Filharmonie Brno se na závěr sezóny pustila do společného podniku s projektem Mozartovy děti. Akce pro žáky základních uměleckých škol tentokrát vyvrcholila koncertem s dospělými filharmoniky v Janáčkově divadle. Mladí hudebníci si tak mohli vyzkoušet spolupráci s ostřílenými profesionály, zažít ovace vstřícně naladěného publika a vůbec všechno, co k velkému jevišti patří.
Koncert byl dramaturgicky věnován silné marketingové trojce českých skladatelů, tedy Bedřichu Smetanovi, Leoši Janáčkovi a Antonínu Dvořákovi, a jejich více či méně programním dílům. Filharmonie Brno hrála výborně, s chutí, zvolené kompozice patří ke kmenovému repertoáru a hudebníci je mají zažité. Mohli se tedy pod vedením Aleksandara Markoviće věnovat naplno přednesu a vycházelo jim to bezvadně. Symfonickou báseň Z českých luhů a hájů mám z celého Smetanova cyklu nejraději a byl jsem rád, že se v programu objevila. Zahrát aspoň občas něco z Mé vlasti samostatně bych si ostatně nechal líbit i častěji. Melodické téma první části vyrostlo z přesně provedené fugy a zaznělo nejen sladce, ale také měkce, s důrazem na melodii a její korunou zvýrazněný vrchol. Bylo to krásné zpívání – stejně české jako italské, což k Bedřichu Smetanovi obojí patří. S hudebním líčením mírné české krajiny prudce kontrastoval energický nástup bouřlivé polky ve druhé části vystupňované až do krajnosti. Pokud ve Smetanově básni slyšíte něco jiného, je to možné a autorem dokonce žádané: „Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo – básník má volnou cestu před sebou, arciť musí skladbu v jednotlivostech sledovat.“
Rapsodii Taras Bulba Leoše Janáčka má Filharmonie Brno na repertoáru stabilně a patří k jejím reprezentativním kusům. Naposledy jsme ji mohli slyšet v rámci abonentního koncertu letos v lednu, ale taková díla se neomrzí. Navíc bych řekl, že ji brněnští filharmonici tentokrát provedli uvolněněji a vyzněla lépe, bylo v ní více energie i jistoty. Zásadní vadou, s níž ovšem Filharmonie sama nic nenadělá, je komické použití nouzových elektrických varhan – nejlépe je, když vůbec nejsou slyšet. Provedení v odpovídajícím sále s pořádným nástrojem je pořád otázkou mlhavé budoucnosti. Pokud vím, tak už tímto směrem nepadají ani žádné reálné sliby.
Hlavním důvodem nedělního odpoledního koncertu ale nebylo upozorňování na mizérii nouzového koncertního provozu v Janáčkově divadle, ale přizvat ke spolupráci žáky základních uměleckých škol z celé Moravy. Ti se do Brna sjeli už po páté na festival Mozartovy děti, který pořádá Filharmonie Brno společně se ZUŠ Smetanova. Řada workshopů a vystoupení letos poprvé vyvrcholila koncertem, při němž se nejlepší žáci připojili k Filharmonii Brno a společně provedli Symfonii č. 9 e moll „Novosvětskou“ Antonína Dvořáka. Myslím, že se žáci i filharmonici dostali tak trochu do nového světa, v němž se setkal přístup zaujatých amatérů s profesionálními návyky členů orchestru. Jedni třeba lépe pochopili, jak obracet noty a uvolnit si v pauzách ruku, druzí se mohli jako do zrcadla času podívat na svoje vlastní začátky. A nepoučené publikum mohlo v přímém srovnání vidět, v jakých detailech spočívá profesionalita.
Bylo to přínosné a poučné pro všechny strany a nebylo by od věci pokusit se na příští podobné akce přilákat do publika i žáky neuměleckých škol. Vydalo by to za tisíc výchovných koncertů. Došlo i k jistým bizarnostem v obsazení, devět fléten asi orchestr na pódiu ještě nikdy neměl, klarinetů bylo snad osm, zdvojené tympány, nejmladší jedenáctiletý účastník seděl u prvního pultu druhých houslí. Na organizátory ze strany ZUŠek bych snad jen apeloval, aby ve vlastním zájmu určili horní věkovou hranici pro výběr účastníků a předešli tak možné budoucí blamáži. Některé z mladých hráčů bych se zdráhal označit nejen jako děti, ale i jako teenagery. Atmosféra ale byla okouzlující a pro většinu publika se v ní ztratily i takové detaily. Obecenstvo bylo jiné než na běžných abonentních koncertech, byla v něm spousta dětí a přitom nadstandardní klid, soustředění a mnoho povzbuzující pozornosti. Byl to vlastně letní odpočinkový koncert z důvěrně známých skladeb, ale navíc s kusem bezprostředního kouzla, jaké ve filharmonickém prostředí jen tak nepotkáte.
Mozartovy děti, V. ročník. Bedřich Smetana: Z českých luhů a hájů, Leoš Janáček: Taras Bulba, Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“. Aleksandar Marković, Filharmonie Brno společně se žáky ZUŠ. 22. června 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..