Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíček.
Několikrát oceněný skladatel a varhaník František Fiala (*1966) se ve své tvorbě zabývá otázkou harmonie mezi originálním kompozičním jazykem a provozovací praxí – praktickou upotřebitelností jak duchovní, tak přímo liturgické hudby. Přístup se znatelně zrcadlí v díle Missa in modo gregoriano, které Ensemble Opera Diversa společně s Ensemble Versus nastudovali v nové, rozšířeně instrumentaci původně komorní skladby zachycené například na autorském CD Portrait František Fiala (2001). Základem, jak už samotný název díla napovídá, je gregoriánský chorál vtisklý především do sborového partu, jež skladatel podkládá osobitou harmonickou strukturou. Svěžest a tah kompozici dodala nejen skladatelská invence, ale také povedená interpretace, při níž jasnou, zřetelnou a vyzrálou barvou hlasu vynikal tenorista Stanislav Předota (např. v melismatických pasážích Creda). Nastudování sboru lze popsat jako jednotné, dynamicky i barevně ucelené a vyrovnané v kantabilních i deklamačních částech. Efektně vyzněla pasáž opět v modlitbě Credo, při které zpěváci recitovali text rytmicky ad libitum, přičemž se takto utvořila zajímavá, zvukově originální plocha, nad níž vynikaly nástroje i sólista. Jako koření rozmanité faktury zapůsobil vibrafon v podání Martina Švece s drobnými motivy, postupem času vyvěrajícími do výraznější barevné vrstvy v části Sanctus. Opomenout nelze ani hru smyčcového orchestru, která byla – obdobně jako u zpěváků – zvukově i technicky precizní a homogenní. V samotném závěru skladby (Agnus Dei) posluchačsky zaujaly nižší smyčce dodávající textu temný charakter a zároveň podtrhující široké harmonické spektrum. Jednotlivé hudební prostředky užité autorem úzce souvisejí s významem a typem textů ordinaria missae. A proto i když Agnus Dei mohl na posluchače působit tajemným, spíše ponurým dojmem, František Fiala hudební tok na slovech „dona nobis pacem“ přirozeně, nenápadně a velice vkusně vyvedl do křehkého, smířlivého konce.
Kompozice pro smyčcový orchestr Josefa Adamíka (1947–2009) Nebeské pastviny dala název i celému koncertu. Dílo z roku 1972 původně neslo španělské označení Les Pastures del Cielo a je inspirované stejnojmennou povídkovou knihou amerického spisovatele a držitele Nobelovy ceny Johna Steinbecka. Adamíkova suita o šesti částech podtrhuje notnou ironii, naturálnost, ale i jistý spirituální přesah knižních příběhů. V hudbě se tento charakter projevuje sólovým zacházením s nástroji, jež ale dohromady v určitý moment tvoří celek, nebo také silným zastoupením techniky montáže, při níž si skladatel může dovolit proti sobě postavit naprosto kontrastní tónové, stylové, ale i technické roviny. V průběhu skladby se tak setkáme s disonancemi, melodickými úryvky violového kvarteta haydnovského typu, četným pizzicatem, ale i smyčcovými slapy o struny či hmatník, se sólovými a ryze melodickými kontrabasovými vstupy, anebo s hutnými, navrstvenými částmi, které na člověka působí jako obrovská masa zvuku v podobě klastrů. Ojedinělý smysl pro humor podtržený zmíněnou ironií se v tomto díle skladateli zkrátka nedá upřít. A možná také díky tomuto faktu v programu fungovaly Nebeské pastviny jako osvěžující, svérázně kompozičně vybočující element.
Večer uzavřel chvalozpěv Te Deum laudamus (2014) z pera kmenového skladatele Ondřeje Kyase (*1979). Autor sám již před deseti lety v komentáři k dílu poznamenal, že se u něj opět objevila myšlenka problematiky distribuce zvuku v prostoru (v tomto případě chrámovém). Kyas ve své skladbě téma převtěluje do interpretů, kteří byli rozestavěni v prostoru kostela sv. Augustina: v případě reprízy 2024 byl varhaník na kůru, trumpetista z pohledu diváka vpravo v rohu, uprostřed orchestr se sborem a sopranistka stála nalevo od dirigentky. Původní záměr autora si pohrává i s přemisťováním interpretů v prostoru, ale skrze živé vysílání a nastavenou aparaturu nebylo možné dílo takto provést. Přesto se celému ansámblu podařilo chrám dosyta naplnit zvukem (např. v jednom z vrcholů ve verši „Patrem immensae maiestatis“), který oplýval barvami, rozsáhlým ambitem slyšitelným jak v partu sopranistky Terezy Zimkové, tak v ženské části sboru, a v neposlední řadě kýženou souhrou mezi jednotlivými sekcemi. Trumpetové a varhanní vstupy povětšinou představovaly předěl, změnu mezi jednotlivými částmi textu a změnu charakteru hudebního toku, ale zároveň je posluchač mohl vnímat jako spojku – prvek propojující větší, komplexnější formu. Vzhledem k preciznímu provedení a znatelnému usazení skladby u hráčů i zpěváků nemám k jednotlivým výkonům výtky. Obdobně jako tomu bylo u předchozích kompozic, nedošlo u orchestru ani sboru k zásadním nedostatkům, které bych musela zmínit. Koncert tedy vnímám jako čistou, dramaturgicky dotaženou a hudebně vyváženou vlaštovku počínající podzimní sezóny Ensemble Opera Diversa.
Program:
František Fiala: Missa in modo gregoriano pro tenor, sbor a komorní orchestr, premiéra
Josef Adamík: Nebeské pastviny pro smyčcový orchestr
Ondřej Kyas: Te Deum laudamus pro soprán, trubku, sbor, varhany a smyčce
Tereza Zimková – soprán
Stanislav Předota – tenor
Josef Zimka – trubka
Martin Jakubíček – varhany
Ensemble Opera Diversa
Jan Bělohlávek – vedoucí orchestru
Gabriela Tardonová – dirigentka
Ensemble Versus
Patrik Buchta – sbormistr
V pondělí 23. září 2024, kostel sv. Augustina
Zatím nebyl přidán žádný komentář..