Návrat a vzkříšení opuštěné Dido

Návrat a vzkříšení opuštěné Dido

Do Brna se stará hudba hraná postaru dostává ponejvíce v cyklech Barbara Maria Willi uvádí a Hudební lahůdky – v obou případech se ale jedná o komorní koncerty. Skladby větších rozměrů se objevují v rámci Velikonočního festivalu, ale scénicky provedená opera tu ještě nebyla ani jednou. Didone abbandonata (Opuštěná Dido) je zatím největší projekt, do nějž se pustil Jan Čižmář – jinak organizátor Hudebních lahůdek – a přinejmenším po hudební stránce určitě uspěl. Opera Domenica Sarriho se vrátila do Brna po dvou stech osmdesáti letech. V roce 1734 byla uvedena v Divadle v Taverně, které stálo na místě dnešní Reduty, takže se vrátila i na místo činu. Další tvůrčí složkou bylo sdružení Opera na cestách, které tvoří Patricie Částková (dramaturgie), Jana Janulíková (produkce) a Tomáš Pilař (režie).

Vlna obrovského zájmu o starou operu nás prakticky minula. Vrcholná díla baroka v historicky poučené interpretaci kombinované se současným režijním výkladem se postupně stala běžnou součástí repertoáru operních domů po celém světě. U nás jsme se naposledy mohli minulý rok setkat s nastudováním Myslivečkovy Olimpiade ve Stavovském divadle a s Cavalliho Calisto na zámku v Mikulově, ale pořád se jednalo spíš o výjimky než o součást mohutnějšího proudu. Za starou operou je nutno cestovat do zahraničí a blízkost Vídně je v tomto směru pro brňáky významnou, i když nepříliš využívanou možností. Theater an der Wien uvádí barokní opery několikrát do sezóny a před třemi roky se objevila Händelova Alcina i ve Vídeňské státní opeře. Další možností jsou pochopitelně záznamy na DVD, ale dívat se na divadlo v televizi je podobné jako dát si na chleba místo másla margarín. Pro představu dobré, ale úplně to neuspokojí. Trošku jsem před pár lety zazáviděl Polákům, když se ke mně dostala berlínská inscenace Purcellovy opery Dido a Aeneas ve skvělé režii a choreografii Sashi Waltz na DVD, které vyšlo jako příloha deníku Gazeta Wyborcza. Zkusil jsem si něco takového představit u našich novin a potom se raději zase probudil. Mihlo se mi to ale včera hlavou znovu, když se v Brně podílel na nastudování opery Didone abbandonata polský soubor historických nástrojů {oh!} Orkiestra Historyczna.

Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery, i když uvedení bylo nakonec opatrně anoncováno jako „poloscénické“. Paradoxní je, že pro tuto první příležitost nebyl předložen nějaký zaručený hit jako Rinaldo nebo Xerxes, ale dobové spotřební zboží. K tomu samozřejmě vedly souvislosti s místem prvního brněnského uvedení a tuto dramaturgickou rozvahu vnímám jednoznačně pozitivně. Jsem pokaždé rád, když si nemusím klást hloupé otázky typu „proč hrají zrovna tohle“. K provedení opery vytvořili Jan Čižmář s Patricií Částkovou a Janou Spáčilovou i notovou edici – na základě dochovaného libreta brněnského provedení a partitury benátské verze zrekonstruovali operu do tvaru, v němž se tu kdysi hrála. Znovu se tím vracím k tomu, že inscenace byla položená především na poctivém hudebním základu.

Jan Čižmář nastudoval Sarriho operu detailně a dával si velmi záležet na recitativech. Výborně hrálo continuo, jehož větší část (loutnu a cembalo) jsem už slyšel na netradičním koncertu v Metro Music Baru. Do popředí se dralo především cembalo, Marcin Świątkiewicz měl svůj part rozpracovaný rozmáchlým způsobem, který zahušťoval hudební prostor a nebál se disonancí. Bylo v něm cítit opojení hudbou a rozkošnický aspekt baroka, na nějž se v dobově poučené interpretaci často zapomíná. Orkiestra Historyczna hrála energicky a jistě, zalitoval jsem, že se nepodařilo zajistit i účast trubek, které by zvuk orchestru občas vypíchly k lesklým vrcholům. Projekt Opera na cestách je ale určen k provozování představení, s nimiž se dá volně cestovat i mimo tradiční operní scény, a variabilita orchestru je pro takovou věc téměř nezbytnou podmínkou.

