Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

Midi Lidi jsou pro elektronickou hudbu tím, čím byly pro pop v době své největší slávy Buty. Nebo čím stále je Vltava. Dokážou čerpat z žánrových klišé, mají smysl pro výraznou melodii i pro slogan a ze zdánlivé neobratnosti dokážou vytěžit hitový potenciál. Jejich nové album Give Masterpiece a Chance! vychází právě dnes.

„Všechny písně na desce jsou o něčem,“ tvrdí slogan v bookletu nového alba skupiny Midi Lidi. „Původní koncept byl natočit temné introvertní elektronické album s minimem zpěvu. A vznikl přesný opak,“ říká Prokop Holoubek v oficiální tiskové zprávě. „Měl jsem stan – Furt ho mám – Byl jsem tam – Zadumán,“ veršuje Petr Marek v písni Prosím, kam?, jedné z nejzásadnějších na albu. Už z těchto tří fragmentů je zřejmé, že by bylo dobré dát kapele a jejímu novému dílu šanci. Vždyť kdo jiný by propojil naléhavý zpěv s navrstvenými gramatickými rýmy tak, aby to neznělo trapně? A přitom píseň Koupaliště tajemné s poznáním, „že už nejsi neplavec“, funguje skvěle.

Jestliže kapela hovoří o „desce plné hitů“, má v podstatě pravdu. Přitom více než na svá předchozí řadová alba navazuje na Peta Besta, svou geniální poctu skupině Mňága a Ždorp z projektu Dáreček. Lehkost projevu, která k Mňáze patří a kterou Petr Marek dokázal svými verši napodobit, se přenesla i do způsobu, jakým Midi lidi vyprávějí své prázdninové příběhy. Ano, vyprávějí. Give Masterpiece a Chance! je totiž opravdu více přátelským posezením u letního drinku než anonymním tancem ve vydýchaném klubu.

Po prvním kompletním poslechu alba mě při poslední písni (Pojď ven!) napadlo označení „epický dancefloor“. Přitom slovo epika vnímám v jeho původním významu výpravnosti, dějovosti. Ano, ty písně jsou opravdu o něčem.

A o čem že tedy jsou? K vodě měli Midi Lidi blízko už v minulosti. Od „hastrmanů tatrmanů“ v názvu minulého alba nebo od Žbirkova člunu, do kterého stále teče voda, se nyní dostaly ke skutečným příběhům od moře z prázdnin. Petr Marek si téma mezitím oťukal na desce Prázdniny dua Monikino Kino (Desiatu noc pri mori, More v noci, Ponorka) a loni strávil měsíc na ostrově v Chorvatsku. Výsledkem je nejen už zmíněný song o plavčíkovi (Koupaliště tajemné), ale také různé narážky na vorvaně, krevety a sušené tresky v prášku nebo vlny, které přinesou novou sílu (zatímco ptáci sezobou depresi). S touto tematikou ladí také obal s mořskou příšerou, jakousi deformovanou běluhou nebo jiným kytovcem.

Midi Lidi však nenatočili monotematické album o moři a prázdninách. Má-li deska jednotící téma, je jím spíše komunikace, která pochopitelně probíhá na pozadí prázdninových dějů. Stačí si uvědomit, v kolika textech Petr Marek používá druhou osobu. Pojď ven! Pošlu ti vzkaz. Neměj strach. Tak si přivstaň. Vedle komunikace kapely s posluchačem (skutečným nebo imaginárním) spolu hovoří i hrdinové písní. Slyš skladby Pokec s tátou nebo Volám. A do kontextu zapadá i komunikace s navigací v písni Duch, přičemž „Toto je vaše cílová stanice“ klidně mohlo být pointou celého alba.

Ani tím se však škála témat a vtipů nevyčerpává. Od úvodního brumenda jako od táborového ohně (začátek Tak už se zachraň!) až po závěrečný elektronický motiv jako z dávného televizního vysílání pro školy kupí kapela jeden hudební za druhým a kombinuje je s podobně širokou škálou pěveckých/vypravěčských postupů. Funkové riffy se skandováním „To je blbost!“ (Tak už se zachraň!; s účastí skvělé dechové sekce Petr Harmáček a Jan Jirucha), jednoduché elektronické vzorce s pečlivě vyslovovaným textem (Ten bonbon) nebo naopak zpěv utopený ve skočném rytmu (Rande s přírodou). To je jen pár příkladů toho, jak skupina pracuje s výrazem a se zvukem.

Všechny ty kontrasty mezi jednotlivými písněmi, mezi důrazem na elektronickou složku a na živé nástroje (další důležitý rozdíl oproti starším albům Midi Lidí) nebo mezi zvýrazněním basové linky (Pojď ven!) a elektronickými motivy ve vyšších polohách (Prosím, kam?) stojí za opakovaný poslech, za opakovanou šanci.

Texty jako „Oblak! Čmelák! Květák! Světák!“ sice zdánlivě neoplývají duchaplností, ale pod slupkou primitivní hravosti se skrývá dobře odvedená práce s různými úrovněmi jazyka a invenční propojení hudby k tanci s důrazem na poslechovou složku. Funkčně užité gramatické rýmy se střídají s originálními rýmy štěpnými (Někdo tu sýčkuje / Jak dobře při měsíčku je). Hotýlek v textu klipové písně Lux může evokovat obdobné ubytovací zařízení z jedné sloky Prasátka od Vltavy. Prostějov v písni Žižla je možná paralelou mňágovského Valmezu.

Nové písně Midi Lidí jsou skutečně tak prosvětlené a optimistické jako hity Roberta Nebřenského. A hořce posmutnělé jako texty Petra Fialy. A sympaticky nonsensové jako slogany Radka Pastrňáka. Využívají přitom jiný hudební jazyk. Nic a nikoho nekopírují. A ono to funguje.

Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!; Vlastní náklad 2016. 12 skladeb, celkový čas: 61:01

Foto Johana Novotná a archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Skupina Midi Lidi chystá na červen nové album Give Masterpiece a Chance. Zatím je z něj venku klip k písni Luxvíce

Včera se v Brně odehrál výjimečný koncert, který už patrně nebude možné nikdy zopakovat v takové podobě, v jaké jej viděl beznadějně vyprodaný klub Kabinet múz. Vystoupení alternativní špičky Young Fathers hodnotí vedoucí kapely Květy Martin E. Kyšperský.  více

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.  více

Pod hlavičkou Ostrak Mode přichází nový Ostřanský, muž, který sice neodložil kytaru, ale který našel nové vyjadřovací prostředky v elektronických beatech. Copy and Paste není album určené přímo pro nejmladší posluchačskou generaci, spíše čerpá z elektronické hudby 90. let, ale možná by díky němu mohli ke klíčové postavě „brněnské scény“ najít cestu i ti, kteří o Dunaji nikdy neslyšeli.   více

Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více