Na hranici dokonalosti - Festa di Sua Maestà Caesara

6. březen 2018, 16:00
Na hranici dokonalosti - Festa di Sua Maestà Caesara

Hudbě starších období se věnuje mnoho specializovaných ansámblů, orchestrů, sborů a jiných hudebních těles, samotná provedení se ale většinou drží tradiční formy koncertu. Půjdete-li na cembalový koncert, gambový recitál, sólovou kantátu nebo operní představení, víte téměř vždy, co můžete od inscenátorů a hudebníků očekávat. Představení Festa di Sua Maestà Caesara hudebního tělesa Plaisirs de Musique, tanečníků Les Plaisirs de la Danse a herců Lindy Kunclové, Kristiny Kubové a Michala Marholda se nicméně pokusilo překvapit posluchače netradičním spojením činoherních, tanečních a instrumentálních prvků. Inscenace vznikla na objednávku barokního festivalu Hortus Magicus 2017 a měla připomenout 350. výročí svatby Leopolda I. a španělské infantky Margarity. Ryze autorské dílo se však sňatkem pouze inspirovalo a namísto něj prezentovalo téměř „alenkovské“ dobrodružství mladé Markéty, která se dostane do dob císaře Leopolda I. Habsburského. O to zajímavější bylo, že zazněly skladby samotného Leopolda I. Dalšími autory v programu byli Antonio Cesti a Johann Heinrich Schmelzer.

Při představení panovala od počátku dobrá nálada, vypovídalo o tom úvodní uchechtávání se tanečníků stylizovaných do podoby živých obrazů. Odpovědí jim byl smích publika. Zatímco scéna s dobovými kostýmy představovala tradiční ztvárnění barokní látky, úvodní vstup hlasatele z fingovaného tlampače působil svěže a kontrastně. Vše se záhy vysvětlilo, neboť jsme se ocitli v galerii a nastoupení tanečníci představovali zatím pouhé postavy na plátnech obrazů. To se však mělo brzy změnit. Hlavní postava – Markétka, děvče znuděné, drzé, povýšené a veskrze moderní – měla zažít na vlastní kůži, jaké to bylo žít v druhé polovině 17. století.

Inscenace relativně přirozeně oscilovala mezi činohrou, barokním tancem a tradičním koncertem. Hudebníci v pravé části pódia převážně doprovázeli tanečníky a herce, přesto občas zaujali i význačnější místa na scéně. Herci v činoherních intermezzech seznamovali posluchače s životními osudy Leopolda I. Habsburského a jeho první ženy Markéty Terezie Habsburské. Navzdory relativně nevděčným a schematickým postavám nepůsobily divadelní vložky nepatřičně a nuceně. Linda Kunclová v roli Markétky podala velmi přirozený výkon, což je vzhledem k charakteru postavy, který nutně sváděl ke zbytečnému přehrávání, chvályhodné. Také zasněná a éterická Markéta Habsburská ztvárněná Kristinou Kubovou i vnitřně konzistentní a přesvědčivý Michal Marhold v roli arcibiskupa Slepčianského své role zvládli.

Vizuálním těžištěm představení však byli tanečníci. Trojice děvčat a stejné trio chlapců provázely historické postavy po celou dobu představení. Z hlediska choreografie byla nepopiratelná precizní příprava – mladí tanečníci bezchybně ovládali barokní gestiku. I když se někde pozapomněli, výsledek byl stále velmi přirozený a organický. Mezi nejpovedenější taneční kreace večera patřil stylizovaný balet s koňmi. Taktéž sólové výstupy, ve kterých tanečníci prezentovali techniku, byly pro lehkost provedení pozoruhodné.

Přes veškerá pozitiva, která nebylo obtížné objevit, však naopak bylo těžké se ubránit dojmu promarněné šance a občas až nepochopitelného amaterismu, což je u interpretů, kteří platí za špičky ve svých oborech zarážející. Pomineme-li nedotaženosti technického rázu – především skutečně školácky působící promítání modlícího se Leopolda Habsburského, kterého zřejmě v prvních záběrech natáčeli na třesoucí se kameru bez stativu – zaslouží největší výtku právě hudební provedení.

Ačkoliv hudebníci představují ostřílené interprety hudby starších období, množství intonačních a rytmických přešlapů není omluvitelné ani užíváním interpretačně náročnějších dobových nástrojů. Ne že by snad provedení bylo katastrofální, to v žádném případě, při přihlédnutí k dlouholeté praxi a zkušenostem hudebníků, by však měl posluchač dostat o něco vybroušenější hudební projev. Bezchybný výkon podal snad Jan Čižmář, který je současně uměleckým vedoucím projektu. Ve finálním hodnocení je ovšem třeba přihlédnout také k velmi dobré improvizaci hudebníků. Snad jen mít více času a podařilo by se inscenátorům vybrousit i tuto složku. Nedostatky částečně vyvažovala srdečná nadsázka zřejmá od samého vstupu všech zúčastněných na scénu.

Projekt Festa di Sua Maestà nabízí posluchačům jedinečnou šanci poslechnout si hudební díla jednoho z největších panovníků své doby. To vše jest zabaleno do povedeného scénického provedení s dominantní taneční složkou. Zbývá tedy jen trochu více secvičit náročnější instrumentální party a představení může ke cti inscenátorům samotným, ale především panovníku Leopoldu I. Habsburskému skutečně sloužit.

Leopold I. Habsburský: Suita G dur, Suita c moll, Suita D dur; Antonio Cesti: Sonata G dur, Sonata G dur, Sonata d moll, Johan Heinrich Schmelzer: Arie per il Balleto à Cavallo; Improvizace: Menuet – Lidový tanec. Marta Kratochvílová: traverso; Davide Monti: housle; Ivan Bečka: viola; Jan Čižmář: theorba, barokní kytara. Psáno z koncertu 5. března 2018, Sál Břetislava Bakaly

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více