Moravský folklor i New Order na JazzFestu

12. duben 2013, 11:04

Moravský folklor i New Order na JazzFestu

Dvanáctý ročník festivalu JazzFestBrno měl předehru v podobě březnového koncertu Chicka Corey. Hlavní letošní program je rozprostřený do celého měsíce dubna a už první tři koncerty ukázaly, jak pestrá je současná jazzová scéna. A také znovu dokázaly, že dramaturg Vilém Spilka má při výběru účinkujících skutečně šťastnou ruku. Během tří večerů se ve třech sálech v Brně předvedlo několik mimořádných projektů s účastí jazzmanů různých generací – z Česka i ze zámoří.

Vůbec poprvé během své dvanáctileté historie zavítal putovní JazzFest do divadla Reduta na náměstí Svobody. Program začal unikátním setkáním pianového tria v čele s výborným Martinem Brunnerem (syn Martina Brunnera st., organizátora královéhradeckého festivalu Jazz Goes To Town, je například podle českoamerického kytaristy Rudyho Linky jedním z nejtalentovanějších mladých jazzmanů u nás) a smyčcového Epoque Quartetu. Svou přibližně hodinovou skladbu Morning Walks zkomponoval Brunner tak, aby v ní každý ze sedmi nástrojů hrál nezastupitelnou roli. „Tu skladbu není možné zahrát jinak, každý nástroj je v ní stejně zásadní a jinak by to nefungovalo,“ vysvětlil například v Českém rozhlasu svůj projekt, v němž smyčcové kvarteto neplní „pouze“ roli doprovodného tělesa. Kompozice Morning Walks sklidila v Brně zasloužený potlesk.

Po dvou letech se do Brna vrátil také pianista hbitých prstů a otevřeného myšlení Craig Taborn. Američan, který na Moravě v roce 2011 vystoupil v kapele kontrabasisty Michaela Formanka, přijel tentokrát představit vlastní trio a skladby z připravovaného alba s názvem Chants. Taborn, který od začátku 90. let paralelně rozvíjí úspěšnou kariéru hráče na klasické piano a zvukového experimentátora (jeho propojení jazzu s techno hudbou patří ve svém žánru k nejoceňovanějším) představil brněnskému publiku relativně konvenčnější část své tvorby. Slovo „relativně“ je však na místě, protože tento hudebník i na akustické piano hraje velmi novátorsky. Otázka, zda lze v běžné sestavě klavír, kontrabas a bicí vymyslet ještě něco nového, je v jeho případě skutečně bezpředmětná.

Sestava o něco méně obvyklá se předvedla na pódiu Besedního domu v pondělí 8. dubna. Pianista Emil Viklický natočil před deseti lety album Summertime se svým dlouholetým americkým přítelem, saxofonistou (a také trumpetistou a hráčem na další dechové nástroje) Scottem Robinsonem. Nyní vydali další společnou desku a při té příležitosti se – pouze ve dvou – objevili na pódiu. Duo hned v první skladbě Touha, po velmi krátkém rozehřívání, předvedlo několikeré obrovské skoky – z tradiční lidové melodiky ke zvukovým experimentům nebo z hloubek do výšek. Robinson předváděl úžasnou práci s nátiskem a pánové chvílemi vypadali, jako by na sebe chtěli útočit. Emil Viklický, sám muž mnoha jazzových poloh, těžil především ze svého vztahu k moravské lidové písni (v Highlands, Lowlands klavír pod jeho prsty skutečně připomínal cimbál). V Ej, lásko, lásko Robinson do hry na trubku vkládal veškerou svou energii (včetně pohybů celého těla) a z ostinátní hry piana a expresivní trubky se notoricky známá melodie chvílemi vynořovala jako horská bystřina. Pánové koncert prokládali vzpomínkami na svou minulost (Viklického studia matematiky, Robinsonův vztah k NASA, která vydala nové album dua!), vtipkovali slovy i hudbou. Tedy doklad toho, že dobrý jazz může být zábavný.

