Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

30. duben 2019, 16:00
Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.

V hlavní a jediné mužské roli režiséra Guida Continiho, který se ocitl na životní i profesní křižovatce, zde protagonistu totiž obklopují hned dva tucty kolegyň. Contini má každou chvíli natáčet nový film, ale nemá ani nápad o čem a namísto nápadů se mu hlavou honí zejména ženy. Muzikál Nine vlastně představuje hudební pastiš Felliniho částečně autobiografického snímku 8 a půl z roku 1963. Muzikálová verze z roku 1982 je dílem amerického autora, uznávaného skladatele a muzikologa Maury Yestona, který je v programové nabídce Městského divadla Brno poměrně hojně zastoupený. Na repertoáru tady mají jeho Titanic, příští sezonu přibude další jeho muzikál Grandhotel. Yeston podle svých slov přidal do názvu Nine onu půlku za hudbu, kterou k příběhu dopsal. Muzikál plný hitů a velkolepých tanečních čísel diváci znají i z hvězdně obsazeného filmového zpracování, v roce 2009 ho uvedl režisér Robert Marshal.

nine_2019_MdB_foto_tino_02

Ale zpět k brněnské produkci. Za její velkou přednost, která do jisté míry určuje divácký klíč k inscenaci, považuju scénu Christopha Weyerse. Její zadní plán tvoří 24 boxů tedy přesně kolik je těch osudových Continiho žen. Nejde jen o pohledově efektní rozestavění hereček, které vlastně stojí ve třech patrech nad sebou. Všechny tyto rudě postrojené dámy (červená je barva sexu, chtíče, smyslnosti a touhy, o nichž se tady hraje) vlastně vytvářejí nad protagonistou onu mozaiku či ženský vesmír, který mu neustále běží hlavou. Je to i zdařilé scénografické řešení pro vlastní materiál příběhu, který tady do reality často míchá hrdinovy vzpomínky na dobu dávnou minulou i nedávnou, často tady divák sleduje paralelní fungování reality a hrdinových představ v jakémsi jeho bdělém snění. A tak se může Continini bavit s svojí matkou hřmící na něj seshora v jakémsi světelném božím oku nebo se k němu při rozhovorech s manželkou Luisou může zaráz lísat jeho atraktivní milenka Carla. Weyersovu nápaditou scénu Moša i fortelně využívá nejen k efektnímu posunování dam na tomto velkém živém orloji, častou také pracuje se stínohrou ženských siluet nebo se svícením a projekcemi. Rudé kostýmy Andrey Kučerové, která si v mnoha variacích vyhrála s italským chic stylem od šedesátek až po současnost, jsou velmi výstižné. Pány vedle toho jistě potěší, že tolik podvazkové, kalhotkové a podprsenkové módy na jednom místě v žádné zdejší produkci ještě neviděli. Ostentativní éros jistých taneční čísel (hádejte, co všechno mohou tanečnice spoře přestrojené za pokojské naznačovat s násadami košťat a prachovkami, jindy zase třeba s tamburínou) možná některé konzervativnější diváky lehce pošťouchne, naštěstí však v přiznané vyzývavosti nepřekračuje míru a nenabízí lacinou erotickou šou. Choreograf Michal Matěj se inspiroval slavnými tanečními čísly odjinud a sborové vystoupení děvčat s velkými péřovými vějíři patří k jednomu z diváckých vrcholů večera.

nine_2019_MdB_foto_tino_03

Příjemným bonusem večera je umné a svižné hudební nastudování Dana Kalouska a Emy Mikeškové, které vyzdvihuje kvality hudebního materiálu nabízejícího až hitové muzikálové songy, místy soulové a šansonové písně, svižnou tarantellu a překvapivě také citaci barokní opery, která tady zazní s velkou muzikantskou i pěveckou bravurou. Třiatřicet hudebních čísel s orchestrálním doprovodem s náročnými tanečními výstupy představuje půldruhé hodiny hudby z celkové dvouhodinové metráže a tak je jasné, že muziky si tady užijete dosyta.

Děj muzikálu Nine se odehrává v současných Benátkách a režisér Moša chtěl vykroužit podle vlastních slov dobrodružnou komedii s erotickým nábojem. Hlavní hrdina se neustále potácí mezi sny, realitou a svou minulostí. Guido Contini v podání Petra Gazdíka své pochyby ale ke konci servíruje zbytečné trýznivým, melodramatickým způsobem. Lze si tady představit více tragikomický portrét muže uhnaného a dohnaného desítkami žen, profesně vyhořelého a blábolivě hledajícího pevný smysl a tvar svého života. Větší fraškovitost by tomuto příběhu sobě ztraceného chlapa dodala možná i více pravdivosti.

nine_2019_MdB_foto_tino_04

Defilé ženských osudů si také namnoze užijete. Ať už se jedná o suverénní a lascívnost nepřehánějící Dagmar Křížovou jako milenku Carlu nebo komediálně přesně narýsovanou matku Lenky Bartolšicové utlačující svého syna mateřskou láskou. Markéta Sedláčková v roli producentky Liliane vsadila na možná až operetně karikovanou ženskou figuru, její hlavní pěvecké číslo Folies Bergéres představuje také jeden z vrcholů večera. Nejde jmenovat všechny, muzikál je navíc ve všech rolích obsazen nadvakrát a tímto se druhé alternaci omlouvám.

Brněnský muzikál Nine je ve výsledku zručnou šou, která potěší nejedno mužské oko i ucho. Bez rozdílu pohlaví všem nabídne přes dvě hodiny přitažlivé zábavy, která – ač by se mohla zdát – není trudomyslná, ale je ukázkou svižného, srozumitelného a nepřeplácaného hudebního divadla.

Foto Tino

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více