Manýry bohů i pozemšťanů na Olomouckých barokních slavnostech

23. červenec 2019, 16:00
Manýry bohů i pozemšťanů na Olomouckých barokních slavnostech

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.

Hudební drama z roku 1666 bylo zkomponováno na libreto Domenica Federiciho a zaznělo tehdy u příležitosti oslav narozenin císařovny vdovy Eleonory Magdaleny v zahradách mnichovského Amalienburgu. Za námět posloužil příběh z Ovidiových proměn, který byl však Federicim zjednodušený a převedený do římských reálií. Diváci tak mohli vnímat jednání i myšlení Jupitera, Merkura a Dianiny Nymfy, kteří ve svých skrytých pozemských podobách rozjímali o lásce a jejích strastech spolu se smrtelníky.

Avizovaná komičnost podložená prvky commedie dell´arte byla nyní patrná zejména v absurdnosti a primitivnosti celého děje. Ten byl až roztomile charakterizován barokně typickými vzájemnými manévry, úskoky a odposloucháváním, které vždy bezpečně posunuly dramatičnost příběhu o kus dál. Novodobému ztvárnění komiky obsažené v díle přispěly jednoduché, ale působivé kostýmy a všudypřítomné masky i možná až přehnaná, ale s ohledem k barokní praxi nejspíš stále adekvátní kýčovitá scéna. Tu v jejím komickém působení – ne však záměrně – podpořily také nevyzpytatelně fungující kulisy.

ensemble_damian__22_07_foto_daniel_berka_01

Po pěvecké stránce vynikl zejména znělý soprán Hany Holodňákové, navíc rozezvučený prostorem, který byl na hlasovou kapacitu sólistky snad příliš omezený. I přes lehké a šustivé zastření hlasu sopranistka v roli Elice poměrně snadno zastínila pěvecké výkony svých kolegů, byť byly všechny na dobré úrovni. Zejména svým gestickým a dramatickým projevem vynikl tenorista Vincenc Ignác Novotný v roli sluhy Rola, který celé inscenaci dodal správnou dávku komiky a bezprostřední přirozenosti. Martin Ptáček roli Jupitera (ukrývajícího se pod jménem Almeto) naplnil jemně znějícím altem, který byl však stále na komorní prostory dostačující. Méně znělosti vložila do svého partu sopranistka Helena Kalambová, která v roli dvorní dámy Dalii poněkud zanikala zejména v nižších polohách. V heterogenní dvojroli se dále představila altistka Isabella Shaw, která svým velmi temným altem spolehlivě a přesvědčivě ztvárnila Careda dvořícího se Dalii a v závěru opery rovněž působivou Dianinu Nymfu. Basovou polohu pěvecky na úrovni obstaral král Lykaón v podání Jiřího Poláčka. Ve druhé polovině doplnil herecký ansámbl tenorista Rostislav Baláž svým barevně neobvyklým a jasným hlasem v roli boha Merkura skrytého pod jménem Olinto.

Zpěváky na skromném jevišti doplňoval osmičlenný soubor dobových nástrojů, který seděl pod pódiem. A s dynamikou se vhodně dokázal přizpůsobit jednotlivým pěveckým projevům. Kvalitně vyzněly především pasáže podložené hrou bassa continua ve složení varhanního pozitivu či cembala, violy da gamby a theorby (jejíž krk nešťastně zasahoval přímo do výhledu na jeviště). Slabinou nástrojové složky byly především housle, které postrádaly rytmickou a intonační souhru vzájemně i se zbytkem souboru a svou výrazovou zaostalostí způsobovaly plytkost a povrchnost výsledného zvuku. 

ensemble_damian__22_07_foto_daniel_berka_02

K pozastavení mnohé jistě vedl také ne zcela povedený překlad libreta, který místy nutil k zamyšlení se nad samotným významem sdělení a diváka mnohdy odkázal k programu, aby měl šanci pochopit právě se odehrávající děj. Také míra ztvárnění, nejspíše omezená prostorem a celkovými možnostmi, dávala prostor spíše důvtipu diváků a kladla důraz na symboliku interpretace.

Dějovým i hudebním vrcholem bylo milostné dueto Elice a Jupitera v osmnácté scéně, po které představení nabralo rychlý spád a dospělo ke šťastnému závěru sedmadvacáté scény, v níž se představili všichni účinkující.

Přestože první repríza inscenace, odehrávající se v Jezuitském konviktu nebyla zcela zaplněna diváky, byla atmosféra od sebe téměř neodděleného hlediště, pomyslného orchestřiště a jeviště příznivá. Snad ani jisté hudební a jazykové nedostatky neodradily většinu posluchačů od příjemného kulturního zážitku.

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více