Matúš Jakabčic a Filharmonie Brno – Mezi dvěma světy

11. říjen 2018, 15:00
Matúš Jakabčic a Filharmonie Brno – Mezi dvěma světy

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_01

Jazzová hudba ve formě, v jaké ji známe dnes, stojí do jisté míry na pomezí dvou světů. Někteří posluchači a odborníci ji řadí blíže k takzvané artificiálně hudbě po bok moderních skladatelů vážné hudby, ti druzí spatřují jazzovou hudbu spíše v říši hudby populární. Pochopitelné jsou oba názory, neboť stylová šíře jazzu nabrala za poslední století úctyhodných rozměrů a ta kvalitativní je ještě obsáhlejší. Ostatně ani mezi hudebními skladateli nepanoval nikdy jednoznačný názor, a každý se k hudebnímu dědictví černošského blues a ragtimu stavěl a staví po svém. Přesto je nepopiratelným faktem, že pro mnoho tvůrčích osobností klasické hudby představoval jazz a kultura s ním spojená výrazný zdroj inspirace. Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, Leonard Bernstein, Aaron Copland a z domácích Bohuslav Martinů či Jan Novák – ti všichni zapracovávali jazzové kompoziční prvky do svých děl jako svěží stavební kameny počínající, nové hudební tradice. Tato náklonnost se projevila i z druhé strany, když světoví jazzmani začali propojovat svá hudební tělesa se symfonickým orchestrem a aranžovat jazz pro široká nástrojová obsazení. Ansámbl Matúš Jakabčic Quintet sestávající ze saxofonisty Rostislava Fraše, klavíristy Stanislava Máchy, kontrabasisty Štefana Bartuše, bubeníka Dušana Novakova a samozřejmě kytaristy Matúše Jakabčice nabídl posluchačům skladby Between 2 Worlds, 269 Sumner st. a Room #55 zkomponované samotným uměleckým vedoucím kvintetu. Kromě jmenovaných děl zazněly také Jakabčicovy aranže na známé jazzové standardy Autumn Leaves od Josepha Kosmy a Autumn in New York od Vernona Dukea. Třešničkou na dortu pak bylo aranžmá zpracovávající první větu Bachova Braniborského koncertu č. 3.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_02

Spojit svět klasické hudby a jazzu však není vůbec jednoduché. Skladba Between 2 Worlds (Mezi dvěma světy), kterou autor složil v roce 2009 na objednávku Státní filharmonie Košice a která záměrně s oběma hudebními jazyky pracuje, zůstává ve své podstatě stále jazzovou hudbou. Jak přiznává i sám Jakabčic: „Snad u každého skladatele, který se k takovému kroku v minulosti odhodlal, převáží jeden ze světů, podle toho odkud přichází.“ On sám tedy zvolil jako výchozí bod kulturu jazzovou, kterou okořenil orchestrálními prvky. Hráči symfonických těles jsou v současné době zvyklí na lecjaké těžkosti, skladatelé moderní hudby častokrát nešetří posluchače ani samotné hudebníky, přesto se i ve výbavě orchestrálního hráče mohou objevit mezery. Problematickým bývá jazzové (a funky) předrážení či synkopická rytmická struktura, se kterou se tito hudebníci jen pramálo dostávají do styku. Jazz i klasická hudba využívají diametrálně odlišných melodických i rytmických postupů, není se tedy čemu divit, že pak mají instrumentalisté plné housle práce. Matúš Jakabčic si však velmi dobře uvědomil, kde leží silné stránky orchestru, a tomu také uzpůsobil skladbu samotnou. Instrumentalisté tak nebyli vystaveni pro ně nezvyklým postupům a naopak mohli budovat kvalitní hudební zážitek na základech, ve kterých excelují. Filharmonie Brno pod vedením Pavla Šnajdra – který se ostatně moderní hudbě aktivně věnuje a který má i s extrémnějšími hudebními experimenty bohaté zkušenosti – dokázala být ansámblu Matúš Jakabčic Quintet pevnou oporou i rovnocenným společníkem. Šnajdr dynamicky a především s nezpochybnitelnou hudební logikou odlišil minimalistické a spíše repetitivní části od těch, které k posluchačům promlouvaly s nečekanou hřejivou symfoničností. Každá změna tohoto paradigmatu byla posluchači přímo vmetena do tváře a každý tento zlom byl nepřeslechnutelným obohacením Jakabčicovy syntézy. Je sice pravdou, že těchto ryze symfonických prostředků bylo ve skladbě Between 2 Worlds pomálu, ale přesto na sebe dokázaly strhnout veškerou pozornost.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_03

Další dvě skladby rámující druhou polovinu večera – 269 Sumner st. a Room #55 – stavěly svět jazzu a svět klasické hudby vedle sebe. Také zde však skladatel, dirigent a především hráči měli vždy jasno, jakého zvuku je třeba docílit a co charakterizuje každý úsek skladby. Důvodem k mnoha potutelným úsměvům se stalo aranžmá Bachova Braniborského koncertu, který jakožto jediný nepocházel z jazzových standardů. Dlužno dodat, že pádící tempo hudby a rozjařený orchestr udělaly svoje – Braniborský koncert byl přehlídkou nejen humoru, ale také virtuózních prvků a nezvyklých orchestrálních barev. Tedy alespoň u Bacha nezvyklých. Samotní sólisté předvedli, že jazz mají za ta léta zkrátka již v krvi, a z ryze hudebního hlediska podali v podstatě bezchybné výkony. Pevná intonace i při těch nejnáročnějších pasážích a bězích, synkopické rytmické modely a polyrytmy, výrazová složka plná příkrých hudebních výkřiků a náhlých utišení – to vše měli jazzmani ve svém interpretačním arzenálu.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_05

Máte-li rádi jazz, stylové crossovery, nebo jste jen přišli zjistit, jak by mohl znít Bach, kdyby se narodil o více než 300 let později, mohli jste být svědky syrové a čisté hudební energie, která improvizací, náhlými kontrasty a správným uchopením dokázala spojit dva jinak zcela odlišné světy, které se však navzájem rády ovlivňují.

MATÚŠ JAKABČIC: Between 2 Worlds
MATÚŠ JAKABČIC: 269 Sumner st.
JOSEPH KOSMA / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn Leaves
JOHANN SEBASTIAN BACH / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Braniborský koncert č. 3 G dur BWV 1048 (1. věta – Allegro)
VERNON DUKE / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn in New York
MATÚŠ JAKABČIC: Room # 55

Matúš Jakabčic Quintet:
sopránový a tenorový saxofon: Rostislav Fraš
kytara: Matúš Jakabčic
klavír: Stanislav Mácha
kontrabas: Štefan Bartuš
bicí: Dušan Novakov

Filharmonie Brno

dirigent: Pavel Šnajdr

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více