Maria di Rohan. Tak trochu dvě opery aneb Od belcanta k verismu

1. únor 2014, 17:27

Maria di Rohan. Tak trochu dvě opery aneb Od belcanta k verismu

Donizettiho operu Maria di Rohan hraje momentálně Národní divadlo Brno jako zřejmě jediné v Evropě, říká šéfka souboru Eva Blahová. A k zařazení díla, které nebylo v Brně na repertoáru sto padesát let, se podle ní rozhodlo s vědomím, že je splněna základní podmínka – že má v osobě Ľubici Vargicové vynikající představitelku titulní role.

Premiéra v Janáčkově divadle poslední lednový večer potvrdila, že mezinárodně proslulá slovenská sopranistka, v Brně vystupující poprvé, dává skutečně uvedení tohoto titulu smysl. Mezi několika desítkami Donizettiho oper jde o tu méně uváděnou, takřka neznámou, pozapomenutou. Po zhlédnutí inscenace je do určité míry jasné, proč – hudebně jde o operu zralého autora, dílo z roku 1843, ale ne o operu jedinečnou. Z prvních dvou dějství příliš mnoho v paměti nezůstane, melodie a situace jsou univerzální. Dramatickou jedinečnost a skutečnou naléhavost přináší hudebně až vášnivé a tragické finále.

Tento dojem ostatně kopíruje i samo režijní uchopení díla, do něhož ovšem v tomto případě vstupuje ještě jeden netypický faktor – během přípravy inscenace onemocněla režisérka Barbara Klimo a úkol převzala a dokončila mladá režisérka Linda Keprtová. Je pochopitelné, že to je situace obtížná: do hry se dostává rozdílný pohled na věci, jiné zázemí a cítění, úvahy o tom, co převzít a co ne, kam asi směřovaly původní záměry… Výsledek je možné očekávat a nahlížet dvojím způsobem: jako vědomě nespojitý, nebo jako ne zcela dobrovolně oba přístupy sjednocující. V tomto případě převažuje dojem z pozice kdesi uprostřed, totiž že Linda Keprtová udělala maximum pro to, aby se projekt dokončil a uskutečnil, a že to udělala, jak mohla nejlépe.

Maria di Rohan je historickou postavou z doby Ludvíka XIII., tedy ze 17. století. Operní příběh libretisty Salvatora Cammarana si ze skutečné předlohy vybírá téma ženy mezi dvěma muži. Hraběnka Maria je provdána za vévodu z Chevreuse, vzájemná náklonnost ji však táhne za hrabětem z Chalais… Není ovšem moc jasné, na čí stranu se postavit, motivace těchto tří hlavních postav není úplně zřetelná: Chevreus se jeví jako čestný muž, svou ženu milující, podléhající však v okamžiku zklamání prchlivému projevu žárlivosti. Chalais, zřejmě jeho přítel, je mladší zamilovaný muž, který nakonec v soukolí lásky, politického vývoje a intrik zaplatí životem. Příběh sám, ale ani tato inscenace, nedává jasný klíč k tomu, zda mít divácký soucit s obětí, nebo se zklamaným Chevreusem, a nebo snad přece jen s trpící Marií. Večer končí zastřelením Chalaise (to byla akce kardinála Richelieu, který ale v opeře nevystupuje), potácející se zoufalou zavrženou ženou, která přišla o milence a patrně i o manželství, a současně pohledem na Chevreuse pijícího na žal.

