Megafon: Mluv se mnou

29. leden 2016, 0:50

Megafon: Mluv se mnou

Necelou půlhodinu trvá debutová nahrávka brněnské vokální skupiny Megafon. Na tak krátkou stopáž však vyvolává až překvapivé množství otázek a nabízí spoustu konotací. „Poslouchejte hudbu novou. Poslouchejte Megafon,“ píše se na žluté kartě vložené v obalu CD. A i když to s „novostí“ není až tak horké, čistě mužské kvarteto přece jen představuje jisté trendy ze světové scény a přitom je pevně zakotvené v domácí tradici.

Ve Vyškově působila v 80. letech vokální skupina Ucho, v níž zpíval hlavní hlas a především aranžoval repertoár Michal Hromčík, jinak výborný bluegrassový kytarista. V roce 1986 Ucho získalo interpretační Portu, a i když se v roce 1989 rozpadlo (poté, co se jednotliví zpěváci rozprchli do různých koutů tehdejšího Československa), sporadicky se jeho členové dál setkávali. Na počátku nového milénia Michal Hromčík s bývalým kolegou z Ucha Kosťou Matyáštíkem spojil síly s manželi Davidem a Veronikou Němečkovými (tehdy aktivními v bluegrassové skupině Drive) a založili vokální skupinu Voco, s níž částečně na repertoár Ucha navazovali. Michal Hromčík mezitím rozvíjel svou profesní kariéru v oblasti lidských zdrojů a vychovával syny. V roce 2010 s už dospělými potomky Filipem a Adamem založil novou vokální skupinu, Megafon. Jako čtvrtého do – tentokrát opět čistě mužské – party přibrali televizní soutěží protřelého Petra Ševčíka, kterého v roce 2013 vystřídal Filip „Dan“ Daňhel. Tato sestava, tvořená tedy ze tří čtvrtin nositeli příjmení Hromčík, natočila debutové album Mluv se mnou.

K tomu, abychom Megafon mohli porovnat s Uchem, je třeba v první řadě sledovat logický přesun Michala Hromčíka od hlavního hlasu (lead) k basovým partům ve většině písní. O sóla se naopak dělí (nerovnoměrně, ve Filipův prospěch) všichni tři členové mladší generace. Nejde však pouze o vedení hlasů, ale i o nastolování témat a celkového stylu. Megafon je sice Uchu formálně podobný, také je to mužské kvarteto zpívající a cappella, nicméně rozdíl je zřejmý. Těžiště repertoáru moderní vokální skupiny dnes není ve spirituálech a gospelech, ale spíše v úpravách písní z oblasti světové populární hudby, případně i ve vlastní tvorbě poplatné současnému popu. V Americe dnes superpopulární skupina Pentatonix, kterou Megafon uvádí jako svůj vzor, zpívá sice bez nástrojů, ale výsledkem je moderní pop, schopný konkurovat nejkomerčnějším hvězdám. Na území bývalé federace se kvalitně zazpívanému popu bez nástrojů věnuje nejen Kornův 4tet,ale v poslední době čím dál oblíbenější Fragile ze Slovenska a samozřejmě také řada mladších formací. Mezi nimi zaujímají výsadní postavení pražské Skety, které sice vyšly z jazzového jazyka, ale výborně zpracovávají například Pink Floyd, nebo plzeňský Hlasoplet, který vedle populárních hitů těží i z autorské tvorby.

Megafon na svém albu nabízí „písně zcela originální, s vlastním textem nebo vlastní aranží“. Ve skutečnosti zde úplné originály najdeme pouze tři, zbytek jsou právě přetextované a přearanžované zahraniční hity. Ale buďme rádi i za tuto drobnou snahu neopakovat pouze to, co už tu bylo. Autorem všech tří původních skladeb a jedné úpravy je Filip Hromčík, dva texty měl na starosti Michal a dvakrát jsou uvedeny aranže jako kolektivní dílo.

Zařazení Megafonu do „popové“ větve vokálních skupin (druhou větev nazvěme pracovně „folkovou“) odpovídá zaměření textů Filipa Hromčíka. Na první poslech se v nich neřeší žádná velká témata, rýmy jsou jednoduché až primitivní (zpět/svět/pět) či gramatické (herbářů/scénářů), fráze kostrbaté („vidím tě v paloukách / vzít si tě nesmím dát“). V úvodní písni Zavři pusu a mluv se mnou vedle textu poplatného autorovu věku udeří do uší i nepřirozené protahování slabik v refrénu – i tím se obsah podřizuje formě. U Megafonu jde totiž v první řadě o čistotu zpěvu, případě o efektní vyjádření nejen melodie a harmonie, ale i rytmiky řečí těla (krásným a vpravdě moderním příkladem je píseň Se tak stydím – s textem na hraně popové parodie: „Vem mě zpátky zas / na silný gesta je blbej čas“).

Přijmeme-li však fakt, že i o banálních vztahových záležitostech se ještě dnes dá zpívat zajímavě (a opět zdůrazňuji formu před obsahem), může nás Megafon svými aranžemi a hlasovými schopnostmi nadchnout. Nakonec pak dojdeme k poznání, že i ten zdánlivě banální text úvodní písně ve skutečnosti stojí na vtipném paradoxu („zavři pusu a mluv se mnou“), a má tak něco do sebe.

Speciální zmínku a pozornost si pak zasluhují dvě konkrétní skladby, v obou případech coververze (pánové prominou, že pominu pěkné, ale konvenční zpracování balady Video Games od Lany Del Rey). Jednou z nich je píseň Fat Bottomed Girls od skupiny Queen, pro mne osobně největší hit desky. Repertoár Queenů stál na třech pilířích – skvěle sezpívaných sborech, rockové instrumentaci a na hlasu Freddieho Mercuryho, který zdárně proplouval mezi „operní“ a rockovou tváří kapely. Megafonu se podařilo do jedné písně toto vše – včetně náznaku rocku – pouze s použitím lidských hlasů dostat. Druhá nejvýraznější píseň vznikla českým otextováním skladby amerického komediálního dua Paul & Storm. Michal Hromčík ji vybavil explicitním sloganem „Jenom se kouknu na svý velký péro a všechny starosti se rozplynou hned“, který musí na koncertech především nepřipravené dámské publikum omráčit. Přiznám se, že jsem dlouho hledal skrytý dvojsmysl a alternativní možnosti výkladu, ale s největší pravděpodobností je poselství písně jednoznačné. Je pak na posluchači – či posluchačce –, jaký postoj zaujme. Doporučuji nepohoršit se a spíše to brát jako druh humoru, který vynikne o to víc, když si uvědomíme, že text napsal otec pro své syny. Možná právě v této lehce přehnané legrácce se skrývá klíč k pochopení alba i celého Megafonu – nebrat to moc vážně, zavřít pusu a poslouchat. Dokonale se dají zazpívat texty bez většího smyslu i texty smyslné. Na obojím stojí komerční populární hudba. A Megafon jí nastavuje skvělé zrcadlo.

Megafon – Mluv se mnou, vydáno vlastním nákladem, 2015, 8 skladeb, celková stopáž: 25:39

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více