Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

20. srpen 2013, 0:45

Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

I když od smrti Wabiho Ryvoly uplynulo už osmnáct let, jeho písně, ukázka nefalšované trampské poezie, zůstávají nezpochybnitelnou hodnotou. Další a další generace muzikantů po nich sahají a buď jimi pouze nenápadně zdobí své zpěvníky, nebo z nich rovnou sestavují celá alba (například Roman Horký v roce 2010 na CD 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly). Vydavatelství FT Records, které se v jedné ze svých edičních řad věnuje brněnské trampské scéně, vydalo už v roce 1997 album Poselství, na kterém Ryvolovy písně vedle autora samotného hrály skupiny Karabina a T. E. Band. Na tento koncept nyní navazuje a určitým způsobem jej rozšiřuje nové album Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly. Vydavatelem je opět FT Records, autorem sleeve-notu (a zřejmě i dramaturgem) Pavel Čiča Jelínek z Karabiny, autorem písní Wabi Ryvola. Jen počet interpretů je tentokrát mnohem větší.

Pozornost se soustředí znovu především na brněnskou scénu. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun. Z mimobrněnských souborů se dostalo dvakrát na legendární chrudimskou Chrpu a jednou na Žalmana & spol. Dvě písně nahrál Wabiho bratr Miki Ryvola se svými „přáteli“ (což znamená s částí českobudějovické skupiny Nezmaři) a jako bonus album obsahuje dvě dosud nevydané, a proto cenné – přestože co do technické kvality velmi špatné – písně v podání samotného Wabiho Ryvoly. Vinou poněkud rozkolísané dramaturgie zní album jako celek trochu rozpačitě. Vůbec nevadí, že se na něm střídají kapely interpretačně zdatnější a slabší, staré a mladé, z Moravy i z Čech. Jako větší problém vidím rozkolísanou technickou kvalitu nahrávek (většinou jde o živé záznamy) a nevysvětlený klíč, podle něhož je například Karabina je zastoupena čtyřikrát, Přístav dvakrát, Žalman jednou a Kamelot, který má k Ryvolově tvorbě velmi blízko, zcela chybí.

Není cílem tohoto článku hodnotit samotnou tvorbu Wabiho Ryvoly. Snad jen připomeňme, že písně jako Osamělý město (Tereza), Břehy mé duše, Bejt starej chlap nebo Padá láska výrazně přesahují trampský žánr. A dokonce i místa, kde kladenský básník bojoval s přirozeným rytmem češtiny (Tak ahoj), vyznívají po letech sympaticky a svým způsobem roztomile. Ryvolovská přírodní lyrika a jeho pozorovatelský talent patří do učebnic a jeho hry se slovy (sledujte, kolik významů může mít oheň v písni Letokruhy) ještě čekají na patřičné docenění.

Album Nekončící cesta však nabízí ještě jiné dobrodružství než pouze odkrývání fines v Ryvolových textech. Je totiž poučnou sondou do brněnské trampské scény. Je například zajímavé porovnávat, jak starší skupiny v čele s Karabinou vyslovují důsledně brněnsky (úzké samohlásky), zatímco jejich mladší kolegové, reprezentováni především Přístavem, mají dikci – řekněme – nadregionální. Přitom hranice mezi oběma světy (tedy starší versus mladší) není ostrá – FT Prim, který letos slaví 25 let od svého vzniku, se svým projevem nachází někde uprostřed. Ruku v ruce s vývojem projevu od provinčního k obecně přijatelnému jde i technická úroveň nahrávek. Při vší úctě k zásluhám Karabiny mám z jejích nahrávek pocit, že jde především o zpívání pro radost, bez větších uměleckých ambic. Naopak Přístav – v písních Letokruhy a Smutná neděle – zní naprosto profesionálně, a to včetně kytarového sóla. Zajímavé je v tomto ohledu srovnání nahrávek Monsunu a Přístavu – s vědomím, že mezi těmito kapelami existovala částečná personální návaznost. Monsun sice vznikl až v roce 1992, ale svým projevem navazoval na starou trampskou školu sborového zpívání. V nahrávce písně Hejno vran je to patrné především v práci s dynamikou a ve sborových harmoniích. Přístav zní oproti tomu mnohem moderněji, a i když i ve Smutné neděli je dynamika důležitá, výsledek nepůsobí tak násilně a prvoplánově.