Vtipná byla i druhá polovina večera. Argentinského saxofonistu Javiera Girotta doprovodilo české saxofonové kvarteto Pigeon, jehož členy jsou mimo jiné vyhledávaní a vytížení hráči Pavel Hrubý (soprán) a Marcel Bárta (alt). Ani zde nechybělo zábavné průvodní slovo (Girotto coby Argentinec nemohl neudělat narážku na nového papeže – v souvislosti se skladbou o neustálém soupeření Argentinců a Brazilců: „Papež je z Argentiny, ale Bůh je z Brazílie“), ale i v tomto případě šlo především o hudbu. Model, kdy sólového saxofonistu (a také hráče na indiánské flétny) doprovázejí další saxofonisté, není úplně obvyklý. O to lépe však vynikly „sborové“ harmonie i momenty, kdy barytonový nástroj hrál konstantní tón, nad nímž sopránka mistrně kreslila melodii. Celou škálu svých možností pětice předvedla v úvodní půlhodinové (!) suitě, složené ze čtyř původně samostatných skladeb. Došlo jak na melodické „morriconovské“ pasáže, tak na rytmičtější momenty s vytleskáváním rytmu.

Ve středu 10. dubna se JazzFest přesunul do svého tradičního působiště, sálu Semilasso. Varhaník Ondřej Pivec, trvale usazený v New Yorku, přijel do Brna představit své nové trio. V sestavě varhany (Pivec), piano a fender rhodes (Klaudius Kováč) a bicí (Martin Novák) kapela navázala na úspěšnou desku It’s About Time, kterou Pivec v roce 2009 natočil s pianistou NajPonkem a s bubeníkem Gregorym Hutchinsonem. Koncertní provedení stálo v tomto případě pouze na hudbě. Mluveného slova bylo naprosté minimum, a omezovalo se především na opakované představení hudebníků, případně na holé konstatování „No tak jo…“ před přídavkem. O to výmluvnější byla slova dámy v seniorském věku ihned po koncertě: „Pastva pro uši i oči!“ Pivec, vybavený zkušenostmi z newyorských klubů a ze své profese „hudebního ředitele“ kostela v Brooklynu, hraje s neuvěřitelnou lehkostí. Ve své vlastní skladbě Song For Sam nejprve načrtává basovou linku a až poté melodicky podpoří kolegu Kováče za fender pianem. I v dalších skladbách hrál klavír často hlavní melodii, zatímco plný zvuk Pivcových varhan (zajímavé bylo sledovat intenzivní pohyby Ondřejovy levé nohy) obstarává doprovod. Za zmínku stojí rytmická synchronizace Pivcových varhan s bicími i Novákovo bubenické sólo v úvodní Days Of Wine And Roses.

Jenže na sóla Martina Nováka, na české poměry skvělého rytmika, publikum po několika desítkách minut zapomnělo. Za soupravu totiž usedl Američan Omar Hakim, jeden z nejlepších současných světových bubeníků napříč žánry, bývalý člen Weather Report a spoluhráč Stinga, Davida Bowieho nebo Bobbyho McFerrina. Do Brna Hakim přijel se svým novým projektem, nazvaným The Trio Of OZ, ve kterém je mu partnerkou pianistka Rachel Z. Sestavu doplňuje kontrabasista, v případě brněnského koncertu Luques Curtis. Koncert začal od prvních taktů jako divoká bubenická jízda. Hakimovy ruce připomínaly let kolibříka, šestnáctina v jeho vnímání rytmu není žádná míra, a přitom jde o hru invenční, založenou možná víc na (bleskovém) přemýšlení než na síle. Ačkoli Rachel Z hraje výborně a řada skladeb, často převzatých například z rockové oblasti, stála na silných melodiích, ve skutečnosti šlo především o více než hodinovou bubenickou jízdu. Snad k jedinému skutečnému zvolnění došlo při coververzi skladby Bizarre Love Triangle od skupiny New Order. Píseň, jejíž akustickou verzi kdysi výborně nahrála australská skupina Frente!, dostala tentokrát podobu skandinávského jazzu s basou hranou arco, s temnými údery do činelů a s melodií, která se přelévala mezi pianem a kontrabasem. Jeden z vrcholů koncertu a prozatím i letošního brněnského JazzFestu.

Během pouhých tří večerů tak mělo brněnské publikum možnost zažít špičkovou hru na piano i bicí, netradiční propojení jazzového tria se smyčcovým orchestrem, komunikaci pěti saxofonistů, inspiraci moravským folklorem i úpravu písně novoromantických New Order. Další zážitky budou následovat, JazzFest trvá až do 30. dubna.

JazzFestBrno, 12. ročník
4. dubna 2013, divadlo Reduta: Martin Brunner Trio + Epoque Quartet, Craig Taborn Trio
8. dubna 2013, Besední dům: Emil Viklický & Scott Robinson, Javier Girotto + Pigeon Saxophone Quartet
10. dubna 2013, Semilasso: Ondřej Pivec—Klaudius Kováč—Martin Novák, The Trio Of Oz (feat. Omar Hakim and Rachel Z)

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více