Martin E. Kyšperský: Vlakem

18. leden 2017, 5:00

Martin E. Kyšperský: Vlakem

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.

Martinovy drážní verše jsou minimalistické co do rozsahu a formou připomínají surrealistický proud vědomí. Autor si v kupé všímá osob i věcí kolem sebe i za oknem, poslouchá hlášení a vrství asociace – podobně a zároveň trochu jinak než v propracovanějších textech Květů a volněji než ve sbírce Marťanské lodě, na které pracoval se svou přítelkyní Alenou Černou a která vyšla současně s Vlakem. Ostatně Alence, která se bohužel vydání alba ani knížky nedožila, Kyšperský svou hudební novinku věnoval.

Příběh jedné cesty vlakem se na albu rozpadá do několika písní-kapitol, v nichž autor řeší dílčí problémy a překvapuje neologismy i zajímavými významovými posuny a asociacemi. Do textů zakomponuje informaci z drážního hlášení o cíli vlaku („Bratislava Kúty“) i italský nápis z vagonu („Porta non utilizzabile“). Poslouchá hlasy z vedlejších kupé („kterým nerozumím“) i svou spolucestující, která chroupá mrkev (verš „chroupání mrkve mojí…“, použitý jako refrén písně Spolucestující, však jako by připisoval konzumaci zeleniny samotnému autorovi). Sleduje ženy v šedých kabátcích („jsem ženista,“ konstatuje vtipně) i lampy za oknem „ve tvaru přesličky“. V příběhu se sem tam mihnou i další vedlejší postavy a dějové linie („Píše mi I., že nestíhá oběd. Musíme řešit tu knížku“), ale nejhorší – i když „paní naproti je klidná“ – nejhorší je klimatizace!

Aby Martin tento svůj koncepční projekt i zvukově odlišil od svých ostatních nahrávek, zavrhl při zhudebňování živé bicí a veškeré strunné nástroje a namísto kytar nebo basy využil výhradně elektronické zvuky a klávesové nástroje. Kombinace jeho jasně rozpoznatelného hlasu, většinou krátkých úseků textu a bublajících nebo staccato tónů archaické elektroniky vytváří zajímavý efekt. Strojový rytmus evokuje pohyb vlaku po kolejích, avšak namísto Pendolina nebo jiné supermoderní soupravy se člověku vybaví rychlík, který na trase Praha—Brno jezdí od 90. let. Verše „Komu by se nechtělo spát, když za něho pracuje stroj…“ pak v sobě shrnují nejen historie železnice, ale i dějiny elektronické hudby, v obou případech s důrazem na průkopnická léta dotyčného fenoménu.

Vlakem není elektronicky studená deska. Stroje na ní člověka nemají šanci přemoci – nejen díky autorovu rozvolněnému zpěvu, ale také díky přizvaným hostům. Vedle několika vokalistů (mj. ostatní členové Květů nebo Martina Trchová) jsou to především trumpetisté Christoffer Strandh a Martin Kučera. A například lehce ambientní pasáží písně Ženy Strandhova trubka opravdu sluší.

Martinovi Kyšperskému se na album Vlakem povedlo vytvořit několik skutečně výrazných písní. Patří mezi ně anglicko-česká DWYL, klidnější Kamkolín, Ženy i dvoudílná skladba Nic 1 a 2. Přesto je album silné především jako celek – svým originálním příběhem (jakousi drobnou povídkou nebo fejetonem v písních) i jeho zpracováním. Když si člověk uvědomí, že v době, kdy Martin na tomto albu pracoval, současně tvořil nový repertoár pro Květy, vydával sbírku básní, natáčel dva televizní seriály, produkoval výborné album Lucii Krpalové alias Prune a odskakoval si do rádia moderovat rozhovory s kolegy-hudebníky, nezbývá než znovu smeknout.

Martin E. Kyšperský: Vlakem, vydavatel: Polí pět 2016. 12 skladeb. Stopáž: 41:35

Martin E. Kyšperský/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více

Zahlédl jsem jej na dolním konci ulice Kobližná. Tak přece! Je to vzácný exemplář, zřídka kdy k vidění. Tímto záznamem se mi obrázek brněnské hudební fauny pěkně zacelil. Jaké by to bylo město hudby, kdyby se v něm aspoň občas nevyskytoval flašinetář!  více

Basista Jan Martiník v klavírním doprovodu Davida Marečka v brněnském Besedním domě zakončili třítýdenní turné po České republice. Program byl semknutý – umělci provedli kompletní cyklus Zimní cestou, jedno z klíčových děl Franze Schuberta a písňové formy vůbec.  více

Podle ankety jazzových publicistů a odborníků, kterou na přelomu roku uspořádal Český rozhlas Jazz, je nejlepším domácím jazzovým albem roku 2016 novinka kytaristy Davida Dorůžky s názvem Autumn Tales. Dorůžka se svým triem toto své CD živě představí 23. března v Sono Centru v rámci úvodního večera festivalu JazzFestBrno.  více

Jedenadvacátého března se brněnským koncertem uzavírá ojedinělé tuzemské turné basisty Jana Martiníka a klavíristy Davida Marečka, při němž postupně pro pět měst připravili Schubertův písňový cyklus Zimní cesta. Pěvec, ostravský rodák, si pro tento projekt našel čas v programu svého berlínského operního angažmá, pianista čas hledal vedle své práce manažera: po několika letech strávených v ředitelském kresle Filharmonie Brno zastává nyní už šestým rokem stejnou funkci v České filharmonii. Uprostřed turné, po Ostravě a Plzni a před Zlínem a jihomoravskou metropolí, vystoupili 8. března v pražském Rudolfinu.  Rozhovor, vedený v noci hned po koncertě, prozradil pohodu osobního i uměleckého přátelství obou hudebníků, ale také obvyklé uvolnění, které se po zdařilém vystoupení dostavuje. David Mareček se před usednutím k mikrofonu však na delší dobu vytratil.  více

Velmi vtipné a tedy i zábavné, divadelně nápadité a hudebně zajímavé a navrch inteligentní: to vše jsou přívlastky, kterými lze označit novou hudební komedii Bítls v produkci Městského divadla Brno. Ztřeštěný muzikál postavený na písních legendárních Beatles je ukázkou původního divadla, které diváka skoro tři hodiny budí k salvám smíchu a zároveň má přidanou hodnotu v podobě nenucené a trefné sondy do naší socialistické minulosti.  více

Písničkáře Filipa Drlíka znám z jihomoravských kol Porty. V roce 2014 se v něm umístil dokonce na druhém místě, a postoupil tak do semifinále v Řevnicích u Prahy. I když jsem byl tehdy členem poroty, sám jsem měl jiné favority. Filip na mě působil jako průměrný autor a interpret s ne úplně vyrovnaným repertoárem. Jenže co člověk stihne posoudit během soutěžního minivystoupení o třech písních, že? Proto jsem byl docela zvědavý na Filipovo debutové album, které vyšlo v roce 2016 pod názvem Hudba ze světlíku. Je krátké – trvá jen málo přes půl hodiny –, ale přesto příjemně překvapí hudební pestrostí. Drlík se na něm představuje jako skladatel, textař, zpěvák a kytarista, ale velmi důležitá je přidaná hodnota v podobě hudebních hostů. Nevím, zda jsou aranže přímo dílem písničkářovým, nebo se na nich výrazněji podílel Martin Mynář jako mistr zvuku a producent alba. V každém případě však proplouvání mezi různými hudebními styly zachraňuje celek před hrozící šedivostí.  více

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více