Megafon: Mluv se mnou

29. leden 2016, 0:50

Megafon: Mluv se mnou

Necelou půlhodinu trvá debutová nahrávka brněnské vokální skupiny Megafon. Na tak krátkou stopáž však vyvolává až překvapivé množství otázek a nabízí spoustu konotací. „Poslouchejte hudbu novou. Poslouchejte Megafon,“ píše se na žluté kartě vložené v obalu CD. A i když to s „novostí“ není až tak horké, čistě mužské kvarteto přece jen představuje jisté trendy ze světové scény a přitom je pevně zakotvené v domácí tradici.

Ve Vyškově působila v 80. letech vokální skupina Ucho, v níž zpíval hlavní hlas a především aranžoval repertoár Michal Hromčík, jinak výborný bluegrassový kytarista. V roce 1986 Ucho získalo interpretační Portu, a i když se v roce 1989 rozpadlo (poté, co se jednotliví zpěváci rozprchli do různých koutů tehdejšího Československa), sporadicky se jeho členové dál setkávali. Na počátku nového milénia Michal Hromčík s bývalým kolegou z Ucha Kosťou Matyáštíkem spojil síly s manželi Davidem a Veronikou Němečkovými (tehdy aktivními v bluegrassové skupině Drive) a založili vokální skupinu Voco, s níž částečně na repertoár Ucha navazovali. Michal Hromčík mezitím rozvíjel svou profesní kariéru v oblasti lidských zdrojů a vychovával syny. V roce 2010 s už dospělými potomky Filipem a Adamem založil novou vokální skupinu, Megafon. Jako čtvrtého do – tentokrát opět čistě mužské – party přibrali televizní soutěží protřelého Petra Ševčíka, kterého v roce 2013 vystřídal Filip „Dan“ Daňhel. Tato sestava, tvořená tedy ze tří čtvrtin nositeli příjmení Hromčík, natočila debutové album Mluv se mnou.

K tomu, abychom Megafon mohli porovnat s Uchem, je třeba v první řadě sledovat logický přesun Michala Hromčíka od hlavního hlasu (lead) k basovým partům ve většině písní. O sóla se naopak dělí (nerovnoměrně, ve Filipův prospěch) všichni tři členové mladší generace. Nejde však pouze o vedení hlasů, ale i o nastolování témat a celkového stylu. Megafon je sice Uchu formálně podobný, také je to mužské kvarteto zpívající a cappella, nicméně rozdíl je zřejmý. Těžiště repertoáru moderní vokální skupiny dnes není ve spirituálech a gospelech, ale spíše v úpravách písní z oblasti světové populární hudby, případně i ve vlastní tvorbě poplatné současnému popu. V Americe dnes superpopulární skupina Pentatonix, kterou Megafon uvádí jako svůj vzor, zpívá sice bez nástrojů, ale výsledkem je moderní pop, schopný konkurovat nejkomerčnějším hvězdám. Na území bývalé federace se kvalitně zazpívanému popu bez nástrojů věnuje nejen Kornův 4tet,ale v poslední době čím dál oblíbenější Fragile ze Slovenska a samozřejmě také řada mladších formací. Mezi nimi zaujímají výsadní postavení pražské Skety, které sice vyšly z jazzového jazyka, ale výborně zpracovávají například Pink Floyd, nebo plzeňský Hlasoplet, který vedle populárních hitů těží i z autorské tvorby.

Megafon na svém albu nabízí „písně zcela originální, s vlastním textem nebo vlastní aranží“. Ve skutečnosti zde úplné originály najdeme pouze tři, zbytek jsou právě přetextované a přearanžované zahraniční hity. Ale buďme rádi i za tuto drobnou snahu neopakovat pouze to, co už tu bylo. Autorem všech tří původních skladeb a jedné úpravy je Filip Hromčík, dva texty měl na starosti Michal a dvakrát jsou uvedeny aranže jako kolektivní dílo.

Zařazení Megafonu do „popové“ větve vokálních skupin (druhou větev nazvěme pracovně „folkovou“) odpovídá zaměření textů Filipa Hromčíka. Na první poslech se v nich neřeší žádná velká témata, rýmy jsou jednoduché až primitivní (zpět/svět/pět) či gramatické (herbářů/scénářů), fráze kostrbaté („vidím tě v paloukách / vzít si tě nesmím dát“). V úvodní písni Zavři pusu a mluv se mnou vedle textu poplatného autorovu věku udeří do uší i nepřirozené protahování slabik v refrénu – i tím se obsah podřizuje formě. U Megafonu jde totiž v první řadě o čistotu zpěvu, případě o efektní vyjádření nejen melodie a harmonie, ale i rytmiky řečí těla (krásným a vpravdě moderním příkladem je píseň Se tak stydím – s textem na hraně popové parodie: „Vem mě zpátky zas / na silný gesta je blbej čas“).

Přijmeme-li však fakt, že i o banálních vztahových záležitostech se ještě dnes dá zpívat zajímavě (a opět zdůrazňuji formu před obsahem), může nás Megafon svými aranžemi a hlasovými schopnostmi nadchnout. Nakonec pak dojdeme k poznání, že i ten zdánlivě banální text úvodní písně ve skutečnosti stojí na vtipném paradoxu („zavři pusu a mluv se mnou“), a má tak něco do sebe.

Speciální zmínku a pozornost si pak zasluhují dvě konkrétní skladby, v obou případech coververze (pánové prominou, že pominu pěkné, ale konvenční zpracování balady Video Games od Lany Del Rey). Jednou z nich je píseň Fat Bottomed Girls od skupiny Queen, pro mne osobně největší hit desky. Repertoár Queenů stál na třech pilířích – skvěle sezpívaných sborech, rockové instrumentaci a na hlasu Freddieho Mercuryho, který zdárně proplouval mezi „operní“ a rockovou tváří kapely. Megafonu se podařilo do jedné písně toto vše – včetně náznaku rocku – pouze s použitím lidských hlasů dostat. Druhá nejvýraznější píseň vznikla českým otextováním skladby amerického komediálního dua Paul & Storm. Michal Hromčík ji vybavil explicitním sloganem „Jenom se kouknu na svý velký péro a všechny starosti se rozplynou hned“, který musí na koncertech především nepřipravené dámské publikum omráčit. Přiznám se, že jsem dlouho hledal skrytý dvojsmysl a alternativní možnosti výkladu, ale s největší pravděpodobností je poselství písně jednoznačné. Je pak na posluchači – či posluchačce –, jaký postoj zaujme. Doporučuji nepohoršit se a spíše to brát jako druh humoru, který vynikne o to víc, když si uvědomíme, že text napsal otec pro své syny. Možná právě v této lehce přehnané legrácce se skrývá klíč k pochopení alba i celého Megafonu – nebrat to moc vážně, zavřít pusu a poslouchat. Dokonale se dají zazpívat texty bez většího smyslu i texty smyslné. Na obojím stojí komerční populární hudba. A Megafon jí nastavuje skvělé zrcadlo.

Megafon – Mluv se mnou, vydáno vlastním nákladem, 2015, 8 skladeb, celková stopáž: 25:39

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.  více


Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více