Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

20. srpen 2013, 0:45

Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

I když od smrti Wabiho Ryvoly uplynulo už osmnáct let, jeho písně, ukázka nefalšované trampské poezie, zůstávají nezpochybnitelnou hodnotou. Další a další generace muzikantů po nich sahají a buď jimi pouze nenápadně zdobí své zpěvníky, nebo z nich rovnou sestavují celá alba (například Roman Horký v roce 2010 na CD 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly). Vydavatelství FT Records, které se v jedné ze svých edičních řad věnuje brněnské trampské scéně, vydalo už v roce 1997 album Poselství, na kterém Ryvolovy písně vedle autora samotného hrály skupiny Karabina a T. E. Band. Na tento koncept nyní navazuje a určitým způsobem jej rozšiřuje nové album Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly. Vydavatelem je opět FT Records, autorem sleeve-notu (a zřejmě i dramaturgem) Pavel Čiča Jelínek z Karabiny, autorem písní Wabi Ryvola. Jen počet interpretů je tentokrát mnohem větší.

Pozornost se soustředí znovu především na brněnskou scénu. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun. Z mimobrněnských souborů se dostalo dvakrát na legendární chrudimskou Chrpu a jednou na Žalmana & spol. Dvě písně nahrál Wabiho bratr Miki Ryvola se svými „přáteli“ (což znamená s částí českobudějovické skupiny Nezmaři) a jako bonus album obsahuje dvě dosud nevydané, a proto cenné – přestože co do technické kvality velmi špatné – písně v podání samotného Wabiho Ryvoly. Vinou poněkud rozkolísané dramaturgie zní album jako celek trochu rozpačitě. Vůbec nevadí, že se na něm střídají kapely interpretačně zdatnější a slabší, staré a mladé, z Moravy i z Čech. Jako větší problém vidím rozkolísanou technickou kvalitu nahrávek (většinou jde o živé záznamy) a nevysvětlený klíč, podle něhož je například Karabina je zastoupena čtyřikrát, Přístav dvakrát, Žalman jednou a Kamelot, který má k Ryvolově tvorbě velmi blízko, zcela chybí.

Není cílem tohoto článku hodnotit samotnou tvorbu Wabiho Ryvoly. Snad jen připomeňme, že písně jako Osamělý město (Tereza), Břehy mé duše, Bejt starej chlap nebo Padá láska výrazně přesahují trampský žánr. A dokonce i místa, kde kladenský básník bojoval s přirozeným rytmem češtiny (Tak ahoj), vyznívají po letech sympaticky a svým způsobem roztomile. Ryvolovská přírodní lyrika a jeho pozorovatelský talent patří do učebnic a jeho hry se slovy (sledujte, kolik významů může mít oheň v písni Letokruhy) ještě čekají na patřičné docenění.

Album Nekončící cesta však nabízí ještě jiné dobrodružství než pouze odkrývání fines v Ryvolových textech. Je totiž poučnou sondou do brněnské trampské scény. Je například zajímavé porovnávat, jak starší skupiny v čele s Karabinou vyslovují důsledně brněnsky (úzké samohlásky), zatímco jejich mladší kolegové, reprezentováni především Přístavem, mají dikci – řekněme – nadregionální. Přitom hranice mezi oběma světy (tedy starší versus mladší) není ostrá – FT Prim, který letos slaví 25 let od svého vzniku, se svým projevem nachází někde uprostřed. Ruku v ruce s vývojem projevu od provinčního k obecně přijatelnému jde i technická úroveň nahrávek. Při vší úctě k zásluhám Karabiny mám z jejích nahrávek pocit, že jde především o zpívání pro radost, bez větších uměleckých ambic. Naopak Přístav – v písních Letokruhy a Smutná neděle – zní naprosto profesionálně, a to včetně kytarového sóla. Zajímavé je v tomto ohledu srovnání nahrávek Monsunu a Přístavu – s vědomím, že mezi těmito kapelami existovala částečná personální návaznost. Monsun sice vznikl až v roce 1992, ale svým projevem navazoval na starou trampskou školu sborového zpívání. V nahrávce písně Hejno vran je to patrné především v práci s dynamikou a ve sborových harmoniích. Přístav zní oproti tomu mnohem moderněji, a i když i ve Smutné neděli je dynamika důležitá, výsledek nepůsobí tak násilně a prvoplánově.

