Nejen líbezné povyražení Lobkowicz tria

31. leden 2018, 12:30
Nejen líbezné povyražení Lobkowicz tria

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.

Hudebníci zahájili koncert nejstarším z autorů vídeňské trojice – Josephem Haydnem a jeho Klavírním triem č. 44 E dur. Navzdory mnoha barvitým tvrzením uváděným v programu se jedná o dílo stojící na samém počátku vývoje této dodnes živé formy. A přestože programový text přiznává, že skladatel Joseph Haydn ve svých klavírních triích ještě dosyta nevyužívá možností triové souhry, dodává záhy, že v uváděné skladbě se skladatel nikterak technicky nebo výrazově neomezoval. Do virtuózního díla má však Haydnovo klavírní trio daleko. S postupujícími staletími se nároky na komorní hráče zvyšovaly – v současnosti tak dosahují party trií, kvartetů a kvintetů často extrémní sofistikovanosti. Komorní hudba se z pozice artiklu pro potěšení posunula do roviny nejzazšího vyjádření hudební intimity. Joseph Haydn však stojí teprve na samém počátku této cesty.

Klavírní trio č. 44 E dur nepředstavuje z hlediska hudební interpretace dílo zvláště náročné. Většina hudebních frází se vyznačuje klenutou, pomaleji plynoucí melodií a zpěvností. Výraznější běhy nebo figurace se ve skladbě téměř neobjevují a stěžejní místo v hudební faktuře zaujímá bez pochyby klavír. V takové situaci je právě na hudebnících, aby dodali tónům jedinečnost a potřebný výraz. V případě Haydnovy skladby jako by se Lobkowicz trio teprve rozehřívalo – hudebníci nakládali s dynamikou úsporně a sebemenší dramatický náboj byl jakoby uspaný. Ani ve třetí větě, ve které by prostor pro větší dravost určitě byl, si hráči nedovolili narušit jakousi snivou eleganci díla. Druhá věta s kráčivým motivem a křehkými figuracemi nad zádumčivě se táhnoucím basem však poskytla hudebníkům dostatek prostoru pro osobitou a dynamicky zajímavou interpretaci. V jednotlivých na sebe navazujících imitacích se vždy přihlásil o slovo jeden z nástrojů, zatímco zbylé dva udržovaly křehce plynoucí doprovod. Lobkowicz trio působilo u Haydnovy skladby mírně nezaujatým dojem.

Klavírní trio č. 5 B dur Wolfganga Amadea Mozarta plynule navázalo na Haydnovo dílo. Posluchačům však nemohla uniknout změna – interpreti uchopili skladbu s podstatně větším nasazením a dravostí. Mozartovo trio představuje z hlediska uvolnění jednotlivých hlasů kompozičně vyspělejší dílo. Patrná je také větší interpretační náročnost. Ve skladbě se objevují rychlejší běhy, střídání faktury i energické dialogické prvky. Toto všechno Lobkowicz trio zvýraznilo do nejmenšího detailu. Jakoby se změnou skladby pojali i větší chuť ke hře. Nepřehlédnutelnou se však stala preciznost nastudování díla – hudebníci dynamicky i výrazově zvýraznili jeho každý zajímavý detail. Nešlo však pouze o dlouhé hudební fráze nebo běhy. Například ve druhé větě zaujal nebývale dlouhý a skutečně stejnoměrně držený tón, který v dynamice ani o kousíček nezakolísal. Při další hudební frázi, ve které se vyskytoval podobný dlouze držený tón, však violoncellista Ivan Vokáč postupně rozvibroval strunu jen proto, aby o chvíli později nechal tón vyvanout do náhle jemné hudby. A podobná práce s detaily se objevovalo u všech členů tria. Působivý byl také výjezd violoncella a houslí, který vyústil namísto očekávatelného forte v téměř neslyšené pianissimo. Hudebníci uvážlivě dávkovali expresivitu a zdárně balancovali na dramatické hraně, kterou překročili až ve druhé půli večera.

Klavírní trio č. 7 B dur Ludwiga van Beethovena program večera završilo. Již od počátečních taktů první věty bylo zřejmé, jak dalece se vývoj této hudební formy posunul za pár let dělících Mozarta a Beethovena, který zcela oprostil oba nástroje z pout podřízenosti klavíru. V tomto díle už nebylo nikdy zcela jasné, kdo má skutečně vedoucí úlohu a zvýšila se interpretační náročnost skladby. A jako by se právě na to hudebníci těšili. Porovnáme-li neslané a nemastné provedení Haydnova tria s interpretační bouří, kterou představovalo Beethovenovo dílo, nedá se soudit jinak. Drsná pizzicata, kousavé běhy, ale i kantabilní melodika, jemné staccato nebo tu uměřené a tam zase neurvalé vibrato – tímto dali hudebníci vzniknout nevšednímu zážitku. Podobné provedení vyžaduje skutečně hluboké ponoření do díla a ryzí snahu o pochopení autorova záměru, což se tělesu podařilo. Lobkowicz trio dokáže plynule přecházet mezi styly a není mu cizí ani hudba modernější. O tom přesvědčil přídavek – zazněla druhá část z Klavírního tria č. 2 e moll Dimitrije Šostakoviče.

Koncert Lobkowicz tria ilustroval vyvíjející se a k větší expresivitě spějící tendence komorní hudby. Přestože se hudebníci zaměřili pouze na období vídeňského klasicismu, dokázali ilustrovat vývoj, který stále trvá. Za nejpodnětnější považuji nepopiratelnou píli, se kterou se hráči ponořili do hudební faktury a nastudovali díla se svěžestí a osobitostí. Neuškodilo by však zařadit do programu také nějaké mollové dílo, aby hudební duch klasicismu nebyl redukován na pouhé elegantní a z mého pohledu přespříliš líbezné povyražení.   

JOSEPH HAYDN Klavírní trio č. 44 E dur Hob. XV:28, WOLFGANG AMADEUS MOZART Klavírní trio č. 5 B dur KV 502, LUDWIG van BEETHOVEN Klavírní trio č. 7 B dur op. 97 „Velkovévodské“. Lobkowicz trio

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více