Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Mucha: Josefene. Kritika: Nikolojo, jen tak dál

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.

Je pro dnešní Dolňácko charakterističtější krojovaná chasa, nebo Nikola Muchová? Vzpomínám si na tři roky starou perlu Ladislava Bátory, který označil Juru Pavlicu za ničitele lidové hudby a postavil proti němu „čistou“ tradicionalistku Jarmilu Šulákovou (za tento blábol se tehdy okatě postavil i Václav Klaus). Jenže co si má počít člověk, který s tradicí, v níž vyrostl, zachází proto, že ji má v sobě. Vyříznout ji nemůže, i kdyby náhodou chtěl.

Folklor funguje v zásadě ve dvou rovinách: v zábavné, která hraje lidem na tancovačkách pro potěšení, a osobní, která se vykřičí (nebo snad vyšeptá) z vlastního trápení a nejistoty. Nikola Muchová je v tomto ohledu lidová písničkářka se vším všudy. Něco prostě občas musí ven a důležitý je osobní prožitek a nutnost ho sdělit. Tu může pocítit stařenka při škrábání brambor na zápraží, stejně jako mladá holka, která už zkusila i ostřejší věci než vínečko bílé. Je to pokračování v tradici, která je pevně zakořeněná a projeví se i přes všechen sex, drogy a rock’n’roll.

Že se lidová hudba může s punkem a jiným rockem hodně dobře snášet, to víme už dávno, The Pogues s touto kombinací v 80. letech objeli svět. V případě Muchy ale nejde o nějaký folklor hraný na elektrické kytary a je to snad i dobře. Mnohé pokusy v tomto směru – od dávných Bukanýrů až po dnešní Čechomor – mi připadají dostatečně odstrašující, jiné zase ne dost inspirativní. Mucha se nepokouší svoje kořeny umlátit bicími, ale nechává je na místě, které jim náleží – vespod. Jsou dobře schované, ale všechno na nich drží.

Stejně jako lidové moudrosti nevytvářejí filosofický systém a nesestavíte z nich návod na použití světa, tak lidové písně nevypovídají o žádném údělu. Vypovídají o okamžitých pocitech a někdy se podaří takové zobecnění, že se v něm najdou i ostatní. Kdysi nějaké děvče „prejel kolem galán“ a tatíček ho za to měl dát „na panský kancelár“. Dnešní protějšek prejeté galánky se nechal ojet trošku oplešatělým modrookým klukem v nonstopu na záchodcích. Na panský kancelár současného galána dát nelze, protože si nikdo nepamatuje ani jeho jméno. Kromě vnějších okolností se oba příběhy příliš neliší až na to, že z toho současného se bude muset sem tam nějaké slovo vypípat, zatímco ten starý obstojí i v křesťanském vysílání. Pěkná příležitost pro pokrytectví verze 2.0 a vyšší.

Mucha o chlupech a lidech – Slovácká epopej v Zápisníku zmizelého

Josefene je soudržnější a vyrovnanější album než debut Slovácká epopej. K jakýmsi propadům dochází jen u pseudoitalštiny a vůbec jazykového zmatení v písničce Bére a francouzštiny v Media. Jakoby se Nikola pokoušela upozornit na svůj zpěv sám o sobě – on sice funguje, ale bez jasného textového sdělení tu najednou cosi chybí. Výborná je naopak němčina v Automatické – je to koneckonců jazyk přístrojů, jak ví každý, kdo někdy slyšel Joe’s Garage.

Obal Josefene je negativ Slovácké epopeje, ale obsah je spíš pokračování. Grafická návaznost je schovaná do malého detailu na přebalu a ponechávám na pozorném posluchači, aby si tu maličkost našel a zkusil se rozhodnout, jak moc je zamýšlená. Podstatnější ale je, že z kapely odchází Martin E. Kyšperský, který ji sestavil. Nikola Muchová je sice zásadní autorka, stojí vpředu, ale Mucha funguje kolektivně a najít do ní náhradu, která přirozeně zapadne, nebude jednoduché. Tato kontinuita už se bude vytvářet mnohem obtížněji, ale třeba zase pomůže nějaká náhodná chvíle nepozornosti.

Nikola Muchová není žádná kontroverzní feministka, jak se o ní často říká. Mohla by se tisíckrát balit do punku a undergroundu, může přestat používat v textech nářečí, ale pořád je to holka z jižní Moravy, která ze své kyjovské rodné hroudy vypadla do světa. Malérečka, která si místo štětce vzala elektrickou kytaru a maluje si nad dveře brněnského bytu obrázky ze svého života. A samým soustředěním u toho vyplazuje jazyk – sice jen tak mimochodem a mimoděk, ale pořád.

Mucha: Josefene. Nikola Muchová – zpěv, kytara, foukací harmonika, klavír; Martin E. Kyšperský – baskytara, kontrabas, klavír, vibrafon atd.; Petr Zavadil – kytary, klarinet, varhany atd.; Štěpán Svoboda – bicí, perkuse; Johanka Muchová – zpěv. Text: CZ. Nahráno: 2014. Vydáno: 2014. TT: 41:00. 1 CD vlastním nákladem.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

K „Mariovi“ nebo k „Anderovi“ chodila nejen brněnská kulturní bohéma, básníci, spisovatelé, malíři, herci, ale i významné osobnosti všech možných dalších odvětví. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo doslova kultovní místo, jehož význam doposud čeká na zhodnocení, pamětnici už rychle odcházejí z tohoto světa.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více