Moravský folklor i New Order na JazzFestu

12. duben 2013, 11:04

Moravský folklor i New Order na JazzFestu

Dvanáctý ročník festivalu JazzFestBrno měl předehru v podobě březnového koncertu Chicka Corey. Hlavní letošní program je rozprostřený do celého měsíce dubna a už první tři koncerty ukázaly, jak pestrá je současná jazzová scéna. A také znovu dokázaly, že dramaturg Vilém Spilka má při výběru účinkujících skutečně šťastnou ruku. Během tří večerů se ve třech sálech v Brně předvedlo několik mimořádných projektů s účastí jazzmanů různých generací – z Česka i ze zámoří.

Vůbec poprvé během své dvanáctileté historie zavítal putovní JazzFest do divadla Reduta na náměstí Svobody. Program začal unikátním setkáním pianového tria v čele s výborným Martinem Brunnerem (syn Martina Brunnera st., organizátora královéhradeckého festivalu Jazz Goes To Town, je například podle českoamerického kytaristy Rudyho Linky jedním z nejtalentovanějších mladých jazzmanů u nás) a smyčcového Epoque Quartetu. Svou přibližně hodinovou skladbu Morning Walks zkomponoval Brunner tak, aby v ní každý ze sedmi nástrojů hrál nezastupitelnou roli. „Tu skladbu není možné zahrát jinak, každý nástroj je v ní stejně zásadní a jinak by to nefungovalo,“ vysvětlil například v Českém rozhlasu svůj projekt, v němž smyčcové kvarteto neplní „pouze“ roli doprovodného tělesa. Kompozice Morning Walks sklidila v Brně zasloužený potlesk.

Po dvou letech se do Brna vrátil také pianista hbitých prstů a otevřeného myšlení Craig Taborn. Američan, který na Moravě v roce 2011 vystoupil v kapele kontrabasisty Michaela Formanka, přijel tentokrát představit vlastní trio a skladby z připravovaného alba s názvem Chants. Taborn, který od začátku 90. let paralelně rozvíjí úspěšnou kariéru hráče na klasické piano a zvukového experimentátora (jeho propojení jazzu s techno hudbou patří ve svém žánru k nejoceňovanějším) představil brněnskému publiku relativně konvenčnější část své tvorby. Slovo „relativně“ je však na místě, protože tento hudebník i na akustické piano hraje velmi novátorsky. Otázka, zda lze v běžné sestavě klavír, kontrabas a bicí vymyslet ještě něco nového, je v jeho případě skutečně bezpředmětná.

Sestava o něco méně obvyklá se předvedla na pódiu Besedního domu v pondělí 8. dubna. Pianista Emil Viklický natočil před deseti lety album Summertime se svým dlouholetým americkým přítelem, saxofonistou (a také trumpetistou a hráčem na další dechové nástroje) Scottem Robinsonem. Nyní vydali další společnou desku a při té příležitosti se – pouze ve dvou – objevili na pódiu. Duo hned v první skladbě Touha, po velmi krátkém rozehřívání, předvedlo několikeré obrovské skoky – z tradiční lidové melodiky ke zvukovým experimentům nebo z hloubek do výšek. Robinson předváděl úžasnou práci s nátiskem a pánové chvílemi vypadali, jako by na sebe chtěli útočit. Emil Viklický, sám muž mnoha jazzových poloh, těžil především ze svého vztahu k moravské lidové písni (v Highlands, Lowlands klavír pod jeho prsty skutečně připomínal cimbál). V Ej, lásko, lásko Robinson do hry na trubku vkládal veškerou svou energii (včetně pohybů celého těla) a z ostinátní hry piana a expresivní trubky se notoricky známá melodie chvílemi vynořovala jako horská bystřina. Pánové koncert prokládali vzpomínkami na svou minulost (Viklického studia matematiky, Robinsonův vztah k NASA, která vydala nové album dua!), vtipkovali slovy i hudbou. Tedy doklad toho, že dobrý jazz může být zábavný.

