Martin E. Kyšperský: Svetr

Martin E. Kyšperský: Svetr

Martin Kyšperský, „lokální celebrita“ a „brněnský Devandra Banhart“ (obě charakteristiky jsem zahlédl na Facebooku), se konečně dočkal alba, na kterém je skutečně sám za sebe. Ne že by jeho spoluautorské, producentské, aranžérské nebo sidemanské počiny, jak je známe z nahrávek Ľubice Christophory, Jany Jablonczek, Jakuba Čermáka nebo Muchy, nebyly hodny obdivu. A ne že bychom si z desítek písní, které už vydal se svou domovskou kapelou Květy, nemohli udělat dostatečně plastický obrázek o jeho tvorbě, o způsobu práce a o tom, jak své sny, myšlenky a prožitky přetavuje do písní. Jenže i Květům, de facto Martinovu autorskému projektu, dodává konečnou podobu až spolupráce s ostatními muzikanty, především s Alešem Pilgrem. Ostatně v roce 2013 Kyšperský v rozhovoru pro Brno – město hudby prohlásil: „Aleš je maximální frajer. Umí hrát na všechno kromě flétny a houslí. Je soustředěný, pokorný, ale přitom dobrodružný, nehádá se jako dítě, máme podobný vkus, radost. On a celá kapela posunují ty písničky o míle daleko. I když si je sám promýšlím, největší váhu má to, co nás napadne ve chvílích osvícení ve zkušebně.“

Album Svetr je tedy první oficiálně vydanou ukázkou toho, jak Martinovy písňové nápady mohou dopadnout, když je od prvotního nápadu k výslednému tvaru posouvá pouze autor sám. A přitom si lze všimnout hned několika styčných bodů s nahrávkami Květů. Pomineme-li obecné charakteristicky jako nadžánrovost a pestrost, můžeme si všimnout minimálně tří detailů: typicky „květovských“ melodií (že se výrazný motiv z písně Poslední podobá Papouškovi noci, už napsal kdosi přede mnou, ale já to podepisuji), výrazných sloganů (viz například úvodní píseň Vlasy) a rytmických figur, které bych byl ochoten přisoudit Aleši Pilgrovi (Ukradený diamant). Žádný z těchto postřehů však není překvapivý. I autor s tak pestrým rukopisem při takovém množství písní občas použije podobný postup (Michal Němec z Jablkoně, Jarda Svoboda z Trabandu i další přední autoři současné písňové tvorby by mohli vyprávět). A i když je Svetr sólové album natočené mimo Květy, vliv domovské kapely na kapelníka je nutně velký – téměř tak jako kapelníkův vliv na skupinu.

V čem se tedy písně ze Svetru vymykají tvorbě Květů? I když bych si většinu z nich na kapelních deskách dokázal představit (a neumím odhadnout, proč právě tyto skladby Martin vybral na sólové album a nepřinesl je spoluhráčům), odlišné je pochopitelně zpracování. Pominu-li album divadelních písní V čajové konvici, jsou nahrávky Květů rockovější, hutnější a přitom – což je trochu paradox – méně syrové. Svetr, na jehož finální zvukové podobě se podílel osvědčený Ondřej Ježek, zůstává záměrně jakoby na půl cesty mezi zkušebnou a profesionálním studiem. Posluchač tuší do posledních detailů promyšlené aranže (všechny ty drobné ruchy, industriální zvuky i krásně nazvučené akustické strunné nástroje), ale současně v něm zůstává pocit čehosi sympaticky ušpiněného, garážového. Tohoto výsledného pocitu Ježek s Kyšperským (a možná právě tím Kyšperský připomíná amerického písničkáře Devendru Banharta) dosahují lehkým potlačením zpívaných pasáží ve prospěch doprovodu. A k neučesané poetice ulice posouvá některé písně i Martinovo frázování, jakoby udýchané a ignorující přirozenou rytmiku češtiny (tedy důrazy na nepřízvučných slabikách). Píseň Video je typickým příkladem.

Přestože Svetr při kontinuálním poslechu nepůsobí jako koncepční album (i v tom se od většiny desek Květů liší), tuším za ním promyšlenou dramaturgii. Své opodstatnění má i střídání relativně delších písní s miniaturami, nápady, které autor nestihne rozvinout, protože okamžitě musí skočit jinam. V tom Svetr malinko – ale opravdu jen velmi vzdáleně – připomíná album Domácí práce, na které Kyšperský před časem soustředil drobné skici ze svých demonahrávek, sólových pokusů i nejrůznějších hudebních spoluprací. Na rozdíl od sbírky rarit, jakou Domácí práce byly, však Svetr nabízí ucelenější a především kompaktnější vhled do Kyšperského poetiky. K ní patří snové obrazy (V noci se prouzí oblečení), zvídavé otázky (Ptáci) i surrealistické koláže hrdinů z dětství (BMX ABC). A patří sem i svérázné pohrávání s písní Podél kolejí skupiny Listolet, z jejíhož textu zůstaly jen vybrané fragmenty, prolnuté s nasamplovanými hlasy Vladimíra Menšíka a dalších celebrit.

Při veškerém zacílení na výpověď přemýšlím, proč se tentokrát na obal alba nedostaly texty písní. Napadají mne však hned dvě možné odpovědi. Jednak minimalistický obal (jehož autorkou je Janines Jansen, totiž Bára Kratochvílová z dua DVA) by další množství písmenek nesnesl. A za druhé: Bez všech těch doprovodných zvuků, ruchů, riffů, zkreslení a rytmických figur by velká část sdělení vyprchala. Svetr je, stejně jako nahrávky Květů, propracovaný do posledního detailu. A přitom je jiný.

Martin E. Kyšperský: Svetr, vydavatel: Polí pět 2013. 15 skladeb. Stopáž: 41:04

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperskýmvíce

Národní kolo soutěže v netradičním přednesu autorských textů proběhne letos na Flédě již pojedenácté.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více