Maria di Rohan. Tak trochu dvě opery aneb Od belcanta k verismu

1. únor 2014, 17:27

Maria di Rohan. Tak trochu dvě opery aneb Od belcanta k verismu

Donizettiho operu Maria di Rohan hraje momentálně Národní divadlo Brno jako zřejmě jediné v Evropě, říká šéfka souboru Eva Blahová. A k zařazení díla, které nebylo v Brně na repertoáru sto padesát let, se podle ní rozhodlo s vědomím, že je splněna základní podmínka – že má v osobě Ľubici Vargicové vynikající představitelku titulní role.

Premiéra v Janáčkově divadle poslední lednový večer potvrdila, že mezinárodně proslulá slovenská sopranistka, v Brně vystupující poprvé, dává skutečně uvedení tohoto titulu smysl. Mezi několika desítkami Donizettiho oper jde o tu méně uváděnou, takřka neznámou, pozapomenutou. Po zhlédnutí inscenace je do určité míry jasné, proč – hudebně jde o operu zralého autora, dílo z roku 1843, ale ne o operu jedinečnou. Z prvních dvou dějství příliš mnoho v paměti nezůstane, melodie a situace jsou univerzální. Dramatickou jedinečnost a skutečnou naléhavost přináší hudebně až vášnivé a tragické finále.

Tento dojem ostatně kopíruje i samo režijní uchopení díla, do něhož ovšem v tomto případě vstupuje ještě jeden netypický faktor – během přípravy inscenace onemocněla režisérka Barbara Klimo a úkol převzala a dokončila mladá režisérka Linda Keprtová. Je pochopitelné, že to je situace obtížná: do hry se dostává rozdílný pohled na věci, jiné zázemí a cítění, úvahy o tom, co převzít a co ne, kam asi směřovaly původní záměry… Výsledek je možné očekávat a nahlížet dvojím způsobem: jako vědomě nespojitý, nebo jako ne zcela dobrovolně oba přístupy sjednocující. V tomto případě převažuje dojem z pozice kdesi uprostřed, totiž že Linda Keprtová udělala maximum pro to, aby se projekt dokončil a uskutečnil, a že to udělala, jak mohla nejlépe.

Maria di Rohan je historickou postavou z doby Ludvíka XIII., tedy ze 17. století. Operní příběh libretisty Salvatora Cammarana si ze skutečné předlohy vybírá téma ženy mezi dvěma muži. Hraběnka Maria je provdána za vévodu z Chevreuse, vzájemná náklonnost ji však táhne za hrabětem z Chalais… Není ovšem moc jasné, na čí stranu se postavit, motivace těchto tří hlavních postav není úplně zřetelná: Chevreus se jeví jako čestný muž, svou ženu milující, podléhající však v okamžiku zklamání prchlivému projevu žárlivosti. Chalais, zřejmě jeho přítel, je mladší zamilovaný muž, který nakonec v soukolí lásky, politického vývoje a intrik zaplatí životem. Příběh sám, ale ani tato inscenace, nedává jasný klíč k tomu, zda mít divácký soucit s obětí, nebo se zklamaným Chevreusem, a nebo snad přece jen s trpící Marií. Večer končí zastřelením Chalaise (to byla akce kardinála Richelieu, který ale v opeře nevystupuje), potácející se zoufalou zavrženou ženou, která přišla o milence a patrně i o manželství, a současně pohledem na Chevreuse pijícího na žal.

Faktické rozdělení práce mezi dvě režisérky se projevuje v rozdílné poetice, patrné zvláště při porovnání prvního a třetího dějství. Expozice dramatu zdůrazňuje na scéně a v kostýmech Veroniky Stembergerové i ve výkladu Barbary Klimo nadsázku. Po otevření opony je divák svědkem vědomě nerealistického, až příliš stylizovaného dění. Postavy se chovají podivně, zdá se, jako kdyby se inscenátoři snažili dát za každou cenu najevo svůj odstup od té „staré opery“. Jeden příklad stačí – sboristé odění do přehnaně výrazných jednobarevných oblečků přihlouple zalévají konvičkami zelenou travičku. S historickým dramatem nemá tento naivismus v tomto okamžiku mnoho společného. Finále je oproti tomu až naturalistické, jako bychom se ocitli ve veristické opeře: Chevreuse ve vzteku převrací stůl a vláčí nešťastnou manželku po zemi – a zpívá stejně vášnivě! Je těžké přesně odhadnout, co přesně padá na vrub rozdílnému režisérskému rukopisu a co dílu samotnému, jisté však je, že má divák pocit, že původně přišel na jinou operu, než ze které nakonec odchází. Přičemž tématu a ději – přes přílišné vyhrocení – přece jen víc odpovídá charakter a daná podoba finále, než úvod.

