení – ne však záměrně – podpořily také nevyzpytatelně fungující kulisy.
Po pěvecké stránce vynikl zejména znělý soprán Hany Holodňákové, navíc rozezvučený prostorem, který byl na hlasovou kapacitu sólistky snad příliš omezený. I přes lehké a šustivé zastření hlasu sopranistka v roli Elice poměrně snadno zastínila pěvecké výkony svých kolegů, byť byly všechny na dobré úrovni. Zejména svým gestickým a dramatickým projevem vynikl tenorista Vincenc Ignác Novotný v roli sluhy Rola, který celé inscenaci dodal správnou dávku komiky a bezprostřední přirozenosti. Martin Ptáček roli Jupitera (ukrývajícího se pod jménem Almeto) naplnil jemně znějícím altem, který byl však stále na komorní prostory dostačující. Méně znělosti vložila do svého partu sopranistka Helena Kalambová, která v roli dvorní dámy Dalii poněkud zanikala zejména v nižších polohách. V heterogenní dvojroli se dále představila altistka Isabella Shaw, která svým velmi temným altem spolehlivě a přesvědčivě ztvárnila Careda dvořícího se Dalii a v závěru opery rovněž působivou Dianinu Nymfu. Basovou polohu pěvecky na úrovni obstaral král Lykaón v podání Jiřího Poláčka. Ve druhé polovině doplnil herecký ansámbl tenorista Rostislav Baláž svým barevně neobvyklým a jasným hlasem v roli boha Merkura skrytého pod jménem Olinto.
Zpěváky na skromném jevišti doplňoval osmičlenný soubor dobových nástrojů, který seděl pod pódiem. A s dynamikou se vhodně dokázal přizpůsobit jednotlivým pěveckým projevům. Kvalitně vyzněly především pasáže podložené hrou bassa continua ve složení varhanního pozitivu či cembala, violy da gamby a theorby (jejíž krk nešťastně zasahoval přímo do výhledu na jeviště). Slabinou nástrojové složky byly především housle, které postrádaly rytmickou a intonační souhru vzájemně i se zbytkem souboru a svou výrazovou zaostalostí způsobovaly plytkost a povrchnost výsledného zvuku.
K pozastavení mnohé jistě vedl také ne zcela povedený překlad libreta, který místy nutil k zamyšlení se nad samotným významem sdělení a diváka mnohdy odkázal k programu, aby měl šanci pochopit právě se odehrávající děj. Také míra ztvárnění, nejspíše omezená prostorem a celkovými možnostmi, dávala prostor spíše důvtipu diváků a kladla důraz na symboliku interpretace.
Dějovým i hudebním vrcholem bylo milostné dueto Elice a Jupitera v osmnácté scéně, po které představení nabralo rychlý spád a dospělo ke šťastnému závěru sedmadvacáté scény, v níž se představili všichni účinkující.
Přestože první repríza inscenace, odehrávající se v Jezuitském konviktu nebyla zcela zaplněna diváky, byla atmosféra od sebe téměř neodděleného hlediště, pomyslného orchestřiště a jeviště příznivá. Snad ani jisté hudební a jazykové nedostatky neodradily většinu posluchačů od příjemného kulturního zážitku.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..