Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

30. duben 2019, 16:00
Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.

V hlavní a jediné mužské roli režiséra Guida Continiho, který se ocitl na životní i profesní křižovatce, zde protagonistu totiž obklopují hned dva tucty kolegyň. Contini má každou chvíli natáčet nový film, ale nemá ani nápad o čem a namísto nápadů se mu hlavou honí zejména ženy. Muzikál Nine vlastně představuje hudební pastiš Felliniho částečně autobiografického snímku 8 a půl z roku 1963. Muzikálová verze z roku 1982 je dílem amerického autora, uznávaného skladatele a muzikologa Maury Yestona, který je v programové nabídce Městského divadla Brno poměrně hojně zastoupený. Na repertoáru tady mají jeho Titanic, příští sezonu přibude další jeho muzikál Grandhotel. Yeston podle svých slov přidal do názvu Nine onu půlku za hudbu, kterou k příběhu dopsal. Muzikál plný hitů a velkolepých tanečních čísel diváci znají i z hvězdně obsazeného filmového zpracování, v roce 2009 ho uvedl režisér Robert Marshal.

nine_2019_MdB_foto_tino_02

Ale zpět k brněnské produkci. Za její velkou přednost, která do jisté míry určuje divácký klíč k inscenaci, považuju scénu Christopha Weyerse. Její zadní plán tvoří 24 boxů tedy přesně kolik je těch osudových Continiho žen. Nejde jen o pohledově efektní rozestavění hereček, které vlastně stojí ve třech patrech nad sebou. Všechny tyto rudě postrojené dámy (červená je barva sexu, chtíče, smyslnosti a touhy, o nichž se tady hraje) vlastně vytvářejí nad protagonistou onu mozaiku či ženský vesmír, který mu neustále běží hlavou. Je to i zdařilé scénografické řešení pro vlastní materiál příběhu, který tady do reality často míchá hrdinovy vzpomínky na dobu dávnou minulou i nedávnou, často tady divák sleduje paralelní fungování reality a hrdinových představ v jakémsi jeho bdělém snění. A tak se může Continini bavit s svojí matkou hřmící na něj seshora v jakémsi světelném božím oku nebo se k němu při rozhovorech s manželkou Luisou může zaráz lísat jeho atraktivní milenka Carla. Weyersovu nápaditou scénu Moša i fortelně využívá nejen k efektnímu posunování dam na tomto velkém živém orloji, častou také pracuje se stínohrou ženských siluet nebo se svícením a projekcemi. Rudé kostýmy Andrey Kučerové, která si v mnoha variacích vyhrála s italským chic stylem od šedesátek až po současnost, jsou velmi výstižné. Pány vedle toho jistě potěší, že tolik podvazkové, kalhotkové a podprsenkové módy na jednom místě v žádné zdejší produkci ještě neviděli. Ostentativní éros jistých taneční čísel (hádejte, co všechno mohou tanečnice spoře přestrojené za pokojské naznačovat s násadami košťat a prachovkami, jindy zase třeba s tamburínou) možná některé konzervativnější diváky lehce pošťouchne, naštěstí však v přiznané vyzývavosti nepřekračuje míru a nenabízí lacinou erotickou šou. Choreograf Michal Matěj se inspiroval slavnými tanečními čísly odjinud a sborové vystoupení děvčat s velkými péřovými vějíři patří k jednomu z diváckých vrcholů večera.

nine_2019_MdB_foto_tino_03

Příjemným bonusem večera je umné a svižné hudební nastudování Dana Kalouska a Emy Mikeškové, které vyzdvihuje kvality hudebního materiálu nabízejícího až hitové muzikálové songy, místy soulové a šansonové písně, svižnou tarantellu a překvapivě také citaci barokní opery, která tady zazní s velkou muzikantskou i pěveckou bravurou. Třiatřicet hudebních čísel s orchestrálním doprovodem s náročnými tanečními výstupy představuje půldruhé hodiny hudby z celkové dvouhodinové metráže a tak je jasné, že muziky si tady užijete dosyta.

Děj muzikálu Nine se odehrává v současných Benátkách a režisér Moša chtěl vykroužit podle vlastních slov dobrodružnou komedii s erotickým nábojem. Hlavní hrdina se neustále potácí mezi sny, realitou a svou minulostí. Guido Contini v podání Petra Gazdíka své pochyby ale ke konci servíruje zbytečné trýznivým, melodramatickým způsobem. Lze si tady představit více tragikomický portrét muže uhnaného a dohnaného desítkami žen, profesně vyhořelého a blábolivě hledajícího pevný smysl a tvar svého života. Větší fraškovitost by tomuto příběhu sobě ztraceného chlapa dodala možná i více pravdivosti.

nine_2019_MdB_foto_tino_04

Defilé ženských osudů si také namnoze užijete. Ať už se jedná o suverénní a lascívnost nepřehánějící Dagmar Křížovou jako milenku Carlu nebo komediálně přesně narýsovanou matku Lenky Bartolšicové utlačující svého syna mateřskou láskou. Markéta Sedláčková v roli producentky Liliane vsadila na možná až operetně karikovanou ženskou figuru, její hlavní pěvecké číslo Folies Bergéres představuje také jeden z vrcholů večera. Nejde jmenovat všechny, muzikál je navíc ve všech rolích obsazen nadvakrát a tímto se druhé alternaci omlouvám.

Brněnský muzikál Nine je ve výsledku zručnou šou, která potěší nejedno mužské oko i ucho. Bez rozdílu pohlaví všem nabídne přes dvě hodiny přitažlivé zábavy, která – ač by se mohla zdát – není trudomyslná, ale je ukázkou svižného, srozumitelného a nepřeplácaného hudebního divadla.

Foto Tino

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více