Ľubica Vargicová především v závěrečném dějství ukázala mistrovství a obdarování zralé a zkušené umělkyně, sólistky mezinárodního formátu – neokázalé belcanto, příjemně znějící, ideálně posazený a zbarvený hlas nezápasící s technikou, ale v naprosté uvolněnosti schopný vyjádření velkých emocí, hlas svobodně umožňující tlumočit jasnou představu o psychologickém a hereckém uchopení role. Španěl José Manuel z Mallorcy v prvním dějství překvapil nepříliš velkým hlasem, později se však rozezpíval k pěknému výkonu,. Jde o světlý, vysoko posazený tenor toho rodu, z jakého je i pěvecký projev Juana Diega Flóreze; hlas umožňující dosažení těch nejvyšších tónů, hlas samozřejmě nikoli dramatický, ale výrazně lehký. Stejně jako Ľubica Vargicová je i José Manuel obsazen přesně. Ještě o dost víc však při premiéře zaujal mladý český barytonista Jakub Kettner, a to nejen chlapským pojetím role Chevreuse, ale především hlasovým projevem: mužným lyrickým barytonem schopným zesilování intenzity, krásným velkým hlasem s budoucností pro smělé ztvárňování největších rolí světového repertoáru.

Dirigentem brněnské Marie di Rohan je Ondrej Olos. Hudebně není třeba inscenaci nic vyčítat – dramatické finále mělo plnou přesvědčivost, ale průměrnost předchozích částí opery toto nastudování ani nezvýraznilo, ani nepřekonalo. Pěvce vedl a doprovázel orchestr dobře, třebaže na sebe nestrhl pozornost vzletností či virtuozitou. Scéně, divadelně nápadné, barevné, nijak realistické, vévodí pozadí s obludně velkými, možná až příliš příšerně malovanými hlavami. V krátkém druhém dějství, téměř jen jakémsi intermezzu, je pak uprostřed jeviště hlavním bodem výrazně předimenzovaná pohovka, na kterou se Chalais několikrát hbitě vyšvihne k přemítání či odpočinku. Scénografické řešení nevybočuje ze současného standardu. Stejně jako režie na sebe nijak zvlášť neupozorňuje žádnými výstřednostmi a násilnými výklady.

Maria di Rohan se dlouhá desetiletí, od roku 1910, nehrála ani v Praze. Až v roce 1998 přišlo jednorázové uvedení za účasti řady příslušníků šlechtického rodu Rohanů, kvůli počasí místo plánovaného rohanského zámku Sychrova však v Mladé Boleslavi… Brněnská inscenace je tedy primárně a především výrazným dramaturgickým činem. V duchu italského romantismu, v duchu belcanta, nabízí – zejména v závěru – efektní a krásný zpěv. O něco méně už jde o příběh, o hloubku prokreslení postav, o skutečně divadelní zážitek. Projekt má své opodstatnění, brněnský soubor ho realizoval profesionálně a dostatečně zajímavě, Maria di Rohan nicméně není a nebude repertoárovým hitem. A bude to asi platit i o jiných místech než jen o Brnu.

Hodnocení autora: 70 %

Foto Jana Hallová a Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Premiéru málo hrané opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan uvede Janáčkovo divadlo už tento týden.  více

V Janáčkově divadle se blíží premiéra opery Gaetana Donizettiho Maria di Rohan. Její režii nachystala a začala realizovat Barbara Klimo, která ale musela práce z vážných zdravotních důvodů zanechat. Termín premiéry zachránila Linda Keprtová, která se narychlo a se souhlasem Barbary Klimo ujala dokončení inscenace. Mluvili jsme spolu nejen o tom, jaké to je, skočit do takto rozjeté práce, ale také o operní režii a české i slovenské opeře vůbec.  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více