Alba typu Nekončící cesty zpravidla neslouží pouze ke spontánnímu poslechu, ale měla by mít i dokumentární hodnotu. Proto je třeba pochválit krátké odstavce o jednotlivých účinkujících, které jsou součástí bookletu. Naopak velmi postrádám – a je to bohužel obvyklý nešvar kompilací vydaných u FT Records – roky pořízení jednotlivých nahrávek. Vzhledem k tomu, že se na albu střídají skupiny dávno neexistující i současné, z nichž některé nedávno výrazně změnily sestavu (Žalman & spol.), vnímal bych zařazení jednotlivých snímků na časovou osu jako nejen užitečné, ale přímo žádoucí.

CD Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 22 skladeb, celková stopáž: 74:00

Komentáře

Reagovat
  • Slim

    9. únor 2014, 8:00
    Ahoj, Nevysvětlený klíč jsem zřejmě rozluštil: je lépe použít nahrávky trampů amatérů, než profesionála Romana Horkého, neboť ti se zřejmě nebudou přít o honorář. Většinou totiž netuší, že by na něj měli mít nárok. A tohle si redakce dobře uvědomuje. Tyto nahrávky byly pořízeny bez předešlého souhlasu většiny interpretů a stejně tak vydány na nosič.Pokud Žalman souhlasil, je to jeho věc. Já bych to jako zúčastněný interpret ven nepustil, ale to by někdo musel napřed přijít a pustit mi tu nahrávku. Celé tohle CD považuji za devalvaci Wabiho písniček (až na některé výjimky)z toho důvodu, že v naprosté většině už byly tyto skladby nahrány kvalitněji. Souhlasím s dokumentární hodnotou,co se brněnských kapel týče. Ale to je asi tak vše. Závěrečná perlička na konec: Bonus, skladba číslo 22. Prokletá vůně hor. Pískání na pozadí je zcela rušivé a na CD nepřípustné. Chápal bych to v okamžiku, kdy by tato nahrávka byla originál od Wabiho jediná a nejkvalitnější. Ale srovnej zde: http://www.youtube.com/watch?v=iwztv0_C8vk Naprosto čistá nahrávka, dokonce se sólovou kytarou. To jen dokumentuje laxní přístup k redakční práci a dokazuje jediný cíl tohoto počinu. A to je: s minimem nákladů získat co nejvíce peněz.Wabiho písním toto CD neprospěje. Dědicové autorského práva nebyli taktéž osloveni, což sice není povinnost vydavatele, ale v trampských kruzích je to jakási nepsaná morální zvyklost. To už ovšem nechávám na svědomí autorů tohoto projektu. Ahoj, Slim-bývalý člen skupiny T.E.Band, solo kytara a zpěv.
    • Petr

      4. březen 2014, 22:55
      Jestliže nebylo toto album vydáno se souhlasem interpretů a majitelů autorských práv a jestliže se s nimi vydavatel finančně nevyrovnal, je to v hudebním světě fatální a neomluvitelný trapas. Předpokládám, že takové vydavatelství může jeho majitel rovnou rozpustit, protože s takto nevěrohodnou společností nemůže žádný muzikant spolupracovat. Už jenom ze solidarity k poškozeným interpretům - kolegům, ale také proto, že by mohl být v budoucnu podveden i on sám. Je to podobné, jako když třeba právník zfalšuje podpisy ve smlouvě. Nemělo by nám to být lhostejné a neměli bychom takové bezohledné jednání tolerovat. Společnost musí takové osoby, kteří parazitují na umu a píli ostatních, vytěsnit na okraj. Kdo jednou takto záměrně podvede, ten už se jen velice těžko sám od sebe napraví.

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více