Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

30. duben 2019, 16:00
Muzikál Nine: pikantní šou o jedné skepsi

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.

V hlavní a jediné mužské roli režiséra Guida Continiho, který se ocitl na životní i profesní křižovatce, zde protagonistu totiž obklopují hned dva tucty kolegyň. Contini má každou chvíli natáčet nový film, ale nemá ani nápad o čem a namísto nápadů se mu hlavou honí zejména ženy. Muzikál Nine vlastně představuje hudební pastiš Felliniho částečně autobiografického snímku 8 a půl z roku 1963. Muzikálová verze z roku 1982 je dílem amerického autora, uznávaného skladatele a muzikologa Maury Yestona, který je v programové nabídce Městského divadla Brno poměrně hojně zastoupený. Na repertoáru tady mají jeho Titanic, příští sezonu přibude další jeho muzikál Grandhotel. Yeston podle svých slov přidal do názvu Nine onu půlku za hudbu, kterou k příběhu dopsal. Muzikál plný hitů a velkolepých tanečních čísel diváci znají i z hvězdně obsazeného filmového zpracování, v roce 2009 ho uvedl režisér Robert Marshal.

nine_2019_MdB_foto_tino_02

Ale zpět k brněnské produkci. Za její velkou přednost, která do jisté míry určuje divácký klíč k inscenaci, považuju scénu Christopha Weyerse. Její zadní plán tvoří 24 boxů tedy přesně kolik je těch osudových Continiho žen. Nejde jen o pohledově efektní rozestavění hereček, které vlastně stojí ve třech patrech nad sebou. Všechny tyto rudě postrojené dámy (červená je barva sexu, chtíče, smyslnosti a touhy, o nichž se tady hraje) vlastně vytvářejí nad protagonistou onu mozaiku či ženský vesmír, který mu neustále běží hlavou. Je to i zdařilé scénografické řešení pro vlastní materiál příběhu, který tady do reality často míchá hrdinovy vzpomínky na dobu dávnou minulou i nedávnou, často tady divák sleduje paralelní fungování reality a hrdinových představ v jakémsi jeho bdělém snění. A tak se může Continini bavit s svojí matkou hřmící na něj seshora v jakémsi světelném božím oku nebo se k němu při rozhovorech s manželkou Luisou může zaráz lísat jeho atraktivní milenka Carla. Weyersovu nápaditou scénu Moša i fortelně využívá nejen k efektnímu posunování dam na tomto velkém živém orloji, častou také pracuje se stínohrou ženských siluet nebo se svícením a projekcemi. Rudé kostýmy Andrey Kučerové, která si v mnoha variacích vyhrála s italským chic stylem od šedesátek až po současnost, jsou velmi výstižné. Pány vedle toho jistě potěší, že tolik podvazkové, kalhotkové a podprsenkové módy na jednom místě v žádné zdejší produkci ještě neviděli. Ostentativní éros jistých taneční čísel (hádejte, co všechno mohou tanečnice spoře přestrojené za pokojské naznačovat s násadami košťat a prachovkami, jindy zase třeba s tamburínou) možná některé konzervativnější diváky lehce pošťouchne, naštěstí však v přiznané vyzývavosti nepřekračuje míru a nenabízí lacinou erotickou šou. Choreograf Michal Matěj se inspiroval slavnými tanečními čísly odjinud a sborové vystoupení děvčat s velkými péřovými vějíři patří k jednomu z diváckých vrcholů večera.

nine_2019_MdB_foto_tino_03

Příjemným bonusem večera je umné a svižné hudební nastudování Dana Kalouska a Emy Mikeškové, které vyzdvihuje kvality hudebního materiálu nabízejícího až hitové muzikálové songy, místy soulové a šansonové písně, svižnou tarantellu a překvapivě také citaci barokní opery, která tady zazní s velkou muzikantskou i pěveckou bravurou. Třiatřicet hudebních čísel s orchestrálním doprovodem s náročnými tanečními výstupy představuje půldruhé hodiny hudby z celkové dvouhodinové metráže a tak je jasné, že muziky si tady užijete dosyta.

Děj muzikálu Nine se odehrává v současných Benátkách a režisér Moša chtěl vykroužit podle vlastních slov dobrodružnou komedii s erotickým nábojem. Hlavní hrdina se neustále potácí mezi sny, realitou a svou minulostí. Guido Contini v podání Petra Gazdíka své pochyby ale ke konci servíruje zbytečné trýznivým, melodramatickým způsobem. Lze si tady představit více tragikomický portrét muže uhnaného a dohnaného desítkami žen, profesně vyhořelého a blábolivě hledajícího pevný smysl a tvar svého života. Větší fraškovitost by tomuto příběhu sobě ztraceného chlapa dodala možná i více pravdivosti.

nine_2019_MdB_foto_tino_04

Defilé ženských osudů si také namnoze užijete. Ať už se jedná o suverénní a lascívnost nepřehánějící Dagmar Křížovou jako milenku Carlu nebo komediálně přesně narýsovanou matku Lenky Bartolšicové utlačující svého syna mateřskou láskou. Markéta Sedláčková v roli producentky Liliane vsadila na možná až operetně karikovanou ženskou figuru, její hlavní pěvecké číslo Folies Bergéres představuje také jeden z vrcholů večera. Nejde jmenovat všechny, muzikál je navíc ve všech rolích obsazen nadvakrát a tímto se druhé alternaci omlouvám.

Brněnský muzikál Nine je ve výsledku zručnou šou, která potěší nejedno mužské oko i ucho. Bez rozdílu pohlaví všem nabídne přes dvě hodiny přitažlivé zábavy, která – ač by se mohla zdát – není trudomyslná, ale je ukázkou svižného, srozumitelného a nepřeplácaného hudebního divadla.

Foto Tino

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více