Mozartova Kouzelná flétna ve vesmírných kulisách

Mozartova Kouzelná flétna ve vesmírných kulisách

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška Crháková, Zuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.

Přenos děje operního díla do nového kontextu, prostředí či dokonce času bývá hojně diskutovaným tématem operní režie. Mnozí tady vidí rozšířený vypravěčský potenciál dovolující odkrývat skryté vrstvy, které by jinak zůstaly zapomenuty či přehlédnuty (příkladem může být brněnská inscenace opery Příhody lišky Bystroušky v režii Jiřího Heřmana, která svým zasazením do dětského domova Dagmar dala vzpomenout na autora předlohy Rudolfa Těsnohlídka). Tyto fantazie však také mohou snadno zpřetrhat spojení libreta a jevištní akce. Mozartova Kouzelná flétna tak je svým „pohádkovým“ a skutečnou historií nesvázaným příběhem přece jen vhodnějším kandidátem na naprostou změnu zasazení než kupříkladu Händelův Julius Caesar. Krobotova snaha vymanit se z mantinelů, které mu vymezil původní pohádkový svět opery, je pochopitelná. Koneckonců i pro diváka může být tato změna atraktivním ozvláštněním operní klasiky. Z prince Tamina je sice vesmírný průzkumník, ale jeho snaha o záchranu Paminy je motivována stejnými touhami jako v tradičnějších pojetích. A co navíc? Toto mladíkovo snažení je tady (v rámci operních zvyklostí) stejně uvěřitelné. Miroslav Krobot vytvořil společně se scénografem Andrejem Ďuríkem poutavý svět, který obsahuje vlastní mytologii. Ta by v mnoha ohledech lákala k hlubšímu nahlédnutí. Přenos libreta do moderní doby však vytvořil nesouvislosti, které jsou někdy roztomile metaforické (počítače místo dveří) a jindy nechtěně necitlivé. Příkladem může být výstup, v němž si Tamino pochvaluje zvuk flétny, při jejíž hře „i divoká zvěř cítí radost“… To by nebyl problém, pokud by „zvěří“ nebyla humanoidní a evidentně inteligentní rasa původních obyvatel planety. Jistě nešlo o zlý úmysl a nic podobného ani v nejmenším nenaznačuji, ale při přenosu děje opery do nového zasazení je třeba zvážit i tyto věci a veškeré možné zjevné i skryté implikace.

Z hlediska práce režiséra s prostorem a scénou je inscenace spíše tradičnější a někdy až zbytečně statická jako duet Paminy a Papagena, ve kterém prchají před Sarastrovými muži (kocoury?) je prostým zpěvem na prázdné scéně čelem k divákům. Druhý akt je z hlediska jevištní akce štědřejší a nápaditější.

kouzelna_fletna_foto_marek_olbrzymek

Příběh o záchraně Paminy zůstává v Krobotově verzi vesměs stejný, avšak některé škrty – obzvláště na začátku opery – působí trochu zmatečně. Tamina by měl hned při prvním výstupu nahánět had, a pokud jsem jej pouze nepřehlédl, nikde se neobjevil. Mohlo by se zdát, že je to drobnost, avšak scéna s hadem a otázka, kdo jej zabil, způsobí, že lživý Papageno je třemi dámami potrestán a nemůže mluvit. Když jej pak v Krobotově verzi schopnost mluvit Papagenovi navrácena, není vůbec jasné, čím si to královnin ptáčník zasloužil. Většinou však děj pohromadě drží a ani sci-fi prostředí toto fungování výrazněji nenarušuje.

Přestože vesmírné zasazení Mozartově opeře nijak nevadí, domnívám se, že kostýmy Jany Prekové Krobotově inscenaci příliš nesvědčí. Respektive mnohé z nich jsou velmi povedené a umocňují režijní zasazení: uniformy ve stylu Star Treku, skafandry jako z filmu Koule i mírně technokratické kombinézy Sarastrových kněží – to vše působí skvěle! Jako problematické však vnímám původní obyvatele planety, kteří nemají žádný jasný kostýmní rámec. Jednotícím prvkem by mohly být zvířecí rysy, avšak zatímco zajíc chodí v obleku a vyčuhují mu pouze uši, „kraví muž“ se promenáduje po světě nahý, celý ve strakatém overalu. Tyto prvky jsou navíc narušeny několika postavami, které jsou v čistě pozemském oblečení – teplácích, riflích či trenčkotu. A kostýmní podobu Tří géniů – které by zde bylo možné přejmenovat na Teletubbies z pekla – budu ještě dlouho dostávat z hlavy.