Faktické rozdělení práce mezi dvě režisérky se projevuje v rozdílné poetice, patrné zvláště při porovnání prvního a třetího dějství. Expozice dramatu zdůrazňuje na scéně a v kostýmech Veroniky Stembergerové i ve výkladu Barbary Klimo nadsázku. Po otevření opony je divák svědkem vědomě nerealistického, až příliš stylizovaného dění. Postavy se chovají podivně, zdá se, jako kdyby se inscenátoři snažili dát za každou cenu najevo svůj odstup od té „staré opery“. Jeden příklad stačí – sboristé odění do přehnaně výrazných jednobarevných oblečků přihlouple zalévají konvičkami zelenou travičku. S historickým dramatem nemá tento naivismus v tomto okamžiku mnoho společného. Finále je oproti tomu až naturalistické, jako bychom se ocitli ve veristické opeře: Chevreuse ve vzteku převrací stůl a vláčí nešťastnou manželku po zemi – a zpívá stejně vášnivě! Je těžké přesně odhadnout, co přesně padá na vrub rozdílnému režisérskému rukopisu a co dílu samotnému, jisté však je, že má divák pocit, že původně přišel na jinou operu, než ze které nakonec odchází. Přičemž tématu a ději – přes přílišné vyhrocení – přece jen víc odpovídá charakter a daná podoba finále, než úvod.

Ľubica Vargicová především v závěrečném dějství ukázala mistrovství a obdarování zralé a zkušené umělkyně, sólistky mezinárodního formátu – neokázalé belcanto, příjemně znějící, ideálně posazený a zbarvený hlas nezápasící s technikou, ale v naprosté uvolněnosti schopný vyjádření velkých emocí, hlas svobodně umožňující tlumočit jasnou představu o psychologickém a hereckém uchopení role. Španěl José Manuel z Mallorcy v prvním dějství překvapil nepříliš velkým hlasem, později se však rozezpíval k pěknému výkonu,. Jde o světlý, vysoko posazený tenor toho rodu, z jakého je i pěvecký projev Juana Diega Flóreze; hlas umožňující dosažení těch nejvyšších tónů, hlas samozřejmě nikoli dramatický, ale výrazně lehký. Stejně jako Ľubica Vargicová je i José Manuel obsazen přesně. Ještě o dost víc však při premiéře zaujal mladý český barytonista Jakub Kettner, a to nejen chlapským pojetím role Chevreuse, ale především hlasovým projevem: mužným lyrickým barytonem schopným zesilování intenzity, krásným velkým hlasem s budoucností pro smělé ztvárňování největších rolí světového repertoáru.

Dirigentem brněnské Marie di Rohan je Ondrej Olos. Hudebně není třeba inscenaci nic vyčítat – dramatické finále mělo plnou přesvědčivost, ale průměrnost předchozích částí opery toto nastudování ani nezvýraznilo, ani nepřekonalo. Pěvce vedl a doprovázel orchestr dobře, třebaže na sebe nestrhl pozornost vzletností či virtuozitou. Scéně, divadelně nápadné, barevné, nijak realistické, vévodí pozadí s obludně velkými, možná až příliš příšerně malovanými hlavami. V krátkém druhém dějství, téměř jen jakémsi intermezzu, je pak uprostřed jeviště hlavním bodem výrazně předimenzovaná pohovka, na kterou se Chalais několikrát hbitě vyšvihne k přemítání či odpočinku. Scénografické řešení nevybočuje ze současného standardu. Stejně jako režie na sebe nijak zvlášť neupozorňuje žádnými výstřednostmi a násilnými výklady.

Maria di Rohan se dlouhá desetiletí, od roku 1910, nehrála ani v Praze. Až v roce 1998 přišlo jednorázové uvedení za účasti řady příslušníků šlechtického rodu Rohanů, kvůli počasí místo plánovaného rohanského zámku Sychrova však v Mladé Boleslavi… Brněnská inscenace je tedy primárně a především výrazným dramaturgickým činem. V duchu italského romantismu, v duchu belcanta, nabízí – zejména v závěru – efektní a krásný zpěv. O něco méně už jde o příběh, o hloubku prokreslení postav, o skutečně divadelní zážitek. Projekt má své opodstatnění, brněnský soubor ho realizoval profesionálně a dostatečně zajímavě, Maria di Rohan nicméně není a nebude repertoárovým hitem. A bude to asi platit i o jiných místech než jen o Brnu.

Hodnocení autora: 70 %

Foto Jana Hallová a Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Premiéru málo hrané opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan uvede Janáčkovo divadlo už tento týden.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více