Návrat a vzkříšení opuštěné Dido

Návrat a vzkříšení opuštěné Dido

Do Brna se stará hudba hraná postaru dostává ponejvíce v cyklech Barbara Maria Willi uvádí a Hudební lahůdky – v obou případech se ale jedná o komorní koncerty. Skladby větších rozměrů se objevují v rámci Velikonočního festivalu, ale scénicky provedená opera tu ještě nebyla ani jednou. Didone abbandonata (Opuštěná Dido) je zatím největší projekt, do nějž se pustil Jan Čižmář – jinak organizátor Hudebních lahůdek – a přinejmenším po hudební stránce určitě uspěl. Opera Domenica Sarriho se vrátila do Brna po dvou stech osmdesáti letech. V roce 1734 byla uvedena v Divadle v Taverně, které stálo na místě dnešní Reduty, takže se vrátila i na místo činu. Další tvůrčí složkou bylo sdružení Opera na cestách, které tvoří Patricie Částková (dramaturgie), Jana Janulíková (produkce) a Tomáš Pilař (režie).

Vlna obrovského zájmu o starou operu nás prakticky minula. Vrcholná díla baroka v historicky poučené interpretaci kombinované se současným režijním výkladem se postupně stala běžnou součástí repertoáru operních domů po celém světě. U nás jsme se naposledy mohli minulý rok setkat s nastudováním Myslivečkovy Olimpiade ve Stavovském divadle a s Cavalliho Calisto na zámku v Mikulově, ale pořád se jednalo spíš o výjimky než o součást mohutnějšího proudu. Za starou operou je nutno cestovat do zahraničí a blízkost Vídně je v tomto směru pro brňáky významnou, i když nepříliš využívanou možností. Theater an der Wien uvádí barokní opery několikrát do sezóny a před třemi roky se objevila Händelova Alcina i ve Vídeňské státní opeře. Další možností jsou pochopitelně záznamy na DVD, ale dívat se na divadlo v televizi je podobné jako dát si na chleba místo másla margarín. Pro představu dobré, ale úplně to neuspokojí. Trošku jsem před pár lety zazáviděl Polákům, když se ke mně dostala berlínská inscenace Purcellovy opery Dido a Aeneas ve skvělé režii a choreografii Sashi Waltz na DVD, které vyšlo jako příloha deníku Gazeta Wyborcza. Zkusil jsem si něco takového představit u našich novin a potom se raději zase probudil. Mihlo se mi to ale včera hlavou znovu, když se v Brně podílel na nastudování opery Didone abbandonata polský soubor historických nástrojů {oh!} Orkiestra Historyczna.

Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery, i když uvedení bylo nakonec opatrně anoncováno jako „poloscénické“. Paradoxní je, že pro tuto první příležitost nebyl předložen nějaký zaručený hit jako Rinaldo nebo Xerxes, ale dobové spotřební zboží. K tomu samozřejmě vedly souvislosti s místem prvního brněnského uvedení a tuto dramaturgickou rozvahu vnímám jednoznačně pozitivně. Jsem pokaždé rád, když si nemusím klást hloupé otázky typu „proč hrají zrovna tohle“. K provedení opery vytvořili Jan Čižmář s Patricií Částkovou a Janou Spáčilovou i notovou edici – na základě dochovaného libreta brněnského provedení a partitury benátské verze zrekonstruovali operu do tvaru, v němž se tu kdysi hrála. Znovu se tím vracím k tomu, že inscenace byla položená především na poctivém hudebním základu.

Jan Čižmář nastudoval Sarriho operu detailně a dával si velmi záležet na recitativech. Výborně hrálo continuo, jehož větší část (loutnu a cembalo) jsem už slyšel na netradičním koncertu v Metro Music Baru. Do popředí se dralo především cembalo, Marcin Świątkiewicz měl svůj part rozpracovaný rozmáchlým způsobem, který zahušťoval hudební prostor a nebál se disonancí. Bylo v něm cítit opojení hudbou a rozkošnický aspekt baroka, na nějž se v dobově poučené interpretaci často zapomíná. Orkiestra Historyczna hrála energicky a jistě, zalitoval jsem, že se nepodařilo zajistit i účast trubek, které by zvuk orchestru občas vypíchly k lesklým vrcholům. Projekt Opera na cestách je ale určen k provozování představení, s nimiž se dá volně cestovat i mimo tradiční operní scény, a variabilita orchestru je pro takovou věc téměř nezbytnou podmínkou.

