Matúš Jakabčic a Filharmonie Brno – Mezi dvěma světy

11. říjen 2018, 15:00
Matúš Jakabčic a Filharmonie Brno – Mezi dvěma světy

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_01

Jazzová hudba ve formě, v jaké ji známe dnes, stojí do jisté míry na pomezí dvou světů. Někteří posluchači a odborníci ji řadí blíže k takzvané artificiálně hudbě po bok moderních skladatelů vážné hudby, ti druzí spatřují jazzovou hudbu spíše v říši hudby populární. Pochopitelné jsou oba názory, neboť stylová šíře jazzu nabrala za poslední století úctyhodných rozměrů a ta kvalitativní je ještě obsáhlejší. Ostatně ani mezi hudebními skladateli nepanoval nikdy jednoznačný názor, a každý se k hudebnímu dědictví černošského blues a ragtimu stavěl a staví po svém. Přesto je nepopiratelným faktem, že pro mnoho tvůrčích osobností klasické hudby představoval jazz a kultura s ním spojená výrazný zdroj inspirace. Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, Leonard Bernstein, Aaron Copland a z domácích Bohuslav Martinů či Jan Novák – ti všichni zapracovávali jazzové kompoziční prvky do svých děl jako svěží stavební kameny počínající, nové hudební tradice. Tato náklonnost se projevila i z druhé strany, když světoví jazzmani začali propojovat svá hudební tělesa se symfonickým orchestrem a aranžovat jazz pro široká nástrojová obsazení. Ansámbl Matúš Jakabčic Quintet sestávající ze saxofonisty Rostislava Fraše, klavíristy Stanislava Máchy, kontrabasisty Štefana Bartuše, bubeníka Dušana Novakova a samozřejmě kytaristy Matúše Jakabčice nabídl posluchačům skladby Between 2 Worlds, 269 Sumner st. a Room #55 zkomponované samotným uměleckým vedoucím kvintetu. Kromě jmenovaných děl zazněly také Jakabčicovy aranže na známé jazzové standardy Autumn Leaves od Josepha Kosmy a Autumn in New York od Vernona Dukea. Třešničkou na dortu pak bylo aranžmá zpracovávající první větu Bachova Braniborského koncertu č. 3.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_02

Spojit svět klasické hudby a jazzu však není vůbec jednoduché. Skladba Between 2 Worlds (Mezi dvěma světy), kterou autor složil v roce 2009 na objednávku Státní filharmonie Košice a která záměrně s oběma hudebními jazyky pracuje, zůstává ve své podstatě stále jazzovou hudbou. Jak přiznává i sám Jakabčic: „Snad u každého skladatele, který se k takovému kroku v minulosti odhodlal, převáží jeden ze světů, podle toho odkud přichází.“ On sám tedy zvolil jako výchozí bod kulturu jazzovou, kterou okořenil orchestrálními prvky. Hráči symfonických těles jsou v současné době zvyklí na lecjaké těžkosti, skladatelé moderní hudby častokrát nešetří posluchače ani samotné hudebníky, přesto se i ve výbavě orchestrálního hráče mohou objevit mezery. Problematickým bývá jazzové (a funky) předrážení či synkopická rytmická struktura, se kterou se tito hudebníci jen pramálo dostávají do styku. Jazz i klasická hudba využívají diametrálně odlišných melodických i rytmických postupů, není se tedy čemu divit, že pak mají instrumentalisté plné housle práce. Matúš Jakabčic si však velmi dobře uvědomil, kde leží silné stránky orchestru, a tomu také uzpůsobil skladbu samotnou. Instrumentalisté tak nebyli vystaveni pro ně nezvyklým postupům a naopak mohli budovat kvalitní hudební zážitek na základech, ve kterých excelují. Filharmonie Brno pod vedením Pavla Šnajdra – který se ostatně moderní hudbě aktivně věnuje a který má i s extrémnějšími hudebními experimenty bohaté zkušenosti – dokázala být ansámblu Matúš Jakabčic Quintet pevnou oporou i rovnocenným společníkem. Šnajdr dynamicky a především s nezpochybnitelnou hudební logikou odlišil minimalistické a spíše repetitivní části od těch, které k posluchačům promlouvaly s nečekanou hřejivou symfoničností. Každá změna tohoto paradigmatu byla posluchači přímo vmetena do tváře a každý tento zlom byl nepřeslechnutelným obohacením Jakabčicovy syntézy. Je sice pravdou, že těchto ryze symfonických prostředků bylo ve skladbě Between 2 Worlds pomálu, ale přesto na sebe dokázaly strhnout veškerou pozornost.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_03

Další dvě skladby rámující druhou polovinu večera – 269 Sumner st. a Room #55 – stavěly svět jazzu a svět klasické hudby vedle sebe. Také zde však skladatel, dirigent a především hráči měli vždy jasno, jakého zvuku je třeba docílit a co charakterizuje každý úsek skladby. Důvodem k mnoha potutelným úsměvům se stalo aranžmá Bachova Braniborského koncertu, který jakožto jediný nepocházel z jazzových standardů. Dlužno dodat, že pádící tempo hudby a rozjařený orchestr udělaly svoje – Braniborský koncert byl přehlídkou nejen humoru, ale také virtuózních prvků a nezvyklých orchestrálních barev. Tedy alespoň u Bacha nezvyklých. Samotní sólisté předvedli, že jazz mají za ta léta zkrátka již v krvi, a z ryze hudebního hlediska podali v podstatě bezchybné výkony. Pevná intonace i při těch nejnáročnějších pasážích a bězích, synkopické rytmické modely a polyrytmy, výrazová složka plná příkrých hudebních výkřiků a náhlých utišení – to vše měli jazzmani ve svém interpretačním arzenálu.

FB_jazz_and_world_zahajeni_2018_foto_jelinek_05

Máte-li rádi jazz, stylové crossovery, nebo jste jen přišli zjistit, jak by mohl znít Bach, kdyby se narodil o více než 300 let později, mohli jste být svědky syrové a čisté hudební energie, která improvizací, náhlými kontrasty a správným uchopením dokázala spojit dva jinak zcela odlišné světy, které se však navzájem rády ovlivňují.

MATÚŠ JAKABČIC: Between 2 Worlds
MATÚŠ JAKABČIC: 269 Sumner st.
JOSEPH KOSMA / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn Leaves
JOHANN SEBASTIAN BACH / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Braniborský koncert č. 3 G dur BWV 1048 (1. věta – Allegro)
VERNON DUKE / arr. MATÚŠ JAKABČIC: Autumn in New York
MATÚŠ JAKABČIC: Room # 55

Matúš Jakabčic Quintet:
sopránový a tenorový saxofon: Rostislav Fraš
kytara: Matúš Jakabčic
klavír: Stanislav Mácha
kontrabas: Štefan Bartuš
bicí: Dušan Novakov

Filharmonie Brno

dirigent: Pavel Šnajdr

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více