Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějová.
Večer zahájila třívětá Sinfonia à 4 in D rakouského skladatele s českými kořeny Karla Kohauta (1726–1784). Již úvodní věta Allegro molto vypověděla ledacos o kompozičních kvalitách tzv. „posledního vídeňského loutnisty“. Přestože Kohautova hudba přímo sršela jiskrností a optimismem, nikdy nesklouzla k hudebnímu exhibicionismu či banalitě. Naopak na mnoha místech potvrzovala, že byl autor schopen zkomponovat posluchačsky velmi přívětivou hudbu, aniž by bylo třeba obětovat její estetické kvality. Připočte-li se k tomu takřka mozartovská lehkost, jednalo se bezpochyby o výtečný začátek programu. Musica Florea však zašla ještě dál, a kromě skladby Sinfonia in D uvedla ještě dvě jeho Sinfonie in G – jednu uprostřed (à 3) a druhou (à 4) na konci celého programu. Tvorba Karla Kohauta tak tvořila základní architekturu večera, což bylo vzhledem k výše zmíněným kvalitám, které platily prakticky pro všechny tři skladby, ukázkou nesmírně povedené dramaturgie.
Kohautova kompoziční úroveň by nicméně ani z poloviny tolik nevynikla, kdyby tomu neodpovídaly výkony umělců. Instrumentalisté souboru Musica Florea podali energický výkon, který ještě více akcentoval bezstarostnost a veselou melodičnost Kohautových sinfonií. Ani něžná lyričnost Andante ze Sinfonie à 4 in D či tanečnost Presta ze Sinfonie à 3 in G hudebníkům neunikla a podpořili ji cílenou prací s výrazem i tempem.
Kromě děl Karla Kohauta byla dalším dramaturgickým lákadlem díla s partem kladívkového klavíru: Kvintet pro hammerklavír a smyčce f moll, op. 41, Jana Ladislava Dusíka a Kvintet pro hammerklavír a smyčce es moll, op. 87, Johanna Nepomuka Hummela. Právě v těchto dílech rozšířila řady souboru klavíristka Petra Matějová. Jako první zazněl kvintet čáslavského rodáka Jana Ladislava Dusíka z roku 1799. Skladba obsahuje řadu virtuózních prvků, rychlé běhy i figurace a klade na instrumentalisty – tzn. nejen na klavírní part – značné nároky. Matějová zvládala bez problémů všechny interpretační záludnosti, které se v Dusíkově (jenž byl ostatně znám jako virtuózní klavírista) skladbě objevují. Také ostatní instrumentalisté neměli s party potíž, samotná souhra však nebyla vždy zcela přesvědčivá a stoprocentní. Druhou skladbou, jež vyžadovala účast klavíristky, byl kvintet Johanna Nepomuka Hummela, který byl dle mého skutečným zlatým hřebem večera. Jednalo se o kompozičně jedinečné dílo plné svěžích melodických nápadů a odvážných harmonických postupů, ale také hudebníci v něm dosáhli výtečné souhry.
Někdo z návštěvníků by snad mohl namítnout, že v textu nezmiňuji občasné intonační problémy, které se s postupujícím večerem u hudebníků objevovaly. Nelze však vinit hudebníky za něco, co neměli ve svých rukou: absurdní horko a vlhkost, které v sálu panovaly, totiž nástrojům nedávaly ani jinou možnost. Hudebníci si zaslouží naopak velké uznání, že v nastolených podmínkách dokázali podat takový výkon. Nabízí se otázka, proč vlastně okna sálu byla povětšinou zavřená. Ačkoliv na začátku mírně poprchalo, nehrozilo, že by při otevření oken pršelo na kamery či na jiná vybavení. Podobné podmínky panovaly také na předchozím koncertě festivalu, kdy si však interpreti okna nakonec sami otevřeli. Nejde totiž pouze o pohodlí hudebníků, kterým se rosila čela a podkluzovaly smyčce, ale také o stav nástrojů, který takové nevhodné prostředí přivodí…
Koncert souboru Musica Florea a Petry Matějové představil výtečně koncipovanou dramaturgii i povedené umělecké výkony. Současně se jednalo o vhodné finále festivalu. Posledním koncertem spadajícím do letošního ročníku Olomouckých barokních slavností byl totiž večer Mekka mladých varhaníků, který představil 7. ročník uměleckých kurzů Mekka varhaníků pod vedením Jaroslava Tůmy.
Karl Kohaut (1726–1784): Sinfonia à 4 in D (Ap 11)
Jan Ladislav Dusík (1760–1812): Kvintet pro hammerklavír a smyčce f moll, op. 41
Karl Kohaut (1726–1784): Sinfonia à 3 in G (KK 29)
Johann Nepomuk Hummel (1778–1837): Kvintet pro hammerklavír a smyčce es moll, op. 87
Karl Kohaut (1726–1784): Sinfonia à 4 in G (Ap 14)
Petra Matějová – kladívkový klavír
1. housle: Magdalena Malá
2. housle: Simona Tydlitátová
viola: Lýdie Cillerová
violoncello: Marek Štryncl
kontrabas: Ondřej Štajnochr
Freskový sál ZŠ Komenium, Olomouc
27. srpna 2022, 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..