Vtipná byla i druhá polovina večera. Argentinského saxofonistu Javiera Girotta doprovodilo české saxofonové kvarteto Pigeon, jehož členy jsou mimo jiné vyhledávaní a vytížení hráči Pavel Hrubý (soprán) a Marcel Bárta (alt). Ani zde nechybělo zábavné průvodní slovo (Girotto coby Argentinec nemohl neudělat narážku na nového papeže – v souvislosti se skladbou o neustálém soupeření Argentinců a Brazilců: „Papež je z Argentiny, ale Bůh je z Brazílie“), ale i v tomto případě šlo především o hudbu. Model, kdy sólového saxofonistu (a také hráče na indiánské flétny) doprovázejí další saxofonisté, není úplně obvyklý. O to lépe však vynikly „sborové“ harmonie i momenty, kdy barytonový nástroj hrál konstantní tón, nad nímž sopránka mistrně kreslila melodii. Celou škálu svých možností pětice předvedla v úvodní půlhodinové (!) suitě, složené ze čtyř původně samostatných skladeb. Došlo jak na melodické „morriconovské“ pasáže, tak na rytmičtější momenty s vytleskáváním rytmu.

Ve středu 10. dubna se JazzFest přesunul do svého tradičního působiště, sálu Semilasso. Varhaník Ondřej Pivec, trvale usazený v New Yorku, přijel do Brna představit své nové trio. V sestavě varhany (Pivec), piano a fender rhodes (Klaudius Kováč) a bicí (Martin Novák) kapela navázala na úspěšnou desku It’s About Time, kterou Pivec v roce 2009 natočil s pianistou NajPonkem a s bubeníkem Gregorym Hutchinsonem. Koncertní provedení stálo v tomto případě pouze na hudbě. Mluveného slova bylo naprosté minimum, a omezovalo se především na opakované představení hudebníků, případně na holé konstatování „No tak jo…“ před přídavkem. O to výmluvnější byla slova dámy v seniorském věku ihned po koncertě: „Pastva pro uši i oči!“ Pivec, vybavený zkušenostmi z newyorských klubů a ze své profese „hudebního ředitele“ kostela v Brooklynu, hraje s neuvěřitelnou lehkostí. Ve své vlastní skladbě Song For Sam nejprve načrtává basovou linku a až poté melodicky podpoří kolegu Kováče za fender pianem. I v dalších skladbách hrál klavír často hlavní melodii, zatímco plný zvuk Pivcových varhan (zajímavé bylo sledovat intenzivní pohyby Ondřejovy levé nohy) obstarává doprovod. Za zmínku stojí rytmická synchronizace Pivcových varhan s bicími i Novákovo bubenické sólo v úvodní Days Of Wine And Roses.

Jenže na sóla Martina Nováka, na české poměry skvělého rytmika, publikum po několika desítkách minut zapomnělo. Za soupravu totiž usedl Američan Omar Hakim, jeden z nejlepších současných světových bubeníků napříč žánry, bývalý člen Weather Report a spoluhráč Stinga, Davida Bowieho nebo Bobbyho McFerrina. Do Brna Hakim přijel se svým novým projektem, nazvaným The Trio Of OZ, ve kterém je mu partnerkou pianistka Rachel Z. Sestavu doplňuje kontrabasista, v případě brněnského koncertu Luques Curtis. Koncert začal od prvních taktů jako divoká bubenická jízda. Hakimovy ruce připomínaly let kolibříka, šestnáctina v jeho vnímání rytmu není žádná míra, a přitom jde o hru invenční, založenou možná víc na (bleskovém) přemýšlení než na síle. Ačkoli Rachel Z hraje výborně a řada skladeb, často převzatých například z rockové oblasti, stála na silných melodiích, ve skutečnosti šlo především o více než hodinovou bubenickou jízdu. Snad k jedinému skutečnému zvolnění došlo při coververzi skladby Bizarre Love Triangle od skupiny New Order. Píseň, jejíž akustickou verzi kdysi výborně nahrála australská skupina Frente!, dostala tentokrát podobu skandinávského jazzu s basou hranou arco, s temnými údery do činelů a s melodií, která se přelévala mezi pianem a kontrabasem. Jeden z vrcholů koncertu a prozatím i letošního brněnského JazzFestu.

Během pouhých tří večerů tak mělo brněnské publikum možnost zažít špičkovou hru na piano i bicí, netradiční propojení jazzového tria se smyčcovým orchestrem, komunikaci pěti saxofonistů, inspiraci moravským folklorem i úpravu písně novoromantických New Order. Další zážitky budou následovat, JazzFest trvá až do 30. dubna.

JazzFestBrno, 12. ročník
4. dubna 2013, divadlo Reduta: Martin Brunner Trio + Epoque Quartet, Craig Taborn Trio
8. dubna 2013, Besední dům: Emil Viklický & Scott Robinson, Javier Girotto + Pigeon Saxophone Quartet
10. dubna 2013, Semilasso: Ondřej Pivec—Klaudius Kováč—Martin Novák, The Trio Of Oz (feat. Omar Hakim and Rachel Z)

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více