Alba typu Nekončící cesty zpravidla neslouží pouze ke spontánnímu poslechu, ale měla by mít i dokumentární hodnotu. Proto je třeba pochválit krátké odstavce o jednotlivých účinkujících, které jsou součástí bookletu. Naopak velmi postrádám – a je to bohužel obvyklý nešvar kompilací vydaných u FT Records – roky pořízení jednotlivých nahrávek. Vzhledem k tomu, že se na albu střídají skupiny dávno neexistující i současné, z nichž některé nedávno výrazně změnily sestavu (Žalman & spol.), vnímal bych zařazení jednotlivých snímků na časovou osu jako nejen užitečné, ale přímo žádoucí.

CD Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 22 skladeb, celková stopáž: 74:00

Komentáře

Reagovat
  • Slim

    9. únor 2014, 8:00
    Ahoj, Nevysvětlený klíč jsem zřejmě rozluštil: je lépe použít nahrávky trampů amatérů, než profesionála Romana Horkého, neboť ti se zřejmě nebudou přít o honorář. Většinou totiž netuší, že by na něj měli mít nárok. A tohle si redakce dobře uvědomuje. Tyto nahrávky byly pořízeny bez předešlého souhlasu většiny interpretů a stejně tak vydány na nosič.Pokud Žalman souhlasil, je to jeho věc. Já bych to jako zúčastněný interpret ven nepustil, ale to by někdo musel napřed přijít a pustit mi tu nahrávku. Celé tohle CD považuji za devalvaci Wabiho písniček (až na některé výjimky)z toho důvodu, že v naprosté většině už byly tyto skladby nahrány kvalitněji. Souhlasím s dokumentární hodnotou,co se brněnských kapel týče. Ale to je asi tak vše. Závěrečná perlička na konec: Bonus, skladba číslo 22. Prokletá vůně hor. Pískání na pozadí je zcela rušivé a na CD nepřípustné. Chápal bych to v okamžiku, kdy by tato nahrávka byla originál od Wabiho jediná a nejkvalitnější. Ale srovnej zde: http://www.youtube.com/watch?v=iwztv0_C8vk Naprosto čistá nahrávka, dokonce se sólovou kytarou. To jen dokumentuje laxní přístup k redakční práci a dokazuje jediný cíl tohoto počinu. A to je: s minimem nákladů získat co nejvíce peněz.Wabiho písním toto CD neprospěje. Dědicové autorského práva nebyli taktéž osloveni, což sice není povinnost vydavatele, ale v trampských kruzích je to jakási nepsaná morální zvyklost. To už ovšem nechávám na svědomí autorů tohoto projektu. Ahoj, Slim-bývalý člen skupiny T.E.Band, solo kytara a zpěv.
    • Petr

      4. březen 2014, 22:55
      Jestliže nebylo toto album vydáno se souhlasem interpretů a majitelů autorských práv a jestliže se s nimi vydavatel finančně nevyrovnal, je to v hudebním světě fatální a neomluvitelný trapas. Předpokládám, že takové vydavatelství může jeho majitel rovnou rozpustit, protože s takto nevěrohodnou společností nemůže žádný muzikant spolupracovat. Už jenom ze solidarity k poškozeným interpretům - kolegům, ale také proto, že by mohl být v budoucnu podveden i on sám. Je to podobné, jako když třeba právník zfalšuje podpisy ve smlouvě. Nemělo by nám to být lhostejné a neměli bychom takové bezohledné jednání tolerovat. Společnost musí takové osoby, kteří parazitují na umu a píli ostatních, vytěsnit na okraj. Kdo jednou takto záměrně podvede, ten už se jen velice těžko sám od sebe napraví.

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce