Narcotic Fields: Tripophobia. Písně o strachu z nepravidelných struktur

Narcotic Fields: Tripophobia. Písně o strachu z nepravidelných struktur

Jako se říká, že síla metalových kapel se často pozná podle akustických verzí jejich písní, může něco podobného platit i u elektronických beatů. Narcotic Fields, ať už používají jakékoli nástroje, hrají především písně. Písně, jejichž melodie se občas ztrácejí v rytmech, ale stále jsou přítomny a především se zpěvem Terezy Kopecké vyplouvají na povrch.

Skupina Narcotic Fields – původně s působištěm v Olomouci – natočila v roce 2009 své debutové album Erase. Vydavatel (Indies MG) na svém webu konstatoval, že vycházejí „z bristolského triphopu, elektroniky a kytarové indie scény“. Od té doby deska, skutečně poznamenaná zvukem 90. let, sice poněkud zapadla, nicméně kapela dál fungovala, hrála, proměňovala se (z původní sestavy zůstali pouze Tomáš s Terezou), přesídlila do Brna a především se z ní vyčlenila akustická větev. Původně snad mělo jít o jedno vystoupení, ale po pozitivních zkušenostech začalo ústřední duo doplněné o baskytaristu Džestra vystupovat s komornějšími verzemi písní pod názvem Acoustic Fields. Tato formace v roce 2015 vyhrála brněnské kolo Porty a postoupila do finále, mezi trampy, do Řevnic u Prahy. Tam se už úspěch neopakoval, přesto jsem přesvědčen, že anglicky zpívané akustické písně Tomáše Bayera na folkový festival patří.

Půl roku po Portě, v prosinci 2015, vydávají elektroničtí Narcotic Fields své druhé album Tripophobia. Sestavu vedle tří zmíněných členů tvoří Manz (efekty, programování) a Red (bicí). Tomáš Bayer, který v akustickém triu hraje na kytaru, ovládá v případě Narcotic Fields klávesové nástroje. Repertoár obou tváří kapely se zčásti překrývá (Denial, Everything, Before, Warning Sign), zčásti se liší. Ale to není podstatné. Zajímavější je například skutečnost, že se Tereze daří zpívat stejně naléhavě s doprovodem akustické kytary i elektronických mašinek. Píseň Denial si dokážu představit jako obrovský hit jak v klubovém prostředí, tak na osvícenějším folkovém festivalu.

V jiných skladbách nového alba se jakákoli provázanost s akustickým zvukem ztrácí. V Everything melodickou linku stále vnímáme, ale v mezihrách na sebe elektronické beaty jednoznačně strhávají pozornost a místy konkurují zpěvu. Before zní jako kombinace elektronického popu 80. let s devadesátkovým rockem, aniž byste měli pocit, že posloucháte něco zastaralého. Povedla se Lack Of You se zajímavými strukturami vertikálními (Tereza zpívá jakoby duet sama se sebou) i horizontálními (vývoj písně od jemnější elektroniky po hutnější pasáže). Podobně dramatická je i skladba Hive s doplňováním dvou hlasů (ženský zpěv a mužská recitace), s důrazem na bicí a s gradujícími elektrorockovými pasážemi, které tvoří zajímavý kontrast ke klidnějšímu rozjezdu Lack Of You.

Tripophobia však není jen sbírkou samostatných písní. Zajímavý příběh v sobě totiž nese i název alba, který odkazuje k patologickému strachu z nepravidelných děrovaných struktur (správně trypofobie). Kapela význam tohoto „postižení“ posouvá do abstraktní roviny jako strach z neznámých děr v našem vědomí, dává jej do souvislosti s manipulací, paranoiou, bolestmi. Ale zdůrazňuje i druhou stránku – víru v možnost věci měnit pozitivním směrem: „Toto album je naším soundtrackem k těmto emocionálním stavům a vnitřním procesům.“ S tématem vtěleným do názvu alba souvisí i materiál, z něhož má vzniknout obal fyzického nosiče (album vyšlo nejprve elektronicky a jeho vydání na CD se teprve chystá). Ale to bych možná prozrazoval víc, než chce kapela v tuto chvíli světu sdělit.

Třebaže je příběh o boji s neznámými otvory v našem vědomí silný a přitažlivý, jednotlivé písně obstojí i samy o sobě. Zvlášť tehdy, známe-li obě verze kapely a můžeme srovnávat. Písně s akustickou kytarou i s elektronickým doprovodem mají něco do sebe a Tereza jako zpěvačka dokáže obě tváře kapely důvěryhodně propojit.

Narcotic Fields – Tripophobia; vydavatel: Semetrika Records 2015. 9 skladeb, celkový čas: 41:15

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.  více

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více

Lucie Dobrovodská se svými Paky už není žádný folk. Výrazná role akustické kytary zůstává, stejně jako určité zaměření na text a v některých písních na příběh. Nicméně zvuk skupiny je – a neberme to slovo pejorativně – popový.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více