V hudbě se střídaly nálady a temperamenty ve výrazných kontrastech, jak to má být. Škoda, že se toho nedržela také režie. Tomáš Pilař vsadil na maximální jednoduchost a přenositelnost inscenace a jakkoliv je to snaha pochopitelná a pro cestovní představení potřebná, myslím, že v ní zašel až příliš daleko. Nejvýraznější složkou jeho scénického ztvárnění byly kostýmy a gesta. Interakce postav v recitativech ale byly poněkud monotónní a živé obrazy doprovázející árie začaly být velmi brzy předvídatelné. Stylizovaný pohyb postav využívající barokní gestiku je principiálně v pořádku, ale rozhodně by potřeboval detailněji promyslet a dopracovat. Bylo poznat, že práce se světly, kostýmy i pohybem je z jedné ruky, ale chtělo by to ještě víc času (a zřejmě i peněz).

Pěvecké výkony se hezky srovnaly – slyšel jsem malé úryvky na workshopu Evelyn Tubb, koncertní výběr z opery během vánočních svátků a zřetelně bylo slyšet, že pěvci s Janem Čižmářem na svých rolích pracovali a pilovali je k výslednému tvaru, který by stylově držel pohromadě. Andrea Široká v titulní roli zasvítila, navíc má velmi elegantní gesta, což se pěkně sešlo s režií. Výrazným protivníkem jí byl padouch příběhu Roman Hoza. Stanislava Jirků – tedy Aeneas – má mezi nimi trošku nešťastnou pozici hrdiny, který během opery vlastně nic hrdinského neudělá. Role se mezi jasně vyhraněnými charaktery poněkud ztrácí, ale zpěvem to nebylo. Pěvecké obsazení bylo především vyrovnané a dík patří i Michaele Kuštekové, která zpívala v indispozici, aby se představení nemuselo rušit.

Pro Operu na cestách byla Dido abbandonata vůbec první produkcí a doufám, že ne poslední. Příběh královny Kartága, kterou opustí Aeneas, aby z příkazu bohů založil Řím, by si zasloužil pokračování.

Domenico Sarri: Didone abbandonata, libreto Pietro Metastasio. Ve spolupráci sdružení Opera na cestách a Hudební lahůdky, Masarykovy univerzity a Národního divadla Brno. Hudební nastudování – Jan Čižmář, režie, scéna, kostýmy, light design – Tomáš Pilař, Patricie Částková, dramaturgie – Patricie Částková. Didone Elisa, královna Kartága – Andrea Široká, Aeneas, trojský hrdina – Stanislava Jirků, Iarbas, král Maurů – Roman Hoza, Selene, sestra Didony – Michaela Kušteková, Araspes, důvěrník Iarby – Martin Ptáček, Osmidas, důvěrník Didone – Václav Cikánek. Soubor barokních nástrojů  {oh!} Orkiestra Historyczna, basso continuo – Bassociation. 29. 1. 2014, divadlo Reduta, Brno. Novodobá premiéra 28. 1. 2014, původní brněnské uvedení v roce 1734.

Foto archiv Opery na cestách

Komentáře

Reagovat
  • honza

    30. leden 2014, 14:02
    "Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery..." a co srovnání s La Dafne (rovněž víceméně poloscénicky) Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar a dále v Brně např.: 27. 9. 2005 ve 20:00 Místodržitelský palác Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík: Torso (opera) - Ensemble Damian a např i 13. 7. 2005 v 19:00 Moravská galerie Vít Zouhar: Coronide (opera) - Ensemble Damian
    • Aneta Bendová

      31. leden 2014, 11:53
      Myslím, že to bylo myšleno tak, jak je napsáno. Tedy inscenace "barokní opery", tzn. opery, která vznikla v průběhu baroka. Torso, Coronide i La Dafné Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka jsou opery současné, komponované na původní dochovaná libreta. Jedná se tedy o částečné rekonstrukce i třeba na základě určitých prvků barokní hudby, ale stále jsou to díla současná.

Dále si přečtěte

Sdružení Hudební lahůdky a Opera na cestách uvedou v Redutě novodobou scénickou premiéru barokní opery Didone abbandonata. Dílo Domenica Sarriho se hrálo v Brně před dvě stě osmdesáti lety.  více

Je obtížné najít označení, které by vystihlo dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní v podání zpěvačky Evelyn Tubb a loutnisty Michaela Fieldse. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více




Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více