Jeden z nejpozoruhodnějších programů v dějinách Velikonočního festivalu duchovní hudby se nenápadně ukrýval v běhu letošního ročníku. Unikátní nálezy ze svatojakubské farní knihovny provedl vokální ansámbl La Capilla.
Bezvadně sestavený program z nedávných nálezů ve svatojakubských archivech ve spojení s perfektní interpretací: ano, tak by měl vypadat festival. Pokud si dobře vzpomínám z minulých ročníků, pěvecké večery věnované staré hudbě nemívaly na festivalu zrovna na růžích ustláno. Mám na mysli o něco slabší posluchačskou přízeň oproti velkým koncertům orchestrálním a sborovým. Pokud se nejednalo o Scholu Gregorianu Pragensis zaštítěnou hvězdným jménem Eben, komorní vokální koncerty patřily spíš k těm méně navštíveným. Vokální polyfonie ale k liturgické tradici patří a dramaturgie festivalu dělá jednoznačně dobře, že boj o prosazení žánru nevzdává. Včerejší koncert sice také nebyl vyprodán, ale zároveň naznačil, kudy vede cesta k absolutně přesvědčivému – a do budoucna snad i k posluchačsky přitažlivému – výsledku.
Antoine Brumel (1460–1512, 13, 15?) patří k nejvýznamnějším skladatelům své doby a jeho šestihlasá mše se stala základem koncertu v Červeném kostele. Brumel je označen jako její autor v jednom ze dvou rukopisných kodexů, které byly nalezeny během loňského roku ve svatojakubském chrámu. Dosud neznámá mše byla pravděpodobně určena pro mimořádné slavnostní příležitosti a svědčí také o vysokých ambicích hudebního života v tehdejším Brně. Program koncertu se ale nespokojil se samotným provedením Brumelových ordinárií – doplnil je vhodně o zpěvy, jaké mohly při tehdejší liturgii či před ní zaznívat. Nejednalo se tedy zdaleka pouze o doplnění programu na potřebnou délku, ale o vytvoření jakési repliky pobožnosti, jakou bylo možné o Velikonocích v 15.–16. století zažít. K úplnému dojmu autenticity scházel jen kostel sv. Jakuba, kde přestavba z druhé poloviny 19. století uzavřela původní pěvecký kůr. Červený kostel byl ale důstojnou náhradou jak akusticky, tak strohostí novogotického interiéru evangelického kostela. Pro dnešního návštěvníka, který nepřišel na mši ale na koncert, byl jistě důležitý i menší prostor vzbuzující pocit intimity a blízkosti interpretů.
Vstoupit a poslouchat. Text Vladimíra Maňase věnovaný nálezům ze svatojakubské farní knihovny
Pěvecké schopnosti jednotlivých členů souboru byly hned po prvních taktech zcela nepochybné, ohromující ale byl především ansámblový duch, který všechny spojoval. Společný způsob tvoření tónu, dýchání, rovné hlasy, jejichž charakteristické barvy nezanikaly, ale pořád byly ve službě sjednoceného projevu. K tomu jemná práce s tempy i dynamikou bez extrémních zlomů, ale v neustálé proměnlivosti. Nikoho by jistě ani nenapadlo, že dva zpěváci jsou „pouze“ hosté a nikoli kmenoví členové. Jádro souboru La Capilla tvoří vokální kvarteto Rob Cuppens (alt), Tore Tom Denys (tenor), Lieve Termont (baryton) a Matthew Alec Goldstone (bas). Pro brněnský šestihlasý koncert se soubor rozrostl o dalšího altistu Antónia Breitenfelda Sá Dantase a basistu Ulfrieda Stabera.
Koncert (nebo snad koncertní liturgii) otevřel z ochozu nad oltářem chorál Christ ist erstanden připsaný v programu Martinu Lutherovi. Na něj navázalo šestihlasé moteto Christ der ist erstanden, které melodii chorálu v jednom z hlasů drží. Stejná melodie procházela i vstupní antifonou Heinricha Isaaca Resurrexi et adhuc tecum sum. Následovaly části Kyrie a Gloria Brumelovy šestihlasé mše a chorál Aleluia. Sekvence Victimae paschali laudes zazněla nejdříve jako chorál a potom v polyfonním zpracování jako moteto Josquina Despreze – vlastně se tu parafrázoval postup z úvodu koncertu. Credo Heinricha Isaaca působivě střídalo chorál a polyfonii, výrazná melodie podpořená basovou prodlevou se opakovala na texty „Credo in unum Deum…“, „Et in unum Dominum…“, „Et in Spiritum Sanctum…“ a procházela od barytonové po altovou polohu. Po chorálním offertoriu Terra tremuit přišly části Sanctus, Benedictus a Agnus Dei Antoina Brumela a po chorálu Pascha nostrum ještě jeho krásně melodické moteto Beata es, Maria Virgo. A na úplný závěr opět z ochozu ještě chorál Benedicamus in laude s odpovědí Deo gratias.
Polyfonie z brněnských rukopisů. Antoine Brumel: Mše pro šest hlasů. Velikonoční moteta a chorály (Martin Luther, Heinrich Isaac, Josquin Desprez). Vokální soubor La Capilla. 8. dubna 2015, Českobratský evangelický chrám J. A. Komenského (Červený kostel), Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..