V hudbě se střídaly nálady a temperamenty ve výrazných kontrastech, jak to má být. Škoda, že se toho nedržela také režie. Tomáš Pilař vsadil na maximální jednoduchost a přenositelnost inscenace a jakkoliv je to snaha pochopitelná a pro cestovní představení potřebná, myslím, že v ní zašel až příliš daleko. Nejvýraznější složkou jeho scénického ztvárnění byly kostýmy a gesta. Interakce postav v recitativech ale byly poněkud monotónní a živé obrazy doprovázející árie začaly být velmi brzy předvídatelné. Stylizovaný pohyb postav využívající barokní gestiku je principiálně v pořádku, ale rozhodně by potřeboval detailněji promyslet a dopracovat. Bylo poznat, že práce se světly, kostýmy i pohybem je z jedné ruky, ale chtělo by to ještě víc času (a zřejmě i peněz).

Pěvecké výkony se hezky srovnaly – slyšel jsem malé úryvky na workshopu Evelyn Tubb, koncertní výběr z opery během vánočních svátků a zřetelně bylo slyšet, že pěvci s Janem Čižmářem na svých rolích pracovali a pilovali je k výslednému tvaru, který by stylově držel pohromadě. Andrea Široká v titulní roli zasvítila, navíc má velmi elegantní gesta, což se pěkně sešlo s režií. Výrazným protivníkem jí byl padouch příběhu Roman Hoza. Stanislava Jirků – tedy Aeneas – má mezi nimi trošku nešťastnou pozici hrdiny, který během opery vlastně nic hrdinského neudělá. Role se mezi jasně vyhraněnými charaktery poněkud ztrácí, ale zpěvem to nebylo. Pěvecké obsazení bylo především vyrovnané a dík patří i Michaele Kuštekové, která zpívala v indispozici, aby se představení nemuselo rušit.

Pro Operu na cestách byla Dido abbandonata vůbec první produkcí a doufám, že ne poslední. Příběh královny Kartága, kterou opustí Aeneas, aby z příkazu bohů založil Řím, by si zasloužil pokračování.

Domenico Sarri: Didone abbandonata, libreto Pietro Metastasio. Ve spolupráci sdružení Opera na cestách a Hudební lahůdky, Masarykovy univerzity a Národního divadla Brno. Hudební nastudování – Jan Čižmář, režie, scéna, kostýmy, light design – Tomáš Pilař, Patricie Částková, dramaturgie – Patricie Částková. Didone Elisa, královna Kartága – Andrea Široká, Aeneas, trojský hrdina – Stanislava Jirků, Iarbas, král Maurů – Roman Hoza, Selene, sestra Didony – Michaela Kušteková, Araspes, důvěrník Iarby – Martin Ptáček, Osmidas, důvěrník Didone – Václav Cikánek. Soubor barokních nástrojů  {oh!} Orkiestra Historyczna, basso continuo – Bassociation. 29. 1. 2014, divadlo Reduta, Brno. Novodobá premiéra 28. 1. 2014, původní brněnské uvedení v roce 1734.

Foto archiv Opery na cestách

Komentáře

Reagovat
  • honza

    30. leden 2014, 14:02
    "Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery..." a co srovnání s La Dafne (rovněž víceméně poloscénicky) Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar a dále v Brně např.: 27. 9. 2005 ve 20:00 Místodržitelský palác Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík: Torso (opera) - Ensemble Damian a např i 13. 7. 2005 v 19:00 Moravská galerie Vít Zouhar: Coronide (opera) - Ensemble Damian
    • Aneta Bendová

      31. leden 2014, 11:53
      Myslím, že to bylo myšleno tak, jak je napsáno. Tedy inscenace "barokní opery", tzn. opery, která vznikla v průběhu baroka. Torso, Coronide i La Dafné Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka jsou opery současné, komponované na původní dochovaná libreta. Jedná se tedy o částečné rekonstrukce i třeba na základě určitých prvků barokní hudby, ale stále jsou to díla současná.

Dále si přečtěte

Sdružení Hudební lahůdky a Opera na cestách uvedou v Redutě novodobou scénickou premiéru barokní opery Didone abbandonata. Dílo Domenica Sarriho se hrálo v Brně před dvě stě osmdesáti lety.  více

Je obtížné najít označení, které by vystihlo dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní v podání zpěvačky Evelyn Tubb a loutnisty Michaela Fieldse. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více




Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více