Ohromnou pochvalu si však zaslouží hudební nastudování Pavla Šnajdra i dirigování Ondreje Olose. Orchestr dodal Mozartově hudbě potřebnou bezstarostnost výrazu a takřka laškovnou svěžest. Frázování je u Mozartovy hudby zásadní; ve Šnajdrově nastudování a Olosově provedení jej nelze dostatečně vynachválit. Jemná staccata houslových sekcí byla charakteristická vzdušnou lehkostí a sekce violoncell sladkou zpěvností. Výtečné dechy byly jasné a intonačně bezproblémové. Neméně kvalitní byly také pěvecké výkony sólistů. Zvláště hlavní dvojice Daniel Matoušek (Tamino) a Andrea Široká (Pamina) perlili v každé scéně, v níž se objevili. Andrea Široká dokázala ve své Ach, ich fühl's dosáhnout enormně citově vypjatého výrazu a její stesk byl bez nadsázky zcela uvěřitelný. Matoušek byl svým výrazem naopak drsnější a mnohem živelnější. Byl k Široké vítaným kontrastem, aniž by v duetech narušil delikátní spojení obou hlasů. Tadeáš Hoza v roli Papagena dokázal skvěle zužitkovat své nadání pro fyzickou komiku a pohybový humor. Jeho pěvecké ztvárnění bylo nicméně ještě lepší – frázování a práce s barvou ještě více podtrhovaly komický podtext postavy, aniž by se musel uchylovat ke grotesknímu pitvoření. Také Vít Nosek ztvárnil pudy zmítaného Monostatose na výbornou a jeho naléhavý a dynamicky pestrý zpěv, zatímco se odhodlává k polibku spící Paminy, patřil rozhodně k povedeným částím opery. Martina Masaryková v extrémně náročné roli Královny noci obstála, ačkoliv v její první árii O zittre nicht, mein lieber Sohn se objevily intonační problémy. Slavnou árii Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen však zvládla, a to včetně náročných akordických rozkladů. David Szendiuch byl jako Sarastro přesvědčivý herecky i pěvecky, ačkoliv extrémně hluboko posazené „doch“ v duetu s Paminou Herr, ich bin zwar Verbrecherin bylo již mimo zpěvákovy možnosti. Trojice dam v interpretaci Elišky Gattringerové, Jany Hrochové a Jarmily Balážové mi v úvodním kvartetu s Taminem (Zu Hilfe! Zu Hilfe!) přišla rytmicky mírně nesjednocená, avšak v dalších vstupech byl i jejich výkon prvotřídní. Také sbor pod vedením Kláry Složilové Roztočilové byl jednotný rytmicky i intonačně.

kouzelna_fletna_foto_marek_olbrzymek_01

Miroslav Krobot přetvořil Mozartovu operu na libreto Emanuela Schikanedera způsobem, který si pravděpodobně získá spoustu nadšených příznivců i zarytých odpůrců. Osobně se domnívám, že režisérovo snažení padlo spíše na úrodnou půdu, ačkoliv obsahuje i řadu problematických aspektů, kterým se dalo předejít. Výsledkem je velmi netradiční – a přesto funkční – uchopení díla, které bylo tradiční cestou inscenováno již nesčetněkrát. Přestože by se daly nalézt vnitřně „koherentnější“ interpretace Kouzelné flétny, ta Krobotova nabízí tuny nové představivosti a svěžesti. Občas to maličko zaskřípe, ale výslednému opernímu zážitku to nakonec tolik nevadí.

Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Libreto: Emanuel Schikaneder

Hudební nastudování: Pavel Šnajdr

Režie: Miroslav Krobot

Scéna: Andrej Ďurík

Kostýmy: Jana Preková

Sbormistr: Klára Složilová Roztočilová

Choreografie: Hana Achilles

Světelný design: Přemysl Janda

Dramaturgie: Patricie Částková

Osoby a obsazení

Sarastro: David Szendiuch

Tamino: Daniel Matoušek

Královna noci: Martina Masaryková

Pamina: Andrea Široká

Papageno: Tadeáš Hoza

Papagena: Eva Esterková

Monostatos: Vít Nosek

dáma: Eliška Gattringerová

dáma: Jana Hrochová

dáma: Jarmila Balážová

3 géniové: Eliška Crháková / Zuzana Vítková / Markéta Kolářová

Mluvčí / Kněz: Josef Škarka

ozbrojenec a 1. kněz: Pavel Valenta

ozbrojenec a 2. kněz: Petr Karas

Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno

2. premiéra 14. dubna 2022, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

V hlavě bandleadera Jiřího Kotači se před čtyřmi lety při odpočinku a promýšlení dalšího muzikantského směřování vlastního bigbandu v jedné kavárně v Rize zrodil nápad na spolupráci s Lenkou Dusilovou. Šlo vlastně jen o další logický krok v hledání vlastní osobité autorské tvorby, víceméně nadžánrové cesty se stále větším důrazem na možnosti elektronické hudby. Že by mohlo dojít k porozumivé spolupráci a vzájemnému obohacení, rozhodně stálo za pokus. První náznak se objevil už na předloňské debutové desce, kde Lenka Dusilová hostovala ve skladbě Billy´s Pilgrimage. Potom přišel covid a s ním omezení koncertních možností. Stejně jako mnozí jiní komponisté využili Jiří Kotača a dominantní autorská osobnost bigbandu pianista Martin Konvička čas koronavirové uzávěry veřejných produkcí k rozpracování nových skladeb; na neformální jam session se v zimě 2021 sešli právě s Lenkou Dusilovou, pro kterou bylo setkání i autorskou výzvou.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce