Nejen líbezné povyražení Lobkowicz tria

31. leden 2018, 12:30
Nejen líbezné povyražení Lobkowicz tria

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.

Hudebníci zahájili koncert nejstarším z autorů vídeňské trojice – Josephem Haydnem a jeho Klavírním triem č. 44 E dur. Navzdory mnoha barvitým tvrzením uváděným v programu se jedná o dílo stojící na samém počátku vývoje této dodnes živé formy. A přestože programový text přiznává, že skladatel Joseph Haydn ve svých klavírních triích ještě dosyta nevyužívá možností triové souhry, dodává záhy, že v uváděné skladbě se skladatel nikterak technicky nebo výrazově neomezoval. Do virtuózního díla má však Haydnovo klavírní trio daleko. S postupujícími staletími se nároky na komorní hráče zvyšovaly – v současnosti tak dosahují party trií, kvartetů a kvintetů často extrémní sofistikovanosti. Komorní hudba se z pozice artiklu pro potěšení posunula do roviny nejzazšího vyjádření hudební intimity. Joseph Haydn však stojí teprve na samém počátku této cesty.

Klavírní trio č. 44 E dur nepředstavuje z hlediska hudební interpretace dílo zvláště náročné. Většina hudebních frází se vyznačuje klenutou, pomaleji plynoucí melodií a zpěvností. Výraznější běhy nebo figurace se ve skladbě téměř neobjevují a stěžejní místo v hudební faktuře zaujímá bez pochyby klavír. V takové situaci je právě na hudebnících, aby dodali tónům jedinečnost a potřebný výraz. V případě Haydnovy skladby jako by se Lobkowicz trio teprve rozehřívalo – hudebníci nakládali s dynamikou úsporně a sebemenší dramatický náboj byl jakoby uspaný. Ani ve třetí větě, ve které by prostor pro větší dravost určitě byl, si hráči nedovolili narušit jakousi snivou eleganci díla. Druhá věta s kráčivým motivem a křehkými figuracemi nad zádumčivě se táhnoucím basem však poskytla hudebníkům dostatek prostoru pro osobitou a dynamicky zajímavou interpretaci. V jednotlivých na sebe navazujících imitacích se vždy přihlásil o slovo jeden z nástrojů, zatímco zbylé dva udržovaly křehce plynoucí doprovod. Lobkowicz trio působilo u Haydnovy skladby mírně nezaujatým dojem.

Klavírní trio č. 5 B dur Wolfganga Amadea Mozarta plynule navázalo na Haydnovo dílo. Posluchačům však nemohla uniknout změna – interpreti uchopili skladbu s podstatně větším nasazením a dravostí. Mozartovo trio představuje z hlediska uvolnění jednotlivých hlasů kompozičně vyspělejší dílo. Patrná je také větší interpretační náročnost. Ve skladbě se objevují rychlejší běhy, střídání faktury i energické dialogické prvky. Toto všechno Lobkowicz trio zvýraznilo do nejmenšího detailu. Jakoby se změnou skladby pojali i větší chuť ke hře. Nepřehlédnutelnou se však stala preciznost nastudování díla – hudebníci dynamicky i výrazově zvýraznili jeho každý zajímavý detail. Nešlo však pouze o dlouhé hudební fráze nebo běhy. Například ve druhé větě zaujal nebývale dlouhý a skutečně stejnoměrně držený tón, který v dynamice ani o kousíček nezakolísal. Při další hudební frázi, ve které se vyskytoval podobný dlouze držený tón, však violoncellista Ivan Vokáč postupně rozvibroval strunu jen proto, aby o chvíli později nechal tón vyvanout do náhle jemné hudby. A podobná práce s detaily se objevovalo u všech členů tria. Působivý byl také výjezd violoncella a houslí, který vyústil namísto očekávatelného forte v téměř neslyšené pianissimo. Hudebníci uvážlivě dávkovali expresivitu a zdárně balancovali na dramatické hraně, kterou překročili až ve druhé půli večera.

Klavírní trio č. 7 B dur Ludwiga van Beethovena program večera završilo. Již od počátečních taktů první věty bylo zřejmé, jak dalece se vývoj této hudební formy posunul za pár let dělících Mozarta a Beethovena, který zcela oprostil oba nástroje z pout podřízenosti klavíru. V tomto díle už nebylo nikdy zcela jasné, kdo má skutečně vedoucí úlohu a zvýšila se interpretační náročnost skladby. A jako by se právě na to hudebníci těšili. Porovnáme-li neslané a nemastné provedení Haydnova tria s interpretační bouří, kterou představovalo Beethovenovo dílo, nedá se soudit jinak. Drsná pizzicata, kousavé běhy, ale i kantabilní melodika, jemné staccato nebo tu uměřené a tam zase neurvalé vibrato – tímto dali hudebníci vzniknout nevšednímu zážitku. Podobné provedení vyžaduje skutečně hluboké ponoření do díla a ryzí snahu o pochopení autorova záměru, což se tělesu podařilo. Lobkowicz trio dokáže plynule přecházet mezi styly a není mu cizí ani hudba modernější. O tom přesvědčil přídavek – zazněla druhá část z Klavírního tria č. 2 e moll Dimitrije Šostakoviče.

Koncert Lobkowicz tria ilustroval vyvíjející se a k větší expresivitě spějící tendence komorní hudby. Přestože se hudebníci zaměřili pouze na období vídeňského klasicismu, dokázali ilustrovat vývoj, který stále trvá. Za nejpodnětnější považuji nepopiratelnou píli, se kterou se hráči ponořili do hudební faktury a nastudovali díla se svěžestí a osobitostí. Neuškodilo by však zařadit do programu také nějaké mollové dílo, aby hudební duch klasicismu nebyl redukován na pouhé elegantní a z mého pohledu přespříliš líbezné povyražení.   

JOSEPH HAYDN Klavírní trio č. 44 E dur Hob. XV:28, WOLFGANG AMADEUS MOZART Klavírní trio č. 5 B dur KV 502, LUDWIG van BEETHOVEN Klavírní trio č. 7 B dur op. 97 „Velkovévodské“. Lobkowicz trio

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více