Mareček & Martiník: romantické písně na výbornou

22. březen 2017, 18:00
Mareček & Martiník: romantické písně na výbornou

Basista Jan Martiník v klavírním doprovodu Davida Marečka v brněnském Besedním domě zakončili třítýdenní turné po České republice. Program byl semknutý – umělci provedli kompletní cyklus Zimní cestou, jedno z klíčových děl Franze Schuberta a písňové formy vůbec.

Píseň a Schubert jedno jsou. I tak by se dala charakterizovat Schubertova pozice v dějinách hudby. Prakticky žádná jiná forma totiž nemá v díle vídeňského rodáka významnější podíl. Za svůj krátký život jich Schubert napsal téměř šest set a právě písně z cyklu Zimní cestou patří, vedle Spanilé mlynářky, k jedněm z nejznámějších. Verše Wilhelma Müllera, které Schubert zhudebnil, vykazují typicky romantické znaky a korespondují s melancholickým rozpoložením skladatele, které ho v jeho životě doprovázelo. Hrdinovi (a zároveň vypravěči) není souzeno být šťastný, jako zmožený tulák je věčně na cestě, na které musí snášet nepřízeň osudu a nešťastné lásky. Básnický námět i hudební zpracování poněkud předběhly dobu – v očích historiků začíná éra romantismu až o dekádu později, než byla sbírka vydána.

Už první tóny písně Gute Nacht předznamenaly, co se mělo na pódiu Besedního domu odehrávat po celou dobu koncertu. Tónový rozsah skladeb se zdál jako stvořený pro hlasivky Jana Martiníka, člena Státní opery v Berlíně. Prakticky každý tón zněl mimořádně sytě a příjemně, sólista přitom přidával na dynamice jen velmi opatrně a postupně tak vykresloval rozličné emoční polohy básnického námětu. Martiník zpíval s důslednou dikcí, jeho precizní němčina umožňovala vytvářet patřičný (avšak uvěřitelný) patos. V pohyblivé Die Wetterfahne Martiník poprvé narazil na poněkud strnulou řeč svého těla, po pěvecké stránce byl však bravurní.

martinik_zimni_cesta_brno_foto_slamaVe skladbě Gefrorne Tränen interpreti nasadili nezvykle pomalé tempo, což však ve výsledku na účinku neubralo, naopak tak vyniklo první významné forte. Erstarrung mělo zápal, naléhavost a utíkalo kvapem. Martiník zde také začal pracovat s trochu uvolněnější gestikou. V Der Lindenbaum exceloval pianista David Mareček – hrál vášnivě, přesto však nepřekročil doprovodný rámec, když se v patřičných místech držel zkrátka. V melancholické Wasserflut přišlo opět na rozvážnější tempo (kterým duo celý večer nešetřilo a to celkovému výsledku rozhodně prospělo), což dalo vyniknout žalostné nátuře textu. Rückblick bylo po dynamické stránce ukázkovou spoluprací mezi sólistou a doprovodem, zvučný Martiníkův bas v Irrlicht šel cítit takřka fyzicky, což zvukové vlastnosti sálu jen podtrhly. Heroickému Mut na účinku trochu ubralo škobrtnutí v doprovodu, i tak ale skladba vyzněla skvěle. Smutkem prodchnutý cyklus završil modálně laděný Der Leiermann, vystavěný nad prodlevou, která jednoduchým způsobem odrážela básnický námět. Navzdory subtilním dynamickým polohám Mareček s Martiníkem vykouzlili na posledních tónech působivý klimax a úspěšně tak celý písňový cyklus uzavřeli.

marecek_zimni_cesta_brno_foto_slamaDílo samo o sobě už svojí délkou nedovoluje zpěvákovi vystřílet patrony hned ze začátku a nutí ho k rozumnému rozvržení sil, což paradoxně ovlivňuje celkové vyznění velmi pozitivně. Jan Martiník spolu s Davidem Marečkem si síly zřejmě rozvrhli dobře, jelikož si udrželi tah na bránu po celou dobu, kterou před publikem strávili. Pokud vezmeme v potaz, že celý cyklus, sestávající z dvaceti čtyř skladeb odehráli bez přestávky (a Martiník celý cyklus zpíval zpaměti), jde o pozoruhodný výkon. Přípravě koncertu, dle svých slov, věnovali interpreti nadstandardní péči ve formě konzultací či hledání správného nastavení klaviatury. Soudě podle zážitku, který včera posluchačům v Besedním domě nabídli, se jejich snaha rozhodně vyplatila. A vidět vrcholového manažera, kterým je David Mareček ve vedení České filharmonie a který se ředitelskému vytížení navzdory stále vrací ke svému původnímu řemeslu, je taktéž trochu raritní.

Franz Schubert: Zimní cesta (Winterreise), písňový cyklus op. 89. Jan Martiník – bas, David Mareček – klavír. Brno, Besední dům, 21. března 2017. Pěvecký recitál proběhl v rámci Komorního cyklu SPH jako 5. abonentní koncert. Koncert natáčela Česká televize.

David Mareček a Jan Martiník/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více