Mozartova Kouzelná flétna ve vesmírných kulisách

Mozartova Kouzelná flétna ve vesmírných kulisách

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška Crháková, Zuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.

Přenos děje operního díla do nového kontextu, prostředí či dokonce času bývá hojně diskutovaným tématem operní režie. Mnozí tady vidí rozšířený vypravěčský potenciál dovolující odkrývat skryté vrstvy, které by jinak zůstaly zapomenuty či přehlédnuty (příkladem může být brněnská inscenace opery Příhody lišky Bystroušky v režii Jiřího Heřmana, která svým zasazením do dětského domova Dagmar dala vzpomenout na autora předlohy Rudolfa Těsnohlídka). Tyto fantazie však také mohou snadno zpřetrhat spojení libreta a jevištní akce. Mozartova Kouzelná flétna tak je svým „pohádkovým“ a skutečnou historií nesvázaným příběhem přece jen vhodnějším kandidátem na naprostou změnu zasazení než kupříkladu Händelův Julius Caesar. Krobotova snaha vymanit se z mantinelů, které mu vymezil původní pohádkový svět opery, je pochopitelná. Koneckonců i pro diváka může být tato změna atraktivním ozvláštněním operní klasiky. Z prince Tamina je sice vesmírný průzkumník, ale jeho snaha o záchranu Paminy je motivována stejnými touhami jako v tradičnějších pojetích. A co navíc? Toto mladíkovo snažení je tady (v rámci operních zvyklostí) stejně uvěřitelné. Miroslav Krobot vytvořil společně se scénografem Andrejem Ďuríkem poutavý svět, který obsahuje vlastní mytologii. Ta by v mnoha ohledech lákala k hlubšímu nahlédnutí. Přenos libreta do moderní doby však vytvořil nesouvislosti, které jsou někdy roztomile metaforické (počítače místo dveří) a jindy nechtěně necitlivé. Příkladem může být výstup, v němž si Tamino pochvaluje zvuk flétny, při jejíž hře „i divoká zvěř cítí radost“… To by nebyl problém, pokud by „zvěří“ nebyla humanoidní a evidentně inteligentní rasa původních obyvatel planety. Jistě nešlo o zlý úmysl a nic podobného ani v nejmenším nenaznačuji, ale při přenosu děje opery do nového zasazení je třeba zvážit i tyto věci a veškeré možné zjevné i skryté implikace.

Z hlediska práce režiséra s prostorem a scénou je inscenace spíše tradičnější a někdy až zbytečně statická jako duet Paminy a Papagena, ve kterém prchají před Sarastrovými muži (kocoury?) je prostým zpěvem na prázdné scéně čelem k divákům. Druhý akt je z hlediska jevištní akce štědřejší a nápaditější.

kouzelna_fletna_foto_marek_olbrzymek

Příběh o záchraně Paminy zůstává v Krobotově verzi vesměs stejný, avšak některé škrty – obzvláště na začátku opery – působí trochu zmatečně. Tamina by měl hned při prvním výstupu nahánět had, a pokud jsem jej pouze nepřehlédl, nikde se neobjevil. Mohlo by se zdát, že je to drobnost, avšak scéna s hadem a otázka, kdo jej zabil, způsobí, že lživý Papageno je třemi dámami potrestán a nemůže mluvit. Když jej pak v Krobotově verzi schopnost mluvit Papagenovi navrácena, není vůbec jasné, čím si to královnin ptáčník zasloužil. Většinou však děj pohromadě drží a ani sci-fi prostředí toto fungování výrazněji nenarušuje.

Přestože vesmírné zasazení Mozartově opeře nijak nevadí, domnívám se, že kostýmy Jany Prekové Krobotově inscenaci příliš nesvědčí. Respektive mnohé z nich jsou velmi povedené a umocňují režijní zasazení: uniformy ve stylu Star Treku, skafandry jako z filmu Koule i mírně technokratické kombinézy Sarastrových kněží – to vše působí skvěle! Jako problematické však vnímám původní obyvatele planety, kteří nemají žádný jasný kostýmní rámec. Jednotícím prvkem by mohly být zvířecí rysy, avšak zatímco zajíc chodí v obleku a vyčuhují mu pouze uši, „kraví muž“ se promenáduje po světě nahý, celý ve strakatém overalu. Tyto prvky jsou navíc narušeny několika postavami, které jsou v čistě pozemském oblečení – teplácích, riflích či trenčkotu. A kostýmní podobu Tří géniů – které by zde bylo možné přejmenovat na Teletubbies z pekla – budu ještě dlouho dostávat z hlavy.

Ohromnou pochvalu si však zaslouží hudební nastudování Pavla Šnajdra i dirigování Ondreje Olose. Orchestr dodal Mozartově hudbě potřebnou bezstarostnost výrazu a takřka laškovnou svěžest. Frázování je u Mozartovy hudby zásadní; ve Šnajdrově nastudování a Olosově provedení jej nelze dostatečně vynachválit. Jemná staccata houslových sekcí byla charakteristická vzdušnou lehkostí a sekce violoncell sladkou zpěvností. Výtečné dechy byly jasné a intonačně bezproblémové. Neméně kvalitní byly také pěvecké výkony sólistů. Zvláště hlavní dvojice Daniel Matoušek (Tamino) a Andrea Široká (Pamina) perlili v každé scéně, v níž se objevili. Andrea Široká dokázala ve své Ach, ich fühl's dosáhnout enormně citově vypjatého výrazu a její stesk byl bez nadsázky zcela uvěřitelný. Matoušek byl svým výrazem naopak drsnější a mnohem živelnější. Byl k Široké vítaným kontrastem, aniž by v duetech narušil delikátní spojení obou hlasů. Tadeáš Hoza v roli Papagena dokázal skvěle zužitkovat své nadání pro fyzickou komiku a pohybový humor. Jeho pěvecké ztvárnění bylo nicméně ještě lepší – frázování a práce s barvou ještě více podtrhovaly komický podtext postavy, aniž by se musel uchylovat ke grotesknímu pitvoření. Také Vít Nosek ztvárnil pudy zmítaného Monostatose na výbornou a jeho naléhavý a dynamicky pestrý zpěv, zatímco se odhodlává k polibku spící Paminy, patřil rozhodně k povedeným částím opery. Martina Masaryková v extrémně náročné roli Královny noci obstála, ačkoliv v její první árii O zittre nicht, mein lieber Sohn se objevily intonační problémy. Slavnou árii Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen však zvládla, a to včetně náročných akordických rozkladů. David Szendiuch byl jako Sarastro přesvědčivý herecky i pěvecky, ačkoliv extrémně hluboko posazené „doch“ v duetu s Paminou Herr, ich bin zwar Verbrecherin bylo již mimo zpěvákovy možnosti. Trojice dam v interpretaci Elišky Gattringerové, Jany Hrochové a Jarmily Balážové mi v úvodním kvartetu s Taminem (Zu Hilfe! Zu Hilfe!) přišla rytmicky mírně nesjednocená, avšak v dalších vstupech byl i jejich výkon prvotřídní. Také sbor pod vedením Kláry Složilové Roztočilové byl jednotný rytmicky i intonačně.

kouzelna_fletna_foto_marek_olbrzymek_01

Miroslav Krobot přetvořil Mozartovu operu na libreto Emanuela Schikanedera způsobem, který si pravděpodobně získá spoustu nadšených příznivců i zarytých odpůrců. Osobně se domnívám, že režisérovo snažení padlo spíše na úrodnou půdu, ačkoliv obsahuje i řadu problematických aspektů, kterým se dalo předejít. Výsledkem je velmi netradiční – a přesto funkční – uchopení díla, které bylo tradiční cestou inscenováno již nesčetněkrát. Přestože by se daly nalézt vnitřně „koherentnější“ interpretace Kouzelné flétny, ta Krobotova nabízí tuny nové představivosti a svěžesti. Občas to maličko zaskřípe, ale výslednému opernímu zážitku to nakonec tolik nevadí.

Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart

Libreto: Emanuel Schikaneder

Hudební nastudování: Pavel Šnajdr

Režie: Miroslav Krobot

Scéna: Andrej Ďurík

Kostýmy: Jana Preková

Sbormistr: Klára Složilová Roztočilová

Choreografie: Hana Achilles

Světelný design: Přemysl Janda

Dramaturgie: Patricie Částková

Osoby a obsazení

Sarastro: David Szendiuch

Tamino: Daniel Matoušek

Královna noci: Martina Masaryková

Pamina: Andrea Široká

Papageno: Tadeáš Hoza

Papagena: Eva Esterková

Monostatos: Vít Nosek

dáma: Eliška Gattringerová

dáma: Jana Hrochová

dáma: Jarmila Balážová

3 géniové: Eliška Crháková / Zuzana Vítková / Markéta Kolářová

Mluvčí / Kněz: Josef Škarka

ozbrojenec a 1. kněz: Pavel Valenta

ozbrojenec a 2. kněz: Petr Karas

Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno

2. premiéra 14. dubna 2022, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Původní program třetího abonentního koncertu Filharmonie Brno z řady Filharmonie v divadle II sliboval pokračování načrtnuté dramaturgické linie Dvořák-Brahms v interpretaci Elisabeth Leonské. Ze zamýšleného programu pro večer Dvořák & Brahms II však zůstala pouze Dvořákova Symfonie č. 4. Nemocnou Elisabeth Leonskou totiž na koncertech 25. a 26. února v Janáčkově divadle zastoupil klavírista Alexander Ullman s provedením Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Orchestr řídil šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Daviesvíce

Nejčtenější

Kritika

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více